--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Fiala Jiří S. č.: 347
Název: Recenze
Zdroj: NN Ročník........: 0001/002 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 11.08.1990 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TICHO DE VRAHE/HAHRHMHEH II. Václav Vlach, 1989. Vydala samizdatová edice ZERO the ZERO /Podhradní 260, Starý Plzenec, 332 02/. Náklad 20 kusů. Básnická sbírka. Ilustrováno.

Loňská básnická sbírka staroplzeneckého literáta, pana Ticho de Vrahe /civilním jménem Václav Vlach/ je 62 stránkový poetický projekt a je to projekt rozporuplný. Leč toto je jev v tvorbě Ticho de Vraha běžný. Celek sice působí kompozičně sevřeným dojmem, leč není tomu tak v jednotlivých fragmentech, a je nasnadě, proč básník uvádí i básně slabé, aby posléze nechal znít poezii ryzí a kvalitní? A k veršům ryzím a kvalitním upírám nyní pozornost při zkoumání této loňské tvorby.

Celý literární proud Hahrhmhehu II. je započat magickou prózou, která evokuje dojmem obraznosti Georgia Shirica a je signována jako Cesta za vyšívaným štěstím. Tato jednostránková meditace se však už v první fázi roztříští do rytmicky skřípějících dekadentních tvarů Tam dole pod Bohem, Dědičná smyčka, Přicházející jaro atd. Mezi básněmi se zastřenou a unikající poentou a rytmem se jak ryby míhají kvalitní tvary. Uvádím Sny hluchých /rozsáhlý tvar o čtyřech strofách s iluzionistickým obsahem/, Otevírání srdcí /Zarathustrová tématika/, Památka /jiskrnné verše, které v závěru propadnou mříží kanálu/. Následující cyklus je opětovně uveden prózou-Ticho de Vrahe/Návštěva. Tento třístránkový extrakt autorových myšlenek a asociací vytváří celistvou a hutnou intelektuální hru. Následující blok poezie je obdobou předcházejícího. Kvalitní a originální poezie se odráží v básních V dešti, Jak marné je hledání Noemovy archy /působivá sugestivní romance/, Mizení něhy /absurdita a záměrné rozpory/, Mistrovství světa /dadaismus, stavba veršů vede až k francouzským surrealistům/, Skalp /mystifikující stavba/, Havle /nejlepší báseň sbírky psané v době Havlova uvěznění/, Ikarus 89 /nosná idea a nosný mythus/, Gynekologický bagr /tuto báseň uvádím jako originální text pro skupinu Underground Alkohol Band/, Krapatij God /dlouhé verše nosná poezie/, Mozkola b /symbolistické asociace gradované až k démonickému zjevu Mozkolaba, navíc naprosto dynamicky vyvážené/, Mřížka v prášku /rozmarná vtipná poezie/.

Rodon-Par exelence. Tato próza uvádí následující kompozice a je to próza na celé sbírce nejúchvatnější. Jedná se o interview a osmiletým výtvarníkem, Zdeňkem Rozhoněm. Jde o psychoanalýzu dětské kresby a jde o psychoanalýzu vtipnou a originální. Následují básně Zvonění knihy /surrealistické předivo s konkrétní konečnou ideou/, Diplomat na cestách /poetická obraznost evokující k realitě/, Hroby myšlenek /dekadentní plamen básníkova intelektu/, Pod večer-Záchrana /civilně laděné artefakty a společný emotivní náboj jsou nosnými znaky těchto básní/, Hahrhmheh II. /báseň v próze, sugestivní působivé uzavření předposledního cyklu/.

IV. Nastejno/Zrůdy materialismu, je název následujícího bloku, který je v počátcích jednolitým útokem na socialistický realismus. Nejlépe v této orientaci působí báseň Klejty na noty. Posléze se objevují původní invence, a to v básni Světlonoš /Slunná podmanivá poezie, i když připomíná letité verze Dina Vopálky/, Milování /nápaditá lyrika/, Pád mistra Materny /symbolismus-kvalitní/, Sir Lawrence /pozoruhodná dadaistická próza/, Tři obrázky /balada připomínající sarkasmus Ladislava Klímy/, V Svědectví /ve finále mnohohubé/, Karolina + Moji snídani + Až na věky/ poslední série absurdních básní uzavírá tuto žeň básnické tvorby pana Ticho de Vraha. Úplný závěr sbírky tvoří koláž s fragmentem textu O.Tonigera, šíleného saxofonisty undergroundové skupiny Vrozená vada. I když je polovina prezentovaných básní celé sbírky nepřijatelná, je zmíněný zbytek ukutý z kvalitní poezie a prózy. A proto se také k Vám dostává tato recenze .......

Mariánské Lázně, 11. srpen 1990, Jiří S. Fiala