DOKUMENTY ZVEŘEJNĚNÉ ŘÍMSKOU PROKURATUROU
· Tři svědecké výpovědi ze dne 29.7.1998, prováděné pracovníky SISMI – italské civilní tajné služby
· Seznámení svědků s jejich právy a povinnostmi
v Zápis svědecké výpovědi Jana Frolíka
k trestní kauze únosu a zavraždění Alda Mora v roce 1978 (Otec
Mgr. Jana Frolíka byl důstojníkem komunistické StB v 50. letech, stejně jako jeho
strýc Josef Frolík, který pak v roce 1969 přešel do USA, kde vydal knihu "Špion
vypovídá" - pozn. NN)
Před svou svědeckou výpovědí jsem dnes četl a vzal na vědomí upozornění pro svědka, pochopil jsem je a nežádám jejich bližší vysvětlení. V souvislosti s mojí svědeckou výpovědí říkám následující:
Od 15. září 1991 pracuji jako ředitel sekce archivu, dokumentace a ochrany tajných dat Ministerstva vnitra České republiky. V době, kdy jsem začal pracovat ve výše jmenované sekci, se jednalo o Federální ministerstvo vnitra České a Slovenské federativní republiky.
V roce 1990, přibližně v první polovině května, jsem byl jmenován členem komise , která se zabývala prověrkami důstojníků StB. V té době jsem byl ještě formálně zaměstnaný jako skladník podniku Hydroprojekt Praha. Zaměstnancem ministerstva vnitra jsem se stal k 15.7.1990 a začal jsem pracovat na sekretariátu tehdejšího 1. náměstka federálního ministra vnitra Jana Rumla. Pracoval jsem v jeho sekretariátu jako poradce pro otázky archivnictví a dokumentace. Pan Jan Ruml byl, coby 1. náměstek federálního ministra vnitra, pověřen řízením Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, který byl v té chvíli po krátkou dobu bez ředitele. Až po volbách v r. 1990 byl jmenován ředitelem Úřadu na obranu ústavy a demokracie pan Jiří Muller (jeden ze základních členů klanu tajemníka krajského výboru KSČ a jednoho z vůdců Občanského fóra Jaroslava Šabaty - doplněk NN). V té době se pracovalo na dokumentaci bývalé StB, tedy na dokumentaci, která nebyla do té chvíle archivována a byla uchovávána v trezorech a kancelářích StB. Vzpomínám si, že v tom období probíhala v masmédiích kampaň, týkající se Československa a tamního výcviku členů tzv. Rudých brigád, které se podílely na únosu a zavraždění křesťansko-demokratického státníka Alda Mora.
Na září 1990 byla naplánována cesta prezidenta Václava Havla do Itálie. V této chvíli je nutno říci, že období, které předcházelo cestě prezidenta do Itálie, bylo období, ve kterém byla bývalá StB a její agenti považována za hlavní nebezpečí ústavního řádu Československa. Z těchto důvodů byla v Úřadu na obranu ústavy a demokracie zřízena speciální sekce, – neznám jméno šéfa této sekce – která se zabývala předvídaným převratem. Výše uvedená sekce se spolu s analytickou sekcí zabývaly analýzou nalezené dokumentace StB, která ještě nebyla archivována. Výše uvedená sekce, jednalo se asi o inspekční sekci úřadu, shromáždila dokumentaci, týkající se Rudých brigád. Neznám obsah této dokumentace a z toho důvodu ani nevím, jestli její obsah potvrzoval nebo popíral tvrzení o výcviku Rudých brigád v Československu.
Já osobně jsem se přiblížil problematice spjaté s touto dokumentací v okamžiku, kdy přijela do Prahy koncem července nebo srpna 1990 královská jízdní policie z Kanady, která vyšetřovala také válečné zločiny. Tato delegace hledala v archivech ministerstva vnitra materiály, vztahující se k aktivitám některých osob. Proti těmto osobám bylo v Kanadě už po nějakou dobu vedeno trestní řízení, které se ale nacházelo v obtížích z důvodu nedostatku důkazů. Dokumentaci jsme v archivu skutečně našli a já jsem se současně dověděl, že ověření písemné dokumentace, pocházející z archivu, je velmi komplexní procedura. Když jsem posléze mluvil s jedním spolupracovníkem Úřadu na obranu ústavy a demokracie, už si přesně nepamatuji o koho šlo, ptal jsem se ho po zkušenosti s kanadskou delegací, jakými způsoby byly ověřeny kopie dokumentů, které byly shromážděny o aktivitách Rudých brigád v České republice, které měly být předány naším prezidentem během návštěvy v Itálii v září 1990. Tento dialog proběhl těsně před návštěvou prezidenta v Itálii v r. 1990 nebo v období, kdy už probíhala prezidentova návštěva v Itálii. Tato osoba mi sdělila, že se nejednalo o kopie archivních materiálů, ale přímo o originály. Byl jsem tím jako archivář velmi překvapen, ale už se nedalo nic dělat. Z tohoto důvodu myslím, že se dialog odehrál v tomto období.
Později jsem slyšel, že pan prezident materiály během své oficiální návštěvy odevzdal a že představitelé oficiální reprezentace italské republiky slíbili, že předají dokumenty kompetentním orgánům. Podle těchto informací měly být tyto materiály předány italské vojenské tajné službě SISMI. Myslím, nebo lépe - jsem si skoro jist, že jestli byly dokumenty předány osobně prezidentem republiky, jediná osoba, která je mohla obdržet, byl ředitel SISMI. Jiné řešení – podle toho, co jsem viděl v protokolu – není možné. Pak mi všechno vypadlo z hlavy. V každém případě byly předány dokumenty, které nepocházely z archivu ministerstva vnitra, protože tam nejsou vedeny jako chybějící a pak - o vynesení těchto materiálů bych musel vědět, protože jsem za to zodpovědný.
