--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -dil- č.: 365
Název: Bylo, nebylo (-a vlastně bylo)
Zdroj: NN Ročník........: 0001/002 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 21.08.1968 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Za devaterými horami, za devaterými řekami žili... Pohádky provázely náš dětský život a nám dětem se na nich líbilo, že sedmihlavou saň vždy porazil skromný český Honza. Žel, jak léta ubíhala, stále víc jsme se přesvědčovali, že skutečný život je poněkud jiný. Zvláště, když rok narození zněl 1948, což značilo nástup vojenské služby- podzim 1967. Z původní myšlenky lehkého přežití základní služby postupem času nezbylo zhola nic. V předvánoční době, tzv. mobilizace přinesla spíše úsměv, záložníci strávili dobu "ohrožení prezidenta A. Novotného" převážně v hospůdkách v Bezně (obec u Mladé Boleslavi). Ani zvolení A. Dubčeka nijak nenarušilo (a jak by mohlo) obvyklý ráz buzerací. První známka demokracie se objevila při posádkovém referendu, zda je pro nás přijatelnější s. Čestmír Císař či s. Ludvík Svoboda, coby kandidáti na úřad prezidenta. Je všeobecně známo, že prezidentem byl nakonec zvolen, odkudsi z moravské vísky vytažený, bývalý ministr obrany Gottwaldovy éry, Ludvík Svoboda. U nás získal pouhých 10 % hlasů (všechny od důstojníků). Skoro 70% všech hlasů získal Č. Císař. Budoucnost ukázala, že v podstatě to bylo úplně jedno, kdo zvítězil. V naší posádce čas plynul a plynul... Až došlo i na tu saň z počátku článku. Pětihlavá saň v podobě CA (sovětské armády) obklíčila časně ráno 21. srpna 1968 naše mladoboleslavská kasárna, prohlásila jeho ústy kasárna za obsazená. Přestože jsme již na pohádky nevěřili, objevil se český Honza. Přes rozkaz z vyšších míst, že nesmí být kladen odpor, dozorčí, tzv. "dévéťák, major Kalista osobně soudruha generála z kasáren vyhodil a ke všem branám postavil bezzákluzová děla. Díky tomu naše kasárna obsazena nebyla. Po čtyřech dnech "armija" odtáhla a hlídáním byli pověřeni polští záložáci, kteří ani nevěděli, kde se nacházejí. Prosili o vodu a chleba samozřejmě marně. Také občané Mladé Boleslavi se v té době zachovali skvěle. O to chmurnější byla zpráva, že se naše posádka stěhuje na Slovač. Období od konce září do 9. října považuji za nejsmutnější část svého života. Přes všeobecně projevované sympatie místních obyvatel projevujících se slovy: "chlapci neopouštějte nás", až po materiální podporu (jídlo, pití apod.), jsem byl jako jeden z posledních vojáků opouštějících město, účastníkem mnoha dojemných loučení s občany. Nepřeji nikomu zažít chvíle bezmocnosti, ve které se promítá pocit od sebevraždy až po rozstřílení nejbližšího okupanta (zbraně nám, žel, už byly dávno odebrány). Vyslovuji díky obyvatelům tohoto města, do kterého se vždy a s potěšením rád vracím.

Jak se dozvídám, dohodnutá údajná výše náhrady škod, které nám okupace přinesla, činí 3,5 mld. Kčs, toť částka velmi směšná a ještě grotesknější se jeví rozdělení 2,5 mld. na ČR a 1 mld. na SR. Jenom vlastní přesun naší posádky rozdělené do Bratislavy a Humenného stál 1 milion Kčs, k tomu přičtěme hodnotu kasáren v Mladé Boleslavi, kde mj. bylo instalováno experty z Barrandova super nové kino, rozbitá auta při přesunu, znovuobnovená kasárna v Bratislavě (kuchyně apod.). Jen pro dokreslení: čtvrt roku jsme jedli jídlo z tzv. "kádéček" (pro nezasvěcené- konzervy vyrobené od r. 1956-68 a skvělého zápachu), než se kuchyň zařídila nákladem čtvrt milionu Kčs. Uvědomíme-li si, kolik posádek se z Čech muselo "stěhovat" nebo spíše "lifrovat", potom poměr 2,5 : 1 i výše náhrady je opravdu směšná.

Občané naší vlasti, nebuďme neteční, a jako ten český Honza úspěšně bojoval proti sedmihlavé sani- žádejme daleko větší materiální odškodnění od bolševiků, když už nelze dobu poroby nahradit jinak.

-dil-