Moravský JIH, nezávislý týdeník měst a obcí jihu Moravy, ročník V., 2.8.1991, mimořádné vydání

------------------------------------------------------------

 

ÚVOD

 

Text, který Vám nyní nabízíme není sám o sobě neznámý. Většina sdělovacích prostředků už informovala o údajném útěku bývalého slušovického vyšetřovatele kpt. Alexeje Žáka a o jeho svědectví, které se stalo základem článku uveřejněného ve Švýcarském týdeníku Die Weltwoche.

 

Jako již několikrát dříve v podobných případech, dochází k paradoxní situaci. Článek, který obviňuje některé naše vedoucí představitele ze zakrývání zločineckých praktik slušovických mafiánů, je zveřejněn pouze částečně, napadení představitelé mlčí, maximálně vyvracej některé dílčí informace z inkriminovaného textu. Dojde-li k podobné aféře v zemích, kterým říkáme západní, chvěji se křesla a napadení se mají co ohánět před dotěrnými dotazy nezávislých novinářů. Jsme dalecí toho, abychom se honili za senzacemi a přáli si chvění ministerských křesel. Nicméně se domníváme, že podobný přístup k politickým sférám, a vůbec celé vyšetřování případu Slušovic, je nelepším argumentem pro ty síly, které si destabilizaci přejí.

Nezapomínejme, že naprosto nedostatečná informovanost občanů ve věcech podstatné důležitosti, stejně jako tragikomický způsob zacházení s lidmi, kteří plně zodpovídají za obrovský hospodářský i morální úpadek naší společnosti, je dosti podstatným důvodem narůstající skepse a lhostejnosti občanů.

Zmíněný text předkládáme veřejnosti ve víře, že jedině nerozstřihaná úplná informace může přispět k vytváření objektivního názoru soudného občana. Jsme si vědomí, že článek není prost zkreslení a poněkud expresivního zacházení s fakty. Rovněž nevylučujeme další dementi či důkazy vedoucí k očištění nařčených. Něco takového bychom jen přivítali. Zatím jsme však bohužel pouze svědky toho, že československý občan je konfrontován s kusými informacemi, sugestivními články typu "Kdo je A. Žák" (viz. Občanský deník, 22.7., str. 2/ a důrazným tvrzení českého premiéra, že nikdy nebyl zaměstnancem SBD Pokrok. Občanský deník dokonce dementuje něco, o uvedený text vůbec neobsahuje. "Die Weltwoche ... nepřímo naznačuje, že snahou Jiřího Dienstbiera jako předsedy OH je zabránit jakékoli kompromitaci členů Občanského hnutí". Laskavý čtenář nechť sám posoudí zda níže uvedený text našeho ministra zahraničí diskredituje... Občanský deník rovněž vkládá do pera novináři Weltwoche formulaci, že Pithart, Rychetský a Brunner pracovali v SBD Pokrok jako podnikoví právnici. Žádná specifikace jejich pracovního vztahu k bytovému družstvu zde však není nalezení. Po vzoru článku typu "Kdo je V. Havel" pak Občanský deník dotváří veřejné mínění o kapitánu Žákovi jako člověku, narozenému v SSSR, z kteréžto společnosti je pak odvíjen obrázek zlosyna, jehož útěk jenom dotvrzuje bezcharakternost bývalého slušovického vyšetřovatele. Znovu oprášené obvinění. A. Žáka z pokusu uplácet slušovické funkcionáře má z dezertéra navíc udělat vyděrače, prchajícího před spravedlností.

Nevíme, kde je pravda. Je možné, že kapitán Žák je darebák a slušovičtí mafiáni jen poctiví a schopní podnikatelé. Také je možné, že darebáci jsou všichni, ale jaksi se to těžko dokazuje. Rovněž tak nelze zavrhnout eventualitu, že kapitán vůbec nevycestoval, nebo utekl v obavách o svůj život. Tuto poslední možnost pokládáme za nejpravděpodobnější. To ale vůbec není podstatné. Způsob, jakým sdělovací prostředky případ prezentují, však připomíná nechvalně známé veřejné odstřely nepohodlných. Pokud někdo chce tímto způsobem naše politiky chránit před špinou pomluv, poskytuje jim službu vskutku medvědí. Pouze otevřené vyjádření a urychlené a poctivé vyšetření celé slušovické sféry, je jediným způsobem, jak aspoň v tomto případě vrátit důvěru občanů ke svobodně zvoleným zástupcům. Poznámka: Zdrojem přeloženého článku je kromě výpovědi A. Žáka rovněž série článků na slušovické téma v týdeníku RESPEKT č. 15-16, 18-19/91. Text není krácen, je pouze podroben jazykové úpravě. Překlad-f-

 

Když sám premiér chrání mafii.......

 

V úterý 25.6.1991 se sešlo v kanceláři ministra Jána Langoše devět osob k přísně tajné schůzce. Na programu bylo jedno z nejožehavějších témat v zemi, před 19 měsíci osvobozené z komunistického panství: Slušovice.

Ze starého režimu sloužilo JZD Slušovice ve stejnojmenné jihomoravské obci blízko Zlína (Gottwaldova) jako vzor inovativního a vysoce úspěšného provozu. Od listopadu 1989 se však množí náznaky, že JZD Slušovice v posledních letech svoji vynálézavou hospodářskou činnost rozšířilo na pašeráctví velkého stylu: vysoce technicky rozvinutého zboží do ČSSR a zbraní z ČSSR.