Celá tato otázka byla znovu nastolena v průběhu roku 1993 nebo 1994, nepamatuji se přesně. Navštívil jsem čirou náhodou tiskové oddělení ministerstva vnitra, konkrétně pana Šubrta, který měl ale návštěvu. Chtěl jsem se jednoduše omluvit a domluvit si schůzku na později, ale pan Šubrt mne pozval dál a vybídl mě, abych se posadil. Učinil tak se slovy, že jsem přišel akorát ve vhodném okamžiku. Jeho host byl poradce italské ambasády v Praze, podle mě se jednalo o spolupracovníka tajných služeb. Pan Šubrt mi ještě jednou řekl,že jsem přišel ve správném okamžiku a že mě nemusel hledat, protože tento spolupracovník italské ambasády hledá materiály a dokumenty týkající se Rudých brigád a jejich výcviku v Československu. Řekl jsem mu, že co se týče materiálů v archivu ministerstva vnitra, jedná se o materiály obecné a povrchní o samotné existenci Rudých brigád. Mimo jiné jsem panu Šubrtovi řekl, že jsem byl informován o existenci dokumentů z bývalého archivu ÚV KSČ, který byl vyzvednut Centrálním státním archivem. Shlédl jsem tyto dokumenty v letech 1991-1992, ukázala mi je šéfka sekce, paní Alena Nosková. Obsah těchto dokumentů spočíval v upozornění a žádosti italské komunistické strany vůči ÚV KSČ, aby zabránila jakémukoli kontaktu s Rudými brigádami, protože tyto kontakty by mohly vrhnout špatné světlo na obraz italské komunistické strany. Italskému poradci jsem řekl, že tyto dokumenty jsou irelevantní, ale že existuje třetí skupina materiálů, jejichž obsah neznám a které byly předány v originální verzi prezidentem Václavem Havlem během jeho oficiální návštěvy v Itálii. Tento pán byl velmi překvapený a tvrdil, že italské straně se nedaří tyto dokumenty najít. Tím naše setkání skončilo a já jsem došel k závěru, že Itálie má stejné problémy jako my.
Na otázku pana Piera De Crescienza z Itálie mohu odpovědět, že jsem si stoprocentně jistý, že osoba z Úřadu na obranu ústavy a demokracie, se kterou jsem mluvil, mi řekla, že dokumenty byly skutečně shromážděny a předány během prezidentovy návštěvy v Itálii.
Na následující otázku pana Piera De Crescienza , jestli vím, ze kterého období pocházely tyto materiály a jestli pojednávaly o únosu a zavraždění Alda Mora, mohu říci, že nevím o jaké časové období se jednalo. Vzhledem k denní praxi bývalé StB není možné určit období, o které se jednalo ani přibližně. Jsem si jistý, že tyto dokumenty se vztahovaly k Rudým brigádám, ale jestli se konkrétně vztahovaly k únosu a zavraždění Alda Mora, to nevím. Podle toho, co vím já, i během minulého režimu se reprezentanti našeho státu snažili být ve velké vzdálenosti od teroristů, jak palestinských, tak jiných národností, aby s nimi nebylo spojováno jméno státu. Co se týče samotného výcviku, jednalo se o mezinárodní oficiální výcvik a jednalo se o výcvik na mezinárodní fakultě Vyšší státní policejní školy v lokalitě Zastávka u Brna, blízko města Brno. Jistě se nejednalo o výcvik výkonných jednotek, tedy těch, kteří střílejí a kladou bomby, ale jednalo se o výcvik agentů, expertů na radiokomunikace, dešifrovatelů a doprovodných agentů.
Na otázku italské strany , jestli mohu popsat spolupracovníka italské ambasády, kterého jsem potkal u pana Šubrta na ministerstvu vnitra, prohlašuji, že nemám vizuální paměť na osoby, a tak ho nedokážu popsat. Krom toho je to už dlouho.
To je všechno, co mohu k tématu říct. Výpověď mi byla nahlas přečtena, schvaluji její obsah, nežádám opravy, úpravy ani doplnění a řádně ji stvrzuji svým podpisem k dnešnímu datu. Ukončeno v 10.50.
Vyšetřovatel: Magg. Dott. Josef Forst – podpis
Výpověď zaznamenala: Marcela Zítková – podpis
Svědek: Jan Frolík – podpis
Za účasti: Piero De Crescenzo – podpis
Paolo Scriccia – podpis
Lamberto Giannini - podpis
v Zápis svědecké výpovědi Jiřího Mullera
k trestní kauze únosu a zavraždění Alda Mora v roce 1978:
Před svou svědeckou výpovědí jsem dnes četl a vzal na vědomí upozornění pro svědka, pochopil jsem je a nežádám jejich bližší vysvětlení. V souvislosti s mojí svědeckou výpovědí říkám následující:
Na počátku července 1990 jsem byl pověřen funkcí ředitele Úřadu na obranu ústavy a demokracie, který sídlil na ministerstvu vnitra. Okolo začátku srpna, nevzpomínám si přesně, jsem podepsal dopis adresovaný prvnímu náměstkovi federálního ministerstva vnitra, Janu Rumlovi, ke které byla přiložena informační zpráva pro prezidenta Václava Havla. Informační zpráva byla podepsána panem Jaroslavem Baštou, který pracoval na Úřadu na obranu ústavy a demokracie jako šéf jedné sekce, jestli se nepletu. Informační zpráva byla reakcí na informace, které se objevily v italském tisku, týkající se podpory mezinárodního terorismu ze strany Československa. Nepamatuji si obsah této zprávy, ale myslím, že obsahovala skutečnosti týkající se italských občanů, kteří se takové spolupráce měli účastnit. Nepamatuji se už, jestli tato informační zpráva Jaroslava Bašty měla ještě další přílohy nebo ne.
Na otázku italské strany mohu prohlásit, že já osobně jsem nikdy nepředal žádnou dokumentaci italským novinářům, ani jsem o takové možnosti s nikým nemluvil.
Nemohu ale vyloučit, že pan Bašta, nebo někdo jiný ze sekce kontrašpionáže, nevešel při plnění úkolů do kontaktů s italskou stranou.
To je všechno, co mohu k tématu říct. Výpověď mi byla nahlas přečtena, schvaluji její obsah, nežádám opravy, úpravy ani doplnění a řádně ji stvrzuji svým podpisem k dnešnímu datu. Ukončeno v 11.35.
