Zkažená sůl

- solidně zpackaný život
ne, sluníčko už asi nikdy nebudu, po tom všem
válčit se nemá příliš dlouho
křiklouni si vyřvali hlasivky
a obsah "sdělení" prázdnem bez významu

Haleluja !

poslední verze radovánek v Kristu
plazma budoucího, možná, kdo ví
mrazivé ticho i žár zároveň
řekl že přijde - a přišel:
sedl si na židli a zívl nudou
neboť to bylo jako znásilnění, nutnost, nikoli možnost...

zbyl než suchopár
a žilo se bez dřiny
a bylo to urážkou...

nikdy si na to nezvyknu
vydržel to málokdo
většinou se lekli prvních svízelů
vše bylo až příliš "komplikované"
a nechtěli rozumět ani tomu nejjednoduššímu...
už ani zrcadlo tu nepomůže
beztvarý hnus obeliskem
totémem nabubřelosti
hlavně že je to velkolepé
grandiózní a monumentální
zrada splacena zradou...

veliké prázdno po hastrmanech
pod mostem mezi dvěma světy
nikdo
a redundantní kecy o víře
opakují každé ráno
a redukují
na rodinu
kterou znají než z pohledu tepla stáje...

- hotové peklo

sloužil jsem jim tu jako mustrbajšpíl neúspěchu
horizonty zúženy na štěrbinu pancíře...
rána za ranou, zrada nejbližšího
nic nového pod sluncem
návrat k tradici
ó, kdyby alespoň za něco stála !

- ber to jako cvičení
vpodstatě jde o stovky takovýchto stránek...

zbytečné nadšení, z kulturní sítě, pouhé polapení
a z darující síly, zklamané naděje
existuje snad ještě větší dezorientovanost ?
spirituální jatka, prázdnota na povrchu, hniloba uvnitř...

směli vlastně vše
i to je autentickým modlářstvím...

chtěli jít daleko, ale nedošli ani k sobě

přáli si žít elegantně, odvážně a hrdě
- ale skončili u krysáren pokrytectví
u nenávisti až za hrob, v nekrofilním pachu strnulého
nepružného
u neochotného balvanu "sebezapření"...

chtěli Milost, neberu jim ji
ale ke zlomu v dějinách lidstva
dosud nedošlo
stálo by to až příliš mnoho
námahy

často se mi stalo
že mi po hrůzných událostech vyskočily obrovské puchýře
jakési opary od nosu až k bradě a bolelo každé polknutí
naděje zemřela jako první
a křídlovka debility zazářila jako hvězda
pseudocírkve experimentátorů
čili okupace tady i tam
rituál zbabělých raději dnes než zítra
a zdechli v nirvánách pseudofilozofického...

co řádka
to verš
zdechli
a jinak to říct neumím
avantgarda nulová
svobodou v zákrytu
a hlavně pseudopolitické kecy
o ničem...

poezie zdechla
zbyl než nekrofilní puch
lhostejnost přinejlepším
co chtěli to mají
netřeba se vzrušovat
dar ničím
drogy téměř zdarma
stačí otupění
čas zdechl
prostor zakrněl
a z rituálu se vytratilo kouzlo...

jsem člověk nemobilní
a vše co jsem chtěl
nemuselo vyjít
a taky že se tak stalo
(byla to pouze možnost, nikoli nutnost)
zírají pouze
všichni vadí všem
a nikdo nikomu
směšná hniloba
horizonty otevírat chtěli
ale zapomněli na sebe
zůstala doba loktů
a policejní státy
vychovaly své hrdiny

ano, platí to dodnes, teror přikázáním
důkazem "svobody" a schopnosti deptat druhé svým "jsoucnem"...

ano, jsem tu doma
paranoia zběsilé liknavosti
uchvátila tuto planetu

in modo: útěk před svobodou
křeče otroctví
a mafiánské hrátky
včetně náhrobku Bytí

- cožpak tu hlídám ?

jistěže věřím
ale nikoli v prázdno sebezničení
v "realitu" ohebného času
kde vše chřadne i bobtná zároveň
švejkárnami bez půvabu
vše bez půvabu
i sůl země
sůl do očí
které už netřeba
stačí slzy
sůl slz
slzavé údolí
údolí soli
selanka
solnavo
Solnohrad

hledělas na mě pyšně shůry
ale já nežmoulal cumánek

- - -
možná že máš naprosto pravdu
možná
ale tradice zdá se likvidovány záměrně
s radostí
Číňanů hodně, tibeťanů málo
HongKong, King-Kong
pozůstatky kulturní revoluce
a nejen u nás
konec století
tisíciletí
+ hra na konec kultury
ne, nic nového pod sluncem

metafyzika nulová
srdce zlenivělo
cílem beztvaré
jak na počátku
tak nyní...

a obrat k lepšímu ?
- ach kdež!
než sadomasochistické radovánky...

