--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Navrátil Augustin č.: 331
Název: Nemohu mlčet
Zdroj: NN Ročník........: 0001/001 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 27.04.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Od 17.listopadu uplynulo již téměř 19 měsíců. Po celou tu dobu byla naše politická scéna vzrušená a neklidná. Nevyhnulo se to ani ČSL. Největší rozruch a pozornost naší a světové veřejnosti na sebe upoutal br. JUDr. Josef Bartončík. Původně tajemník OV ČSL v Kroměříži, představitel mládeže ČSL v 68.roce, později tajemník KV ČSL v Brně, poslanec FS a po 17. listopadu předseda ČSL.

V příštím roce, ne-li dříve, se budou konat volby do zastupitelských orgánů, je proto zapotřebí udělat jasno i v choulostivé kádrové oblasti naší strany, a to i ve vzájemných vztazích mezi dřívějšími členy a funkcionáři ČSL, novými členy a funkcionáři a členy i funkcionáři rehabilitovanými. Podle mého názoru, stále není v této tak potřebné spolupráci všechno v pořádku, a to je hlavním důvodem pro malou akceschopnost naší strany.

Některé věci se řeší lustracemi, které probíhají a budou ještě pokračovat na různých úrovních. Jiné se řeší kritickým hodnocením uplynulého 42letého období naší strany. O tom jsme rozhodli již dříve ve vedení ČSL. Proto pokládám za neodkladnou záležitost, zabývat se i činností br. Dr. Bartončíka.

Protože jsem br. Dr. Bartončíka poznal v začátku jeho kariéry jako tajemníka OV ČSL v Kroměříži, pokládám za svou povinnost vydat svědectví o jeho tehdejší politické činnosti: Jeho politický postoj byl vždy poplatný politické situaci, v jaké se nacházel. Byla euforie 68.roku, byl jejím nadšeným zastáncem a příznivcem. Nastala doba normalizace, byl zase jejím ne sice nadšeným, ale důsledným vykonavatelem. Aby ochránil své postavení, byl ochoten vždy a kohokoliv obětovat. Podobně jako KSČ ve známých padesátých letech, i on uplatňoval zásadu, že je to v zájmu ČSL. Takto postupně obětoval své spolupracovníky z řad mládeže na ÚV, takto postupoval i v prostředí okresní organizace ČSL. Většinou žádal "po dobrém" odejít z funkce na nižší a ještě nižší a nakonec i vystoupení ze strany. V mém případě to bylo z předsedy MO na jednatele, z jednatele na prostého člena. Nakonec mi řekl, že si ho předvolal tajemník OV KSČ v Kroměříži, který mu sdělil, že takoví členi a funkcionáři ČSL, jako jsem já, jsou pro něho nepřijatelní. Ta nepřijatelnost byla způsobena mým zásadním postojem k dodržování zákonnosti v politické a náboženské oblasti a mým kritickým postojem k prováděné zemědělské politice na vesnici.

Jak jsem měl možnost posoudit ve svých rozhovorech s br. Bartončíkem, tak i v oblasti zemědělské tehdy zastával známé velikášské stanovisko velkých zemědělských družstev, s rušením všech mnohaletých osvědčených ekologických útvarů, které tomu překážely. Proti soukromému hospodaření rolníků měl zásadní negativní postoj, a mne vybízel, ať své pozemky předám do užívání JZD, aby mne nemusel oficiálně v té věci přesvědčovat, až mu to bude přikázáno. Podobně vystupoval vůči mně později i Plojhar, již jako poslanec za část našeho okresu.

Bratr Bartončík mi nakonec řekl, že kvůli mně si svoji kariéru kazit nebude. Když jsem odmítl dobrovolně ze strany vystoupit, řekl mé manželce, tehdy jednatelce MO ČSL v Lotopecnách, že až mne přejede autem, bude vdova s devíti dětmi. Byl jsem tedy vyškrnut ze seznamu členů ČSL. Toto navrhl a prosadil br. Bartončík v předsednictvu OV ČSL v Kroměříži. Bylo jednáno bez mé účasti a bez souhlasu a proti vůli MO ČSL v Lutopecnách, kde jsem byl členem. V důsledku toho všichni členi MO ČSL vrátili členské legitimace a oznámili, že vystupují z ČSL. Br. Bartončík však později docílil toho, že část členů nakonec ve straně zůstala, protože pohrozil, že když se MO ČSL u nás rozpadne, budu za rozvrácení strany NF odsouzený do vězení. Mé odvolání a stížnost na KV ČSL a ÚV ČSL byly bezvýsledné. Podle svědectví JUDr. Josefa Andrše a Miroslava Lukeše se br. Bartončík a br. Servus veřejně holedbali, že mne ze strany vyloučili, a za zásluhy o to se přeli. Podle stejných zdrojů se s tím br. Servus prý dokonce chlubil na Pražském hradě, tehdejšímu prezidentovi Husákovi, když o mně byla řeč.

