--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Doubský Jan č.: 383
Název: Padl podvržen Občanským fórem
Zdroj: NN Ročník........: 0001/003 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V. Komárek začal vstupovat do podvědomí širší veřejnosti jako ředitel Prognostického ústavu v průběhu roku 1989. Slavným se však stal až díky svému vystoupení v napjatých listopadových dnech toho roku. Podpořil tehdy nově vznikající Občanské fórum a to jej zase vzápětí navrhlo jako kandidáta na úřad prezidenta.

Už asi nezjistíme, kdo z lidí, kteří pro tuto kandidaturu jednomyslně zdvihli ruku ve velkém sále Vinohradského divadla, znali minulost tohoto muže. Většina asi podlehla oprášenému a demagogicky nastolenému heslu "V jednotě je síla". Leccos lze omluvit tehdejší vzrušenou atmosférou a všechno nakonec naštěstí dopadlo jinak. Co však omluvit nelze je fakt, že vzápětí poté začalo

OF v rámci předvolební kampaně jako první krok rozšiřovat životopis V. Komárka, který nelze nazvat jinak než hrubým padělkem.

V. Komárek je zde líčen jako erudovaný ekonom, který vždy zastával principy tržní ekonomiky. Po srpnu 1968 byl údajně pronásledován normalizačním režimem a v Prognostickém ústavu dokázal kolem sebe soustředit špičkové odborníky i proti vůli komunistické nomeklatury... Žádná lež nebyla tehdejším představitelům OF dost špatná, aby se s její pomocí nepokusili přesvědčit obyvatelstvo o vhodnosti kandidáta, kterého si vybrali. Zde už žádná omluva nepomůže.

Následující řádky nás totiž přesvědčí, že skutečný

životopis V.Komárka nelze označit jinak než jako exemplární případ kariéry nomenklaturního mafiána.

Mladý agitátor a jeho rodina V.Komárek vyrůstal v rodině svých nevlastních rodičů Bedřicha a Boženy Komárkových, zakládajících členů KSČ.Stejnou politickou orientaci vykazovaly i jejich děti. Valtrova nevlastní sestra byla v padesátých letech pouhou tajemnicí OV KSČ Hodonín. Zato však bratru Karlovi, s jehož rodinou žil Valtr ve společné domácnosti až do roku 1956, umožnil komunistický režim

poměrně slušnou kariéru. V padesátých letech Karel Komárek pracoval na právním a kádrovém oddělení ÚV

KSČ a pak byl stranou vyslán do vysokých funkcí v bezpečnosti. Působil jako politický pracovník ministerstva státní bezpečnosti a ministerstva vnitra a v 80.letech dokonce jako velvyslanec ČSSR.

Tímto prostředím byla předurčena životní dráha mladého Valtra. V roce 1946, tedy již ve svých 16 letech, vstoupil do KSČ a záhy se z něj stala jedna z nejvíce angažovaných osob v okrese Hodonín. Zatímco studoval na tamním reálném gymnáziu, pracoval jako předseda OV ČSM, člen předsednictva OV KSČ a po únoru 1948 jako člen okresního akčního výboru NF a posléze

člen rady ONV. Podnikal tou dobou pravidelně osvětu mezi obyvatelstvem. Vedle přednášek o SSSR jako našem vzoru se soustředil na přesvědčování místních

zemědělců o nutnosti dodávek obilí na 100%.

Moskevská studia stalinské ekonomiky Je zřejmé, že takový uvědomělý

hoch nemohl uniknout pozornosti vyšších míst. V roce 1949 ho ÚV KSČ vybralo jako vládního stipendistu na moskevský Státní ekonomický institut. V Moskvě pak získal vzdělání, které vycházelo ze

stalinistických představ o jednotném direktivním řízení hospodářství. Tomuto přístupu zůstal V. Komárek věrný

prakticky až do současnosti, byť se později často věnoval různým kosmetickým úpravám této pozoruhodné teorie.

Všichni českoslovenští studenti, kteří tehdy studovali na sovětských vysokých školách, patřili k vybrané elitě předurčené k převzetí moci

(viz. A.Dubček, Z.Mlynář aj.). V.Komárek však nad nimi ve své přizpůsobivosti natolik vynikal, že byl vybrán i pro některé obzvlášť důležité funkce.