Vyšetřovatel: Magg. Dott. Josef Forst – podpis
Výpověď zaznamenala: Marcela Zítková – podpis
Svědek: Jiří Muller – podpis
Za účasti: Piero De Crescenzo – podpis
Paolo Scriccia – podpis
Lamberto Giannini – podpis
v Zápis svědecké výpovědi Dr. Pavla Žáčka
k trestní kauze únosu a zavraždění Alda Mora v roce 1978:
Před svou svědeckou výpovědí jsem dnes četl a vzal na vědomí obsah článku, který byl publikován v italském časopise Panorama v květnu tohoto roku. K tématu mohu prohlásit, že v dubnu nebo v květnu tohoto roku, přesně si nepamatuji, ale bylo to asi dva týdny před publikováním článku, byl náš úřad kontaktován novinářem Faustem Biloslavem. Protože jsem byl v tom okamžiku jediný, kdo s ním mohl komunikovat anglicky, mluvil jsem s ním telefonicky já. Řekl mi, že pojede do Československé Republiky - do Prahy, kde by se měl sejít s jednou osobou, o níž řekl, že absolvovala v Československu v padesátých letech výcvik za teroristickými účely nebo z nějakého podobného důvodu, aby pak působila na italském území. Jednalo se o jednu osobu z Prahy a další člověk měl sídlit v Ostravě. Je možně, že jsem měl poznamenanou jejich identitu v mých poznámkách v mém úřadu v Kobylisích. Podle toho, co mi sdělil novinář Biloslavo, jednalo se o osoby, které byly vycvičeny, ale nikdy nebyly poslány do Itálie a jedna z těchto osob měla, myslím, pracovat v mezinárodní redakci Rádia Praha. Myslím, že oba zůstali tady v naší zemi a stále sídlí na našem území. Novinář mi řekl jejich jména, mám dojem, že se jednalo o osoby italského původu, žijící u nás. Mohu dojít pro ta jména do mého úřadu, dám je vyšetřovateli později.
Řekl jsem Faustovi Biloslavovi, že jsem po jeho příjezdu do Prahy ochoten se s ním setkat. O několik dní později mi zavolal. Řekl, že už je v Praze a žádal mě o schůzku. Dohodli jsme se, že se uvidíme kolem poledne pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí a šli jsme, myslím, do restaurace U Rumpálu v ulici V jámě, na Praze 1. Mluvili jsme o tématu, které zajímalo tohoto novináře. Řekl, že se zajímá o výcvik teroristických skupin na našem území v padesátých letech, kdy - podle jeho tvrzení - měly být cvičeny desítky lidí, aby pak byli následně posláni do Itálie. Další téma, které ho zajímalo, byly tzv. Rudé brigády a jejich napojení na StB a na únos a zavraždění Alda Mora. Řekl jsem mu, že co se týče mého úřadu , o tuto problematiku jsme se nezajímali nebo spíše nevedli jsme vyšetřování týkající se této problematiky, ale zabývali jsme se tématikou velmi podobnou, tedy pomocí komunistického režimu bývalého Československa třetímu světu a zejména národnímu hnutí za osvobození v padesátých a šedesátých letech. Jednalo se především o africké země. Mluvili jsme o tomto tématu obecně, já jsem použil tento příklad jako modelový, abych mu mohl vysvětlit způsob výcviku a podpory těchto hnutí v Africe. Na specifické dotazy týkající se místa výcviku nebo předpokládaného výcviku v regionu Karlových Varů a těch, které se týkaly výcviku několika desítek osob pro Itálii v 50. letech a předpokládané napojení na StB s Rudými brigádami jsem novinářovi řekl, že o tom nic nevím, a že to nemohu potvrdit.
Poradil jsem novináři jinou možnost, tedy, že může oficiální cestou požádat můj úřad o ověření informací, které měl a že my bychom byli schopni na základě jeho žádosti zahájit odpovídající šetření a dát mu vědět jeho výsledek oficiální cestou. Řekl jsem to, protože jsem věděl, že můj úřad se touto problematikou zabývá - pracujeme s archivními materiály a víme, kam jít a hledat určité informace a také kde je najít. Můj úřad je mimo jiné kompetentní takové případy dokumentovat a provést odpovídající šetření.
Už si přesně nepamatuji, jestli to bylo po prvním telefonickém rozhovoru, ale spíše až po tom druhém, kdy už mi novinář řekl, že je již v Praze, a že se můžeme vidět. Během své práce jsem narazil na archivní materiály, pocházející z archivu ÚV KSČ, které se okrajově touto tématikou zabývaly. Jde o materiál o dvou až třech stranách. Je to výpověď, myslím, šéfa mezinárodní sekce ÚV KSČ s informativní poznámkou pro sekretáře ÚV KSČ Vasila Biĺaka, ve které ředitel výše zmíněné sekce informuje Biĺaka o setkání se zástupcem italské komunistické strany. Během setkání se zástupce Komunistické strany Itálie, jak se zdá, ptal československých orgánů, jestli udržují nebo v minulosti udržovaly kontakty s tzv. Rudými brigádami a současně žádal, - v případě, že by takové kontakty v minulosti existovaly - aby byly ukončeny, neboť takové vztahy kompromitují Komunistickou stranu Itálie. Nepamatuji si přesně z jakého období pocházel tento materiál, ale podle článku se jednalo o rok 1975. K výpovědi byla přiložena také špatná kopie dopisu Vasila Biĺaka určená italské komunistické straně, která říkala, že žádné vztahy mezi orgány československého státu a zástupci Rudých brigád neexistovaly a neexistují. Dopis nebo-li dokument obsahoval také nabídku: kompetentní orgány v tomto případě StB, měly prověřit, jestli takové kontakty opravdu neexistují.
Ofotil jsem dokumenty a fotokopie jsem vzal sebou na setkání s novinářem v restauraci U Rumpálu. Přeložil jsem mu obsah materiálu a fotokopie jsem mu dal, protože o ně projevil zájem, vzhledem k tomu, že odpovídaly informacím, které už znal. Následně - ale nepamatuji si přesně datum, mohu však najít datum v dokumentaci uschované v úřadu - novinář Di Fausto Biloslavo podal na můj úřad písemnou žádost o šetření týkající se aktivit státních orgánů v vztahu k Itálii a to zejména ve dvou oblastech: 50. léta a vztahy s Rudými brigádami. Šetření, které z toho vyplynulo, ještě není ukončeno. Novinář pak několikrát volal a ptal se, jestli máme další informace nebo ne a myslím, že nějaké informace upřesnil. Jednalo se o upřesnění několika jmen.