Bratr Bartončík také prosazoval a prosadil proti vůli členů a funkcionářů ČSL kandidaturu Plojhara na poslance za okres Kroměříž. Byla svolána schůze OV ČSL rozšířená o zástupce MO. K našemu údivu za předsednickým stolem, spolu s br. Bartončíkem seděl nechvalně známý Josef Plojhar. Br. Bartončík ho představil jako kandidáta na poslance za ČSL pro část okresu Kroměříž. Bylo dohodnuto, že v diskusi vystoupím s prohlášením, že nemáme nic proti tomu, aby Plojhar kandidoval na poslance, ale ať kandiduje za Svaz protifašistických bojovníků nebo za KSČ, ale rozhodně ne za ČSL. Br. Bartončík udělil slovo jen jednomu funkcionáři, který více jak půl hodiny Plojhara vychvaloval, ale mne ani nikomu jinému již slovo neudělil. Současně prohlásil, že vyjadřovat se k jeho kandidatuře nebudeme, protože je to návrh NF.

Je také žádoucí, abych uvedl, jak se br. Bartončík zachoval k iniciativám věřících občanů, týkajících se vztahu církví ke státu: V prosinci r. 1977 jsem totiž sestavil a vydal první petici k řešení situace věřících občanů ČSSR, o které se vžil název "Kroměřížská petice". Byla to předchůdkyně pozdější 31bodové petice, která vyšla o 10 roků později. K té první vydal br. Bartončík oběžník č.3 ze dne 23.1.1978 č.j. 22/78 Ba/H, kde v bodu č. 9 informuje, že se projevily snahy některých občanů získávat podpisy pod různé rezoluce náboženského či jiného charakteru orgánů. Proto žádal, aby se členové ČSL distancovali od těchto postupů. Dopisem ze dne 5.2.1978 jsem upozornil OV ČSL v Kroměříži, že jejich informace je nepravdivá, protože podpisová akce je schválena otcem kardinálem Tomáškem, a že zasílání podnětů, návrhů a stížností nepodléhá žádnému schválení nebo souhlasu politických orgánů vzhledem k tomu, že toto právo vyplývá přímo z článku 29 ústavy. Toto mé stanovisko jsem také zaslal na vědomí MO v okrese Kroměříž. Když některé MO ČSL informovaly br. Bartončíka o mých vysvětlujících dopisech, odebral jim je, a nařídil, aby každý můj dopis bezodkladně, aniž by jej četli, odevzdali na okresní sekretariát ČSL v Kroměříži. Na toto jednání br. Bartončíka jsem podal stížnost na ÚV ČSL dne 22.3.1978. Na stížnost jsem odpověď nedostal.

Jaký postoj zaujal br. Dr. Bartončík, již jako vedoucí tajemník KV ČSL, při známé 31 bodové petici z r. 1987 - 1988, nevím, mohu o něm usuzovat jen z jednání funkcionářů OV ČSL v Kroměříži, kteří tu záležitost s ním konzultovali. Výsledek byl ten, že někteří funkcionáři, kteří již petici podepsali, žádali odvolání svého podpisu pod peticí. Také v okresních novinách "Kroměřížská Jiskra" byl 3. února 1988 zveřejněn článek Jar. Bršlicové, tajemnice OV ČSL v Kroměříži, s názvem: Odmítáme snahy zneužívat náboženského cítění členů ČSL. V něm je k 31 bodové petici mimo jiné uvedeno toto: ".... členové ČSL a jejich orgány odmítají jakoukoliv podpisovou akci s cílem zneužívat náboženského cítění občanů k opozičním politickým cílům. Odmítáme takové metody a distancujeme se od jejich organizování, protože neslouží zájmům socialistické společnosti a nejsou ani v zájmu našich občanů." Když jsem žádal OP v Kroměříži o přešetření nesrovnalostí v souvislosti s tímto článkem a dalšími okolnostmi, byl jsem obviněn z tr. činu útoku na státní orgán podle ş 154 odst. 2 tr. zák. a odvezen do věznice v Olomouci. Současně byla v našem domě provedena domovní prohlídka.

Zamítavé stanovisko zaujal br. Bartončík i k podpisové akci věřících, když žádali, aby Sv. Otec navštívil Československo. V této věci vydal br. Bartončík oběžník, z něhož vyjímám: "Sekret. KV ČSL Brno 19.4.1984. Tajemníkům OV ČSL D ů v ě r n é. Vy 68/84 ... nemůžeme vyloučit, že nátlakovému náporu budou v uvedeném směru vystaveni i členi ČSL ... Učiňte maximum pro to, aby se příslušníci ČSL od podobných akcí distancovali. Postupujte přitom taktně a výhradně cestou osobního kontaktu. Případné problémy řešte principiálně a informujte neodkladně KV ČSL.

