--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vašek František č.: 392
Název: Kolik je vlastně těch kultur
Zdroj: NN Ročník........: 0001/003 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Snad každé adjektivum ve spojení se substantivem kultura dává smysl. Kultura může být hloupá, strakatá, mělká i dlouhá...Stačí jen chtít

a jistě si po chvíli vytvoříme o takové kultuře srozumitelnou představu. Toto je ďábelská moc slovní magie, díky které vznikají básně, ale i blamáže, a hodně často spory. Nad dvěma spornými tématy si zde hodlám

vyprášit kožich.

Poslední dobou bývá častá pře o to, je-li kultura jen jedna či existuje-li ještě kultura "druhá". Dva lidé, kteří se takto přou, jsou oběťmi oné slovní magie; neovládají slova, slova ovládají je. Proč? Protože existuje jedna jediná kultura a zároveň existuje i kultura druhá. Skalní přívrženec jediné kultury by se měl při zmínce o té druhé nejprve zamyslet, proč se někdo právě tady a teď

dívá na věc z jiného úhlu, a nikoliv bez úsilí o porozumění okamžitě

hájit sveřepě své pojetí. Jinak je ohrožen postupnou dogmatizací svých názorů.

Z jakého úhlu budeme vzhlížet ke kultuře je v případě jejího slovního označení pouze a jenom věcí konvence. Dohody, že takto užijeme slova a takto mu budeme rozumět, abychom měli alespoň jakýsi společný pevný bod ve vesmíru našich debat, když už zeměkoulí pohnout neumíme. Taková konvence ovšem nastartuje celý vývojový oblouk v chápání

kultury: nejprve

je tedy sjednocení a zavedení více či méně jednoznačného pojmu dohodou, následuje jeho institucionalizace a zevšednění. Kulturou budeme rozumět všichni tu onu jedinou kulturu a bude to naprosto samozřejmé. Zrada veškerého vývoje číhá v tom, že se vždy do našich

pojmů vejde jen to, co si dokážeme představit. Tak i pojem jediné kultury bude omezen naší společnou

představivostí a v okamžiku kdy se na svět ( pracně ) prodere cosi zcela evidentně kulturního, ale vymykajícího se naším představám, zatoužíme náhle označit

to jako " druhá" resp. "jiná" kultura. Tak to bude opět započat nový vývojový oblouk, tentokrát vycházejícího z pojetí několika kultur. Bylo-li za komunisticky řízeného vnímání kultury takové

dělení ordinováno zvenčí, vně vlastní

kultury, nic to na vývoji jejího pojetí nemění.

a9 Nyní se tuším nacházíme ve stadiu sjednocování se na pojmu kultury jediné a čeká nás tedy dost dlouhé období jeho zevšednění. To s sebou přináší

určitá rizika, spojená s druhým sporným tématem. Jde o to, že po éře rudého Jacka Rozparovače,který kulturu co děvku imperialismu rozporcoval na oficiální, emigrantskou a podzemní, přichází negace -

Jack Integrovač, který se snaží všechno zcelit. Chyba je v tom, že

Č L O V Ě K se jako jakýsi chirurg kumštu snaží S P R A V I T

kulturu, místo aby jí pouze poskytl prostor a čas k samozhojení. Kultuře je dnes totiž naprosto fuk, že minimálně dvě generace umělců, jež přišli v minulosti zkrátka, touží po satisfakci; kultura chce konečně dýchat a ne být neustále opravována.Je jí také srdečně jedno, že celá četa myslitelů ostražitě

číhá na objev nového Šaldy či Čapka

- až bude mít naše kultura v našich duších samozřejmé postavení, až

nebude pod mikroskopem velkých kombinátorů snažících se vypočítat nového

Holana, sama rozčeří svou hladinu a vynoří nám nezaměnitelné osobnosti a díla ( i na ty ztracené generace dojde). Zatím o nejbližším významném

uměleckém počinu vím jenom to, že zcela jistě unikne

pozornosti jak chirurgům - správům umění, tak jeho počtářům, kteří svou

křečovitou snahu znát předem tělesné míry nově přicházející múzy, svou omezenou PŘEDSTAVIVOST, povyšují mylně na PŘEDVÍDAVOST.

Po komunistické demagogii přichází na řadu její upjatá negace. Starejme se raději o to, aby představitelé kulturních institucí nezajímalo více jejich neomylné jméno a neochvějné postavení, než přirozený chod jejich úřadů. Mají za

úkol vytvářet nový prostor ( nikoliv zaplňovat prostor dosavadní tím, co oni považují za nové ). Budou -li tak činit, kultura

se pak o sebe postará sama - ať už bude jediná, nebo ne.

František VAŠEK