Různí politikové shromáždění v Langošově kanceláři, mezi nimi B. Kubát a s. Devátý, předpokládají dokonce, že se z bývalého vzorného JZD stala zločinecká organizace podobná mafii, nenapadnutelný stát ve státě. Náměstek FMV Jan Ruml předložil dokonce na schůzce informace, které velmi naléhavě ukazovaly, jakou moc Slušovice mají. Letos v dubnu, poté, co vyšetřování odkrylo slušovické praktiky v nejrůznějších oblastech podnikání, a poté, co se ukázalo, že jeden jediný vyšetřovatel je při objasňování komplikovaných metod prostě přetížen, vytvořilo české MV vyšetřovací komisi, vedenou majorem Kukačkou. Nyní musel Ruml účastníkům schůzky oznámit, že tento Kukačka byl vysoký důstojník StB (podle vyjádření J. Rumla v LN ze 23.7. mjr. Kukačka důstojníkem StB nebyl - pozn. red.). Nejen to: na V. správě Stb, příslušné k ochraně vysokých státních a stranických vůdců, pracoval přímo pod jejím šéfem Václavem Kiliánem, a tento Kilián je dnes jedním z vysokých funkcionářů Slušovic. Nyní věděli účastníci schůzky, proč se vyšetřování od dubna prakticky zastavilo, a proč se ve Slušovicích vědělo o každém kroku vyšetřujících úřadů.

Ján Langoš a přítomní kolegové z vlády ČR se rozhodli zřídit nový vyšetřovací tým pod novým, tentokrát spolehlivým vedením, a informovat prezidenta Havla osobně.

Jestliže se totiž vyšetřovala činnost Slušovic, dálo se tak na vlastní přání prezidenta. Václav Havel v srpnu 1990, poprvé v rozhlasovém projevu, potom v projevu k výročí sovětské okupace a konečně na tiskové konferenci poukázal na existenci "sítě podivných mafií". Velké státní hospodářské monopoly se nacházely dále pevně v rukou zbytků komunistické byrokracie. Havel řekl, že se musí najít cesta, jak zabránit, aby ti, kdo přišli k bohatství za komunistického režimu, se nestali "novými bohatými" tržního hospodářství. V souvislosti s mafiemi mluvil Havel také - pro nezasvěcené ne zcela srozumitelně o "temných nitkách, které prorůstají celý potravinářský průmysl a sbíhají se ve Slušovicích.

 

Havlovy temné nitky

 

K rozpletení těchto temných nitek byl jmenován v okrese Zlín 1.9.1990 nový policejní velitel, muž prezidentovy důvěry. Tento nový velitel, Bedřich Koutný, byl civilním povoláním zeměměřič a nemá žádné kriminologické znalosti. Ale jako signatáři Charty 77 a nepochybnému odpůrci komunistického režimu mu připadla po listopadové revoluci úloha přešetřovat v čele příslušné komise členy Stb a zjišťovat, zda případně někteří bývalí pracovníci Stb by nemohli zůstat v úřadě. Pohled do působení čs. tajné policie, který při tom získal mu měl ve vyšetřování Slušovic přijít vhod.

 

Jako zvláštního vyšetřovatele pro Slušovice povolal policejní velitel Koutný bývalého policejního kapitána, nyní technika ve stavebnictví, který už v roce 1982 - tedy ještě za Husákova režimu - vyšetřoval Slušovice kvůli přestupkům hospodářského rázu. Jeho pátrání však tehdy byla na pokyn shora zastavena. Tento muž , 36 letý Alexej Žák/vyslovuje se jako Jacques/ byl pro své předchozí znalosti o JZD Slušovice, pro pověst neohroženosti a nekompromisnosti a konečně také pro své dobré kontakty k StB, považován za ideálního člověka pro toto místo.

 

Policejní kapitán Žák to také byl, kdo u příležitosti zmíněné schůzky u Jána Langoše 25. června informoval o tom, jak daleko sahají chapadla tajemné medúzy Slušovic a jak nebezpečné nové operace se předpokládají.

O dva dny později, 27.6., opustil překotně Alexej Žák spolu se svojí ženou a třemi dětmi (11,9 a 5 let) svůj byl v Uherském Hradišti, Kolegové od policie vzali Žákovu rodinu pod svá ochranná křídla, odjeli s ní na bavorské hranice a propašovali ji bez vědomí ochrany hranic do zahraničí. Dobří přátelé se spolehlivými kontakty mezi bývalými příslušníky 1. správy StB, příslušné pro špionáž, ho varovali, že jistí mocní se ho rozhodil "fyzicky zlikvidovat". Také jeho žena a děti jsou v nebezpečí života. Policejní kapitán musí utíkat z demokratického Československa, vedeného dobrým prezidentem Havlem, protože mu zloduchové ukládají o život a stát ho nedokáže ochránit? Historka zní velice nepravděpodobně. Nechme však kpt. Žáka, který na konci minulého týdne navštívil redakci Welwoche, aby svůj příběh dovyprávěl. Čtenář sám se pak bude muset rozhodnout, jestli mu uvěří, nebo ne.

 

Štrougalovy drahé flinty

 

Alexej Žák se narodil v roce 1955 jako syn ruské matky a slovenského vojáka, který byl za války poslán na východní frontu a přeběhl k partyzánům. Sovětské státní občanství, které měl až do 18 let, poskytlo mladému Alexeji po návratu rodiny do socialistické ČSSR" politickou legitimaci". Na vojenské střední škole absolvoval strojírenství a po tříletém studiu na policejní VŠ byl přidělen k pohraničníkům. V roce 1987/nejspíš překlep, pozn. překl. / následovalo jeho přijetí do I. správy FMV (zpravodajství proti vnějšímu nepříteli). V roce 1980 opustil Stb a stal se vyšetřovatelem hospodářské kriminálky.

Sotva měsíc poté, co Žák ve Zlíně na podzim minulého roku zahájil svá vyšetřování, našel v dopisní schránce nefrankovaný anonymní dopis. V dopise se říkalo, že pokud se nepřestane zajímat o zbrojovku v Uherském Brodě a o Slušovice, všechno může špatně skončit, jako v minulém květnu. (Minulým květnem byla míněna vyšetřování kpt. Žáka, která skončila přeložením vyšetřovatele).

Dále v dopise stalo: "Máte určitě rád své děti a určitě nechcete, aby se jim přihodilo něco, co by je mohlo poznamenat na celý život."