NENECHÁME SI NIC VNUCOVAT
PÁNKO SE NECHÁ PROSIT
LITURGICKY SE TO NEHODÍ
CHRÁM PÁNĚ NENÍ KONCERTNÍ SÁL...

zarputilé mlčení
povýšenecká slepota
sraní do větráku
o každou odpověď nutno žebrat
minimálně stokrát
a nakonec jsou ještě uraženi
v suterénu "ducha"

rozšklebená tvář
teror kulis
trapná teritoria
a jakési fotrofství
či barvoslepost
řvaní gestapaček
nasládlý teploušismus
a kuchyňský fašismus
frigidita vydírání
přinejlepším Veškrnof...

i tady smutně teče řeka
teče jen rychleji
a navíc se otáčí o sto osmdesát stupňů
hudba dosud prvokem
zavřené dveře
a v dějinách nitra
škraloup povrchního
zbyla než slova
a úplně prosté věci
věrnost
tvar
čas

ne, umělec nemá žádných práv
a už vůbec ne "těch lidských"
odsouzen k vyhnanství
smí se pouze smažit

jak bláznivý snílek
domov hledající

zbytečno stěžovat si
nad vrahy dodnes držena
"ochranná ruka" pseudodemokracie
či KRYPTOBOLŠEVISMU
rostou než zrůdy
- a jak si to vysvětlit ?

zbožnému lidu nejde o vize
těch už má plné zuby
zvolili cestu nejmenšího odporu
setrvačnost jakousi
cestu "přijímání"
což chápu
v bolestné vřavě "proorganizovaného"

čekání na smrt
vítr ustal
jako vždy o půlnoci
neb i darované možno ukrást
bez půvabu
což už nebaví
vlastně nikoho
pořád totéž
kýčovité, křečovité slzy
namísto soli
fekální politika
sterilního západu

a u nás ?
- kdeže to ještě je ?

mha předemnou i za mnou

společnost která zlikvidovala umění a kulturu
nemá šanci na přežití, z liturgie Zvěstování, rituál MOCI
- chtěls? rybu
postačí jedovatý had, kobra, střik, výkřik nenávisti
a namísto chleba: kámen, topánky ze železa...
namísto úcty pohrdání
čím dál tím větší
mistrovsky maskované
chiméra debilního
dobrovolná redukce na "pragmatismus"

stalo se to nejstrašnější co se mohlo stát

převzali manýry bolševiků
ze soli štiplavo slz

chtěl jsem tu snad žít? cpal jsem se sem?
tam, kde uzurpátorství dělá jakoby se nechumelilo
(však se také nechumelí)
jen zas další z mrtvých
svatých
čili nevlídno

Ježíš nemluvil k obyvatelům
perníkové chaloupky
a Bytí není pouhá kamufláž
kde i sám kosmos
vlastně ničím

hnáty zlámány
negace negací
mátožnost do nebe volajícího
ROUHÁNÍ
kde už i švejkoviny ničím

klec svobody
i gulášek mocipánství zchřadl
osiřel
z Liturgie Zbabělých
než snůška hnoje

stačí ukrást
fi-jalový hnus

předstírají moudrost
lo-i-a-jalitu
nadřazenost jakousi, rozumnost a objektivitu
zatímco "žijí" v zajetí sebe sama
v zajetí své vlastní nepokory
v neochotě přijmout darované
snaží se "ovlivnit", "zasáhnout tam kde třeba"
ale ve skutečnosti
jde pouze o kámen
možná zavržený
či úhelný

ano, jsou i cesty bez odvahy
milostné štítivo
je estétství vulgarity
sprostota
v níž už vše
apriori poskvrněno
takže nemožno přijmout PŘÍŠTÍ

NE je fascinuje víc než ANO
jsou v tom stejní
bez rozdílu
ledovým soudem ZDŮRAZŇUJÍ
deziluzi miliónů
sračkovité bláto
ryze konzumní
čili fraška než a prázdno
po hastrmanech

a pod mostem už nikdo...

