| Zatah na hackery
| Rad a chaos v elektronickem pohranici
|
| Bruce Sterling | 7
| prelozil: Vaclav Barta, 2:423/59.1 nnn
nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
Lide od pocitacu jsou upovidani. Hackeri se *vytahuji*.
Telefandove jsou *patologicky* upovidani - copak kradou
pristupove kody pro neco jineho, nez aby se mohli vybavovat deset
hodin v tahu se svymi prateli z druheho konce kontinentu? Lide,
kteri umeji zachazet s pocitaci, maji opravdu k dispozici arzenal
rafinovanych pomucek a technik, ktery jim umoznuje zakryt vsechny
mozne exoticke triky, a kdyby o nich dokazali proste *nekecat*,
nejspis by jim spousta fantastickych elektronickych zlocinu
prosla. Ale takhle to nefunguje - nebo prinejmensim, takhle
to
*dosud nefungovalo*.
Prakticky kazdy telefanda, ktery byl kdy chycen, bez vahani
obvinil sve ucitele, sve zaky i sve pratele. Prakticky kazdy
pocitacovy zlocinec "s bilym limeckem", suverenne presvedceny
o neprustrelnosti sveho elegantniho planu, je neprijemne
prekvapen, kdyz se k nemu, poprve v jeho zivote, nakloni
opravdovy, primocare agresivni policajt, chytne ho za kosili,
podiva se mu do oci a rekne: "Tak fajn, hajzliku - pujdem
se
projit!" Ani vsechen hardware na svete neochrani vase nervy pred
realnymi, neoddiskutovatelnymi pocity strachu a viny.
Policajti se umeji dostat od bodu A k bodu Z, aniz by kvuli
tomu museli cist kazde pismeno v abecede nejakeho vycuraneho
zlodeje. Policajti vedi, jak riznout do masa. Policajti vedi
spoustu veci, ktere ostatni lide nevedi.
I hackeri vedi spoustu veci, ktere ostatni lide nevedi. Vedi
treba, jak se telefonni linkou dostat do tveho pocitace. Ale
policajti mohou prijit *primo do tveho domu* a zamknout *tebe*
a tvuj pocitac do ruznych pevnych schranek. Policajt zajimajici
se o hackery si je muze chytit a prostudovat. Hacker zajimajici
se o policajty se musi spokojit se zpravami z druhe ruky,
undergroundovymi legendami a tim, co jsou policajti ochotni rict
verejnosti. A Tajna sluzba USA se nejmenuje tajna, protoze ma
ve
zvyku hodne o sobe prozrazovat.
Nekteri lide, informoval nas nas prednasejici, se mylne
domnivaji, ze odposlouchavat provoz na optickem kabelu
je
"nemozne". On se svym synem, pokracoval, si ve sve domaci dilne
nedavno vyrobili odposlouchavaci zarizeni pro opticke linky.
Nechal ho kolovat, spolu s pocitacovou kartou LAN, na ktere byly
pomocne obvody, abychom ho poznali, kdybychom se s nim setkali
pri nejakem vysetrovani. Kazdy si ho mohl prohlednout.
Odposlouchavaci zarizeni vypadalo jako klasicky prototyp
- kovovy valecek dlouhy jako palec se dvema plastikovymi
svorkami. Z jedne visely tri tenke cerne dratky, kazdy zakonceny
malou cernou plastikovou krytkou. Kdyz jste ji sundali, mohli
jste si prohlednout opticke vlakno - ne silnejsi nez vlas.
Prednasejici vysvetlil, ze kovovy valecek je "vlnovy
rozbocovac". Zjevne se pouzival tak, ze clovek rozrizl opticky
kabel, napojil na odriznute konce dva dratky a opet tak navazal
prerusene spojeni a pak cetl vsechna data prochazejici kabelem
na
nejakem specialnim monitoru pripojenem ke tretimu vyvodu. Znelo
to docela jednoduse. Rad bych vedel, proc to nikoho nenapadlo
driv. A taky bych rad vedel, kolik ma syn prednasejiciho, hrajici
si v domaci dilne, nezletilych pratel.
Dali jsme si pauzu. Muz sedici vedle mne mel na hlave
reklamni baseballovou cepici se sloganem doporucujicim samopaly
Uzi. Vymenili jsme si o nich par spolecenskych poznamek. Dlouho
to byly oblibene zbrane Tajne sluzby USA, ale zda se, ze vysly
z mody pocatkem valky v Perskem zalivu, kdyz se nasich arabskych
pratel dotklo, ze Americane davaji prednost izraelskym zbranim.
Krome toho, jak me informoval jiny expert, samopaly Uzi
se
zasekavaji. Uprednostnovanou zbrani teto tridy je nyni nemecky
Heckler&Koch.
Muz s baseballovou cepici byl soudni fotograf. Casto take
porizoval fotografie v prubehu vysetrovani pocitacovych zlocinu.
Porizoval - nez doslo k politickemu zemetreseni ve Phoenixu. Nyni
byl soukromym detektivem a spolu se svou zenou vedl fotograficky
salon specializujici se na svatby a portretni fotografie. Jeho
prijmy - nutno opakovat - se podstatne zvysily. Byl stale clenem
FCIC. Jestli jste nahodou cleny FCIC a potrebujete si promluvit
s expertem na soudni fotografii, tak tady ho mate, schopneho
a ochotneho. Kdyby se neukazal, ostatni by ho postradali.
Prednasejici zduraznil dulezitost predbezneho vysetrovani,
ktere musi predchazet zabaveni dukazu. Je nezbytne nutne vedet,
o kolik pocitacu se jedna, jaky je na nich operacni system, kolik
lidi je pouziva, kde jsou ve skutecnosti ulozena data. Jednoduse
vtrhnout do kancelare a zadat "vsechny pocitace" znamena
koledovat si o velky maler.
Diskretni uvodni vysetrovani je nezbytne. Ve skutecnosti
je
nezbytna normalni tajna operace. *Spiclovani*, abychom to rekli
jasne.
Pri konverzaci po prednasce jsem se zeptal jednoho
z ucastniku, jestli by nepomohl "trashing".
Dostalo se mi improvizovane prednasky o teorii a praxi
"kontroly odpadu". Policejni "kontrola odpadu", stejne jako
kontrola posty nebo odposlouchavani telefonu, vyzaduje soudni
povoleni. Po jeho ziskani je cinnost policistu zcela analogicka
"odpadovani" hackeru - ovsem dukladnejsi a mnohem lepe
organizovana. Je tak uzitecna, dozvedel jsem se, ze mafiani
ve
Phoenixu casto pouzivaji zamcene popelnice, vybirane
specializovanou metarskou spolecnosti zachovavajici prisna
bezpecnostni opatreni.
Pri vysetrovani jednoho pripadu "odpadovalo" komando
arizonskych policistu jeden dum po ctyri mesice. Kazdy tyden
prijeli kuka-vozem, prestrojeni za metare, odvezli obsah popelnic
na skryte misto a peclive ho prozkoumali - spinava prace, zvlast
vzhledem k tomu, ze jeden z obyvatel domu se podroboval dialyze
ledvin. Vsechny zajimave dokumenty byly ocisteny, vysuseny
a prozkoumany. Zvlaste vydatnym zdrojem dat byla odhozena paska
do psaciho stroje, na niz byl pismeno po pismenu obsah vsech
dopisu odeslanych z domu. Dopisy byly prepsany policejni
sekretarkou, vybavenou velkou stolni lupou.
[...]
Atmosfera setkani se nyni zmenila s prichodem hostu z Nadace
elektronickeho pohranici (Electronic Frontier Foundation cili
EFF). EFF, jejimz zakladatelum a historii se budeme podrobne
venovat v pristi kapitole, je obcanska organizace, jez vznikla
jako prima odpoved na zatah na hackery v roce 1990.
Mitchell Kapor, prezident Nadace, a Michael Godwin, jeji
hlavni pravnik, se vubec poprve prisli postavit federalnim
policistum *muz proti muzi*. Kapor s Godwinem, kteri si byli jako
obvykle vedomi nekonecnych moznosti publicity, s sebou privedli
vlastniho novinare: Roberta Drapera z Austinu, jehoz nedavno
publikovana a dobre prijata kniha o casopise *Rolling Stone* byla
stale jeste k dostani. Draper pracoval na reportazi pro *Texasky
mesicnik*.
Proces Steve Jackson (a EFF) versus Chicagska operacni
skupina proti pocitacove zpronevere a zneuziti pocitace vzbudil
v Texasu znacnou pozornost. Ted se sesli dva novinari z Austinu,
kteri se o nej zajimali. I s Goodwinem (rodakem z Austinu
a byvalym novinarem) jsme byli tri. Na obede jsem si pripadal
jako na setkani spoluzaku po dvaceti letech.
[...]
V konferencnim sale Thackerayova srdecne, byt dosti strucne,
predstavila Kapora s Godwinem svym kolegum. Byly rozdany
pripravene materialy a Kapor se ujal slova. Uspesny bostonsky
podnikatel s modernimi technologiemi, za normalnich okolnosti
razny sef sveho vlastniho imperia a velice dobry verejny recnik,
byl viditelne nervozni a uprimne se k tomu priznal. Zacal
konstatovanim, ze povazuje pronikani do pocitacu za neeticke
a nemoralni a ze EFF neni "fond na podporu hackeru," jak
se
objevilo v tisku. Chvilku se venoval zakladni motivaci sve
skupiny a zduraznil jeji dobrou vuli, ochotu naslouchat a snahu
o soulad s muzi zakona - kdykoli je to, ehm, mozne.
Pak, po Godwinove vyzve, nahle poznamenal,
ze
i internetovsky node EFF byl nedavno napaden hackery a ze EFF
na
tom nevidi nic smesneho.
Po tomto prekvapujicim priznani se atmosfera zacala rychle
uvolnovat. Brzy Kapor zodpovidal otazky, odrazel namitky,
zpochybnoval definice a zongloval s paradigmaty se svym obvyklym
gustem.
Kapor mel zjevne znacny uspech se svou inteligentni
a skeptickou analyzou podstaty "osobnich cisel" nabizenych
telekomunikacnimi spolecnostmi. (Na tomto poli nebyli FCIC a EFF
nikdy ve sporu a nemaji zadne valy, jez by chteli branit.) Osobni
cisla jsou zpravidla propagovana jako nastroj pro zvyseni
soukromi zakazniku, coz Kapor nazval "kourovou clonou"
a zduraznil, ze skutecnym cilem osobnich cisel je *umoznit velkym
spolecnostem vybudovani rozsahlych komercnich databazi lidi,
kteri jim telefonuji a faxuji*. Zrejme jen malo lidi v sale tato
moznost napadla, mozna s vyjimkou dvou pozdnich prichozich
z bezpecnostniho odboru telefonni spolecnosti US WEST, kteri
nervozne pokaslavali.
Mike Godwin pote podrobne prezentoval "Obcanskopravni
aspekty prohledavani a zabavovani pocitacu". Tim jsme se konecne
dostali k jadru kontroverze, ke skutecnemu politickemu sporu.
Obecenstvo pozorne poslouchalo a obcas se ozyvaly hnevive
vykriky: "Neucte nas nasi praci!" "Temhle otazkam se venujeme
uz
leta! Nezapominame na ne ani na den!" "Kdyz nezabavim vsechno,
zazaluji me poskozeni!" "Porusuju zakon, kdyz nekomu necham deset
tisic disku plnych *piratskeho softwaru* a *kradenych kodu*!"
"Nase prace je zabranit lidem porusovat ustavu - my jsme
*ochranci* ustavy!" "Zabavujeme, kdyz vime, ze ty veci stejne
propadnou na nahradu skody!"
"Jestli maji propadnout, nezadejte o povoleni k prohlidce,
ale o zabaveni propadle veci," navrhl suse Godwin. Zduraznil,
ze
vetsina podezrelych z pocitacovych zlocinu *nechce*, aby byly
jejich pocitace odneseny, na blize neurcenou dobu, buhvi kam.
Prohlidka jim nemusi vadit, ani dukladna prohlidka, ale chteji,
aby byly jejich stroje prohlizeny na miste. "To je mame nechat
urcit, co nam chteji dat?" zeptal se nekdo kousave. "A
co
kdybyste si vzali kopie dat?" opacil Godwin.