Žák vyšetřoval činnost ředitele zbrojovky, osobního přítele různých nejvyšších komunistických funkcionářů, mezi nimi bývalého premiéra Štrougala, jehož ředitel obdarovával drahými loveckými puškami. Jeden z Žákových informátorů v této věci byl ředitelův šofér jménem Baleja. V lednu 1991 byl Baleja nalezen mrtev v garáži ve svém autě, udušený výfukovými plyny. Závěr: sebevražda. Žák se domníval, že Baleja neměl ten nejmenší důvod, aby se zabil, a požadoval spisy k tomuto případu. Odpovědná místa mu je odmítla vydat se zdůvodněním, že záležitost nesouvisí s jeho úkoly. Druhý anonymní dopis se v domě ocitl v listopadu 1990 a neznámý hlas v telefonu se ptal, zda Žák oba dopisy četl. Kapitán vzal výhružky vážně a požádal o povolení k nákupu a nošení soukromé osobní střelné zbraně", které také obdržel. (Tato zbraň měla být k dispozici jeho manželce). Už brzy po začátku práce získal Žák důvodné podezření, že slušovické družstvo je zapleteno do kriminálních praktik mimořádného rozsahu. Přitom se zabýval především dvěma okruhy témat:

 

1. pašováním vysoce rozvinuté techniky, která vzhledem k západním embargům (obsaženým v tzv. seznamu COCOM)nemohla být legálně dovážena do ČSSR a paralelně s tím probíhajícímu tajnému vývozu zbraní,

2. finančním transakcím, s jejichž pomocí převáděli funkcionáři rozpadávajícího se družstva jeho majetek do nových soukromých akciových společností, které zakládali.

 

Jako zvláště ožehavé se přitom ukázaly zahraniční obchody, které Slušovice podnikaly v těsné spolupráci s I. správou StB. Už v roce 1984 zřídil Rudolf Hegenbart, který byl na ÚV KSČ zodpovědný za politickou činnost v armádě a tajné službě, krycí organizaci pro vědecko-technickou špionáž v zahraničí, pod krycím názvem SK VTIR (státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj). Když se ukázalo, že špionáž sama nestačí, aby se vyrovnalo rostoucí technologické zaostávání za Západem a že nejvyvinutější computery a další vysoce rozvinuté technické výrobky musí být do země pašovány ve velkém množství, uzavřela StB ze Slušovicemi, které měly k dispozici vlastní leteckou společnost, smlouvu 1. července 1988 byla založena společnost SLUŠOVICE EXPORT BRATISLAVA? která obchodovala zcela nezávisle na FMZO. Smlouva mezi I. správou StB a Slušovicemi výslovně stanovovala, že tajná služba družstvu jako náhradu za poskytnuté služby dá k dispozici výzkumné výsledky a vzorky materiálů, které její agenti zcizí v zahraničí. Výrobky, které vzniknou po zhodnocení ukradených materiálů, budou pak prezentovány jako výsledky slušovického výzkumu.

 

Indra dluží poděkování

 

V době před listopadovou revolucí kvetl společný obchod Slušovic a StB jednoznačně velice dobře. Z letiště Ostrava-Mošnov, které nyní bylo vyhraženo pro vojáky, odlétala slušovická letadla se samopaly a dalšími lehkými pěchotními zbraněmi z produkce uherskobrodské zbrojovky do Vietnamu. Na zpáteční cestě brala letadla na palubu v Sigonu, Bangkoku, Singapuru a Hongkongu nejnovější elektronické počítače a jiné technicky vysoce rozvinuté přístroje a dopravovala je do Československa. Lety byly tajné a letadla se pohybovala mimo mezinárodněuznavané letecké koridory.Importované přístroje byly částečně reexportované do SSSR. Kpt. Žák získal z kruhů StB náznaky, že kromě pěchotních zbraní se touto cestou dostával do zahraničí i pověstný Semtex a že byly pašovány i drogy. Ať už tomu bylo jakkoliv, černý obchod musel být velice lukrativní. Slušovice, tím podle Žákových tvrzení získaly nejen monopolní postavení v oblasti rozvinuté technologie, ale vydělaly i obrovské sumy, které v různých bankách v Asii, Německu a Rakousku čekaly na svůj převod do ČSSR. Aby bylo možno pochopit, jak to, že zemědělské družstvo Slušovice mohlo za komunistického režimu získat takové zvláštní postavení a jak to, že se ještě dnes dokáže vyhnout zásahu zákonné moci, doporučujeme věnovat krátký pohled dějinám firmy.

 

Od roku 1963 je v čele podniku nesporně mimořádně chytrý a energický muž, ing. František Čuba. Stal se tehdy, jak se rád chlubí nejmladším předsedou JZD v celé zemi. Nezadržitelný vzestup družstva, které vedl začal po sovětské invazi v roce 1968. Tehdy, v horkých srpnových dnech, poskytl úkryt Aloisu Indrovi, jednomu z těch politiků, kteří pozvali sovětská vojska do země. Indra byl tehdy stranickým tajemníkem ve Zlíně (Gottwaldově) a později se stal předsedou FS. Další osoby, které později nad Čubou drželi ochrannou ruku a dovolili mu svobodně řídit a rozhodovat, byl ministr vnitra Kyncl, který rovněž pochází ze Zlína, předseda vlády Štrougal a Miloš Jakeš, který v roce 1987 nahradil G. Husáka ve funkci šéfa KSČ.

Slušovice získaly v Československu na základě své úspěšné činnosti, založené na využití tržních zákonů, brzy pověst zázračné organizace, o které se vyprávělo mnoho vtipů. Tyto vtipy zaslechla i východoevropská korespondentka Weltwoche Inge Santnerová, když Slušovice roku 1983 navštívila:

Dva přátelé se potkají na Václaváku. Jeden je bez sebe vzrušením."Senzace! U norského pobřeží byla právě zajištěna česká ponorka," oznamuje bez dechu. "Nepovídej," říká druhý. "My máme ponorky? A odkud? Snad z JZD Slušovice?"