Mimo jiné k tomuto tématu prohlašuji, že Di Fausto Biloslavo mi řekl, že se setkal s panem Frolíkem. Ten mu měl říct, že prezident republiky Václav Havel měl v roce 1990 během své oficiální návštěvy v Itálii odevzdat dokumentaci, týkající se kontaktů StB a Rudých brigád. Přesně si nepamatuji, jestli říkal, že tuto dokumentaci předal sám prezident, nebo jestli to byl někdo z jeho doprovodu. Odpověděl jsem mu, že o tom nic nevím.
Na otázku italské strany, jestli se nám během šetření podařilo najít dokumenty, vztahující se k účasti několika osob na únosu a zavraždění Alda Mora mohu říci, že se nám nepodařilo najít nic. Je pravda, mám ten dojem, že v případě dvou osob, jejichž jména novinář dodal, se nám podařilo dokázat, že přijeli několikrát do Československa, ale že jejich vztah k únosu a zavraždění Alda Mora prokázán nebyl.
Opakuji, že šetření, která byla zahájen na základě žádosti novináře Di Fausta Biloslava nejsou ještě ukončena a že ještě probíhají.
· Zápis z Policejního úřadu v Římě z 1.6.1998 Římské prokuratuře – zpráva o svědecké výpovědi novináře Biloslava z časopisu Panorama
v Zápis svědecké výpovědi Fausta Di Biloslava
Novinář Fausto Biloslavo
je požádán, aby dodal informace k článku, který se objevil pod jeho
jménem v týdeníku Panorama 15. května 1999 a zejména, aby upřesnil informace týkající
se setkání, které proběhlo mezi ním a jistým Pavlem Žáčkem:
1. První týden v květnu jsem se vydal do České republiky za účelem shromáždění materiálů o předpokládaných vztazích, které měly proběhnou mezi levicovými extremisty a Československem.
2. Poté, co byl v Praze vytvořen pod ministerstvem vnitra Úřad vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu, jsem se ještě z Itálie na čísle tohoto ministerstva kontaktoval právě s tímto Žáčkem, který jako jediný mluvil anglicky.
3. Telefonní číslo, které jsem použil, je 00420261440708 nebo na konci 706 a fax 61440860.
4. Tento úřad má za úkol zveřejňovat v mezích zákona to, co bylo obsaženo v archivech bývalého režimu včetně archivů tajné policie.
5. Na našem setkání, které se odehrálo na Václavském náměstí v Praze, mi už Žáček předal dokumentaci citovanou v mém článku.
6. Žádal mě ale, abych podal co možná nejpodrobnější písemnou žádost, aby bylo možné zahájit eventuelní šetření.
7.
Žádost jsem podal několik dnů poté, neboť jsem ji musel připravit
v angličtině: obsahovala několik jmen, mezi nimiž jsou Aldo Moro, Viel, Feltrinelli, Curcio a Faranda, všechny
detaily případu v ulici Via Fani, jména nejznámějších představitelů Rudých
brigád a další informace o extrémní levici.
8. V této souvislosti nemám ještě žádnou odpověď. Jen potvrzení, že šetření probíhá.
9. „Použil jste v žádosti také jména jiných italských politiků (zahraničních nebo činných v italských tajných službách ) ?“
10. Ne, vůbec ne. Moje žádost se vztahoval jen k levicovému extremismu a k několika jejich obětem. Vše se týkalo mé novinářské žádosti ohledně těchto předpokládaných vztahů s Československou vládou.
11. Ptal jsem se mimo jiné, jestli existuje spojení mezi bývalými italskými partyzány a zejména mezi zesnulým Moraninem – vyhnancem, bývalým šéfem c.d. Volante Rossa Giuliem Paggiem (Giulio Paggio) již známým pod jménem Tenente Alvaro.
12. Poslední zmíněný žije nyní v Praze pod jménem Antonio Boffi.
13. Žádost jsem podal přímo na tomto úřadu, který se nachází uvnitř budovy ministerstva vnitra.
14. Dokumentace, která mi byl předána, se skládá ze dvou částí. První je záznam ze setkání, které proběhlo 15.10 1975 napsané v českém jazyce po obou stranách. Jde o setkání mezi jistým CACCIAPUOTTIM, kterého jsem identifikoval jako Salvatora Cacciapuotiho, funkcionáře Komunistické strany Itálie, v té době prvního náměstka kontrolní komise italské Komunistické strany a jistým soudruhem Vavrušem, funkcionářem ÚV KSČ (možná Ivan Vavruš, nar. 7. 5. 1943, tajný spolupracovník Centrály StB, krycí jméno "Konzul" - pozn. NN).
15. Originální dokumenty byly nalezeny v archivu ÚV KSČ v tajné sekci.
16. Téma se týká předpokládaných vztahů mezi Rudými brigádami a československými tajnými službami.
17. Kopie tohoto dokumentu, která mi byla předána, je ve vlastnictví časopisu Panorama.
18. V tomto dokumentu
Cacciapuotti tvrdí, že má od blíže neurčeného přítele Komunistické strany
Itálie informace o předpokládaných vztazích Československa s osobami těchto
jmen: Curcio, Pelli, Setti a s Rudými
brigádami.
19. A tento přítel, říká Cacciapuotti , nemůže zaručit, že nebude nucen předat více ( dokumenty o Rudých brigádách) a že bude zamezeno jejich zveřejnění.
20. Skutečnost, že pravděpodobně by se mohlo jednat o policistu nebo státního úředníka, mi byla sdělena panem Žáčkem, kterého jsem žádal o interpretaci
21. Co se týče faktu citovaného ve článku o pasu člověka jménem Franceschini s československým vízem, upřesňuji, že jde o tvrzení Cacciapuottiho, které je obsaženo v zápisu ze setkání. Nenabízelo jiné vysvětlení.
22. Setkal jsem se s Franceschinim, který potvrdil, že vlastní pas, ale odmítl, že by v něm bylo československé vízum.
23. Poslední část dokumentu se skládá ze tří nabídek opatření evidentně neznámých italské straně, kde je podle mého názoru malý rozpor: opatření říká, že je třeba předat informace, získané při setkání státním orgánům a žádat ověření aktivit členů Rudých brigád.
24. V druhém opatření je ale nabádáno k ukončení všech vztahů s Rudými brigádami.
25. Dokument, který byl zaprotokolován jistým Pelikánem a ověřen tímto Vavrušem, obsahuje ručně psanou poznámku, ze které je možné vydedukovat, že tento dokument byl předložen Vasilu Biľakovi členu ÚV KSČ. Ten se zabýval italskými politickými exulanty (počínaje bývalými partyzány) v Československu a byl známý jako činitel, který podepsal žádost o sovětskou intervenci Prahy na jaře 1968.