"To pred soudem nikdy neobstoji." "Dobre, tak udelejte
kopie, dejte *jim* kopie a vezmete si originaly."
"Hmm."
Godwin vykreslil systemy BBS jako schranky projevu
chranenych Prvnim dodatkem americke ustavy, zarucujicim svobodu
slova. Postezoval si, ze prirucky o vysetrovani pocitacovych
zlocinu, vydavane federalnimi agenturami, delaji boardum spatnou
publicitu; tvrdi, ze to jsou zlocinecka hnizda, plna pedofilu
a zlodeju, zatimco ve skutecnosti je naprosta vetsina z tisicu
americkych boardu zcela neskodna a vubec ne tak romanticky
podezrela.
Lide, kteri maji boardy, proste nesnaseji, kdyz jsou jejich
systemy zabaveny, a desitky (nebo stovky) jejich uzivatelu
prihlizeji v bezmocne hruze. Jejich pravo na svobodu projevu
je
omezeno. Jejich pravo na svobodu shromazdovani a spolcovani
s jinymi lidmi je ohrozeno. A jejich soukromi je naruseno, kdyz
se jejich soukroma elektronicka posta stane majetkem policie.
Nikdo se neozval, aby branil praxi zabavovani boardu. Vyklad
probehl v pokornem tichu. At uz pravni principy rikaji cokoli
- (a pravni principy nemohou byt vseobecne uznany, dokud nejsou
prijaty zakony ci ustanoveny precedenty) - zabavovani boardu
se
pro vztahy americke pocitacove policie s verejnosti stalo
smrtelnym jedem.
A ostatne to ani neni nezbytne. Kdyz jste policajt, muzete
se o piratskem boardu dozvedet prakticky vsechno od svych
informatoru. Davy samozvanych strazcu verejneho blaha - no dobre,
tak *znepokojenych obcanu* - se obraceji na policii, kdykoli
ve
svem okoli zpozoruji piratsky board (a reknou o nem policii tolik
a s tolika technickymi detaily, ze si az budete prat, aby
uz
konecne zmlkli). Ochotne predaji policii rozsahle soubory stazene
z BBS a pocitacove vypisy o jejim provozu. Je *nemozne* udrzet
rtutovitou elektronickou informaci z dosahu policie. Nektere lidi
kolem pocitacu drazdi predstava policie "monitorujici" boardy.
Zejmena agenti Tajne sluzby USA zkoumaji boardy pomerne
pravidelne a tyto aktivity maji sve diskutabilni aspekty. Ale
predpokladat, ze elektronicka policie bude vzhledem k prave
tomuto mediu slepa, hlucha a nema, proste odporuje zdravemu
rozumu. Policiste se divaji na televizi, poslouchaji radio, ctou
noviny a casopisy; proc by se meli vyhybat boardum? Policajti
maji stejny pristup k elektronickym informacim jako kdokoli jiny.
Jak jsme videli, peknych par pocitacovych policistu ma *sve
vlastni* boardy, vcetne boardu nastrazenych na hackery, jez
se
celkem velice osvedcily.
A nakonec, jejich pratele z Kanadske jizdni (a kolegove
v Irsku a na Taiwanu), nemaji Prvni dodatek ani dalsi americke
pravni restrikce, ale maji telefonni linky a mohou volat jakykoli
board v Americe, kdykoli se jim zlibi. Tytez technologicke
faktory, ktere vyuzivaji hackeri, telefandove a softwarovi
pirati, muze vyuzivat i policie. "Technologicke faktory"
*nemaji* lidske oblibence. Nejsou cerne ani bile, nekopou
za
establishment ani za underground, nebojuji pro neco ani proti
necemu.
Godwin podrobne kritizoval predpoklad, jez nazval "scenarem
o chytrem amaterovi" - hypotezu, ze "hacker", jehoz se chystate
navstivit, je urcite technicky genius, a ze tedy prohlidka jeho
bytu musi byt extremne dukladna. Tedy z pohledu muzu zakona: proc
riskovat, ze neco vynechate? Zabavte vsechno. Zabavte jeho
pocitac. Zabavte jeho knihy. Zabavte jeho poznamkove sesity.
Zabavte elektronicke koncepty jeho milostnych dopisu. Zabavte
jeho walkmana. Zabavte pocitac jeho manzelky. Zabavte pocitac
jeho otce. Zabavte pocitac jeho male sestricky. Zabavte pocitac
jeho zamestnavatele. Zabavte mu CD disky - *mohou* to byt disky
CD-ROM, rafinovane zamaskovane jako popularni hudba. Zabavte
mu
laserovou tiskarnu - mohl schovat neco duleziteho v jejich peti
megabytech pameti. Zabavte mu manualy k programum a dokumentaci
k pocitaci. Zabavte mu vedecko-fantasticke a hraci knihy. Zabavte
mu konzoli Nintenda a Pac-Mana. Zabavte mu telefonni zaznamnik
a vytrhnete telefon ze zdi. Zabavte vsechno, co je jen trochu
podezrele.
Godwin zduraznil, ze vetsina "hackeru" nejsou zadni
technicti geniove. Je mezi nimi mnoho podvodniku a zlodeju, kteri
se v technice nijak zvlast nevyznaji - znaji jen par jednoduchych
technik sizeni. A totez plati pro vetsinu patnactiletych kluku,
kteri ziskali z piratskeho boardu program testujici pristupove
kody. Neni treba zabavit vsechno, co maji na dosah. Uspesna
obzaloba nepotrebuje cely pocitacovy system a deset tisic disket.
"A je-li pocitac nastrojem trestne cinnosti?" otazal
se
kdosi.
Godwin klidne pripustil, ze princip zabavovani nastroju
trestne cinnosti je v americkem pravnim systemu pevne zakotven.
Setkani skoncilo. Godwin a Kapor museli odejit. Pristi rano mel
Kapor vystoupit v Odboru verejnych sluzeb statu Massachusetts
a promluvit o standardech ISDN pro rozlehle site.
Jakmile byli pryc, Thackerayova se rozzarila. Podnikla
riskantni akci a uspela s ni. Jeji kolegove neutrhli Kaporovi
s Godwinem hlavy. Byla na ne velmi hrda a take jim to rekla.
"Slyseli jste, co rikal Godwin o *nastrojich trestne
cinnosti*?" jasala. "Panove, to prece znamena, ze *Mitch
me
nebude zalovat*!"
Americka pocitacova policie je zajimava spolecenska skupina.
Jako sociologicky fenomen jsou mnohem zajimavejsi, a mnohem
dulezitejsi, nez nezletili telefandove a hackeri. Predevsim jsou
starsi a moudrejsi; ne preletavi amateri s pochybnou moralkou,
ale ostrileni dospeli profesionalove a zodpovedni statni
zamestnanci. A, na rozdil od hackeru, nemaji jen izolovanou
*technickou* moc, ale solidni pravni a spolecenskou autoritu.
A, coz je zvlast zajimave, jsou v cyberspace prave tak doma
jako kdokoli jiny. Nemaji z toho radost. Policie je
od
prirozenosti autoritarska a dava prednost chovani podle pravidel
a precedentu. (I ti policiste, kteri potaji v nebezpecne oblasti
s chuti riznou zatacku, dustojne odmitnou jakekoli "kovbojske"
akce.) Ale v cyberspace *neexistuji* zadna pravidla a precedenty.
Pocitacovi policiste jsou pionyri dobyvajici novy svet, serifove
elektronickeho pohranici, at se jim to libi nebo ne.
Podle meho nazoru by kazdy mladik (ci divka) milujici
pocitace, fascinovany komplikovanymi detaily pocitacove
bezpecnosti a pritahovany vabenim specializovanych vedomosti
a moci udelal dobre, kdyby zapomnel na hackerske snahy a pokusil
se stat federalnim agentem. Federalni agenti triumfnou hackery
v prakticky cemkoli, co hackeri umeji, vcetne shromazdovani
spionaznich informaci, pouzivani falesnych totoznosti,
"odpadovani", odposlouchavani telefonu, tvorby kartotek,
spoluprace pres pocitacove site a pronikani do pocitacovych
systemu - *zlocineckych* pocitacovych systemu. Agenti Tajne
sluzby USA vedi o telefonech, pristupovych kodech a kreditnich
kartach vic, nez se vetsina telefandu nauci za cela leta, a co
se
tyce viru, vloupani, softwarovych bomb a trojskych konu, agenti
maji primy pristup k aktualnim a uplnym duvernym informacim,
o nichz se v undergroundu vypraveji jen neurcite legendy.
A jestli ti jde o uznani verejnosti, jen malo lidi na svete
se muze merit s chladne nebezpecnou eleganci dobre trenovaneho
a dobre vyzbrojeneho agenta Tajne sluzby Spojenych statu
americkych. Prirozene, ke ziskani teto moci a znalosti je treba
nekolika osobnich obeti. Predevsim je treba dodrzovat protivnou
disciplinu nezbytnou pro velke organizace; ale svet pocitacoveho
zlocinu je stale tak maly a meni se tak rychle, ze v nejblizsich
letech se ani zdaleka neusadi. Dalsi obeti je, ze nebudes moci
sidit lidi. To neni velka ztrata. Zakaz uzivani ilegalnich drog,
jez je take vyzadovan, prospeje tvemu zdravi.
Pocitacova bezpecnost dava v dnesni dobe mladym muzum
a zenam moznost zajimave kariery. Tento obor se v pristich letech
bude temer jiste dramaticky rozvijet. Je-li ti dnes mene nez
osmnact let, budou v dobe, kdy se stanes profesionalem,
z pionyru, o kterych jsi cetl v teto knize, velke postavy tveho
oboru, obklopene nespocetnymi ucedniky a nasledniky. Prirozene,
nekteri z nich, jako William P. Wood, ktery v roce 1865 zakladal
Tajnou sluzbu USA, mohou uviznout v ozubenych kolech soudni
masinerie; ale nez vstoupis na scenu pocitacoveho zlocinu, patrne
se ponekud stabilizuje, aniz by prestala byt vzrusujici vyzvou.
Ale policejni odznak si nemuzes proste vzit. Musis si
ho
zaslouzit. A trenink federalnich agentu je tvrdy - je to vyzva.
Nic pro mekoty a zbabelce.
Kazdy agent Tajne sluzby USA musi uspesne absolvovat narocne
kursy ve Federalnim policejnim treninkovem centru. (Navic se jich
agenti zucastnuji periodicky v prubehu cele sve kariery.) Abych
si umel predstavit, jak takovy trenink vypada, rozhodl jsem
se
navstivit FLETC osobne.
[...]
Nadace
NiPrometheus + FBI = Grateful Dead / Planeta Zeme +
pocitacova revoluce = WELL / Slavny desperat a board ve
strehu / Proces Knight Lightninga / Pad Jestraba / Kyrie
ve zpovednici / 79 499 dolaru / Akademicka vysetrovatelka
/
Pocitace, svoboda a soukromi
Pribeh Zatahu na hackery, jak jsme ho sledovali az dosud,
byl technologicky, subkulturni, kriminalni a pravni. Pribeh
ochrancu obcanskych prav, jakkoli take obsahuje tyto aspekty,
je
vyrazne a hluboce *politicky*.
V roce 1990 se tichy, jiz dlouho doutnajici boj o povahu
a vlastnictvi cyberspace stal zjevne a nezvratitelne veci
verejnou. Lide z tech nejpodivnejsich koncu americke spolecnosti
nahle zjistili, ze se z nich staly verejne zname osobnosti.
Nekteri zjistili, ze takova situace je mnohem vic, nez kdy chteli
mit. Slapli na brzdu a pokusili se vratit do obskurnich stinu
svych utulnych subkultur. Tato taktika se zpravidla ukazala
chybnou.
Ale ochranci obcanskych prav se v roce 1990 chopili
prilezitosti. Jali se organizovat, propagovat, presvedcovat,
vyjednavat, mlatit do recnickych pultu, poradat propagacni cesty,
pozovat pro fotografy, davat interview a silhat ve svetle
reflektoru ve zprvu nesmelem a pokusnem, ale stale
propracovanejsim a sebevedomejsim tanci na politickem jevisti.
Je snadne videt, jake vyhody meli ochranci obcanskych prav
pred ostatnimi skupinami angazovanymi v Zatahu na hackery.