padesát pod nulou...

a přesto SVÍTÁ
či právě proto
že pomalu první Máj, svátek práce
ačkoli zatím než apríl...

kontinuo pyrotechnického človíčka dneška
ZDE a NYNÍ
je BLÍZKOSTÍ (čehosi)
a nechtějte po mě
abych to pojmenoval
- chybí mi slova
ta, co zbyla

prožluklý k nevíře
vnímám než umělecké nebezpečí
nikoli umělé

vnímám než kříž Nadšení, Radosti a Práce
a protiví se mi veškerá lenost
smutek a lhostejnost

nic nového pod sluncem
vše už tu bylo a dosud JE
Kristus
se svou substanční "theologií"
(sral na ni, jak víme)
je tu emigrace vnitřní i vnější
a možná i exil NIKAM
- implozi však dosud nedošlo
a tyranosaurus rex
ať se mučí a vzteká
stačí rigidita nevzkříšení

to nejpodstatnější
dostáváme zdarma
draze platíme
pouze to nepotřebné...

zavrhujte
zatracujte
ničte
ignorujte
deptejte násilím všeho druhu...

nic na světě nenahradí
pohled z očí do očí

ON
je zde
za něhu faleš

vydírání za věrnost

ano, kupí se tu hory bláta
a prachu
beztvarý hnus obeliskem
totémem nabubřelosti...

zbyly než střepy
slzy a sůl
slzy pro pláč
výsměch
slzy země
sůl nebe snad...

a přibylo zbabělců
ubylo odvážných
přibylo pyšných až nevíře
ubylo pokorných a odevzdaných
až k trpělivosti v potu tváře každodenního

ustavičná rotace
to nejdůležitější (možná, kdo ví)
odsouváno až na konec

jde do tuhého
a tisíckrát běda tomu
kdo se v tom nevyzná

opakem bezcharakternosti
pokrytectví
k ničemu oběť Beránkova
nedojdem nikam
vše běží "jaksi samo"
a skončíme u zblbnutí
podstatné šlo mimo

ó, Lásko má
jak jistě víš
nejsem příšerou sterilního
nepodvádím
nežertuji

tichou Bohoslužbou v polích
uprostřed stájí a hnoje
jsem nezhrdnul
a nemám hroší kůži

křížová cesta dosud neskončila
ani dusno mlčících
jen Gigapius (neschopný experimentu)
tupě zažertoval...

z krajiny mého dětství
než rozčarování
všeobecné zkurvení
stačí pýcha a nabubřelost
snaha rozkopat vše vzteky
- nic nového pod sluncem

zkažená sůl
bolest

jenomže vzdát se liturgie
to neumím

a snad ani nechci

zkraťme to tedy:
nechci měnit církev
je taková jaká je
taková, jaká je společnost
je to sice její smutný obraz
ale pravdivý

byli jsme vyvoleni k tomu
abychom nebyli z tohoto světa
a proto jsme v něm
abychom mohli chtít
NEBBÝT z něho

dobito až k řiti
řítí se to nikam
trhá se niť
pupeční šňůra

křest OHNĚM
strachem z propasti
NOVÉHO NIC
je zde
ale není to nyní
je tady
ale není to teď...

 zbyla než slova
prázdná
zbytečná
nic neříkající

kreativní síly
nadobro utlumeny
čili slaboduchost sama

a apelovat v zájmu DNEŠNÍ hudby ?
- holým šílenstvím !
trendem droga
všeho druhu
vše už jednou slyšené
rozmělněno na kaši
předžvýkáno
a tak jak víra i její liturgie
chřadne
jde pouze o kšeft
o částečné
a uniká to celé...

co chtěli
to mají
- výkal?
či hybatel?

vyřkli soud

i sama sůl
nemastně neslaná

polévka studená
blevajz
a sračky
kajuty "privátního nebe"
narcistní pach ghetta

zapomněli na podstatné
podezíraví jako vždy
zapomněli na důvěru
a pravda tak zkreslena k nepoznání
Bůh mrtev
zemřel
a doba "prý není ještě zralá"
a tak panuje minimalismus
sračky
být tvrdým, natvrdlým, toť vše
rány palicí do hlavy
- nic jiného...
cynismus bez významu...