26. Jak mi bylo sděleno
překladatelkou a potvrzeno panem Žáčkem, Biľak připojuje vlastnoruční
poznámku, že je třeba postoupit dokument osobě číslo jedna KSČ Husákovi.
27. Druhý dokument je návrh dopisu - odpovědi Vasila Biĺaka zaslaného …. , bez data
28. Jedná se o daktyloskopický napsaný list, ze kterého čiší suché popření předpokládané podpory Rudých brigád a protiofenzivní politika proti vedoucím činitelů italské Komunistické strany, které Biĺak obviňuje, že podporovali osoby Pražského jara, a že vše neprobíhalo tak, jak slíbil Macaluso, který slíbil, že s posledně zmíněnými budou přerušeny veškeré kontakty.
29. „ Kdy jste dělal rozhovor s admirálem Fulviem Martinim?“
30. Kontaktoval jsem admirála telefonicky ještě před tím, než jsem se vydal do Prahy, abych se ho zeptal, jestli neví něco o vztazích mezi Rudými brigádami a Československem.
31. On mi vyprávěl historku z Karlových Varů, která se stala mezi rokem 1977 a 1978 a vztahoval ji k zájmu služeb k aktivitám „italského podzemí“. Co se týče této záležitosti, nechtěl, abych je ve svém článku kvalifikoval jako extremisty levice, nebo ještě hůře, jako členy Rudých brigád. Ale nechal mě přesto velmi jasně pochopit, že se jednalo o italské teroristy.
32. „Můžete nám sdělit totožnost vojáka z r. 68, nazývaného „TOM“, kterého jste citoval ve svém článku?“
33. Ne. Mám v úmyslu zachovat anonymitu této osoby, ovšem mohu potvrdit, že mi řekl, to co jsem napsal ve svém článku.
34. „Jak jste kontaktoval Jana Frolíka?“
35. Prostřednictvím admirála Martiniho jsem získal kontakt na generála Radovana Procházku, prvního šéfa Československých tajných služeb po pádu komunistického režimu.
36. Generál, který má kancelář na Ministerstvu obrany sice označil sám sebe za penzistu, ale poradil mi, abych kontaktoval Jana Frolíka na ministerstvu vnitra, zodpovědného za současné i minulé archivy.
37. Informaci, že dokumenty o Rudých brigádách a Aldu Morovi byly shromážděny a odevzdány prezidentem Václavem Havlem Italům v roce 1990, jsem získal od Frolíka. Podle něj skončili v rukou SISMI.
38. Od něj pochází také tvrzení, že v roce 1993 a 1994 ho navštívil jeden funkcionář z italské ambasády v Praze a žádal ho o ty samé dokumenty. Tento italský funkcionář mu během rozhovoru řekl, že se zabývá vztahy mezi Českými a italskými tajnými službami.
39. Z důvodu konfrontace Frolíkových tvrzení jsem se po návratu do Itálie znovu kontaktoval admirála Martiniho, který byl v průběhu roku 1990 zodpovědný za SISMI.
40. V této souvislosti mi řekl, o dokumentech, které měly být předány naší zemi, neví nic.
41. „Co nám můžete říct o návštěvě Václava Havla v Itálii v roce 1990?“
42. Nahlédl jsem do archivů
Mondadori, kde z tiskového článku vyplývá, že prezident Václav Havel
navštívil Itálii právě v roce 1990 a v průběhu svého pobytu se setkal s ministrem
vnitra (nebo zahraničních věcí?) Giannim
De Michelisem, ministerským předsedou Andreottim a prezidentem Franceschem Cossigou.
Zaprotokolovává se, že pan Biloslavo Fausto na žádost vyšetřovatelů předává dva na listy strojopisu a dodává, že to jsou kopie dokumentů, které mu předal v Praze p. Žáček.
Úřad: ……..
- Záznam ÚV KSČ ze setkání se soudruhem Cacciapuotim s osobními poznámkami Vasila Bilaka. Zapisovatel: Pelikán
- Návrh dopisu Ústřednímu výboru italské komunistické strany
· Zpráva Policejního úřadu v Římě – oddělení vyšetřování speciálních operací
sděluje Státní prokutatuře podrobný program cesty prezidenta
Václava Havla během oficiální návštěvy v Itálii 22.-24.září 1990.
K předmětu žádosti, datované 1/6/1998, poskytujeme následující informace:
Sděluje se, Služba veřejného příkazu ministerstva vnitra poskytla dokumentaci, ze které vyplývá, že československý prezident Václav Havel navštívil Itálii ve dnech 22.- 24. září 1990 spolu se svou delegací.
Prezident přistál na letišti Neapol – Capodichino – 22.9.1990 v 10.30 hod. a byl přivítán tehdejším ministrem zahraničních věcí G. De Michelisem. Tentýž den se přesunul na Capri, kde mu byla následující den předána Cena Curzia Malparta, což byl oficiální důvod jeho návštěvy.
Ještě 23.září 1990 se Václav Havel přesunul do Říma a zúčastnil se, mimo jiné, oběda ve Villa Madamma pořádaného ministerem zahraničních věcí.
Následující den, 24.září 1990 se prezident setkal k rozhovoru s předsedou italské vlády Giuliem Andreottim a prezidentem republiky Cossigou a absolvoval také audienci ve Vatikánu. Tentýž den se přesunul do Turína a poté, co se setkal se senátorem Giovannim Agnelliem, odjel do Milána, kde byl přijat v Palazzo Marino, sídle komuny. (?)
Z Milána odcestoval prezident zpět do Prahy 24.9.1990 ve 23.00 hod.
Oznamuje se, že úřad si nemohl opatřit překlad dokumentace v českém jazyce dodané novinářem Faustem Biloslavem, neboť místní úřad nedisponuje překladateli nebo tlumočníky do českého jazyka.