Ve Slušovicích byla tehdy Inge Santnerová přijata zcela nebyrokraticky. Sám Čuba osobně řídil auto, kterým ji bleskově vozil od provozu k provozu, přičemž jeho vůz často jen taktak vyvázl z možné srážky. Už v roce 1983 mělo družstvo 2600 zaměstnanců (v roce 1990 už 7000) a mělo vedle svých zemědělských a vědeckotechnických provozů také závod na výrobu stavebních dílců, který "za pouhých 36 měsíců vydupat ze země velice moderní obchodní dům v pražské čtvrti Prosek". V roce 1983 byly Slušovice v postonávající komunistické ekonomice skutečnou perlou.

 

"Staří sedláci v zablácených holínkách se při okružní jízdě objeví zřídka. Mladé chemičky v bílých pláštích a 7.212 (??, pozn. překl.) členů družstva mají vysokoškolské vzdělání. Čtyři z nich jsou docenti, devět kandidátů věd... Slušovicím se podařilo využít vědu a techniku plně pro zemědělství. Dva computery vyhodnocují nejdůležitější data jednotlivých provozů. Dvě laboratoře stanovují na základě výzkumu půdy správné složení a dávkování umělých hnojiv, které se z letadel snášejí na pole".

 

Právě tak byl Inge Santnerové nápadný jakýsi výstřední nádech světovosti v komunistickém vzorovém podniku:

"Hned po příjezdu do Slušovic - přívětivé upravené vesničky s barokním kostelem - se člověk začne divit. Ze všeho nejdřív uvidí letadlo, které - zřejmě připraveno ke startu - stojí na louce. Patří družstvu, dozvíte se. Za druhé padne člověku do oka dostihová dráha, odpovídající mezinárodním normám. Patří družstvu, slyšíte opět. Za třetí si všimnete závodního vozu, ve kterém se samozřejmě nehrabe Niki Lauda, ale nějaký mladík ze vsi. Patří družstvu."

 

Blahynkova hrdá nabídka

 

Kpt. Alexej Žák, který nyní utekl do Švýcarska,protože se bojí o svůj život má za to, že by se o celém Československu jednou mohlo říkat: "Patří družstvu". Má před očima následující katastrofický scénař: Čuba a jeho komplicové převedou své nashromážděné miliardy na koruny, aby Moravská banka, kterou založili, mohla zemědělcům poskytovat levné úvěry. Tím by se jim mohlo podařit vytvořit poměry, které by mohly vést k jejich ovládnutí celého potravinářského průmyslu v zemi. Po listopadovém převratu se Čuba a jeho přátelé snažili s fantazií a šikovně převést své stádečko na pevnou půdu. Založili různé soukromé akciové společnosti a podařilo se jim - za pomoci neprůhledných transakcí - majetek rozpadávajícího se družstva udržet v soukromých podnicích. Podváděli i stát. Např. slušovická dceřinná společnost CARGO MORAVIA, jejíž šéf Podlena byl dříve ministrem dopravy a v jejímž vedení sedí další lidé, kteří se rozhodujícím způsobem podíleli na pašování vysoce rozvinuté techniky, koupila od ministerstva vnitra letadlo, jehož cena byla oficiálně odhadnuta na padesát milionů korun, za tři miliony korun. Nápadně jednoduchou cestu jak přijít k penězům odhalil Žák u akciové společnosti Beta, jedné z firem založených Slušovicemi. Své výrobky družstvo vyváženo na paletách do železničních vagonů. Odběratelem byla mj. firma RAYER v Rakousku, která v roce 1990 objednala větší množství. Dříve než bylo zboží vyvezeno, procestovaly palety na papíře okruh mnoha se Slušovicemi spojenými firmami (doložený fakturami). Přičemž cena za kus se zvedla z 1590 na 2500, potom 2600 a potom 3800 Kčs zpět, aby ji pak prodaly za 87 DM do zahraničí. Největší cenový skok učinilo zboží, když je koupila a.s. Beta. Podle A. Žáka utržila tato a.s., ve které měl vedoucí roli jistý Ing. Blahynka, jeden z nejbližších Čubových spolupracovníků, šest milionů korun. Faktury interních prodejí a zpětných nákupů nesou pozdější datum než bylo to, kterým začala přeprava do Německa. Když vyšetřovatel přišel tomuto podvodu na stopu, navštívil ho v jeho kanceláři zmíněný ing. Blahynka, který ses ním chtěl bavit o vývozním povolení FMZO. To byla ale jenom záminka Blahynka přešel k věci. Chtěl vědět, jestli si Žák celou záležitost dobře rozmyslel. Vyšetřovateli bylo nabídnuto místo podnikového právníka s dobrou mzdou, služebním vozem a dalšími výhodami. Žák si to dobře rozmyslel a řekl Ne.

Při odchodu, když už byl Blahynka mezi dveřmi, utrousil následující poznámku: "Jsem pověřen, abych Vám nabídl jeden milion dolarů, pokud zastavíte vyšetřování proti nám." Sotva Blahynka opustil Žákovu kancelář, šel vyšetřovatel ke svému nadřízenému, policejnímu veliteli Bedřichu Koutnému, a hlásil mu celý případ. Protože Koutný věděl, že příslušný prokurátor je Čubovým mužem, rozhodl se hlásit případ na jemu, nýbrž přímo českému ministru vnitra Sokolovi, jehož návštěva byla očekávána 12. března. Slušovičtí lidé ho předběhli 8.3. podali trestní oznámení proti Žákovi, kterému je vytýkáno, že se pokusil Čubu vydírat a požadoval po něm jeden milion dolarů.

Najednou stálo tvrzení proti tvrzení. Inspekce ministerstva vnitra, která je podle Žákova mínění obsazena starými aparátčíky, suspendovala policejního kapitána ze služby a předala celý případ podplácení nebo vydírání vojenské prokuratuře). K tomu svého času ministr vnitra ČR Sokol v televizi poznamenal, že pokud bude pan Žák vyšetřován, nemůže dál vést vyšetřování. Je to zcela běžný postup - pozn. redakce). Šéfem obvodní správy byl v té době pan Lízal, který byl do roku 1989 Čubovým zástupcem ve Slušovicích. Dodnes nebyl případ uzavřena Žák je stále suspendován.