Hackeri z digitalniho undergroundu jsou esotericti elitari.
Je pro ne tezke predestrit siroke verejnosti aspon trochu
presvedcivou obhajobu svych akci. Ve skutecnosti hackeri
zpravidla "ignorantskou" verejnosti pohrdaji a neduveruji usudku
"systemu". Hackeri si delaji reklamu, ale pouze mezi sebou,
zpravidla formou nerealistickych vyzev k tridnimu boji, generacni
vzpoure ci naivnim technologickym utopiim, plnych pravopisnych
chyb. Hackeri se musi chvastat a naparovat, aby si v undergroundu
ziskali a uchovali reputaci. Ale kdyz mluvi prilis verejne
a nahlas, narusi krehkou rovnovahu undergroundove subkultury
a jsou obtezovani kolegy ci zatceni policii. Z hlediska
dlouhodobe perspektivy vetsina hackeru prohrava, jsou chyceni,
zrazeni nebo se proste na vsechno vykaslou. Jako politicka sila
je digitalni underground bezmocny.
Telekomunikacni spolecnosti jsou slonovinove veze v trvalem
oblezeni. Maji spoustu penez, se kterymi mohou sirit svuj
propracovany image, ale velkou cast sve energie a duveryhodnosti
vyplytvavaji ve vzajemnych utocich urazlivymi a nactiutrhacnymi
inzertnimi kampanemi. Telekomunikacni spolecnosti prisly o mnoho
v dusledku zasahu politiku. Podobne jako hackeri neduveruji
usudku verejnosti. A jejich neduvera muze byt opravnena. Kdyby
siroka verejnost technologicke spolecnosti 90. let pochopila,
jake telekomunikace jsou v jejim zajmu, mohlo by to predstavovat
vaznou hrozbu pro specializovanou technickou moc a autoritu,
ktere spojari pozivaji jiz vice nez sto let. Telekomunikacni
spolecnosti maji dulezite vyhody: loajalni zamestnance,
specializovane znalosti, vliv ve vladnoucich kruzich, takticke
spojence u policie a fantasticke financni zdroje. Ale
z politickeho hlediska jim chybi opravdova podpora verejnosti;
nemaji proste prilis mnoho pratel.
Policajti vedi spoustu veci, ktere ostatni lide nevedi. Ale
policajti dobrovolne odhali pouze ty casti svych vedomosti, ktere
podle jejich nazoru prospeji cilum jejich organizace a verejnemu
poradku. Policajti maji respekt, pravomoci, moc na ulicich
a dokonce i v domech, ale svetlo reflektoru jim nesvedci.
Jsou-li k tomu dotlaceni, vystoupi na verejnost a pohrozi
prestupnikum, upokoji prominentni obcany ci durazne pouci naivni
a svedene. Ale pak se vrati do sveho prirozeneho prostredi,
do
pevnosti policejni stanice, do soudni sine a ke svym smernicim.
Ale ochranci obcanskych prav prokazali, ze se v politice
citi jako ryba ve vode. Velmi brzy pochopili postmoderni axiom,
ze komunikace je moc. Publicita je moc. Stopaz v televizi je moc.
Schopnost dostat svuj spor pred zraky verejnosti - a *udrzet
ho
tam* - je moc. Slava je moc. Obycejny osobni sarm a vymluvnost
mohou byt moc, kdyz dokazete vzbudit pozornost a zajem
verejnosti.
Ochranci obcanskych prav nemeli zadny monopol na "technickou
moc" - ackoli vsichni vlastnili pocitace, nebyli vetsinou zvlast
pokrocilymi pocitacovymi experty. Meli slusne majetky, ale ani
zdaleka ne takove hory penez a galaxie zdroju jako
telekomunikacni spolecnosti ci federalni agentury. Nemohli
zavirat lidi. Nepouzivali zadne telefandovske a hackerske spinave
triky.
Ale doopravdy umeli komunikovat.
Na rozdil od ostatnich skupin v teto knize operovali
ochranci obcanskych prav v zasade otevrene, primo na verejnem
kolbisti. Poradali prednasky pro kazdeho, kdo mel zajem, mluvili
s nescetnymi zurnalisty a pritom cizelovali sve bonmoty.
Udrzovali nehasnouci svetlo reflektoru, nenechali zastavit faxy
ani fotokopirky, vymenovali si elektronickou postu, lizali obalky
a utraceli mala jmeni za letenky a dalkove hovory. V informacni
spolecnosti se tato otevrena, verejna, neskryvana aktivita
projevila jako velmi efektivni.
V roce 1990 se ochranci obcanskych prav v cyberspace
vynorili odnikud a zorganizovali se nadsvetelnou rychlosti. Tato
"skupina" (ve skutecnosti spise volny shluk zainteresovanych
osob, ktery si stezi zaslouzi i tak obecny nazev) nema temer nic
z toho, co tvori formalni organizaci. Ty formalni organizace
ochrancu obcanskych prav, jez se zajimaly o problemy
v cyberspace, zejmena Computer Professionals for Social
Responsibility ("Pocitacovi profesionalove za socialni
zodpovednost") a American Civil Liberties Union ("Americky svaz
obcanskych svobod"), nestacily v roce 1990 tempu udalosti
a slouzily vetsinou jako zakladny, pomocnici a rucitele.
Ochranci obcanskych prav byli ze vsech skupin Zatahu
na
hackery tou nejuspesnejsi. V case vzniku teto knihy vypada jejich
budoucnost ruzove a politicka iniciativa je pevne v jejich rukou.
Az budeme studovat jejich vysoce nepravdepodobne zivoty a zivotni
styly, meli bychom si uvedomovat, co vsechno dokazali.
V cervnu 1989 mela spolecnost Apple Computer, sidlici
v Cupertinu v Kalifornii, problem. Nekdo ilegalne zkopiroval maly
kousek copyrightovaneho softwaru Apple, softwaru, ktery
kontroloval cip ridici vystup na obrazovku pocitace Macintosh.
Zdrojovy kod Color QuickDraw byl prisne strezenou casti
intelektualniho vlastnictvi firmy Apple. Meli k nemu mit pristup
pouze jeji duveryhodni zamestnanci.
Ale "NuPrometheus League" ("Liga NiPrometheus") se
to
rozhodla zmenit. Tato osoba (ci osoby) poridila nekolik
ilegalnich kopii tohoto zdrojoveho kodu, mozna az dva tucty. Pak
dala diskety s nimi do obalek a rozeslala je lidem po cele
Americe: lidem pracujicim v pocitacovem prumyslu, kteri meli
vazby ke spolecnosti Apple Computer, ale nebyli u ni primo
zamestnani.
Akce NiPromethea byla promyslenym, vysoce ideologickym
a velmi hackerskym trestnym cinem. Prometheus, jak znamo, ukradl
ohen bohum a dal tento mocny dar k vseobecnemu pouziti
utlacovanemu lidstvu. Analogicke chovani "bohu u koryta" bylo
prisouzeno vrcholovym manazerum Apple Computer, zatimco ni-, tedy
mikro-Prometheus si zvolil roli vzpurneho poloboha. Piratsky
ziskana data byla rozdavana zadarmo.
Novy Prometheus, at uz to byl kdokoli, unikl osudu Promethea
reckych legend, jez byl pomstychtivymi bohy na nekolik set let
prikovan ke skale, kde mu orel rval a jedl jatra. Na druhe strane
byl NiPrometheus ponekud bledym odrazem sveho vzoru. Maly kousek
kodu Color QuickDraw, ktery vynesl a namnozil, byl pro konkurenci
Applu (a ostatne i pro kohokoli jineho) prakticky bezcenny. Spise
nez k darovani ohne lidstvu by se akce NiPromethea dala prirovnat
ke zkopirovani casti reflektoru jizdniho kola. Neslo o skutecnou
prumyslovou spionaz. Nejpresneji mohla byt interpretovana jako
symbolicka, uvazena facka spicce hierarchie Applu.
Vnitrni boje v Apple Computer byly v prumyslovych kruzich
verejne znamy. Zakladatele Applu, Jobs a Wozniak, uz davno
odesli. Nevazane jadro jejich dlouholetych zamestnancu byli
Kalifornane sedesatych let se sklonem k exhibicim a mnozi z nich
nebyli nijak spokojeni s novym, serioznim rezimem
multimilionovych obchodu, ktery ve spolecnosti zavladl. Mnozi
z programatoru a vyvojaru, kteri pocatkem 80. let vymysleli
pocitac Macintosh, take dali vypoved. Oni, ne soucasni vladci
Applu, vymysleli Color QuickDraw. Akce NiPromethea byla dobre
promyslenou ranou vztahum mezi zamestnanci.
Spolecnost Apple zavolala FBI. FBI vysetruje vyznamne
pripady prumyslove spionaze, kradezi intelektualniho vlastnictvi
a obchodnich tajemstvi. Nejspis to byli ti pravi lide, ktere bylo
treba zavolat, a povest tvrdi, ze zodpovedne osoby byly
ve
skutecnosti FBI odhaleny a management Applu je tise zamackl.
NiPrometheus nebyl nikdy verejne obvinen, stihan ani zatcen. Ale
nedoslo uz k zadnym dalsim pripadum ilegalniho zverejnovani
vnitrniho softwaru pocitace Macintosh. Nakonec zajem o neprijemny
skandal kolem NiPromethea opadl.
Ale ne drive, nez mnoho nezucastnenych, prekvapenych lidi
prijalo prekvapivou navstevu z FBI.
Jednim z techto lidi byl John Perry Barlow. Barlow
je
velmi neobycejny muz, jehoz je tezke popsat konvencnimi pojmy.
Patrne nejznamejsi je jako textar rockove skupiny Grateful Dead;
napsal texty pisni "Hell in a Bucket", "Picasso Moon", "Mexicali
Blues", "I Need a Miracle" a mnoha dalsich. Pro Grateful Dead
pise od roku 1970.
Nez se zacneme zabyvat drazdivou otazkou, proc FBI vyslycha
rockoveho textare v pripade pocitacoveho zlocinu, bude vhodne
rici nekolik slov o Grateful Dead. Skupina Grateful Dead je mozna
tim nejuspesnejsim a nejtrvanlivejsim z cetnych kulturnich vyboju
vychazejicich ze sanfranciske ctvrti Haight-Ashbury za slavnych
dnu politickych hnuti a kyselinove transcedence. Grateful Dead
jsou centrem, pravym okem uraganu nasivek, psychedelickych
karavanu, batikovanych tricek, sepranych dzin, divokeho tance
a otevreneho a neskryvaneho uzivani drog. Symboly, a realita,
kalifornskych "deti kvetin" obklopuji Grateful Dead jako macrame.
Grateful Dead a tisice "Deadheads", jejich fanousku, jsou
radikalni bohemove. To je vseobecne znamo. Co to presne znamena
v devadesatych letech dvacateho stoleti je ponekud
problematictejsi.
Grateful Dead patri mezi nejpopularnejsi a nejbohatsi hvezdy
zabavniho prumyslu na svete: podle casopisu *Forbes* jsou na 20.
miste, mezi M.C. Hammerem a Seanem Connerym. V roce 1990 vydelala
tato skupina v dzinach, pestujici si image vyvrhelu spolecnosti,
sedmnact milionu dolaru. A podobne sumy vydelavaji uz delsi cas.
A jakkoli Grateful Dead nejsou investicni bankeri ani
profesionalni danovi experti - nakonec, jsou to hippie muzikanti
- tyto penize nebyly vyhazeny na nesmyslne bohemske vystrelky.
Grateful Dead jiz po leta tise sponzoruji nejruznejsi chvalyhodne
aktivity ve sve rozlehle a zive kulturni komunite.
Grateful Dead nejsou konvencnimi hraci v americkych
mocenskych kruzich. Jsou ale silou, se kterou je nutno pocitat.
Maji spoustu penez a spoustu pratel na mnoha mistech, ocekavanych
i neocekavanych.
Grateful Dead mohou byt znami svou retorikou o "navratu
k prirode", ale to z nich stezi dela nepratele technologie.
Naopak, jako vetsina rockovych hudebniku, stravili i Grateful
Dead cely svuj zivot ve spolecnosti sloziteho elektronickeho
vybaveni. Maji na to, aby si poridili kazdy sofistikovany nastroj
ci hracku, ktera je zaujme. A zajima je toho dost.
