--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 351
Název: Podmíněná restituce ?
Zdroj: NN Ročník........: 0001/002 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.06.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým, popřípadě movitým věcem...". Tolik se praví v paragrafu 1 zákona 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd.

Podle tohoto zákona byla sepsána smlouva mezi Památkovým ústavem v Českých Budějovicích a právním zástupcem baronky Arnoštky Latourové o navrácení movitých věcí neprávem odňatých šlechtické rodině po roce 1955. Zpráva podobného obsahu se objevila v několika českých denících a nevzbudila by příliš pozornosti, kdyby se nejednalo o umělecké předměty, které byly součástí expozice zámku Červená Lhota a nemohu se ubránit dojmu, že svou roli sehrála i skutečnost, že věci byly vráceny původnímu majiteli - šlechtické rodině. Objevily se hlasy, kterým není po chuti vracení majetku, který byl uloupen minulým režimem a díky své historické a umělecké hodnotě byly podobné předměty zařazeny mezi kulturní památky. Zákon o kulturních památkách ukládá různá omezení v případě jejich prodeje či vývozu do zahraničí (...). Majitel je rovněž povinen informovat o místě a způsobu jejich uložení. Striktní ustanovení zákona, mimochodem velmi nedokonalého, ostře kontrastují s "péčí" státu o rozpadající se stavby mimořádné historické a kulturní hodnoty. Totéž platí o minimálních dotacích poskytovaných státem muzeím a galeriím, jejichž možnosti v oblasti péče o sbírkové fondy uložené v nevhodných depozitářích, jsou mizivé.

Čtyři desetiletí nadvlády bolševické "elity" zanechaly nesmazatelné stopy i ve vědomí lidí a došlo k hluboké devastaci základních lidských hodnot. Jednou z hodnot, která v době existence tohoto "nejdemokratičtějšího a nejhumánnějšího systému světa" utrpěla snad nejvíce, byl smysl pro spravedlnost. Někteří lidé stále nemohou pochopit, že spravedlnost je pouze jedna - co bylo ukradeno, musí být samozřejmě vráceno. Nebo by mělo být polehčující okolností, že v podobných případech byl oním lupičem stát ?

Převážná část občanů se v uplynulém období zachovala podivně a přežívala, smířena se "socialistickým" osudem. Hrubými zásahy zvráceného režimu byl pokřiven vztah prostého člověka i k národní minulosti. Stejným způsobem byla záměrně zkreslována i historická úloha šlechty, která nejen ve vzdálené minulosti, ale i v tomto století, zvláště pak ve druhé světové válce a za nedávného rudého útlaku prokázala svými činy i životy neměnný vztah k vlasti. Nezapomínejme tedy na právo - nelze neustále zaměňovat pachatele s jeho obětí.

červen 1991 B. Karel