Působil v Moskvě jako vedoucí stranické skupiny, referent

pro kádrové styky v moskevském městském výboru a referent pro ideologii ve všesvazovém výboru. Zda zastával i některé další funkce, se kterými se raději svým spolužákům nepochlubil, to se bohužel už asi nedozvíme.

Internacionální pomoc Fidelovi Mladý ekonom do návratu do vlasti započal svou kariéru na Státní plánovací komisi, v níž působil s určitou přestávkou

až do roku 1963 a dosáhl zde významných pozic (ředitel odboru). Zde také vypracoval pro XII. sjezd KSČ dokument o generálních perspektivách socialistické ekonomiky v letech 1961-1980. Jak vidno, nereálné prognózy jej již tehdy přitahovaly a právě na nich

založil svou vědeckou kariéru (1960 titul CSc.,1962 docent). Nezahálela však abui práce politická. Komárek v této době působil na SPK a ve Výzkumném ústavu plánovacím jako místopředseda a předseda ZO KSČ, byl vedoucím lektorem OV KSČ, propagandista a člen mnoha komisí.

Jako na slovo vzatý odborník na plánovité řízení byl v roce 1964 Komárek povolán na Kubu, aby tam pomáhal likvidovat poslední zbytky tržní ekonomiky. Dá se říci, že

zubožená hospodářská situace tohoto kdysi vzkvétajícího ostrova je do značné míry jeho dílem. Na Kubě působil jako poradce prezidenta O.Dorticose a samotného Che Guevary,který byl tehdy ve funkci ministra

průmyslu. Díky Komárkově působení se podstatně zvýšila hospodářská

závislost Kuby na Sovětském svazu a není pochyb o tom, že devastace kubánské ekonomiky probíhala pod zvýšeným dohledem z Moskvy. Ve službách Štrougala a Husáka

Po návratu do vlasti v roce 1967 se Komárek nějakou dobu nedokázal zcela zorientovat ve změněné situaci a přijal proto provizorně stáž v ekonomickém oddělení ÚV KSČ. Později se na krátkou dobu opět vrátil do SPK (Státní a plánovací komise-pozn.red). Zásadní změnu přinesl až rok 1968, kdy se konzervativní síly rozhodly, že budou čelit prosazovatelům liberálnějších

změn v ekonomice. Tehdy byla nově vytvořena Hospodářská rada vlády, v jejímž čele nebyl nikdo jiný než L. Štrougal, tedy politik, který byl s bratry Komárkovými vždy ve velmi dobrých vztazích. V.Komárek se tehdy na základě návrhu proslulého stalinisty D. Koldera, tajemníka ÚV KSČ, stal generálním sekretářem této rady. V této funkci měl řadu konfliktů

zejména s O. Šikem, takže mu byla později při stranických prověrkách ze strany normalizátorů vyslovena pochvala za jeho zdravý postoj vůči teoriím tržního

socialismu

Záhy po srpnu 1968 se V.Komárek zapojil do normalizačního dění. Již v dubnu 1969 jej nové vedení KSČ v čele s dr.G.Husákem jmenovalo do komise předsednictva ÚV KSČ pro vypracování tzv.realizační směrnice. Později aktivně pracoval v komisi pro přípravu XIV.sjezdu KSČ na přípravě a realizaci konsolidačního programu strany v hospodářské oblasti. V roce 1972 se podílel

při přípravě plenárního zasedání ÚV KSČ k otázkám

efektivnosti a podobně rád posloužil i jindy. Od roku 1969 až do listopadové revoluce 1989 pracoval jako aktivista a lektor ÚV KSČ i ve výboru uliční organizace KSČ v místě bydliště, kde si jej soudruzi velice vážili pro zásadové postoje, které zaujímal v tzv.krizovém období.

"Těžký" život za normalizace Po zrušení Hospodářské rady vlády

v květnu 1971 zůstal V.Komárek v nomenklatuře ÚV KSČ a v jejím rámci přešel na Federální cenový úřad, kde působil až do roku 1978 v řadě funkcí na úrovni poradce či náměstka ministra.

