--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 372
Název: Zavšivená společnost
Zdroj: NN Ročník........: 0001/002 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vzhledem k oné nepochopitelné laxnosti, s jakou byla vedena revoluce na konci roku devětaosmdesátého, komunisté se v naší společnosti zahnízdili stejně jako streptokoky u pacienta, který si vzal nedostatečnou dávku antibiotik. Že je tomu skutečně tak, dokazuje stav ve vládních orgánech státu, kde dochází k propojení komunistů vyloučených ze strany po 68. s komunisty, kteří ze strany vystoupili až po tzv. sametové revoluci. Tento sjednocený proud pak společnou demagogií napadá i výsledky vládních komisí, jako je tomu v případě jeho vystoupení proti petici Unie zaměstnanců státní správy, obsahující základní informace o počtu členů KSČ na jednotlivých ministerstvech. Jejich útočná obrana je zcela v intencích slovníku klasické byrokratické kvakomluvy, jak je vidno z použití takových formulací,jako je "sporná informace" a podobně, třebaže nic není jednoduššího, než si ověřit tato fakta na personálním útvaru ministerstva. Skutečnou drzostí pak je, když členové LM a úředníci zaběhlí v totalitních pořádcích, se nyní odvolávají na Listinu základních práv a svobod, přestože nad ní vždy stavěli taktiku a zájem strany.

Z petice Unie zaměstnanců státní správy však vyplývají jasná fakta, kterých se komunisté vždy tak obávali. Tak například, jak uvádí poslanec ČNR JUDr.ing.Jiří Karas: "Na ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR je z 89 vedoucích funkcí obsazeno ze 40% bývalými komunisty, z nichž 17 bylo pro jistotu i příslušníky LM. Z pěti náměstků ministra jsou dva bývalí členové KSČ. To je všeobecné zjištění. Do funkce náměstka úseku vědeckotechnické, investiční a zahraničně ekonomické politiky byl jmenován nomenklaturní kádr ÚV KSČ, dříve ředitel odboru na SK VTRI, ing.Ladislav Chrudina,CSc. Výhrady k "odborné kvalifikaci" a k politické neúnosnosti tohoto dříve přičinlivého soudruha Obziny přednesl již v r.1990 kolektiv tehdejšího místního OF, na věci to ovšem nic nezměnilo. Ze 30 ředitelů odborů se obdobným způsobem rekrutovalo 43% z řad bývalých komunistů.

Na ministerstvu financí ČR se od loňského roku, kdy ve vedoucích funkcích bylo 79% bývalých komunistů, stav poněkud zlepšil. Funkci 1.náměstka však nadále vykonává ing.Václav Grubner, nomenklaturní kádr MF ČSR, kde byl po roce 1968 také členem prověrkové komise. Rovněž ing.Arnošt Culík, absolvent postgraduálu Vysoké školy politické, nomenklaturní pracovník ÚV KSČ, s osobní vazbou na bývalého ministra Tlapáka, zastává nadále funkci náměstka. Ing.Helena Mohorková, dříve nomenklaturní kádr ve funkci náměstka ministra, byla přeřazena do funkce "pouhé" poradkyně ministra. Na federálním ministerstvu financí byl ještě v r.1989 ředitelem odboru státního rozpočtu ing.Milan Jurčeka,CSc., kde také zastával funkci velitele LM. Jeho setrvání v úřadě nebylo únosné, a tak musel odejít. Dnes je s.Jurčeka 1.náměstkem FM pro strategické plánování. Ze stavu na MHPR jsem zjistil, že ze čtyř členů býv.ČKPV odešli dva do důchodu a dva mimo. Přitom "odchod do jiné organizace" je vlastně jen přelivem těchto "zasloužilých pracovníků" na jinou, neméně významnou funkci v rámci existující mafie. Ing.Pavel Brůžek CSc., tak přešel z ČKPV na MP ČR, kde nyní pracuje ve funkci náměstka. Druhý z těch, kteří "odešli", byl 1.místopředseda ing. J.Beneš, v současnosti poradce na úřadě vlády ČR. Obdobně lze vysledovat i přesuny dalších "odborníků". Tolik poslanec ČNR JUDr.ing. Jiří Karas.