V dubnu podal poslanec Devátý v Žákově záležitosti interpelaci v parlamentu. Ministr Langoš si nechal od svých podřízených vypracovat odpověď. Langoš ji podepsal a odpověď byla zveřejněna. Brzy se ale ukázalo, že fakta v odpovědi neodpovídají skutečnosti, což Žáka vede k domněnce, že lidé ověřeni vypracováním odpovědi, byli sami zapleteni do spolupráce mezi Slušovicemi a federálnímu ministerstvu vnitra podřízenou špionážní službou. Když ministr Langoš zjistil, že byl podveden, propustil viníky a osobně vypracoval novou odpověď na interpelaci.

 

Pithartovi staří kamarádi

 

Mezi tím se Slušovice dávno staly horkým politickým bramborem. Poté, co Havel ve svých útocích na mafiánské praktiky družstvo uvedl jménem, Čuba pro jistotu jako předseda odstoupil, nitky řízení si ale ponechal pevně v rukou. V průběhu celého roku 1990 se mu podařilo podle Žákova odhadu převést majetek v celkové hodnotě tři miliardy korun z JZD Slušovice na 7 nově zřízených akciových společností. Ostuda vznikla až koncem minulého roku. Ke dni 30.12.1990 dlužily Slušovice České republice na daních 300 milionů korun. 29.12. se Slušovice prohlásily za rozpuštěné a nemohly v důsledku toho už daně zaplatit.

Čuba nechal svoji novou firmu DAK MOVA registrovat v Brně. Protože ale Slušovice nepředložily bilanci, protože nebylo nic známo o aktivech a pasivech, a protože se nevědělo, kteří bývalí zaměstnanci Slušovic přešli do jaké nové firmy, odmítl soud DAK MOVA registrovat a zanést jej do podnikového rejstříku. Čuba, který není líný, mluvil osobně s tehdejším slovenským premierem Mečiarem a dokázal svoji firmu registrovat v Bratislavě, což pro něj mělo tu výhodu, že se mohl vyhnout českému zákonodárství.

V českém parlamentu byl totiž odhlasován zákon platný od 1.7. 1991, který přesně upravuje převádění majetku zemědělských družstvech do privátní sféry. Tento zákon byl vypracován speciálně proto, aby zamezil praktikám podobným běžným slušovickým. (Jedná se o tzv. transformační část zákona o půdě, kterou dosud FS neschválilo. Zde je tedy informace autora nepřesná. Na podstatě se ale nic nemění - pozn. red.).

Původcem zákona byl ministr zemědělství Bohumil Kubát, který musel překonat velký odpor, než zákon v parlamentu prosadil. Znepřátelil si tím předsedu české vlády Petra Pitharta, který se různým způsobem snažil Kubáta vyhodit z vlády. O odvolání ministra však může rozhodnout jenom pětadvacetičlenné předsednictvo parlamentu a zatím se Pithartovi v něm nepodařilo získat pro tento svůj záměr většinu. V těchto dnech vyzval Pithart Kubáta, aby dobrovolně odstoupil, což Kubát odmítl. Kpt. Žák je přesvědčen o tom, že Pithart se do tohoto konfliktu pustil, protože vzdor svého příslušnosti k OF a vzdor skutečnosti, že u komunistů byl v nemilosti, udržoval těsné osobní vztahy se Slušovicemi. Tyto vztahy, tvrdí Žák, spadající do doby, kdy pražské stavební družstvo Pokrok organizovalo stavby bytů a vil pro stranické veličiny a dávalo zakázky Slušovicím. Právě tak Pithart jako nynější místopředseda vlády ČSFR Pavel Rychetský a generální prokurátor ČR Ludvík Brunner, pracovali před převratem v Pokroku. (Tato informace je nepřesná. Dle dementi v LN 22.7. nebyli Pithart ani Brunner zaměstnanci SBD Pokrok.)

Pithart, Rychetský a Brunner jsou všichni členy Občanského hnutí, vedeného ministrem zahraničí Dienstbierem, jedné ze tří stran, vzniklých z rozpuštěného OF.

 

Další vysoce postavenou figurou, která podle Kpt. Žáka hraje v této aféře významnou roli, je místopředseda federální vlády pro hospodářské otázky Václav Valeš. Žák je přesvědčen o tom, že Valeš byl dříve agentem StB. Ještě před listopadovou revolucí si tehdejší velitel V. správy / a později vedoucí představitel Slušovic) Václav Kilián dal předložit Valešův osobní spis. Tento spis se už od té doby nikde nevnořil.

Kryjí tito vlivní politikové podvodné praktiky bývalého slušovického šéfa Čuby a jeho kliky? Pronikne někdy světlo do této temné záležitosti?

V současné době je ještě příliš mnoho věcí nejasných. Moravská banka, patřící DAK MOVA, ještě nedostala povolení k obchodní činnosti. Na tuto banku mají být podle Žáka převedeny zisky, pocházející z pašování a odhadované na více než miliardu dolarů, právě tak jako peníze KSČ, uložené ve Švýcarsku. Co se týče DAK MOVA Františka Čuby, vyžádal si sám prezident Havel koncem minulého týdne u generálního prokurátora ČSFR Ivana Gasparoviče informace o jeho registraci.

V nové ČSFR podle Žákova názoru spočívá skutečná moc stále ještě v rukou starých komunistů. Pár dobrých lidí ve vedení země zmůže málo, když na úrovni okresů a krajů, tam, kde lidé přicházejí bezprostředně do kontaktu se státem, stále vládne starý aparát.

Aby se Československo změnilo ve skutečnou demokracii západoevropského typu bude zapotřebí, jak to Václav Havel požadoval už před rokem, druhé revoluce.

 

Milá čtenářko,

milý čtenáři!