Již v roce 1970 dospěla pohovorová komise ÚV KSČ, vedená jeho tajemníkem Hruškovičem, k závěru, že soudruh Komárek je oprávněn nadále setrvávat v řadách KSČ a navrhla výměnu jeho stranické legitimace. S tímto názorem vyslovily později souhlas i další stranické orgány. Komárkovi byla pouze udělena důtka za nedostatky v kádrové práci, ta však byla po

několika letech zrušena. Tvrdil-li Komárkův životopis z prosince 1989, že Komárek byl v období normalizace diskriminován, nebyla to pravda. Tento muž nikdy nepřestal být jednou z výrazných postav normalizačního nomenklaturního systému. Silně angažována byla ostatně jeho celá rodina. Manželka Alena byla aktivně zapojena v komunistických organizacích v místě bydliště i v Závodech

průmyslové automatizace, kde pracovala jako referentka pro styk se zahraničím. Do KSČ vstoupili i oba jeho synové. Jeden z nich se jako předseda SSM v Ústavu pro filosofii a sociologii v listopadu 1989 pokusil získat pod kontrolu občanské aktivity v ČSAV, druhý dnes působí jako zástupce šéfredaktora Mladé fronty dnes a přispívá tak zajisté ke zvýšené objektivitě tohoto listu.

Proč právě prognostika ? Již počátkem normalizačního období

se věnoval V.Komárek intenzivněji deformování československé ekonomické vědy. Jeho přínos spočíval zejména

v systematickém zamlžování rozdílu mezi socialistickým plánováním a tzv.prognostikou. Tuto problematickou vědní disciplínu prosazovali levicoví intelektuálové v 60.letech na západních univerzitách;po řadí

neúspěšných experimentů se však dnes již tímto oborem seriózní instituce obvykle nezabývají. Komárkovi a komunistickým ideologům vůbec však sloužil pojem prognózy pouze k tomu, aby mohli zastírat neúspěchy plynoucí ze samotné podstaty plánovaného hospodářství. Krátkodobé a střednědobé plány - jak

v období normalizace věděli všichni zasvěcení

- systematicky nevycházely a musely se zpětně falšovat. Prognóza se však mohla obracet do tak daleké budoucnosti, že se její výsledky nedaly zpochybnit. Stále více viditelné neúspěchy socilistické ekonomiky bylo pak možno vyhlásit za pouhá zakolísání na správné cestě.

V.Komárek vydal k těmto otázkám řadu knih, z nichž některé vyšly pouze v ruštině. Na jejich základě dosáhl nových vědeckých titulů (1984 DrSc., 1988 člen-korespondent ČSAV) a počínaje rokem 1978 přešel trvale do oblasti vědy. Pracoval v Ekonomickém ústavu a v roce 1984 mu jeho protektor L.Štrougal umožnil vytvoření samostatného pracoviště, nazvaného tehdy Kabinet prognóz. Už samotný fakt, že se V.Komárek dostal do čela vědeckého pracoviště, svědčí o tom, že nemohl

být v tomto období pronásledován, ale naopak, že musel být oddaným stoupencem režimu.

K čemu sloužil Prognostický ústav Kabinet prognóz ( od roku 1986 Prognostický ústav ) vznikal v době, kdy se vlivem Gorbačovovy perestrojky začínala pomalu, ale jistě názorově štěpit československá vládnoucí garnitura soustředěná kolem ÚV KSČ. Bylo to i doba, v níž se špičky StB začínaly připravovat na "zákopovou válku" a systematicky si budovaly pozice v hospodářské sféře. Nevíme, jakou

roli v tomto vývoji sehrál Prognostický ústav a jeho ředitel V.Komárek. Jisté však je, že ústav vznikal a působil jako expertízní pracoviště ÚV KSČ a jako

vrcholný koordinační orgán v oblasti plánování. Oficiálně byl sice zařazen do ČSAV, ale v jejím rámci se vymykal všem pravidlům a podléhal pouze předsedovi ČSAV J.Římanovi,který byl zároveň členem ÚV KSČ.