Komunita "Deadheads" se muze pochlubit nespocetne odborniky
na zaznam zvuku, osvetleni, rockove video a elektroniku ve vsech
podobach. A spojeni je obousmerne. Steve Wozniak, spoluzakladatel
Applu, kdysi poradal rockove festivaly. Silicon Valley duni
rockem.
Dnes jsou devadesata leta, ne sedesata. Dnes, pro
prekvapujici mnozstvi lidi po cele Americe, udajna delici cara
mezi bohemem a technikem proste neexistuje. Lide tohoto druhu
mohou nosit copanky a mit psa s satkem kolem krku, ale nejspis
maji i novy model Macintoshe s hudebnim MIDI softwarem
a halucinogennimi simulacemi fraktalu. Dnes i samotny Timothy
Leary, prorok LSD, pouziva na svych prednaskach programy
demonstrujici pocitacovou grafiku.
John Perry Barlow neni clenem Grateful Dead. Je ale
vyznamnym "Deadheadem".
Barlow o sobe mluvi jako o "techno-cvokovi". Obecny termin,
napriklad "socialni aktivista", by take nebyl nepresny. Ale lepe
je ho mozno popsat jako *basnika* - pokud si clovek pamatuje
archaickou definici Percy Shelleyho, podle niz jsou basnici
"neuznanymi zakonodarci sveta".
Barlow se jednou pokusil ziskat status uznaneho zakonodarce.
V roce 1987 tesne prohral kandidaturu za republikany na uvolnene
kreslo v senatu statu Wyoming. Narodil se ve Wyomingu, ve treti
generaci vazene rancerske rodiny. Je mu neco malo pres ctyricet,
je zenaty a ma tri dcery.
Barlow se nenechava prilis omezovat tim, co si jini lide
mysli o konzistentnosti. Koncem 80. let prodal tento
republikansky rockovy textar a chovatel dobytka svuj ranc a zacal
se venovat pocitacove komunikaci.
Barlow zmenil svuj zivotni styl uspesne a s lehkym srdcem.
Pocitace ho opravdu nadchly. Se zapisknutim sveho modemu
se
presunul z maleho Pinedale ve Wyomingu do elektronickeho sveta
velkeho a ziveho davu chytrych, sympatickych a vynalezavych
technologickych nadsencu z celeho sveta. Barlowovi se zalibila
spolecnost kolem pocitacu: jeji rychly vyvoj, svobodomyslna
retorika, otevrene moznosti. Zacal psat clanky o pocitacich. Mely
uspech, protoze Barlow se ucil rychle a byl inteligentni
a vymluvny. Casto jezdil do San Franciska, kde se setkaval
se
svymi prateli mezi "Deadheads". Ziskal tam take rozsahle kontakty
v kalifornske pocitacove komunite, vcetne pratelstvi s nekolika
nekonformnimi zamestnanci Applu.
V kvetnu 1990 ho ve Wyomingu navstivil mistni agent FBI
a Barlow se seznamil s pripadem NiPrometheus.
Znepokojilo ho, ze je vysetrovan kvuli svym zajmum
v oblasti, ktera byla kdysi dokonale prosta aktivit federalni
policie. Musel se velmi snazit, aby vysvetlil samu podstatu
pocitacoveho zlocinu rozpacitemu agentovi FBI, ktery
se
specializoval na kradeze dobytka. Spolecensky rozpravejiciho
Barlowa, demonstrujiciho zazracne moznosti sveho modemu
zarazenemu agentovi, alarmovalo, kdyz zjistil, ze vsichni
"hackeri" jsou FBI povazovani za nepratelske elementy
v pocitacove komunite. FBI, pronasledujici hackera jmenem
NiPrometheus, patrala po clenech podezrele skupiny jmenem
Hackerska konference.
Hackerska konference, ktera se poprve konala v roce 1984,
bylo kazdorocni setkani kalifornskych pocitacovych prukopniku
a entuziastu. Hackeri z Hackerske konference meli jen malo, pokud
vubec neco, spolecneho s hackery z digitalniho undergroundu.
Naopak, hackeri z teto konference byli vetsinou vazeni
kalifornsti reditele pocitacovych firem, konzultanti, novinari
a podnikatele. (Presne ten druh "hackeru", od kterych se dala
ocekavat bourliva reakce na jakoukoli kriminalni degradaci pojmu
"hacker".)
Barlow, ackoli nebyl zatcen ani z niceho obvinen a jeho
pocitac naprosto nebyl zabaven, byl touto anomalii velmi
znepokojen. Informoval o ni WELL.
Stejne jako Hackerska konference, byl i WELL ("Studna"),
projektem Point Foundation. Point Foundation, inspirovana
Stewartem Brandem, bohatym kalifornskym radikalem 60. let,
se
pozdeji stala vyznamnou zakladnou snah ochrancu obcanskych prav.
Kulturni aktivity Point Foundation, stejne jako aktivity
Grateful Dead (ktere se tez soustredovaly do okoli San
Franciska), byly mnohostranne a mnohocetne. *Whole Earth
Catalog* ("Katalog planety Zeme"), vydavany Point Foundation,
se
nikdy nevyznacoval svazujici ideologickou konzistentnosti.
Na
vrcholu slavy byla tato publikace koncem 60. a pocatkem 70. let,
kdy nabizela stovky praktickych (i mene praktickych) typu
na
zivot v komunach, ochranu zivotniho prostredi a navrat k prirode.
Tehdy se Katalogu planety Zeme a jeho pokracovani prodalo dva
a pul milionu vytisku a byl vyhlasen Knihou roku.
S pomalym rozpadem americkeho radikalniho disentu se Katalog
planety Zeme posunul dale od centra kulturni sfery; ale ve forme
casopisu *CoEvolution Quarterly* ("Koevolucni ctvrtletnik")
pokracovala Point Foundation v nabidce kaleidoskopickeho mismase
"nastroju a ideji pro kazdeho".
Ctvrtletnik, ktery zacal vychazet v roce 1974, nikdy nebyl
siroce popularnim casopisem. Pres periodicke zachvaty
chiliasticke horecky se *CoEvolution Quarterly* nepodarilo
revolucionalizovat zapadni civilizaci a nahradit vahu historie
novymi elegantnimi kalifornskymi paradigmaty. Misto toho se tento
propagacni nastroj Point Foundation pohyboval na uzke hranici
mezi zarivou, pusobivou suverenitou a ulety New Age.
*CoEvolution Quarterly* neobsahoval zadne inzeraty, byl drahy
a tisteny na lacinem papire se skromnymi cernobilymi obrazky. Byl
spatne distribuovan a prodavan zpravidla na predplatne lidem,
kteri se o nem dozvedeli od svych znamych.
Nevypadalo to, ze by se kdy dokazal dostat pres tricet tisic
predplatitelu. Ale na druhe strane nebyl nikdy ohrozen jejich
ubytkem. Rok, dva, deset, dvacet, stale se udrzovala jakasi
neurcita spolecenska mensina verna tomuto casopisu. Nezdalo se,
ze by pravidelni ctenari meli nejake spolecne politicke postoje
ci idealy. Nekdy bylo tezke pochopit, co je vlastne drzi pospolu
(pokud se ostre polemiky na strankach venovanych dopisum ctenaru
daji vubec oznacit za "pospolitost").
Jestlize casopis nevzkvetal, byl prinejmensim vytrvaly
- nepotapel se. V roce 1984, kdy vznikl pocitac Macintosh,
narazil *CoEvolution Quarterly* na zlatou zilu. Point Foundation
objevila pocitacovou revoluci. Byl vydan *Whole Earth Software
Catalog* ("Katalog softwaru planety Zeme") a posleze *Whole Earth
Review*, tedy soucasne vteleni casopisu, nyni vedeneho guruem
virtualni reality Howardem Rheingoldem.
A v roce 1985 se zrodil WELL cili "Whole Earth 'Lectronic
Link" ("Elektronicke spojeni planety Zeme"). WELL byl boardem
Point Foundation.
Mezi boardy byl WELL od pocatku anomalii a zustal ji
az
dodnes. Byl urcen pro obyvatele San Franciska a jeho okoli. Byl
obrovsky - mel mnozstvi telefonnich linek a enormne rozsahle
navody k pouziti. Jeho komplexni unixovsky software naprosto
nemohl byt nazvan uzivatelsky privetivym. Bezel na salovem
pocitaci umistenem v kancelarich neziskove kulturni nadace,
adaptovanych v obytnem dome v Sausalitu, na predmesti San
Franciska. A byl nacpan fanousky Grateful Dead.
I kdyz se na WELLu bavili hippie privrzenci sanfranciske
alternativni kultury, nebyl v zadnem pripade boardem digitalniho
undergroundu. Bylo na nem jen velmi malo nezletilych; vetsina
uzivatelu WELLu, nazyvajicich se "Wellbeings" (tj. "zdar", ale
take "bytost WELLu"), byli lide stredniho veku, narozeni
v padesatych a sedesatych letech. Casto pracovali s informacnimi
technologiemi: hardwarem, softwarem, telekomunikacemi, masmedii,
zabavou. Zvlast mnoho bylo na WELLu knihovniku, vysokoskolskych
profesoru a novinaru, pritahovanych "nastroji a idejemi pro
kazdeho", stedre nabizenymi Point Foundation.
Na WELLu nebyly zadne anarchisticke soubory a stezi zminka
o pristupovych kodech a kradezich kreditnich karet. Nikdo
nepouzival prezdivky. "Flames", tedy nadavky v elektronicke
poste, byly celkem udrzovany na urovni spolecensky prijatelneho
bruceni. Debaty byly nekdy ostre, ale zadny "Wellbeing" nikdy
netvrdil, ze mu oponent odpojil telefon, prohledal dum
ci
zverejnil cisla jeho kreditnich karet.
V prubehu 80. let WELL pomalu rostl. Za pristup a ukladani
dat zadal jen mirne poplatky a leta byl prodelecny - ne ovsem
natolik, aby to poskodilo Point Foundation, coz byla ostatne
stejne neziskova organizace. V roce 1990 mel WELL kolem peti
tisic uzivatelu, kteri se prochazeli cyberspace a vybirali
si
z obroviteho svedskeho stolu "konferenci". Kazda z nich
se
skladala z masy "temat" a kazde tema obsahovalo desitky, nekdy
i stovky "zprav" tvoricich neusporadany, mnohostranny rozhovor,
ktery mohl probihat mesice nebo i leta.