 

Protože Jaroslav Lambert, československý emigrant, který už 23 let žije ve Švýcarsku, zvlášť vysoce oceňuje zpravodajství naší východoevropské redaktorky Inge Santnerové o své vlasti, navštívil v uplynulém víkendu redakci WELTWOCHE spolu se svým příbuzným, který přicestoval z ČSFR.

 

Historka, kterou nám tento muž vyprávěl, se zdá prostě neuvěřitelná. On, Alexej Žák, policejní kapitán se zvláštním pověřením prezidenta Havla k objasnění kriminálních praktik, vzal nohy na ramena a utekl ze svého bytu do ciziny, protože členové mocné mafie mu vyhrožovali fyzickou likvidaci. Žák odhalil při svém vyšetřování těsnou síť vztahů mezi vysokými hospodářskými funkcionáři bývalých státních podniků a bývalými agenty StB, jejíž příslušníci se vzájemně kryjí a bezostyšným způsobem plundrují státní pokladnu.

Prezidentem Havlem osobně nařízené vyšetřování proti řádění této mafie bylo blokováno, jak nám Žák vyprávěl, na každém kroku, nejvyššími vládními funkcionáři, ano dokonce úřadujícími ministry. Ve skutečnosti nemají v ČSFR moc Havel a jeho věrní, nýbrž aparátčíci v listopadu 1989 zdánlivě svrženého komunistického režimu.

Nemáme možnost ověřit obvinění policejního kapitána Žáka - dotazy u našich důvěrníků v Praze, také u jednoho ministra známého neohroženého bojovníka proti starému aparátu, však ukázaly, že Alexej Žák je inteligentní a absolutně důvěryhodný svědek dění.

 

Die Weltwoche č. 29 z 18.7.1991

 

Záplava dementi a dopis pro Havla

 

Z Prahy se mezitím sypou dementi. Minulý pátek vysílala československá redakce rádia Svobodná Evropa delší výňatky z článku Weltwoche, v němž čs. policista A. Žák obvinil vysoké české vládní představitele, že sabotují vyšetřování proti JZD Slušovice, které je zapleteno do podvodů velkého stylu. V sobotu informoval uznávaný pražský deník Lidová demokracie na první straně o útěku vyšetřovatele a v následujících dnech vyšla v různých novinách a v ČTK stanoviska obviněných osobností nebo jejich mluvčích.

Vladimír Železný, tiskový mluvčí vlády ČR sdělil, že premiér Petr Pithart neměl žádné kontakty se Slušovicemi, ani se stavebním družstvem Pokrok (které podle Žáka spolupracovalo se Slušovicemi).

Ján Langoš, ministr vnitra ČSFR, prohlásil v Lidových novinách, že setkání z 25.6., o kterém se zmiňoval Žák, mělo pouze informační charakter ("jenom jsme naslouchali, nemluvili"), a že se na něm nejednalo o personálních změnách v týmu, který vyšetřuje slušovickou záležitost. Neodpovídá také pravdě, že by se Langošův náměstek Jan Ruml na této schůzce jakkoli vyjádřil o majoru Kukačkovi.

Agentura ČTK cituje "kompetentní vyjádření," která vyvracejí, že jak tvrdí Žák - z vojenského letiště Ostrava-Mošnov byly pašovány zbraně do zahraničí. Vladimír Roubíček, předseda družstva Pokrok, připustil, že místopředseda federální vlády Pavel Rychetský byl od roku 1977 do roku 1980 vedoucím právního oddělení družstva, popřel však, že by v družstvu pracovali Petr Pithart nebo Ludvík Brunner. Pokrok, podle Roubíčkova prohlášení, neměl ze Slušovic žádné zakázky. Družstvo také nestavělo vily pro stranické funkcionáře.

Nejostřeji vyznělo dementi českého ministra vnitra Tomáše Sokola, který Žákova obvinění označil za "absurdní. Pokud Žák opravdu řekl, co uveřejnila Weltwoche, tak lhal. Neodpovídá pravdě, že Žákovi a jeho rodině hrozilo jakékoli nebezpečí. Proti Žákovi je však vedeno trestní řízení a pokud obviňování zveřejněná ve Weltwoche opravdu vyslovil, musí se rozšířit předmět trestního stíhání.

Lidové noviny se konečně z "dobře informovaných zdrojů" dozvěděly, že Švýcarsko bude požádáno, aby Žáka vydalo. Noviny poukazují také na Žákův životopis - na jeho původní sovětské státní občanství a na jeho činnost na I. správě STB. Tváří v tvář tomuto velkému nákladu různých dementi se naskýtá otázka, zda Weltwoche sedla na lep obyčejnému lháři a hochštaplerovi. Vodil nás Žák z osobních nebo politických důvodů za noc?

 

Telefonní rozhovor s náměstkem ministra vnitra ČSFR Janem Rumlem (příslušným pro otázky policie) nás uklidnil potud, že Ruml zdůraznil, že záležitost Slušovic představuje podle jeho názoru jeden z největších problémů země. "Domnívám se, že to, co Žák řekl o Slušovicích, odpovídá pravdě, " prohlásil Ruml doslova. Naproti tomu je Ruml toho mínění, a že co se týče setkání z 25. června, Žák je "poněkud špatně interpretoval". Ruml se při tomto setkání nezmínil o tom, že Kukačka (šéf týmu vyšetřujícího Slušovice) pracoval jako podřízený vedoucího bývalé V. správy StB a nynějšího slušovického funkcionáře Kiliána. Žák to musel špatně pochopit. Je to věc interpretace.

Když jsme se ptali Alexeje Žáka na Rumlova vysvětlení, zasmál se. Ukazuje prstem na zasedací pořádek setkání zmíněné schůzky. Tady seděl Langoš, tady ministr zemědělství Kubát, tady Ruml, tady on sám. A zde jeho přímý nadřízený Koutný atd.