Ředitel DIGOS
Dr. Domenico VULPIANI
· Zpráva SISDE s označením tajné: 21.7.98
Ve vztahu k požadavku…..se oznamuje následující:
K činům služeb /?/ neexistuje dokumentace, požadovaná v žádosti. Nicméně oznamujeme, že, jak vyplývá z protokolů, které jsou součástí objemného svazku, v období (jaro - léto 1990) se k uskutečnily kontakty mezi šéfem oddělení operativní činnosti I… služeb a zástupcem zahraniční sekce tehdejšího Ministerstva vnitra Československa a funkcionáře tvořící se informační služby toho státu. Na základě těchto kontaktů byly shromážděny informace, klasifikované jako tajné, s výjimkou jedné (označené dále písmenem a) a byly svého času předány odpovědným institucím. Vzhledem k tomu, že se jedná o dokumentaci podléhající vysokému utajení, postupujeme její obsah v krátké syntéze s dodatkem, že původní dokumentace je k nahlédnutí v sídle Služeb, kde jsou nezbytné k účelům šetření:
a) List č. 90CII.4716 2 „R“ z 22. 5. 1990, zasláno SISMI, Ministerstvu vnitra - Kabinet a CESIS. Jde zprávu popisující aktuální politickou situaci v Československu, která zaznamenává zintenzivnění aktivity KGB, směřující ke konsolidaci své vlastní informační sítě.
b) List č. 90CII.218 „S“ a 90CII.219 „S“ z 31.5.1990, první zpráva zaslána SISMI, se kterou bylo obeznámeno Ministerstvo vnitra – Kabinet, druhá zpráva zaslána CESIS. Obsahuje údaje, vztahující se k údajné instalaci odposlechovému mikročipu – ze strany KGB – uvnitř Vatikánu. (Viz. VATIKÁN A MOSKVA, PRVNÍ A POSLEDNÍ ŘÍM - aktualisační pozn. NN).
Upozorňujeme, že dokument zaslaný CESIS byl na požádání získán od soudce Priora v říjnu 1997, upravený vynecháním některých údajů za účelem ochrany zahraničních informátorů.
c) List č. 90CII.247 „S“ z 20.6.90, se kterým je předána SISMI , z důvodu příslušné kompetence, dokumentace ve slovenském jazyce, aniž by byl pořízen předběžný překlad. Dokumentace v rozsahu 558 listů se skládá ze tří svazků. V jednom z nich jsou popsány struktury a akce uskutečněné KGB proti Západu a Československu až do roku 1969, tak, jak to bylo sděleno československým informátorem.
Analogická dokumentace byla zaslána s poznámkami č. 90CII.298 „S“ a č. 90CII.299 „S“, datovanými 9.7.1990, CESIS a Ministerstvu vnitra – Kabinet. Za účelem vyhodnocení spojitosti k výše uvedené žádosti byla tato instituce 19. června 1998 požádána o překlad a tudíž si vyhrazujeme časový prostor k posouzení…/?/
d) List č. 90CII.304 „S“, č. 90CII.305 „S“, č. 90CII.306, „S“ č. 90CII.307 „S“, datované 10.7.90, zaslány CESIS, MV-.K, SISMI, správní okrsek Veřejné bezpečnosti, v nichž byly předány informace, týkající se existence cvičišť na území Československa a to od r. 1953, dislokovaných do různých lokalit, na kterých měl být prováděn výcvik operativních jednotek nasazených ve Vietnamu, ale také teroristů operujících po celém světě, zejména příslušníky skupin ROTE ARMEE FRAKTION, RUDÝCH BRIGÁD a PRVNÍ LINIE.
e) List č. 90CII.336 „S“ z 20.7.1990, zaslaný Ministerstvu vnitra – Kabinet, CESIS, SISMI kterým se mimo jiné sděluje úmysl československé vlády nezveřejňovat /nezpřístupnit/ dokumentaci v jejím vlastnictví, která unikla příkazu skartace bývalého Ministerstva Vnitra, týkající se aktivit a organizace vojenských přípravných cvičišť a mezinárodních teroristických aktivit.
f) List č. 90CII.366 „S“ z 21.8.1990, zaslaný Ministerstvu vnitra – Kabinet, CESIS, SISMI, kterým se SISMI předává ručně psaný sešit, obsahující překlad části (79 stran) dokumentace zanesené pod bodem a.
Sdělujeme, že výše uvedené informace jsou sdělovány z výjimečných soudních důvodů a vzhledem k návaznosti na zahraniční služby jsou výhradně tajného charakteru, je zakázáno jejich zveřejnění mimo předmět a prostor procesu.
Ředitel SISDE – prefekt Vittorio Stelo
· Zpráva úřadu CESIS /Exekutivní výbor informačních a bezpečnostních služeb/ italské Státní prokuratuře
· Odpověď na žádost o dokumentaci, ve které se sděluje, že bylo provedeno vyhledání v archivech, ale žádná dokumentace, která by potvrzovala tvrzení Panoramy o předání dokumentů Václavem Havlem italské straně, nebyla nalezena.
· Zpráva Policejního úřadu v Římě o předání Žádosti o předání dokumentů Státní prokuratuře prostřednictvím funkcionáře SISDE proti podpisu.
· Žádost prokuratury o předání dokumentů, zmíněných v předchozím vyjádření SISDE /!!!Nežádají od ní ale všechny dokumenty!!!/:
O složku vztahující se ke kontaktům s českým informátorem z Ministerstva vnitra na jaře a v létě 1990
O dokumenty zmíněné pod d) List č. 90CII.304 „S“, č. 90CII.305 „S“, č. 90CII.306, „S“ č. 90CII.307 „S“, datované 10.7.1990
O dokumenty zmíněné pod e) List č. 90CII.336 „S“ z 20.7.1990
O dokumenty zmíněné pod f) List č. 90CII.366 „S“ z 21.8.1990
Zpráva SISDE ze 3.8.1998, kterou prokuratuře oznamuje předání žádaných dokumentů, kromě prvního zde uvedeného.
· Zpráva SISDE z 10.7.1990 kterou předává List č. 90CII.304 „S“ úřadu CESIS
· Zpráva SISDE z 10.7.1990 kterou předává List č. 90CII.305 „S“ kabinetu Ministerstva Vnitra
· Zpráva SISDE z 10.7.1990 kterou předává List č. 90CII.306 „S“ SISMI
· Zpráva SISDE z 10.7.1990 kterou předává List č. 90CII.307 „S“ Okrsku Veřejné bezpečnosti
v APPUNTO
V kontextu aktivit, týkajících se politických institucí ve směru
na Východ, bylo z důvěryhodného zdroje zjištěno, že KGB, ve spolupráci s
StB, se od roku 1953 skutečně na československém území starala o přípravná
vojenská cvičiště. Tam docházelo k přípravě operativních jednotek nasazených ve Vietnamu ,
ale také teroristů, operujících po celém světě, zejména
příslušníků skupin ROTE ARMEE FRAKTION, RUDÝCH BRIGÁD a PRVNÍ LINIE.