KONFERENCE WELLU
Diskmag WELLu - vyber
The best of WELL - klasika
Seznam novych temat ve vsech konferencich
Obchod - Vzdelavani
-------------------
Apple Library Users Group Agriculture ("Zemedelstvi")
Brainstorming Classifieds ("Inzeraty")
Computer Journalism Consultants
Consumers ("Spotrebitele") Design
Desktop Publishing Disability ("Invalidita")
Education ("Vzdelavani") Energy
Entrepreneurs ("Podnikatele")
Homeowners ("Rodinne domky") Indexing
Investments ("Investice") Kids91 ("Deti")
Legal ("Pravni")
One Person Business ("Zivnostnici")
Periodical/newsletter ("Periodika")
Telecomm Law ("Telefonni zakony") The Future ("Budoucnost")
Translators ("Prekladatele") Travel ("Cestovani")
Work ("Prace")
Electronic Frontier Foundation ("Nadace elektronickeho
pohranici")
Computers, Freedom & Privacy ("Pocitace, svoboda a soukromi")
Computer Professionals for Social Responsibility ("Pocitacovi
profesionalove za spolecenskou zodpovednost")
Spolecenske - Politicke - Humanitni
-----------------------------------
Aging ("Stari") AIDS
Amnesty International Archives
Berkeley Buddhist
Christian ("Krestanstvi") Couples ("Pary")
Current Events ("Soucasny svet") Dreams ("Sny")
Drugs ("Drogy")
East Coast ("Vychodni pobrezi")
Emotional Health**** ("Dusevni zdravi")
Erotica
Environment ("Zivotni prostredi") Firearms ("Strelne zbrane")
First Amendment ("Prvni dodatek americke ustavy")
Fringes of Reason ("Meze rozumu") Gay
Gay ("Private")# ("Gay - soukroma")
Geography ("Zemepis") German ("Nemecka")
Gulf War ("Valka v Perskem zalivu")
Hawaii ("Havaj") Health ("Zdravi")
History ("Historie")
Holistic ("Alternativni medicina") Interview
Italian ("Italska") Jewish ("Zidovska")
Liberty ("Svoboda") Mind ("Mysl")
Miscellaneous ("Ruzne")
Men on the WELL** ("Muzi na WELLu")
Network Integration ("Integrace siti")
Nonprofits ("Neziskove")
North Bay ("Severni zatoka") Northwest ("Severozapad")
Pacific Rim ("Dalny vychod") Parenting ("Rodicovstvi")
Peace ("Mir") Peninsula ("Iberie")
Poetry ("Poezie") Philosophy
Politics Psychology
Psychotherapy ("Psychoterapie") Recovery## ("Odvykani")
San Francisco Scams ("Podfuky")
Sexuality Singles ("Svobodni")
Southern ("Jizni") Spanish ("Spanelska")
Spirituality Tibet
Transportation ("Transport")
True Confessions ("Vyznani") Unclear ("Nejasne")
WELL Writer's Workshop*** ("Spisovatelska dilna WELLu")
Whole Earth ("Planeta Zeme")
Women on the WELL* ("Zeny na WELLu")
Words ("Slova") Writers ("Spisovatele")
**** soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje wooly
*** soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje sonia
** soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje flash
* soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje reva
# soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje hudu
## soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje dhawk
Umeni - Rekreace - Zabava
-------------------------
ArtCom Electronic Net
Audio-Videophilia ("Audio a video silenci")
Bicycles ("Jizdni kola")
Bay Area Tonight** ("San Francisco a okoli dnes v noci")
Boating ("Cluny") Books ("Knihy")
CD's Comics
Cooking ("Vareni") Flying ("Letani")
Fun ("Legrace") Games ("Hry")
Gardening ("Zahradka") Kids ("Deti")
Nightowls* ("Nocni ptaci") Jokes ("Vtipy")
MIDI Movies ("Kina")
Motorcycling ("Motorky") Motoring
Music ("Hudba") On Stage ("Na podiu")
Pets ("Domaci mazlicci") Radio
Restaurant Science Fiction
Sports Star Trek
Television Theater ("Divadlo")
Weird ("Groteskni")
Zines/Factsheet Five ("Fanziny")
* Otevreno od pulnoci do sesti rano
** Denne aktualizovano
Grateful Dead
-------------
Grateful Dead Deadplan* ("Plany")
Deadlit ("Knihy") Feedback ("Zpetna vazba")
GD Hour Tapes ("Pasky")
Tickets ("Listky") Tours ("Turne")
* soukroma konference - nove uzivatele prihlasuje tnf
Pocitace
--------
AI/Forth/Realtime Amiga
Apple Computer Books ("Knihy")
Art & Graphics ("Umeni a grafika") Hacking
HyperCard IBM PC
LANs ("Mistni site") Laptop
Macintosh Mactech
Microtimes Muchomedia
NeXt OS/2
Printers ("Tiskarny")
Programmer's Net ("Programatorska sit")
Siggraph Software Design
Software/Programming
Software Support ("Softwarova podpora")
Unix Windows
Word Processing ("Zpracovani textu")
Technika - Komunikace
---------------------
Bioinfo Info
Media NAPLPS
Netweaver ("Snovac siti") Networld ("Svet siti")
Packet Radio ("Radiove site") Photography ("Fotografie")
Radio Science ("Veda")
Technical Writers ("Technicti spisovatele")
Telecommunications ("Telekomunikace")
Usenet ("Elektronicka posta v Internetu")
Video
Virtual Reality ("Virtualni realita")
Vlastni WELL
------------
Deeper ("Do hloubky") Entry ("Vstupni bod")
General ("Obecne") Help
Hosts ("Hostitele") Policy ("Pravidla")
System News Test
Uz sam seznam je ohromujici; neskolene oko vnima jen
zavratny vir sveta, v nemz si havajsti holisticti fotografove
na
vysokohorske vyprave vymenuji vyznani s bisexualnimi Tibetany,
zpracovavajicimi texty na pocitacich.
Ale tento zmatek je spise zdanlivy nez skutecny. Kazda
z konferenci byla malym, izolovanym svetem v cyberspace,
skladajicim se z desitek, mozna stovek podtemat. Kazda konference
byla pravidelne navstevovana relativne malou komunitou s velmi
pribuznymi nazory, mozna nekolika tucty lidi. Zadny smrtelnik
by
nedokazal obsahnout cely WELL (zvlast kdyz doba pristupu
k salovemu pocitaci WELLu byla uctovana). Vetsina dlouhodobych
uzivatelu se spokojila s nekolika oblibenymi tematy a obcasnym
vypadem do exotickych koncin. Ale zvlaste dulezite zpravy
a diskuse o aktualnich tematech si mohly ziskat pozornost cele
komunity WELLu.
Jako kazda komunita, mel i WELL sve celebrity, a John Perry
Barlow, basnik Grateful Dead se stribrnym jazykem a stribrnym
modemem, byl jednou z nich. A prave na WELLu zverejnil svuj
pribeh ze zivota o stretnuti s FBI vysetrujici pocitacovy zlocin.
Pribeh, jak se dalo cekat, vyvolal velky rozruch. WELL byl
uz pripraven na spor o hackerech. V prosinci 1989 zorganizoval
casopis *Harper's* na WELLu debatu o etice pronikani do pocitacu.
Zucastnilo se ji vice nez ctyricet pocitacovych guruu a Barlow
byl jeji hvezdou. Dalsimi hvezdami byli Acid Phreak ("Narkoman")
a Phiber Optik ("Opticky Kabel"), dva mladi newyorsti hackeri
a telefandove, jejichz schopnostem pronikani do telefonnich
ustreden se vyrovnala jen jejich nenasytna touha po slave.
Prichod techto vyzyvavych desperatu na pudu WELLu vyvolal asi
takovy rozruch jako prichod Cernych Pantheru na vecirek salonnich
radikalu.
Zvlast Phiber Optik se v roce 1990 dostal do svetel
reflektoru. Oddany clen krouzku kolem *2600* a pilir newyorske
hackerske skupiny "Masters of Deception" ("Mistri klamu") byl
krasnym exemplarem presvedceneho hackera-disidenta. Osmnactilety
Phiber Optik, ktery predcasne ukoncil studium na stredni skole
a pracoval na castecny uvazek jako opravar pocitacu, byl
digitalni frajer, mlady, chytry a bezohledny, mel rad vyzyvave
obleceni a vyzyvave reci a demonstrativne, kavalirsky pohrdal
vsemi pravidly krome svych vlastnich. Nez skoncil rok 1991,
objevil se Phiber Optik v casopisech *Harper's* a *Esquire*,
v deniku *The New York Times*, na nescetnych verejnych debatach
a shromazdenich a dokonce i v televizni show Geralda Rivery.
Phiber Optik se rychle stal hvezdou WELLu; Barlow a dalsi
celebrity s nim jednali s s opatrnym respektem. Kupodivu,
navzdory svemu kousavemu tonu a posedlosti svym konickem
vzbuzoval Phiber Optik ve vetsine lidi, kteri se s nim seznamili,
temer materske ochranne instinkty. Byl vybornym materialem pro
zurnalisty, vzdy pripraveny k vytahovani a, coz bylo jeste lepsi,
skutecnym *demonstracim* nejakeho neuveritelneho digitalniho
triku. Byl rozenym milackem medii.
Zdalo se, ze i policiste uznavali, ze na tomto potizistovi
je cosi nezemskeho a nezlocineckeho. Byl tak horkokrevny, tak
tvrdohlavy, tak mlady a tak zjevne odsouzeny k brzkemu konci,
ze
i lide, kteri zasadne nesouhlasili s jeho akcemi, se strachovali
o jeho osud a chovali se k nemu jako k ohrozenemu tulenimu
mladeti.
24. ledna 1990 (devet dni po kolapsu na vyroci Martina
Luthera Kinga) uskutecnila Tajna sluzba USA razii u Phiber
Optika, Acid Phreaka a tretiho newyorskeho delikventa jmenem
Scorpion. Jejich pocitace byly zabaveny, a s nimi jako obvykle
hromady papiru, poznamkovych bloku, CD desek, telefonnich
zaznamniku, walkmanu atd. Acid Phreak i Phiber Optik byli
obvineni, ze zpusobili kolaps z 15. ledna.
Mlyny spravedlnosti melou pomalu. Pripad nakonec pripadl
policii statu New York. Phiber Optik prisel pri razii o svuj
pocitac, ale vice nez rok proti nemu nebyla vznesena obzaloba.
Jeho nesnaze byly na WELLu siroce komentovany a policejni
taktika vzbudila velky odpor. Jedna vec je slyset o tom,
ze
u nejakeho hackera byla provedena domovni prohlidka, a druha
videt, jak policie utoci na nekoho, koho osobne znate a kdo vam
podrobne vysvetlil sve motivy. Pri debate na WELLu organizovane
casopisem *Harper's* se jeho uzivatele ujistili, ze Phiber Optik
ve skutecnosti nechce nic rozbijet. Za svych vlastnich mladych
let mnoho z nich ochutnalo slzny plyn ve tvrdych poulicnich
potyckach s policii. Meli porozumeni pro akty obcanske
neposlusnosti.
"Wellbeings" byli take zneklidneni drakonickou dukladnosti
typicke razie proti hackerum. Nebylo pro ne tezke predstavit
si
sebe same jako obeti takove akce.
Uz v lednu 1990 se nalada na WELLu zhorsovala a lide
si
zacali stezovat, ze nespravedlivy establishment se chova
k "hackerum" jako slon v porcelanu. Ve shrnuti debaty v casopise
*Harper's* se objevila pochybnost, je-li pronikani do pocitacu
vubec zlocinem. Jak to pozdeji vyjadril Barlow: "Polozil jsem
si
otazku, zdali bychom nepovazovali i speleology za nebezpecne
desperaty, kdyby vsechny jeskyne patrily AT&T".
V unoru 1991, vice nez rok po razii v jeho dome, byl Phiber
Optik konecne zatcen a obvinen ze "zvlaste nebezpecneho
ovlivnovani cinnosti pocitace a jeho zneuzivani", coz jsou
trestne ciny podle kodexu statu New York. Byl take obvinen
z prestupku kradeze sluzeb, tykajiciho se sloziteho triku
s cislem s predvolbou 900, umoznujicim bezplatne volani. Phiber
Optik se priznal k prestupku a byl odsouzen na tricet pet hodin
verejnych praci.
Tato drobna nesnaz s nevyzpytatelnym svetem zakonu Phiber
Optika nijak zvlast netrapila. Kdyz pri lednove razii prisel
o svuj pocitac, jednoduse si koupil prenosny, aby policistum
znemoznil monitorovani telefonu v byte, kde zil se svou matkou,
a nerusene pokracoval ve svych vybojich, nekdy v zivem radiovem
vysilani ci pred televiznimi kamerami.
Jakkoli byla newyorska razie neucinna, co se tykalo odrazeni
Phiber Optika, jeji vliv na uzivatele WELLu byl hluboce
negativni. A v prubehu roku 1990 chresteni zbrani pokracovalo:
razie u Knight Lightninga, u Steva Jacksona, celostatni Operace
Sundevil. Vyroky policie jasne ukazovaly, ze skutecne probiha
soustredeny zatah na hackery.
Hackeri z Hackerske konference, "Wellbeings" a jim podobni
v zasade nemeli namitky proti proti obcasnemu nepochopeni pojmu
"hacker" ze strany verejnosti; koneckoncu, membrana oddelujici
mainstreamovou spolecnost od pocitacove komunity jim umoznovala
citit se jinymi, chytrejsimi, lepsimi. Nikdy predtim se ale
neocitli pod palbou soustredene defamacni kampane.
Barlowova ustredni role v protiofenzive byla jednou
z hlavnich anomalii Zatahu na hackery v roce 1990. Novinari
sledujici tuto kontroverzi casto o Barlowa zakopli, ale zpravidla
se zase oprasili a bezeli dal, jako by se nic nestalo. Vypadalo
to, jako kdyby *odmitali uverit*, ze radikal ze 60. let
od
Grateful Dead se postavil proti celostatni policejni operaci
*a
zrejme vyhrava*!