Na tomto setkání podle Žáka Ruml výslovně potvrdil, že Kukačka pracoval na V. správě StB a řekl, že musí být vyměněn. Je absolutně vyloučeno, že by on, Žák, Rumlovy výroky špatně pochopil. Pátrání kolegů zjistila, že major Kukačka byl činný na V. správě, kterou vedl Kilián a která měla na starosti ochranu vysokých stranických a státních funkcionářů. Nebyl podřízen přímo Kiliánovi, nýbrž byl přidělen pražskému Hradu. Později už ho tam nemohli potřebovat, a proto byl podřízen českému ministerstvu vnitra.

Na českém ministerstvu vnitra, které je za vyšetřování Slušovic odpovědné, rozhodují podle Žákova názoru ještě dnes staří komunističtí aparátčíci. Po volbách v červnu 1990 byl českým ministrem vnitra jmenován známý disident Tomáš Hradílek. Brzy zjistil, že svým podřízeným nestačí, a když nemohl prosadit na svém ministerstvu všechny personální změny, které navrhoval, 14. listopadu 1990 odstoupil se zdůvodněním, že se pro toto místo "nehodí. "Jeho nástupcem se stal osmatřicetiletý právník Tomáš Sokol, který si udělal jméno jako obhájce disidentů. Po listopadové revoluci se stal Sokol pražským městským prokurátorem. V této funkci rozčeřil hladinu, když v dubnu 1990 pohrozil, že bude proti komunistické straně trestně-právně postupovat jako proti zločinecké organizaci, pokud nezastaví svou činnost. Tato ostrá slova se setkala s nadšeným souhlasem obyvatelstva a konaly se dokonce demonstrace na Sokolovu podporu.

 

Premiér Pithart prosadil Sokola na místo ministra vnitra s odůvodněním, že se jedná o energického muže, který nemá strach z komunistů. Také ministr zemědělství Bohumil Kubát, který učinil rozbití Slušovic svoji největší prioritou, vkládal do Sokola velké naděje. Ale Sokol především Kubáta a jeho spolubojovníky velice zklamal. V aparátu svého ministerstva, který jeho předchůdce dohnal k zoufalství, nezměnil Sokol nic. Titíž vedoucí, které tam Sokol našel, sedí na svých židlích dodnes.

Podezření, že Sokol neudělal v případě Slušovic včas potřebná opatření, pojal Alexej Žák po rozhovoru na pražském Hradě dne 31. ledna 1991 Jiří Křižan, poradce presidenta Havla pro otázky bezpečnosti, se nechal od dvou zaměstnanců Slušovic informovat o tamních praktikách. Žák přitom podával zprávu o svých zjištěních ve věci pašování zbraní a vysoce rozvinuté techniky. Později se ukázalo, že třetí slušovický zaměstnanec, Dr. Karel Zelený, který byl tehdy přítomen a během schůzky pouze mlčel, byl sám zaměstnancem I. správy StB a jako takový pod krycím jménem Tráva "pořídil" v New Yorku vzorky technicky vyspělého materiálu a nechal je propašovat do Československa a dodat do Slušovic. Není divu, že šéfové Slušovic ihned věděli, o čem se 31. ledna na Hradě mluvilo.

Ministři Kubát a Sokol, kteří byli na této schůzce také přítomni, se rozhodli vytvořit společný tým pro vyšetření slušovických záležitostí. Kubát pak jmenoval své zástupce, Sokol - podle Žáka - nikoliv. Ještě v dubnu se Sokol jenom vymlouval (Dal jsem pokyny, ale...)

 

Major Rudolf z Hradce Králové

 

Krátce po jednání u Křižana se stalo něco zvláštního. Žák zjistil, že je na každém kroku sledován. Auta, která víceménně diskrétně parkovala v blízkosti jeho domu, měla brněnské poznávací značky. Zjistil, že se jedná o auta brněnského zvláštního oddělení pro bezpečnost státu. Vedoucí tohoto oddělení je pplk. Antoš, o němž Žák ví, že udržuje těsné kontakty s důstojníky bývalé StB. Kdo však Žákovo sledování nařídil? Podle zákona to spadá pouze do pravomoci ministra nebo jeho náměstka, pokud se jedná o policejní vyšetřovatele. Žák napsal služební hlášení, ve kterém si na sledování stěžoval. Když to k ničemu nevedlo, napsal druhé hlášení - to všechno se dálo ve druhé půlce února tohoto roku. Jeho nadřízený, náčelník OS VB Zlín Bedřich Koutný, přednesl tuto stížnost osobně ministru Sokolovi v Praze. Sokol řekl, že o tom nic neví, a že dá věc vyšetřit. Pplk. Antoš to později vysvětlil takto: šlo o omyl. Brněnští policisté nehlídali Žáka, nýbrž veksláka, který bydlel poblíž. Sledování tohoto veksláka nařídila okresní správa VB v Uherském Hradišti.

Zvláštní je, že vzápětí sledování ustalo. Proč asi? Konec konců, údajně sledovaný vekslák pracoval dál. A proč auta čekala před Žákovým domem, když vekslák nebyl ani jeho bezprostředním sousedem?

Kpt. Žák žádal už několikrát své nadřízené, aby mu dali k dispozici speciální odposlechový přístroj, menší než navštívenka. Chtěl přístroj také pro vlastní zabezpečení, aby mohl nahrávat rozhovory ve Slušovicích pro své nadřízené. Dne 4. března byl Žák spolu s Koutným u ministra Sokola a opakoval své přání. Při této návštěvě bylo Žákovi nápadné, že nějaký major Rudolf, který byl normálně podřízen veliteli kriminálky majoru Duškovi, vystupoval velice sebevědomě a zabýval se záležitostmi, které vlastně patřily do kompetence jeho nadřízeného. Žák si také všiml, že Rudolf a jeho podřízení byli plynule informováni o tajných akcích bývalé čs. zahraniční špionáže, o kterých se on sám dozvěděl od svých starých přátel z rozvědky. Rudolf sám o sobě říkal, že před listopadem 1989 pracoval u hospodářské kriminálky v Hradci Králové. Tamní policie byla známá tím, že hlídala, filmovala a terorizovala disidenta Václava Havla, který žil v obvodu její působnosti. Nyní hrál mjr. Rudolf zřetelně klíčovou roli na českém ministerstvu vnitra 5. března, tedy den po jednání se Sokolem, učinil ing. Blahynka, jeden ze zástupců Františka Čuby, Žákovi nabídl úplatku ve výši jednoho milionu dolarů. Náhoda? O tři dny později bylo na Žáka podáno trestní oznámení pro vydírání a vyšetřovatel byl suspendován. Nyní po zveřejnění Žákových obvinění ve Welwoche, chce Sokol zjistit, zda by se žaloba proti Žákovi nemohla rozšířit.