Nekompromisní podřízení zájmům stranické nomenklatury a zvláště jejích bojovněji naladěných skupin umožnilo i daleko volnější kádrovou politiku v tomto ústavu. Zde mezi vyvolenými totiž bylo možno otevřeně hovořit o všech problémech. Bylo možno sem povolat i odborníky, kteří měli na jiná pracoviště

zakázaný vstup. Autoři životopisu z listopadu 1989 oslavovali V.Komárka, protože prý zachránil díky své osobní odvaze řadu odborníků, kteří byli diskriminováni. To samozřejmě není pravda. Všichni pracovníci přijímaní pro práci v Prognostickém ústavu byli bez výjimky schvalováni přímo na ÚV KSČ. Jisté

proudy v komunistické špičce totiž měli zájem na vypracování katastrofických scénářů vývoje společnosti i na vyhledání méně známých

a nekompromitovaných ekonomů, které by bylo možno použít v případě oblevy na

vedoucí místa.

Život ve zlaté kleci Mimořádný zájem, kterému se ústav

těšil v posledních letech husákovského režimu, se odrazil i v jeho mimořádně výhodných podmínkách k práci. Prostřednictvím Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj a investice ( což byla agentura StB vytvořená někdejším ministrem vnitra J. Obzinou za účelem špionáže a řízení v oblasti

vědy ) se mu dostalo takřka pohádkového přístrojového vybavení. Průměrný plat se zde pohyboval kolem 5.000 Kčs měsíčně (tedy o 2.000 Kčs více nežli na jiných vědeckých

pracovištích) a příjem 7.000 Kčs byl spíše pravidlem než výjimkou. Sám V.Komárek se všemi příměnky z ČSAV

pobíral více než tehdejší ministři ( 9.990 Kčs).

Počet zahraničních cest převyšoval mnohonásobně možnosti jiných ústavů. Rozhodoval o nich F.Pertl ze zahraničního oddělení Úřadu

prezídia ČSAV, jeden z lidí, kteří měli za úkol kontrolovat styky vědeckých pracovníků se západem.Tento muž po listopadu 1989 raději rychle z této instituce odešel.Protože však V.Komárek ví, co je vděčnost, vzal si jej

s sebou do zahraničního výboru FS, kde soudruh Pertl obstarává cesty jemu a A. Dubčekovi. Nebudeme daleko od pravdy, když konstatujeme, že v oblasti vědy a výzkumu sehrával před listopadem 1989 Prognostický ústav podobnou roli, jakou v jiné sféře hospodářského

života hrál Agrokombinát Slušovice. Zvláště nyní, když pomalu vychází pravda o Slušovicích pomalu najevo, čím dál tím více zarážejí

některé paralely mezi těmito dvěma institucemi. Vědecké S l u š o v i c e

Část veřejnosti podnes věří tomu, že se v Prognostickém ústavu dospělo k nějakým vskutku vynikajícím vědeckým výsledkům. Nebylo tomu tak. I když zde byla soustředěna značná část schopných ekonomů, kteří

později odešli do vládních funkcí, na celkové publikační činnosti ústavu se to výrazněji neprojevilo. Zde totiž vládl pevnou rukou V. Komárek.

V důvěrné expertýze,kterou si dalo o Prognostickém a Ekonomickém ústavu vypracovat prezídium ČSAV, se konstatuje:"Ekonomické ústavy ČSAV byly za komunistického režimu považovány za stranicko-ideologická pracoviště. Jako takové byly zapojeny do jednotného systému direktivního politického řízení a podobně jako další

zařízení podřízeny příslušným útvarům ÚV KSČ. Byly deformovány jak kádrově,tak z hlediska vědecké nezávislosti, i z hlediska volby řešených témat (preference aplikovaných témat na úkor základního výzkumu). Byla snaha, aby v nich pracovali především členové KSČ, plně oddaní straně a aktivně se angažující v prosazování její

ekonomické politiky. To se odrazilo v kádrovém složení těchto ústavů. Vědečtí

pracovníci,kteří nebyli členy strany v nich byli v menšině a nebyli ve vedoucích funkcích. Marxistická ekonomie se deklarovala jako jediné teoretické východisko závazné pro všechny pracovníky těchto útvarů.