- - -
pokradeno
kecy o ničem
pouhé krvesmilstvo
splašky
krkolomný pád
"technologií doby"
pouhé vymývání mozku
- omluva zbabělých...

plošné, až příliš plošné !

ale i Adolfek byl přímo nadšen
svou dokonalostí

zapomněl na svaté
prázdnota
prd
prdel
propast
prostor nulový

- - -
SOU-CIT
sůl země
LABUTÍ PÍSEŇ...

bližší než rozum
jsou jim chmury
příšery v srdci
zapšklé a smrduté
a ačkoli několik andělů právě proletělo kolem
honem, honem
už se připozdívá
a za pár dní konec tisíciletí
- to to letí...

ne, dějiny se neopakují, už nepřijde trest
ale nepřijde ani MILOST, byla to pouze možnost
nikoli nutnost jakási

globálně viděno, zničeno
a z víry než paskvil, blijánky zředěny na břečku
přeslanou

blijánky studené
a na povrchu škraloup
jakési rozbředlo
už ani bláto
než pomalé mátožení
a z ohně jedovatý hněv
sraní si do kalhot strachy
in modo: až co řekne biskup
eventuelně vědátorství
či lezdoprdelizmus...

- - -
hovno a kravál vším
teror švejkáren
modloslužba prodejnosti
zkurvení
dobrovolná debilita
bližší než rozum
ale i to
už tu jednou bylo...

Nového nic
zmumifikováno už téměř vše
už ani mrtvolka to není
ani světlo, ani tma
ba ani šeď
a dříve než se narodili
zmagořili
niente visto, niente audito, ho dormito...
mechanismus nepříčetného...

- - -
za chvíli mě dohoníš
vezmu to tedy hopem
času tak jako tak mnoho nezbývá:
z tisíce let pouhá chvilka
technologie šaškáren
tříšť myšlenek
hovénka neokřídlená
a z radosti zbylo málo
skoro nic...

rituál zbabělých než
táhne tu kouř a zasmrádlo
flašky nedopité
čpí...

lůza, plebs
chléb a hry
jakkoli okoralé
ucho za ucho
zub za zub
jinak suchopár
pouhé čekání

zkažená sůl
dogma loktů
a hlavně: AUTOCENZURA AŽ ZA HROB
CREDEM švanc, šlapšvanc, aršloch...

řval jsem dostatečně dlouho a dostatečně nahlas ?

na pískovišti
bábovičky

polozbořené

- už se jen usmívám
pod mostem
coitus perfidus
slova, festy
a kecy o ničem
maskování
podvádění
kamufláž krize
a Živého se nedohrabeš...
kde nic tu nic
plagiáty všeho druhu
ZDECHLINA KOSMU
CÍRKEV "KRISTOVA"
veryvery gud fír holivud

umělec hovnem
požehnání zradě
zbývá než chrchel jako odpověď
paleček dolů a je to...

paruka
honosné zdání
snaha zredukovat do debilit
dospěli jsme, pravda
ale kam?

mrtev Král Bytí
zlenivělý zmatek
"triste e consolamente"...
a raduje se krojovaný lid
nic jiného, než spirituální jatka
prázdnota na povrch
hniloba uvnitř
a vše zabaleno do igelitových pytlíků
neprodyšně zmrazeno
a uloženo "ad acta"...

- - -
jinak vše při starém
k čertu se vším novým
- volá slaboduchost
k čertu se vším sakrálním
- volá profaneita...

dary už nejsou deštěm Ducha
člověk umírá
nikoli najednou
jen to skomírá

a barva neexistuje
stačí šeď
žít se v tom nedá
nanejvýš skomírat

"Es hilft nicht weiter, wenn Sie i dieser Sache immer wieder
insistieren. Der von Ihnen praktizierte Informationsdruck im
Bereich der Gesamtkirche hilft in der Sache überhapt nicht. Wir
können Sie, Herr Brozak, nur noch einmal abschließend dringlich
bitten, Ihre Kampagne einzustellen"...

long way to go...

pokora přijmout
chybí zcela
o odvaze tvůrčích
nemluvě

a víra ?
- pyšný zpěv o ničem...

a jak to začalo, tak to končí
nedostal jsem se ani o kousíček dál
přesmutná bilance
mají vše pod kontrolou
myslí si

ale naštěstí život není šachovou patrií
kdyby tomu tak bylo
byla by prohrána už dávno

tón ničím
interval dosud hříchem
a tvarem kacířství...
 
                                                                             (1.4.99)