Významné je také to, že českého ministra vnitra nyní obzvlášť rozčiluje Žák, zatímco slušovická sféra (jeden z nejdůležitějších problémů země - Jan Ruml) ho vzrušuje méně. Nejvíc rozvířilo hladinu Žákovo tvrzení, že český premiér Petr Pithart, signatář Charty 77, se pokoušel brzdit vyšetřování Slušovic. Petr Příhoda, mluvčí předsedy vlády, nám telefonicky vysvětlil, že tyto spory nemají žádnou souvislost se Slušovicemi, týkají se globální hospodářské politiky.

Které indicie hovoří podle Žáka potvrzení, že Pithart je do slušovického případu zapleten? V listopadu 1990 byla jmenována komise odborníků pověřená prověřením Slušovic. Jejími členy byli zástupci FMV a českých ministerstev vnitra, kontroly a financí. Dva dny před tím než tato komise měla Slušovice překvapit bleskovou návštěvou, odebral se do Slušovic Petr Pithart a podle Žákových slov jednal s vedením družstva za zavřenými dveřmi. Poslanci Stanislav Devátý, Albert Černý a Jiří Honajzer, kteří se chtěli jednání zúčastnit, na ně nebyli připuštění. Výsledkem Pithartovy návštěvy bylo, že komise byla rozpuštěna. Langoš a Kubát sice chtěli pokračovat, ale zástupci ministerstev financí a kontroly prohlásili, že by bylo politicky neúnosné právě nyní, krátce po návštěvě předsedy vlády, provádět předem neohlášenou kontrolu.

Petr Pithart, jak říká Žák, učinil o své návštěvě ve Slušovicích prohlášení, které si vzájemně protiřečí. Jako důvod udával nejdříve, že přijel na pozvání, které mu jménem družstevníků poslal řidič jménem Rapant. Když později neoficiální policejní pátrání ukázala, že žádný podobný dopis nebyl v kanceláři předsedy vlády registrován, změnil Pithart (stále se držíme Žákových slov) svoji verzi. Pozval ho prý úřadující předseda družstva Pavel Drha. Petr Příhoda, Pithartův tiskový mluvčí, který se návštěvy Slušovic sám zúčastnil, má zase tuto verzi: jednalo se o návštěvu čistě informativní (sondáž). Přitom Pithart skutečně mluvil i s Čubou (který už tehdy alespoň navenek předsedou nebyl) tedy kladl otázky a poslouchal odpovědí. Předseda vlády tehdy prý dospěl k názoru, že se jedná o složitou záležitost. Od té doby mohl své mínění doplnit. "Nyní se domníváme i my," řekl nám premierův mluvčí, "že v tomto podniku je mnoho věcí v nepořádku." Slušovice však nejsou záležitosti předsednictva vlády, nýbrž českého ministerstva vnitra.

 

Jak se to má s Pithartovými vztahy k družstvu Pokrok a ke spolupráci Pokroku se Slušovicemi? Obě tato žákova obvinění byla, jak jsme viděli, rozhodně dementována. Žák k tomu dodává: v listopadu 1989 byly na pokyn šéfa II. správy StB gen. Alojze Lorence různé tajné spisy buď hromadně ničeny, nebo odváženy nákladními auty do sovětských kasáren v Bruntále. Šrotovací stroje pracovaly dnem i nocí. V Brně byly dokumenty StB páleny i po listopadovém převratu jako údajně "obecné a zastaralé. Vše se tehdy odehrávalo velice chaoticky. Studenti byli na stráži a informovali o těchto akcích veřejnost. Mnoho spisů se podařilo zachránit. V několika případech se zdařila i rekonstrukce už zničených spisů. Jeden z Žákových kolegů, jehož jméno je redakci Weltwoche známo, byl ničení spisů přítomen, a přitom zjistil, že Pithartovo jméno se několikrát vyskytovalo ve spisech, které obsahovaly i jména zaměstnanců Pokroku. V různých protokolech byla údajně řeč o setkáních, která se konala na stanici metra Národní třída, a kterých se vedle hlavních právníků Pokroku Rychetského a Brunera účastnili i Pithart. Co se týče spolupráce mezi Slušovicemi a Pokrokem, nejsou o ní podle Žáka nejmenší pochybnosti. Žák říká, že také existují výpovědi slušovického stavbyvedoucího, podle nichž Pokrok a Slušovice stavěly a zařizovaly luxusní byty minimálně tří vysokých funkcionářů KSČ (Havlína, Zajíce,Procházky).

Kdo mluví pravdu? Policista nebo předseda vlády? Toto úterý poslal Alexej Žák dopis prezidentu Havlovi, který obsahoval osm hustě popsaných stran. Kpt. Žák na nich shrnuje výsledky svého dosavadního pátrání o Slušovicích a uvádí jména policistů a informátorů, kteří mohou jeho údaje potvrdit. Dá se předpokládat, že president Havel předá tento dopis generálnímu prokurátorovi federace, který Žákova obvinění nepředpojatě a vážně prověří. Teprve potom budeme vědět, jestli kpt. Žák a s ním spojený ministr zemědělství Kubát zešíleli, nebo zda jsou neúplatnými služebníky československé demokracie.

P.S. Místopředseda federální vlády Václav Valeš, o němž Žák ve Weltwoche tvrdil, že byl agentem StB, k tomuto obvinění mlčí. Jeho kancelář prohlásila, že Valeš je nemocen a kromě toho není nyní v Praze.

 

Die Weltwoche, č. 30. 25.7.1990.