Barlow nemel zadnou zjevnou zakladnu pro politicky boj
tohoto druhu. Nemel zadna formalni pravni ani technicka
privilegia. Ale Barlow byl sitovym organizatorem vpravde
hvezdnych kvalit. Mel basnicky dar prilehaveho, barviteho
vyjadrovani. Mel i novinarskou chytrost, nekonvencni, ironicky
vtip a vrchovatou miru stareho dobreho osobniho kouzla.
Autorita, kterou Barlow mel, je pomerne bezna v literarnich,
hudebnich a vubec umeleckych kruzich. Nadany kritik muze ziskat
velky vliv tim, ze definuje "ducha casu", vymysli nova motta
a terminy debaty, jez se v dane dobe ujmou. (A Barlow skutecne
*byl* mimo jine i umeleckym kritikem; jeho oblibenym umelcem byl
malir americkeho Zapadu Frederic Remington.)
Barlow byl prvnim novinarem, ktery zacal pouzivat pusobivy
vedecko-fantasticky pojem Williama Gibsona "cyberspace" jako
synonymum pro soucasne prolnuti pocitacovych a telekomunikacnich
siti. Barlow zduraznoval, ze cyberspace by mel byt chapan jako
kvalitativne novy svet, nove osidlovane "pohranici". Podle
Barlowa nemuze byt svet elektronickych komunikaci, nyni
zviditelneny na obrazovkach pocitacu, nadale chapan jen jako
klubko slozite propojenych dratu. Stalo se z nej *misto*,
cyberspace, vyzadujici nove metafory, nova pravidla a novy
pristup. Tento termin, ve smyslu pouzitem Barlowem, vzbudil
siroky ohlas - koncept cyberspace prevzaly casopisy *Time*
a *Scientific American*, pocitacova policie, hackeri a dokonce
i odbornici na ustavni pravo. Zda se, ze slovo cyberspace
se
stane trvalou soucasti jazyka.
Barlow je na prvni pohled vyraznou osobnosti: vysoky,
vousaty Zapadan s ostrymi rysy a hlubokym hlasem v perfektnim
kovbojskem obleceni, v dzinach, veste, jezdeckych botach,
s satkem kolem krku a neodmyslitelnym odznackem Grateful Dead
v klope.
Ale opravdu kompletni je Barlow az se svym modemem. Formalni
hierarchie nejsou jeho zivlem; zridkakdy si da ujit prilezitost
navezt se do "trubcu z velkych organizaci" a jejich konvencniho,
nepruzneho zpusobu mysleni. Barlow dava prednost neformalnimu
presvedcovani; velci bili nacelnici a jejich suity na nej
nedelaji dojem. Ale co se tyce vyuzivani digitalnich tamtamu,
je
Barlow organizatorem svetove tridy.
Neexistovala armada Barlowu. Byl jen jeden Barlow, a to byla
velmi neobvykla osobnost. Ale zdalo se, ze situace vyzaduje
*prave jedineho* Barlowa. Ve skutecnosti nejspis mnoho lidi
po
roce 1990 usoudilo, ze jediny Barlow je mnohem vic, nez kdy
touzili mit.
Barlowuv jizlivy esej o jeho setkani s FBI vzbudil na WELLu
velky ohlas. Mnoho jinych volnomyslenkaru pohybujicich se kolem
spolecnosti Apple se octlo v podezreni a nelibilo se jim to ani
o chlup vice nez jemu.
Jednim z nich byl Mitchell Kapor, spoluautor tabulkoveho
procesoru "Lotus 1-2-3" a zakladatel Lotus Development
Corporation. Kapor se smiril s nedustojnou epizodou brani otisku
prstu v kancelari FBI v Bostonu, ale Barlowova zprava
mu
ozrejmila celostatni rozsah operace FBI. Kapor zacal venovat teto
kontroverzi intenzivni pozornost. Kdyz v roce 1990 Tajna sluzba
USA rozvinula celostatni operaci proti hackerum, sledoval Kapor
kazdy tah s hlubokym skepticismem a rostoucim znepokojenim.
Kapor se uz s Barlowem osobne setkal - poskytl mu rozhovor
pro jeden kalifornsky pocitacovy casopis. A Barlow mu velice
zaimponoval, stejne jako vetsine lidi, kteri ho poznali. Kapor
se
rozhodl, ze zaskoci za Barlowem a prodiskutuje s nim situaci
od
srdce k srdci.
Kapor byl pravidelnym hostem na WELLu. Byl priznivcem
*Whole Earth katalogu* a hrdym majitelem vsech jeho cisel. A mel
nejen modem, ale take soukrome letadlo. Pri dozoru na rozptylene
investice do modernich technologii Kapor Enterprises Inc., sve
soukrome holdingove spolecnosti v cene mnoha milionu dolaru,
Kapor bezne prekracoval hranice statu a venoval tomu asi takovou
pozornost, s jakou muze clovek odfaxovat dopis.
Porada Kapora s Barlowem, jez se uskutecnila v cervnu 1990
ve wyomingskem Pinedale, byla pocatkem Nadace elektronickeho
pohranici. Barlow ruce napsal manifest "Crime and Puzzlement"
("Zlocin a tajemstvi"), oznamujici jeho - a Kaporuv - umysl
zformovat politickou organizaci s cilem "ziskavat a vynakladat
prostredky na vzdelavani, lobbovani a soudni spory v oblastech
souvisejicich s digitalnim projevem a rozsirenim ustavy
do
cyberspace".
Dale manifest tvrdil, ze Nadace bude "financovat,
uskutecnovat a podporovat snahy, ktere by pravni cestou
demonstrovaly, ze Tajna sluzba USA uskutecnovala preventivni
cenzuru publikaci, omezovala svobodu slova, neopravnene
zabavovala vybaveni a data, uzivala neprimerenou silu a vseobecne
postupovala arogantne, despoticky a protiustavne". "Crime and
Puzzlement" byl siroce distribuovan pocitacovymi kanaly a take
vytisten v *Whole Earth Review*. Nahla publikace koherentniho,
politickeho protiuderu z rad hackeru jejich komunitu
elektrizovala. Steve Wozniak (mozna trochu dotceny skandalem
kolem NiPromethea), obratem nabidl stejnou castku, jakou Nadaci
venuje Kapor.
John Gilmore, jeden ze zakladatelu spolecnosti Sun
Microsystems, nabidl rozsahlou financni i osobni podporu.
Presvedceny radikalni individualista Gilmore prokazal, ze
je
schopnym obhajcem elektronickeho soukromi, zejmena svobody pred
vladnim a podnikovym sledovanim aktivit soukromych osob s pomoci
pocitacu.
Na druhem setkani v San Francisku se pridali dalsi spojenci:
Stewart Brand z Point Foundation, prukopnici virtualni reality
Jaron Lanier a Chuck Blanchard, podnikatel s pocitacovymi sitemi
a specialista na zakladani novych podniku Nat Goldhaber.
Na
pracovni veceri se aktiviste shodli na oficialnim nazvu:
Electronic Frontier Foundation, Incorporated. Kapor se stal jejim
prezidentem. Na WELLu, patricim Point Foundation, byla otevrena
nova konference EFF a WELL byl prohlasen za "domov Nadace
elektronickeho pohranici".
Zajem novinaru byl okamzity a intenzivni. Stejne jako jejich
duchovni predchudci z devatenacteho stoleti, Alexander Graham
Bell a Thomas Watson, byli i pocitacovi podnikatele 70. a 80. let
stoleti dvacateho - lide jako Wozniak, Jobs, Kapor, Gates a
H.
Ross Perot - kteri se vlastnim pricinenim dostali na vrchol
noveho, uzasneho prumysloveho odvetvi, velmi kvalitnim
novinarskym materialem.
Ale zatimco uzivatele WELLu se radovali, tisk obecne byl
samozvanymi "pionyry cyberspace" zjevne zmaten. Tvrzeni EFF,
ze
valka proti "hackerum" vedla k vaznym ustavnim problemum
s obcanskymi pravy, se zdalo ponekud prepjate, zvlaste kdyz zadny
z organizatoru EFF nebyl pravnik ani uznavany politik. Zejmena
pro listy specializovane na obchodni zpravodajstvi bylo snazsi
soustredit se na nejsnaze viditelnou cast pribehu - ze pocitacovy
podnikatel Mitchell Kapor zalozil "fond na obhajobu hackeru".
Byla EFF skutecne dulezitym politickym faktorem, nebo jen klakou
bohatych excentriku, michajicich se do veci, jez by mely byt
spise prenechany prislusnym statnim organum? Verdikt dosud nebyl
vynesen.
Ale scena jiz byla pripravena pro otevrenou konfrontaci.
Prvni a nejkritictejsi bitvou byl precedencni soudni proces
Knight Lightninga.
V teto knize jsem se drzel pojmenovavani hackeru pouze
jejich prezdivkami. Uvedeni jejich pravych jmen ma malo vyhod;
mnozi z nich jsou nezletili, mnozi nebyli nikdy usvedceni
ze
zadneho zlocinu a mnozi maji nevinne rodice, kteri uz si uzili
dost.
Ale proces Knight Lightninga, probihajici 24. az 27.
cervence 1990, udelal z tohoto "hackera" celostatne znamou
osobnost. Ani jemu, ani jeho rodine nemuze zpusobit zadnou
zvlastni skodu, kdyz zopakuji dobre znamy fakt, ze se jmenuje
Craig Neidorf (vysl. Nydorf).
Neidorfuv porotni soud se odehraval pred Statnim soudem
Vychodni zony Severniho distriktu statu Illinois, jemuz predsedal
ctihodny Nicholas J. Bua. Poskozenym byly Spojene staty americke,
obzalovanym pan Neidorf. Jeho obhajcem byl Sheldon T. Zenner
z chicagske firmy Katten, Muchin a Zavis.
Obzalobu vedli prominentni clenove Chicagske operacni
skupiny proti pocitacove zpronevere a zneuziti pocitace: William
J. Cook, Colleen D. Coughlinova a David A. Glockner, vsichni
pomocni federalni statni zastupci. Agentem Tajne sluzby USA
poverenym pripadem byl Timothy M. Foley.
Pripomenme si, ze Neidorf byl jednim ze dvou redaktoru
undergroundoveho hackerskeho "casopisu" jmenem *Phrack*.
*Phrack* byl zcela elektronickou publikaci, distribuovanou
prostrednictvim bulletin boardu a elektronickymi sitemi. Bylo
to
amaterske periodikum sirene zdarma. Neidorf za svoji praci
na
*Phracku* nikdy neziskal zadne penize. Stejne tak druhy,
neobzalovany editor "Taran King" ani zadny z pocetnych
prispevatelu *Phracku*.
Nicmene Chicagska operacni skupina proti pocitacove
zpronevere a zneuziti pocitace se rozhodla obvinit Neidorfa
z financniho podvodu. Formalne pripustit, ze *Phrack*
je
"casopis" a Neidorf "vydavatel" by pro obzalobu znamenalo otevrit
Pandorinu skrinku problemu kolem Prvniho dodatku americke ustavy.
Udelat neco takoveho by znamenalo nahrat na smec Zennerovi a jeho
poradcum z EFF, mezi nimiz byl i uderny oddil prominentnich
newyorskych advokatu specializujicich se na obcanska prava
a profesionalni pravnicke zazemi firmy Katten, Muchin a Zavis.
Misto toho se obzaloba soustredila na otazku podvodu s pouzitim
pristupoveho zarizeni, na paragraf 1029 clanku 18, na tu cast
zakona, z niz Tajna sluzba USA cerpala sve nejprimejsi povereni
k pronasledovani pocitacoveho zlocinu.
Zlociny, ze kterych byl Neidorf obzalovan, se soustredovaly
kolem Dokumentu 911. Byl obvinen, ze se podilel na podvodnem
spiknuti s Prophetem, coz, pripomenme si, byl atlantsky clen
LoDu, ktery ilegalne okopiroval Dokument 911 v systemu AIMSX
spolecnosti BellSouth.
Prophet sam byl v Neidorfove procesu take obzalovan, jako
spolecnik udajneho "podvodneho spiknuti" s cilem "ukrast"
spolecnosti BellSouth Dokument 911 (a prepravit ho pres hranici
statu USA, coz pomohlo prosadit obzalobu Neidorfa jako federalni
pripad). Prophet, v duchu plne spoluprace s policii, souhlasil,
ze bude svedcit proti Neidorfovi.