Jiný velký problém zavšivenosti naší společnosti bolševiky je čelo justice, v generální prokuratuře. Tam je nejspíše další velmi silně koncentrované středisko komunistické moci, jak to dokazuje pregnantně rychlé obvinění Davida Černého, za nátěr smíchovského tanku narůžovo, či nejnovější případ obvinění ochránců přírody protestujících proti dokončení megalomanského vodního díla Gabčíkovo. Případ Davida Černého je naší veřejnosti už příliš známý a moc se snaží celou záležitost ututlat, v případě ochranářů si však síly establišmentu zatím počínají s výraznou aktivitou, a hlavně drzostí, když vyhrožují cizím novinářům vyhoštěním a ochranářům za přítomnost na nepovolené demonstraci pokutami do Kčs 3 000,- na osobu. ş 47, kterého k tomu používají, je opět starý náš známý a dostatečně gumový, aby se hodil do jakékoliv situace. Tento další případ zvůle komunistické justice, tentokrát na Slovensku pod umírněně orientovanou levicovou vládou, opět potvrzuje to, co řekl již Jaromír Morávek z Republikánské strany českého venkova: "Dávno víme, že všechny strany levicového typu (u nás) jsou socialistické. Sice třeba odmítají komunismus, ale chtějí socialistickou demokracii. Víme, co to obnáší - reformu socialismu."

Jiným důkazem, že v čele justice je komunistická mafie, je i ta skutečnost, že smrt P.Wonky, ale i další zločiny minulosti vzdorují tomu, aby byly vyšetřeny a viníci hnáni k zodpovědnosti. Mafie hraje o čas. Nepovažujeme za dostačující návrhy Federální a národních vlád, aby důvodem v setrvání na těchto funkcích byly pouze ty skutečnosti, že pracovník nebyl ve služebním poměru StB, či jejím spolupracovníkem a že nesměl působit jako funkcionář KSČ v postavení, jež bylo nadřazené StB. Nepovažujeme to za dostačující: Jsme toho názoru, že by měli odejít všichni ti, kteří se za vlády komunistické zvůle podíleli na politických procesech a jejichž výsledkem byl nepodmíněný trest. Stačí se jenom rozhlédnout a hned je vidět: Čím déle kdo byl ve službě, tím horší člověk.

Pohlédneme-li na venkov, tu vidíme, že je zde situace nesrovnatelně horší než v hlavních městech. Podle informací našich zpravodajů mnohde se nic nezměnilo. Komunisté jsou dál na svých místech a vyčkávají. Leckde využívají strachu svých zaměstnanců ze ztráty zaměstnání a propouštějí právě ty, kteří jsou jim nejnepohodlnější, kteří se nebojí promluvit. Naším venkovem se opět šíří atmosféra strachu. Strach politický je vystřídán strachem sociálním. A za vším opět stojí komunisté. Velice udivuje, kolik bývalých aparátčíků lze vidět mezi soukromníky - ale nepřekvapuje. To ovšem nevylučuje vytváření mafií na způsob sicilské. Také jednání světových průmyslníků bude opět jako vždy směřovat k těm, kdo mají peníze. V tom mají komunisté opět jednu z největších šancí. Je to výsměch všem čestným lidem.

Budou dál využívat našich hospodářských obtíží, ale přitom budou mít ty nejlepší podmínky, aby z nich mohli těžit. Budou moci být stejně arogantní dál jako před tím a náš národní obzor mohou zabarvit stejným potahem barbarství, jako to učinila staletá přítomnost Turků na Balkáně. Jeden případ za všechny je drzost jednoho z nejvýše postavených komunistických funkcionářů pana Hegenbarta, který si dovolil podat žalobu na politického vězně padesátých let, pana Miroslava Dolejšího. Žaloba pana Hegenbarta u soudu pro Prahu 9 byla prozatím odložena. Patrně ale jen pro veliké pobouření, jež vzbudila v řadách členů konfederace politických vězňů. Bylo možné si představit v poválečném Německu, že by vysoký nacistický pohlavár mohl tohle učinit vězni z Osvětimi, či Buchenwaldu?

L. Vydra