Ve vztahu k Rudým brigádám bylo upřesněno, že jeden
z jejich šéfů měl být umístěn do čela redakce italské sekce Rádia Praha.
Dále byly našemu úřadu sděleny názvy lokalit, do kterých měla být
cvičiště dislokována: Stráž pod Ralskem, Litoměřice, Zastávka u Brna, Karlovy
Vary.
Do místa cvičiště Zastávka u Brna mělo být lokalizováno centrum výcviku středovýchodních teroristů, zatímco v lokalitě Karlových Varů, vzhledem k tomu, že jde o známé lázeňské centrum, dalo Československo k dispozici strukturám KGB budovu pod krytím rekreačních a turistických účelů.
Kromě toho bylo našemu úřadu sděleno, že nějaký Jiří Starosta (nebo Starostka), agent KGB, v současné době působící v Bejrútu pod oficiálním krytím „obchodního přidělence /atašé, tajemníka/ pro vztahy se zahraničím“, se v minulosti staral o zásobování Lybie a evropských trhů výbušninou československé výroby – SEMTEX, lehkými zbraněmi a odpovídající municí. (Snad stojí v této souvislosti za zmínku, že vysoký důstojník V. správy StB - Ochrana stranických a státních činitelů a velitel ochranky předsedy československé komunistické vlády v době sovětské okupace Lubomíra Štrougala, důvodně podezřelého z práce pro KGB, dnešní majitel firmy Diatech - Praha, spol. s r. o., zabývající se zahraničním obchodem v oblasti polygrafie, je Pavel Starosta, r. č. 51 05 01/296, bytem Roztoky u Prahy, Nerudova 409 - pozn. NN).
V této souvislosti byly získány následující dokumenty:
- č.6) Jmenné seznamy palestinských teroristů (Příloha 2 a 3 a první část příloh 4,5 a 6
- č.3) Jmenné seznamy etiopských teroristů (příloha 7 a 8), kteří všichni absolvovali pod dozorem KGB přípravu v Československu.
Stejný zdroj mimo jiné sdělil, že i přes změnu politické situace aktivita východních služeb neztratila na síle, sovětské a československé tajné služby by měly být aktuálně nasazeny v akci s názvem „CUNEO“, která by s sebou měla, mimo jiné, nést níže uvedené iniciativy, směřující k vytvoření informačních sítí v západních zemích, operujících v různých oblastech. (Viz. KGB KONEČNĚ PROMLUVIL: PŘEMĚNY VÝCHODNÍ EVROPY RUKAMA KGB (1993) - pozn. NN).
Konkrétně:
- ve studentském sektoru, kdy jsou svěřovány studentům-agentům poslaným na západní univerzity (hlavně Německo a Itálie) specifické úkoly zaměřené na získávání určitých informací o vědecko-technologických pokrocích dosažených v těchto zemích.
Jedna akce proniknutí v tomto smyslu se měla uskutečnit v Anglii, kde měli agenti KGB kontaktovat jednoho studenta neznámé identity, nasazeného do „Vědeckého aeronautického domu /?/“ a působícího v radaristickém sektoru. V této informační síti s rozpočtem stanoveným ve výši 200 000 $ měl působit i rektor pražské univerzity...
- ve vědeckém sektoru, prostřednictvým výměny vynikajících vědců,
zvyklých cestovat na Západ na kongresy a studijní sympozia, především z nukleárního sektoru.
Cílem prvotního zájmu mělo být Centrum nukleárních studií ve Frascati, považované za „zranitelné“ vzhledem k tomu, že je navštěvováno velkým počtem zahraničních fyziků a ve kterém už byl proveden pokus o průnik.
- v politickém sektoru, prostřednictvím zvolených osob mezinárodního věhlasu , kteří jsou zhodnoceni jako schopni – pomocí odpovídajících peněžních sum – „změnit“ vnímání sovětské politiky.
- v nakladatelském sektoru, s orientací na renomované firmy, za účelem příznivé orientace veřejného mínění směrem k zemím Varšavské smlouvy.
Posléze bylo zjištěno, že:
- v Československu měl být účelně „instruován“ funkcionář Jan Šnajder, který mluví dobře italsky, s pravděpodobným úmyslem akreditovat ho na československé ambasádě v Římě.
- Českoslovenští
manželé dr. Hejný a paní Hejná měli
žádat o politický azyl v Itálii, byly oba agenti KGB. Žena, disponující
vynikajícími zpravodajskými schopnostmi, byla v kontaktu se špičkovými
kádry sovětských informačních služeb.
- Za účelem výcviku byli umístěni na československé policejní škole osoby vázané na KGB (1) s úmyslem nasadit je na Západě. Někteří z nich - posledních šest jmenovaných, označených poznámkou RVHP - měli proškoleni ve státním podniku Mechanika, umístěném v areálu věznice nejtěžší kategorie Valdice u Jičína, v různých technikách, směřujících k získávání a odcizování informačních dat týkajících se nových technologií.
10.7.1990
Příloha:
(1) Vysoká škola SNB : 15 jmen
RVHP : 6 jmen
(2)
Palestina : 12 + 17 +23 jmen
Palestina + Sýrie: 20 + 30 + 19 + 23 + 28 + 20 jmen
Etiopie: 25 + 25 jmen
· Zpráva SISDE z 20.7.1990, kterou předává List č. 90CII.336 „S“ úřadu CESIS
· Zpráva SISDE z 20.7.1990, kterou předává List č. 90CII.336 „S“ Kabinetu Ministerstva vnitra
· Zpráva SISDE z 20.7.1990, kterou předává List č. 90CII.336 „S“ SISMI
v APPUNTO
V průběhu informační aktivity, týkající se akcí, podniknutých
v minulosti službami z východní Evropy, byly zjištěny skutečnosti,
vztahující se k Univerzitě 17.listopadu v Praze, která byla založena pro
vzdělávání studentů ze třetího světa podle modelu "Univerzity Patrica
Lulumby“ v Moskvě.