Pročítáním příslušných dokumentů ze sjezdů ČSL a zasedání ÚV ČSL, jsem měl možnost se seznámit i s některými diskusními vystoupeními br. Josefa Bartončíka, vyjadřuje v nich často stejná nebo podobná stanoviska jako tehdejší nejvyšší představitelé ÚV ČSL, kteří byli za své postoje a činnost z naší strany vyloučeni. Zvláště jeho vystoupení na třetím sjezdu ČSL v r. 1982 je otřesné. V něm hrubým způsobem pomlouval a urážel především USA a za vzor svobody a mírumilovné politiky uváděl SSSR s jejím představitelem Brežněvem /B.Pick, Třetí sjezd ČSL, 1982, str. 135-137/.

O jeho nezásadním postoji svědčí i tento příklad: Často si stěžoval, že nejvyšší představitelé ÚV ČSL ignorují početní stav a důležitost jihomor. krajské org. ČSL a neumožňují jí příslušné zastoupení v předsednictvu. Přitom oficiálně děkuje ÚV ČSL a osobně tehdejšímu předsedovi strany, br. Žalmanovi za podporu a pomoc krajské organizaci /NP 18.února 1987 č. 4, str.9/. Co se týká jeho činnosti jako poslance nejvyšších státních orgánů po několik volebních období do r. 1989, není ho možné hodnotit kladně. Mimo jedno jeho zdržení se hlasování vždy poslušně podporoval všechny zákony navržené totalitním komunistickým režimem, bez ohledu na jejich dopad na naše občany.

Neměl jsem v úmyslu zabývat se lustrační aférou v souvislosti s br. Bartončíkem. Byla mi však před několika dny zdarma předána čtyřicetistránková brožura Jaroslava Voříška, s názvem Oficiální verze a Fakta k tzv. případu Bartončík. Nákladem 10 000 výtisků ji vydal AGRES Bratislava v březnu 1991. Cena 24 Kčs. Překvapilo mne však, že se v této publikaci uvádí jako jediný svědek, který kladně hodnotí br. Bartončíka, právě Ing. Jiří Trmač. Tentýž Ing. Trmač, který se později přiznal, že spolupracoval s StB, a to s vědomím br. Bartončíka. V důsledku toho musel také opustit místo primátora Brna. To již nebyl věrohodnější svědek? Jako vysloveně hloupé pak autor pokládá skutečnost o mém možném přejetí autem. (Jak o tom mluvil br. Bartončík s mou manželkou). A to přestože je to pravdivé. Je také pravda, jak uvedl JUDr. Miloslav Machatý o br. Bartončíkovi: "Veřejně prohlašoval, že jako představitel OV ČSL je povinen spolupracovat, a také samozřejmě spolupracuje se všemi představiteli regionu, to je s předsedou ONV, ved. taj. KSČ, s orgány NF. Dával tím každému najevo, že má velikou moc, sílu a možnosti. Lidi ve svém okolí tak zastrašoval a zajišťoval si tak jejich respekt... Za účelem těchto cílů pan Bartončík tvrdě, nekompromisně a zbytečně omezoval i legální aktivity členů ČSL. Tím dociloval pro sebe významné výhody, zejména postavení v ČSL." (str. 11). Více nebudu tuto publikaci rozebírat. Při podrobném a důsledném jejím prostudování zjistíme, že i když je psána na Bartončíkovu obhajobu, přesto v jeho prospěch nic neuvádí. Spíše naopak.

Z uvedených důvodů se proto domnívám, že ve své předlistopadové veřejné politické činnosti se br. Bartončík neřídil ani papežskými encyklikami, týkajícími se veřejné činnosti křesťanů, ani všeobecně uznávanými etickými pravidly. Br. Bartončík nejenže nevyvíjel vlastní iniciativu k spravedlivějšímu řešení politických, náboženských a jiných problémů, ale naopak svými tvrdými zásahy i iniciativy zdola, které řešení různých problémů chtěly napomáhat, nejen brzdil, ale přímo znemožňoval. Vůbec se neřídil např. zásadou Martina Luthera Kinga, že ten, kdo přijimá zlo bez protestu, ve skutečnosti s ním souhlasí. Ani se zásadou Karla Havlíčka, že světská moc nás může přinutit, abychom z opatrnosti někdy mlčeli, ale žádná moc nás nikdy nemůže donutit, abychom mluvili nepravdu proti svému přesvědčení.

Přitom je třeba zdůraznit, že zatímco br. Dr. Bartončík jako funkcionář ČSL, se takto choval, tak byli jiní funkcionáři ČSL, kteří se v minulosti chovali přiměřeně zdrženlivě, takže se za své činy nemusí stydět a nikdo je nemůže obviňovat z kolaborace s totalitním komunistickým režimem.

Proč jsem tento dopis napsal? Především připomínám, že mi nepřísluší ani posuzovat ani odsuzovat činnost br. Dr. Bartončíka. To je věcí jeho svědomí! Mé svědomí mi však ukládá, abych upozornil na to, že setrvání br. Dr. Bartončíka ve významných stranických a veřejných funkcích poškozuje zájmy a prestiž ČSL. A k tomu mlčet nemohu!

Lutopecny, 27.dubna 1991 Augustin Navrátil