Ve skutecnosti byli vsichni tri atlantsti hackeri pripraveni
svedcit proti Neidorfovi. Jejich vlastni federalni zalobci
v Atlante obvinili Atlantskou trojku z: a) spiknuti,
b)
pocitacoveho podvodu, c) telefonniho podvodu, d) podvodu
s pouzitim pristupoveho zarizeni a e) mezistatni prepravy
kradeneho majetku (clanek 18, paragrafy 371, 1030, 1343, 1029
a 2314).
Tvari v tvar takovemu uraganu potizi se Prophet a Leftist
vyhnuli verejnemu liceni a priznali se k mensim obvinenim - kazdy
k jednomu spiknuti. Urvile se priznal k one podivne casti
paragrafu 1029, jez zakazuje vlastnit "patnact ci vice"
ilegalnich pristupovych zarizeni (v jeho pripade pocitacovych
hesel). A jejich rozsudky mely byt vyneseny 14. zari - bezpecne
po skonceni Neidorfova procesu. Dalo se spolehnout, ze jako
svedkove se budou chovat slusne.
Neidorf ale trval na tom, ze je nevinny. Krome nej prakticky
kazdy, kdo byl pri zatahu chycen, "plne spolupracoval" a priznal
se v nadeji, ze jeho trest bude snizen. (Dalsi dulezitou vyjimkou
byl samozrejme Steve Jackson, ktery od sameho zacatku durazne
tvrdil, ze je nevinen. Ale Steve Jackson se nemohl dostat k soudu
- Steve Jackson jednoduse nikdy nebyl obvinen ze zadneho
zlocinu.)
Neidorf byl vyzyvan, aby se priznal. Ale Neidorf studoval
spolecenske vedy a nechtelo se mu jit do vezeni za "podvod", kdyz
neziskal zadne penize, nepronikl do zadneho pocitace a publikoval
casopis, ktery byl podle jeho nazoru pod ochranou Prvniho dodatku
ustavy.
Neidorfuv proces byl *jedinou* legalni akci z celeho Zatahu
na hackery, jez skutecne predestrela sporne otazky k verejnemu
rozhodnuti porotou americkych obcanu.
I Neidorf spolupracoval s policii. Dobrovolne vydal mnoho
dukazu, jez vedly k jeho vlastnimu obvineni. Pisemne pripustil,
ze vedel, ze Dokument 911 byl ukraden, jeste predtim, nez
ho
"publikoval" ve *Phracku* - nebo, z pohledu obzaloby, nez
ilegalne po telefonni lince prepravil kradeny majetek jako
soucast neceho, co se vydavalo za "publikaci".
Ale i kdyby "publikace" Dokumentu 911 nebyla uznana
za
zlocin, nemel by Neidorf po starostech. Neidorf obdrzel Dokument
911, kdyz mu ho Prophet poslal z Jolnetu Riche Andrewse. A pri
te
prilezitosti urcite nebyl "publikovan" - byla to proste
a jednoduse hackerska trofej, prepravovana pres hranici statu
USA.
Chicagska operacni skupina presvedcila chicagskou velkou
porotu, aby obvinila Neidorfa z rady zlocinu, jez ho mohly dostat
za mrize na tricet let. Kdyz byla nektera z techto obvineni
uspesne zpochybnena jeste pred tim, nez se Neidorf dostal pred
soud, reorganizovala je Chicagska operacni skupina tak, ze
mu
hrozilo uvezneni na vice nez sedesat let! Neidorf nebyl dosud
trestan, takze bylo velice nepravdepodobne, ze jeho rozsudek bude
tak drasticky; ale Chicagska operacni skupina zjevne usilovala
o to, aby se dostal do vezeni a jeho spiklenecky "casopis" byl
trvale zastaven. Slo o federalni pripad a Neidorf byl obvinen
z kradeze majetku za temer osmdesat tisic dolaru.
William Cook byl presvedcen o uzitecnosti zalob, ktere mely
sirokou publicitu a symbolicke vyznamy. Casto publikoval clanky
o sve praci v listech pro bezpecnostni experty soukromeho sektoru
a tvrdil, ze "bylo nutne vyslat jasny signal verejnosti jako
celku a pocitacove komunite zvlaste, ze piratske utoky
na
pocitace a kradeze pocitacovych informaci soudy nebudou
tolerovat".
Predmet sporu byl komplikovany, taktika obzaloby ponekud
neortodoxni, ale Chicagska operacni skupina mela az dosud uspech.
V roce 1989 pristrihla kridla Shadowhawkovi, jez byl odsouzen
na
devet mesicu do vezeni. "Stinovy jestrab" byl obvinen podle
paragrafu 1030 o "pocitacich federalniho zajmu".
Shadowhawk zajiste nebyl fanouskem "pocitacu federalniho
zajmu" jako takovych. Naopak, Shadowhawk, jez vlastnil domaci
pocitac AT&T, smeroval sve vyboje zejmena proti teto spolecnosti.
Na undergroundovych boardech "Phreak Klass 2600" a "Dr. Ripco"
se
vytahoval svymi schopnostmi a umyslem shodit celostatni telefonni
sit AT&T. Jeho tirad si vsiml Henry Kluepfel z bezpecnostniho
odboru Bellcore, postrach piratskych boardu, ktery mel dlouholete
a uzke kontakty s Chicagskou operacni skupinou.
Operacni skupina pred soudem uspesne prokazala, ze
na
nezletileho Shadowhawka se vztahuje paragraf 1030, navzdory
namitkam jeho obhajce. Shadowhawk vnikl do pocitace "ve
vlastnictvi" Americkych raketovych vojsk, jez byl pouze
"spravovan" AT&T. Vnikl take do pocitace AT&T umisteneho
na
letecke zakladne Robbins v Georgii. Utoky na AT&T byly predmetem
"federalniho zajmu", at uz to mel Shadowhawk v umyslu ci nikoli.
Operacni skupina take presvedcila soud, ze software AT&T,
ktery Shadowhawk ilegalne ziskal z Bellovych laboratori, tzv.
"Expertni system s umelou inteligenci C5", mel cenu rovny milion
dolaru. Shadowhawkuv obhajce tvrdil, ze Shadowhawk tento program
neprodal a neziskal ze sve koristi zadny zisk. A ostatne expertni
system C5 byl experimentalni a nemel realnou trzni cenu, protoze
se proste nikdy nedostal na trh. Jeden milion dolaru, na ktery
AT&T odhadla cenu nehmotneho vlastnictvi AT&T, byl vsak soudem
bez namitek akceptovan. Soud rovnez souhlasil se zalobou,
ze
Shadowhawk mel zjevny "umysl defraudovat", at uz ziskal nejake
penize ci nikoli. Shadowhawk dostal nepodmineny trest.
Dalsim slavnym triumfem Chicagske operacni skupiny bylo
usvedceni a odsouzeni Kyrie. Kyrie, skutecna obyvatelka
digitalniho podsveti, byla sestatricetileta Kanadanka, usvedcena
a odsouzena za telekomunikacni podvod v Kanade. Po svem
propusteni z vezeni uprchla pred hnevem spolecnosti Canada Bell
a Kralovske kanadske jizdni policie a nakonec se usadila, velmi
nemoudre, v Chicagu.
Kyrie, jez si take rikala "Informace o dalkovych linkach",
se specializovala na zneuzivani hlasove posty. Shromazdovala
ve
velkem pristupove kody umoznujici dalkove hovory a pak je cetla
do ruznych systemu hlasove posty velkych spolecnosti. Kyrie
a jeji pratele byli elektronicti squatteri v systemech hlasove
posty, ktere pouzivali, jako kdyby to byly piratske boardy. Kdyz
jejich repeteni cely system zahltilo a majitele nezbytne prijali
protiopatreni, odstehovali se telefandove o dum dal. Kyriina
druzina byla volnou partou asi stopadesati lidi, kteri sledovali
jeji piratskou stopu od pocitace k pocitaci a s vasnivym zapalem
loudili jeji znalosti a zkusenosti.
Kyriini ucednici ji predavali ukradena cisla kreditnich
karet vymenou za jeji "informace o dalkovych linkach". Nekteri
z jejich klientu platili v hotovosti, peneznimi zalohami
na
kreditni karty ukradenymi Western Unionu.
Kyrie neustale cestovala, vetsinou na letenky a
do
hotelovych pokoju, ktere ziskala na ukradene kreditni karty.
Unavovalo ji to, takze posleze nasla utociste u sve zname
z telefandovskych kruhu v Chicagu. Kyriina hostitelka byla, jako
prekvapujici mnozstvi telefandu, slepa. Byla i fyzicky
handicapovana. Kyrie udajne vyuzila situace tak, ze pod falesnym
jmenem, jako kvalifikovana osetrovatelka, uspesne pozadala
o statni podporu na starost o ni.
Nejsmutnejsi bylo, ze Kyriiny dve deti z jejiho byvaleho
manzelstvi zmizely v podzemi spolu s ni; tito mali digitalni
uprchlici nemeli zadnou legalni americkou identitu a v celem svem
zivote nestravili ani den ve skole.
Kyrii fascinovalo technicke mistrovstvi a jeji vlastni
chytrost; byla zavisla na zboznovani svych nezletilych ucedniku.
Sla tak daleko, ze zatelefonovala Gail Thackerayove v Arizone,
aby se vychloubala, chvastala a naparovala a nabidla ji, ze
se
stane jeji informatorkou. Ale Thackerayova uz o Kyrii ledacos
vedela a opovrhovala ji jako dospelym zlocincem svadejicim
nezletile, jako ekvivalentem pasaka. Thackerayova predala sve
pasky s Kyriinym chlubenim Tajne sluzbe USA.
Kyriin byt byl prohledan a ona sama zatcena v Chicagu
v kvetnu 1989. Priznala se k mnoha trestnym cinum.
V srpnu 1990 dostal Cook a jeho kolegyne z Chicagske
operacni skupiny Colleen Coughlinova Kyrii za mrize na 27 mesicu
za pocitacovy a telefonni podvod. Podle obvyklych standardu
hackerskych procesu, v nichz byli vinici spise jen "placani pres
ruku", to byl vyjimecne prisny trest. Sedm Kyriinych
nejprednejsich ucedniku bylo rovnez obzalovano a odsouzeno.
Kyriin "poulicni techno-gang", jak ho nazval Cook, byl
zlikvidovan. Cook a jeho kolegove byli prvni, kdo poslal nekoho
do vezeni za zneuzivani hlasove posty. Jejich prukopnicka snaha
jim vynesla verejnou pozornost a chvalu.
Ve svem clanku o Kyrii predal Cook ctenarum casopisu
*Security Management*, periodika pro bezpecnostni experty
soukromych spolecnosti, nedvojsmyslnou zpravu. Tento pripad,
napsal, a Kyriin prisny trest, "odrazeji novou realitu pro
hackery a obeti pocitacovych zlocinu v devadesatych letech....
Soukrome osoby a spolecnosti, ktere oznami pocitacove a telefonni
zlociny, mohou nyni ocekavat, ze jejich spoluprace s federalnimi
organy povede k vyneseni ucinnych trestu. Spolecnosti i verejnost
jako celek museji oznamovat zlociny pachane s pomoci pocitace,
jestlize chteji, aby zalobci a soudy chranili jejich prava
k hmotnemu i nehmotnemu vlastnictvi, vyvijenemu a ulozenemu
na
pocitacich."
Cook si dal zalezet, aby vytvoril tuto "novou realitu pro
hackery". Dal si take zalezet na tom, aby vlastnicka prava
spolecnosti k jejich nehmotnemu majetku byla trestne chranena.
Kdyby byla Nadace elektronickeho pohranici "fondem
na
obhajobu hackeru" v obvyklem vyznamu tohoto pojmu, patrne by
se
zastala Kyrie. Jeji rozsudek skutecne vyslal "signal", ze muzi
zakona vytahli proti "hackerum". Ale Kyrie nenasla v EFF zadne
zastance - a ostatne ani nikde jinde. EFF nebyla fondem na kauce
pro elektronicke zlodeje.
Pripad Neidorfa byl v jistych ohledech analogicky pripadu
Shadowhawka. Cenu "ukradeneho" majetku opet urcila obet. Kluepfel
byl opet jak vysetrovatelem, tak technickym poradcem. Opet
nedoslo k zadnym financnim transakcim, ale "umysl defraudovat"
byl ustredni.