Bylo zjištěno, že:
- oficiálně byla financována z vládních fondů, ve skutečnosti však finance pocházeli od KGB a StB.
- Byl stanoven záměr vytvořit nové kádry agentů pocházejících z řad studentů (nebyl nikdy překročen počet 4500 jednotek/?/) za účelem využít jich jako opěrných bodů nebo k vytváření nových informačních sítí v zemích jejich původu.
- Naverbovaní studenti:
- byli posíláni
studovat český jazyk do škol v následujících městech: Polička, Holešov,
Mariánské Lázně, Bratislava, Košice,
Česká Lípa, Liberec
- několik jich bylo vyškoleno v záškodnických technikách a technikách únosů osob nebo byli nasazeni do mezinárodních organizací a odborů (OSN, UNESCO, Mezinárodní socialistická mládež /?/ , Světový svaz míru – UNICEF /?/)
Mimo jiné bylo sděleno, že československá vláda nemá v úmyslu zveřejnit dokumentaci ve svém vlastnictví, pojednávající o organizování přípravných vojenských cvičišť, mezinárodních teroristických aktivitách a distribuci výbušniny SEMTEX, neboť by se z nich dala vyvodit přednostní odpovědnost KGB.
Mimo jiné, akta největší závažnosti zmíněné dokumentace (která unikla skartaci, nařízené někdejším prvním náměstkem ministra vnitra generálem Alojzem Lorenzem) byla odvezeny do zahraničí, pravděpodobně do Ruska. (Viz. NN 05 1991 KDO KRYJE AGENTURU KGB )
20.7.1990
· Zpráva SISDE z 21.8.1990, kterou předává List č. 90CII.366 „S“ úřadu SISMI
· Zpráva SISDE z 21.8.1990, kterou předává List č. 90CII.366 „S“ úřadu CESIS
· Zpráva SISDE z 21.8.1990, kterou předává List č. 90CII.336 „S“ Ministerstvu vnitra
v APPUNTO
1. V průběhu aktivit, týkajících se politických institucí, které proběhly ve směru na země východní Evropy, dodal důvěryhodný československý zdroj několik informací, shrnutých v ručně psaném sešitě (1), získaném naším úřadem. Schematicky je v něm obsaženo následující :
- str. 1-2:
Biografické poznámky o plukovníkovi Josefu
Augustovi, narozeném v r. 1928, ženatém se zaměstnankyní KGB.
- str.3-73: Překlad části fasciklu předaném /Zmíněném?/ přednostně (str. 328-353 včetně) (2), opatřený několika komentáři a hodnoceními překladatele o událostech, které se odehrály v Československu od 1948 dodnes (str. 3, poslední řádka – str.25, pátá řádka).
- str.
74-90: Seznam jmen osob, které spolupracují nebo spolupracovali s časopisem „LISTY“, tištěného
v Římě a vedeného Jiřím Pelikánem
(3).
Všechny jmenované osoby jsou označeny jako osoby vázané na „KGB“.
- str.90, 3.-6. řádka: Jmenný seznam ministrů vnitra Československa, kteří byli ve funkci v letech1970-80 a kteří byli vázáni na KGB.
- str.91: Jmenný seznam úředníků 2.správy StB, které kontrolovalo přímo KGB.
2. Informátor mimo jiné dodal informace o událostech, které se odehrály v Československu a nějaké postřehy z aktuální politické situace v zemi:
- zmíněný plukovník Josef August tvrdil, že první správa StB se zabývala „nelegální“ špionáží a byla začleněna do struktur Ministerstva vnitra, pod niž spadal i on sám. Tato správa financovala a řídila výcvik jednotek „Rudých brigád“ (4), „POLISARIO“, „O.L.P.“, „I.R.A.“ a jak prohlásil August, tato správa organizovala i akce proti židovským hřbitovům (Na území západního Německa organisovala pro učely propagandistického využití hanobení židovských hřbitovů nacistickými symboly - doplněk NN) a v r. 1970 obstarával prostřednictvím diplomatického pasu převoz člověka, který zavraždil TROCKÉHO – jistý JACQUES MORNARD (alias RAUDI MERCADER) z Mexika do Prahy.
- „Občanské fórum rehabilitovalo několik osob a znovu je dosadilo na klíčová místa ve vládě, z níž byli předtím vyloučeni na příkaz křesťanskodemokratického ministra Sachera poté, co byli „kontrolováni“ StB a KGB.
- Předpokládá se, že na podzim zamíří do Izraele přes Československo velké množství židovských uprchlíků. 30 000 z nich však má zřejmě v úmyslu usadit se v Československu natrvalo. (Viz. MIROSLAV DOLEJŠÍ - ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ V ROCE 1989 - pozn. NN).
- Konfederace politických vězňů a studentské hnutí mají v úmyslu připravit , stále na podzim, demonstrace proti vládě, OF, a politice prezidenta Havla.
- Uvnitř československého parlamentu se formuje hnutí „nesouhlasu a obvinění“ vůči ministrovi zahraničí Jiřímu Diensbierovi, který se měl cestou do Chile, Uruguaye a Argentiny stát protagonistou propagandistické filosocialistické kampaně.
- 24.7.1990 byl po druhé, definitivně, odstraněn známý KUBIC (5) z vedení „nelegálního sektoru“ (I. správa SNB, komunistická rozvědka? - pozn. NN) československých bezpečnostních služeb.
21.8.1990
Pozn. :
(1) Viz. příloha 1 (jen pro SISMI), originální sešit napsaný zdrojem nuznou chudší italštinou obsahující číslování od str.1 do str. 96 (93-96 jsou prázdné stránky)
(2) Viz. příloha 2 ks listu č. IR.CII/247“S“ (A.l Československo) z 20.6.1990 zaslaný jen SISMI)
(3) Časopis československých disidentů v zahraničí LISTY (s redakcí v Římě, Via del Corso 57), řízená italským občanem Jiřím Pelikánem českého původu, narozeným 7.2.1923 v Olomouci, který získal v r. 1972 statut politického uprchlíka.
(4) Tímto se potvrzuje poznámka poznamenaná v listu č. IR.CII.306 „S“ (A.l Československo) z 10.7.1990
(5) Viz. List.č. IR.CII.218 „S“ (A.l Československo) z 31.5.1990
v Ručně psaný sešit do str. 79
…………………………………………