Jiz v pocatecni fazi se objevily nektere slabiny obzaloby.
Chicagska operacni skupina puvodne hodlala prokazat, ze Neidorf
byl hlavni postavou celostatniho zlocinneho spiknuti Legion
of
Doom. Redaktori *Phracku* poradali kazde leto srazy, jichz
se
zucastnili hackeri z celych Spojenych statu, zpravidla asi dva
tucty prispivatelu a ctenaru casopisu, jichz si redakce vazila.
(Takovato setkani byla v hackerske komunite bezna - napriklad
casopis *2600* poradal verejna setkani hackeru v New Yorku kazdy
mesic.) Hvezdy LoDu byly na techto "letnich conech",
sponzorovanych *Phrackem*, vzdy silne zastoupeny.
V cervenci 1988 navstivil arizonsky hacker jmenem "Diktator"
con v Neidorfove rodnem St. Louis. Diktator byl jednim
z informatoru Gail Thackerayove; jeho undergroundovy board
ve
Phoenixu byl nastrazenym boardem Tajne sluzby USA. Diktator
privedl na con inkognito tym agentu Tajne sluzby USA. Agenti
vyvrtali otvory skrz zed Diktatorova hoteloveho pokoje a natocili
bavici se hackery jednosmernym zrcadlem. Jenze na videokazetach
nebylo, s vyjimkou piti piva nekolika nezletilymi, nic
ilegalniho. Letni cony byly spolecenskou udalosti, nikoli
zlovestnym spiknutim. Na kazetach bylo patnact hodin nevazaneho
smichu, jedeni pizzy, soukromych vtipu a placani po zadech.
Neidorfuv pravnik Sheldon Zenner videl kazety Tajne sluzby
pred zahajenim procesu. Byl sokovan dokonalou neskodnosti tohoto
setkani, jez Cook drive charakterizoval jako nebezpecne
celostatni spiknuti podvodniku. Zenner chtel ukazat kazety z conu
v St. Louis porote. Chicagska operacni skupina musela dlouho
manevrovat, aby prezentaci "irelevantnich" kazet zabranila.
I Dokument 911 se projevil jako slabe misto. Puvodne byla
jeho cena stanovena na 79 449 dolaru. Ovsem na rozdil
od
Shadowhawkova tajuplneho, umele inteligentniho lupu nebyl
Dokument 911 zadny program, ale anglicky text. Lide obeznameni
s pocitaci pokladali takovou cenu dvanactistrankoveho uredniho
dokumentu za doslova neuveritelnou. Ve svem manifestu EFF "Zlocin
a tajemstvi" to Barlow komentoval: "Patrne se nikdy nedovime,
jak, ci kym, bylo tohoto cisla dosazeno, ale ja si predstavuji
hodnotici tym slozeny z Franze Kafky, Josepha Hellera a Thomase
Pynchona."
Ve skutecnosti byl Barlow prehnane pesimisticky. EFF nakonec
zjistila, jak presne bylo tohoto cisla dosazeno a kym - ale
az
v roce 1991, dlouho po skonceni Neidorfova procesu.
Kim Megahee, bezpecnostni manazer spolecnosti Southern Bell,
urcil jeho cenu prostym souctem "cen spojenych s produkci"
Dokumentu 911. "Ceny" byly nasledujici:
1. Byl najat pisatel technickych textu, aby shromazdil
potrebne udaje a napsal Dokument 911. 200 hodin prace po
35
dolarech na hodinu stalo 7 000 dolaru. Pisatele kontroloval
manazer projektu. Jeho 200 hodin po 31 dolarech na hodinu stalo
6 200 dolaru.
2. Tyden psani na stroji stal 721 dolaru. Tyden formatovani
dalsich 721 dolaru. Tyden grafickeho formatovani 742 dolaru.
3. Dva dny konecne upravy staly 367 dolaru.
4. Krabice nalepek stala pet dolaru.
5. Priprava objednavky na Dokument 911, vcetne psani
na
stroji a ziskani pisemneho potvrzeni od zodpovedneho urednika
BellSouth, stala 129 dolaru.
6. Tisk stal 313 dolaru. Rozeslani Dokumentu padesati lidem
zabralo sekretarce padesat hodin a stalo 858 dolaru.
7. Zarazeni Dokumentu do indexu zabralo dvema sekretarkam
po
hodine prace, celkem 43 dolaru.
Samotne organizacni vydaje tedy udajne byly 17 099 dolaru.
Podle pana Megaheeho zabralo opsani dvanactistrankoveho dokumentu
na stroji cely tyden. Jeho psani zabralo pet tydnu, a
to
i dohliziteli, jez zjevne pet tydnu nedelal nic jineho nez
pozoroval autora pri praci. Konecna uprava dvanacti stran zabrala
dva dny. Vytisteni a rozeslani elektronickeho dokumentu (ktery
uz
byl dostupny v siti Southern Bell kazdemu zamestnanci, jez
ho
potreboval), stalo vice nez tisic dolaru.
Ale to byl jen zacatek. Byly zde jeste *hardwarove vylohy*.
Osm set padesat dolaru za pocitacovy monitor VT220. *Jednatricet
tisic dolaru* za vykonny pocitac VAXstation II. Sest tisic dolaru
za pocitacovou tiskarnu. *Dvaadvacet tisic dolaru* za kopii
softwaru "Interleaf". Dva a pul tisice dolaru za software VMS.
To
vsechno k vytvoreni dvanactistrankoveho dokumentu.
Plus deset procent ceny softwaru a hardwaru za udrzbu. (Ve
skutecnosti nebyla cena za udrzbu, ackoli byla uvedena,
pripoctena k celkove sume 79 449 dolaru, zjevne v dusledku
milosrdneho prehlednuti.)
Dopis pana Megaheeho byl poslan primo Williamu Cookovi,
do
chicagskeho uradu federalnich zalobcu. Vlada Spojenych statu
americkych akceptovala tato cisla poskytnuta telefonni
spolecnosti bez jedine otazky.
Jak se nevericny uzas siril, byla hodnota Dokumentu 911
oficialne revidovana smerem dolu. Robert Kibler z bezpecnostniho
odboru BellSouth odhadl cenu techto dvanacti stran na pouhych
24 639 dolaru a 5 centu - udajne na zaklade "vydaju na vyzkum
a vyvoj". Ale ani tento odhad, presny az do jedineho niklaku,
skeptiky nepresvedcil; vyprovokoval jen pohrdave usmesky
a zaplavu sarkastickych vtipu.
Financni otazky kolem kradezi copyrightovanych informaci
byly vzdy sporne. Da se tvrdit, ze spolecnost BellSouth predevsim
nikdy *neprisla* o svuj Dokument 911, a tedy neutrpela jeho
"kradezi" zadnou penezni skodu. A Sheldon Zenner pri Neidorfove
procesu take tvrdil, ze Prophetuv cin nebyl "kradezi", ale spise
ilegalnim kopirovanim.
Zadne ze stran ovsem v tomto procesu ve skutecnosti neslo
o penize. Cookovou strategii nebylo presvedcit porotu,
ze
Dokument 911 mel velkou cenu a ze jeho kradez by mela byt
potrestana predevsim z tohoto duvodu. Jeho strategii bylo
argumentovat, ze Dokument 911 je *nebezpecny*. Mel v umyslu
presvedcit soud, ze Dokument 911 je "mapou" systemu tisnoveho
volani. Neidorf umyslne a nezodpovedne distribuoval nebezpecnou
zbran. Neidorfa ani Propheta nezajimalo (nebo jim tato zlovestna
predstava dokonce delala radost), ze Dokument 911 muze byt
hackery zneuzit k poskozeni systemu 911, "zachranneho pasu
nejen pro vsechny obyvatele regionu spolecnosti Southern Bell,
ale i pro mnoho jinych komunit po celych Spojenych statech",
podle vlastnich Cookovych slov. Neidorf ohrozil zivoty lidi.
Pri manevrovani pred zahajenim soudu Cook dosahl toho,
ze
Dokument 911 byl uznan za prilis nebezpecny, nez aby byl zarazen
do verejnych materialu Neidorfova procesu. Ani *porota* nemela
tento dokument nikdy spatrit, aby nepronikl do oficialnich
soudnich zaznamu, a tedy do rukou verejnosti, a tedy, pripadne,
do rukou zlovolnych hackeru, kteri by ho mohli smrtelne
nebezpecnym zpusobem zneuzit.
Ukryt Dokument 911 pred porotou mohlo byt vtipnym pravnickym
manevrem, ale tento postup mel vaznou chybu. Existovaly totiz
stovky a mozna tisice lidi, kteri jiz meli Dokument 911, presne
v te forme, v niz ho *Phrack* publikoval. Jeho prava podstata
byla jiz zrejma podstatne casti verejnosti zaujate pripadem
(a mimochodem, vsichni tito lide byli, aspon teoreticky,
spolecniky gigantickeho podvodneho spiknuti). Prakticky kazdy
clen elektronicke komunity, jez mel modem a treba jen minimalni
zajem na Neidorfove pripadu, uz mel kopii Dokumentu 911.
Ve
*Phracku* byl dostupny uz vice nez rok.
Lide, vcetne naprosto normalnich lidi, kteri nemeli zadne
zvlastni sklony spiclovat zakazane vedeni, nezavreli hruzou oci
pri myslence, ze vlastni "nebezpecny" dokument telefonni
spolecnosti. Naopak, zpravidla se spolehli na svuj vlastni usudek
a Dokument 911 si proste precetli. A neudelal na ne valny dojem.
Jednim z techto lidi byl John Nagle. Nagle byl
jednactyricetilety profesionalni programator, ktery vystudoval
informatiku na Stanfordske univerzite. Pracoval pro Ford
Aerospace, kde vynalezl techniku propojovani pocitacu do site
znamou jako "Nagluv algoritmus", a pro celosvetove znamou
kalifornskou firmu Autodesk, specializujici se na pocitacovou
grafiku, jejimz byl vyznamnym akcionarem.
Nagle byl take vazenou osobnosti na WELLu, kde byl
respektovan pro sve technicke znalosti.
Nagle peclive sledoval debatu o obcanskych pravech, protoze
byl vasnivym privrzencem elektronicke komunikace. Nebyl zadnym
zvlastnim priznivcem lidi pronikajicich do pocitacu, ale veril,
ze elektronicke publikace mohou byt pro celou spolecnost velkym
dobrodinim, a pokusy o omezeni jejich rustu ci svobody
elektronickeho projevu vzbuzovaly jeho rozhodny odpor.
Neidorfuv pripad a Dokument 911 byly detailne rozebirany
na
Internetu, v elektronicke publikaci *Telecom Digest*
("Telekomunikacni vyber"). Nagle, ktery se Internetu jiz dlouho
venoval, byl jeho pravidelnym ctenarem. Nagle nikdy nevidel
casopis *Phrack*, ale okolnosti pripadu ho znepokojovaly.
V jednom stanfordskem knihkupectvi si Nagle pri hledani knih
o robotice vsiml knihy *The Intelligent Network* ("Inteligentni
sit"). Pri nahodnem listovani narazil na celou kapitolu, dukladne
popisujici detaily systemu tisnoveho volani 911. Tento podrobny
text byl normalne prodavan, a mlademu muzi v Illinois pritom
hrozilo vezeni za publikaci utleho sestistrankoveho dokumentu
o systemu 911.
Nagle zverejnil v *Telecom Digestu* v tomto smyslu ironickou
poznamku. To vedlo k jeho spojeni s Mitchem Kaporem, a posleze
s Neidorfovymi pravniky.
Sheldon Zenner byl velice potesen, ze nasel experta
na
telekomunikace, ochotneho podporit Neidorfa a pritom zadneho
pochybneho nezletileho "hackera". Nagle byl vymluvny, dospely
a vazeny obcan; sveho casu mel federalni opravneni zachazet
s tajnymi informacemi.
Nagle byl pozadan, aby priletel do Illinois a pridal
se
k tymu obhajoby.
Nagle se stal expertnim svedkem obhajoby, precetl si cely
Dokument 911 a dospel ke svym vlastnim zaverum o jeho potencialni
hrozbe.
- pokracovani -