Z tohoto hlediska došlo ve složení výzkumných kolektivů po listopadu 1989 k bezvýznamným změnám, marxističtí

ekonomové ( z nichž mnozí své dřívější přesvědčení

popírají) v nich zcela převládají a zastávají v nich i v nových podmínkách naprostou většinu řídících a vědeckých funkcí."

Ve službách perestrojky Navzdory výjimečným možnostem ústav nedošel k ničemu jinému, nežli k rozpracování politicko-ekonomických tézí,importovaných k nám vyzkoušenými kanály ze Sovětského svazu. Na místo dogmatických příkazů, které se do Československa sdělovaly v 70.letech, od poloviny 80.let sem začaly touto cestou proudit prvky reformního socialismu vypracované Gorbačovovými ekonomickými poradci. Na tomto základě byla založena i prognóza hospodářského vývoje z roku 1988, která se šířila v Československu nejprve po stranické linii a kterou posléze zpopularizovala Svobodná Evropa.

Zmiňovaná expertýza konstatuje: "Práce, které zde byly vypracovány před rokem 1989 a zčásti i v roce 1990, byly poplatné tehdejší politicko-ekonomické ideologii (i když některé se v mezích možnosti pokoušely o kritiku a návrhy dílčích úprav v rámci daného systému) a byly překonány pozdějším vývojem.

Nové vědecké práce, vytvářené již v rámci demokratických a tržních paradigmat, jsou v počátcích a někdy jsou poznamenány nedostatky vyplývajícími z obtížné názorové a myšlenkové

transformace ideologicky dříve jinak zaměřených vědeckých pracovníků."

Hra na opozici

To však již vrcholila krize uvnitř komunistické věrchušky v Československu, což bylo způsobeno stále výraznější názorovou diferenciací

mezi jednotlivými proudy v ÚV KSČ i v StB. Prognostický ústav se dal plně do služeb jednoho z proudů, který vsadil na kritický přístup vůči Jakešovu vedení.

V pozadí tohoto proudu nebyl nikdo menší než ochránce ústavu L. Štrougal.

V průběhu roku 1989 se pracovníci ústavu aktivizovali a již od ledna tohoto roku se stále více angažovali v akcích občanského odporu. Jejich podpisy nechybějí na žádné z tehdejších peticí

vyjadřující se ke stavu společnosti. Nepřekvapuje nás v této souvislosti, že jedním z nejaktivnějších aktivistů při podpisování petice Několik vět v tomto ústavu byl M.Ransdorf, důsledný neostalinista, který je dnes poslancem FS za KSČM. Lze jen s humorem vzpomínat na situace, v níž M.Ransdorf morálně vítězil nad V.Klausem,který se nedal k podpisu přimět navzdory veškerým plamenným výzvám.

Od komunistů do O F Díky těmto akcím a chytře koncipovaným článkům M.Zemana získával tak Prognostický ústav v průběhu roku 1989 na popularitě, což nebezpečně narušovalo rozložení sil v komunistickém boji o moc. Jakešovsko-štěpánovská klika,která

v posledních měsících své vlády sázela již jen na represívní prostředky, proto nakonec rozhodla o ukončení činnosti Prognostického ústavu. V.Komárkovi bylo toto rozhodnutí sděleno v pátek 17.listopadu 1989. Existenční ohrožení a ztráta výsadního postavení uspíšila rozhodnutí V.Komárka o rychlém přechodu do řad otevřené opozice. Paralelně s ním pronikli do nově vznikajícího Občanského fóra i další exponenti komunistických mocenských struktur.

Občanské fórum přivítalo V.Komárka s otevřenou náručí. Prokomunistická politika OF před nástupem V.Klause do funkce předsedy totiž plně stavěla na mužích, kteří by se dokázali dostatečně halasně zříci své

komunistické minulosti, ale postupovat nadále podle dobře zažitých komunistických praktik. Prezidentem republiky se naštěstí V.Komárek nestal, vzrušená doba nicméně přinesla plody. Dokud nepřišlo vystřízlivění, působil jako místopředseda federální vlády "národního porozumění", později se udržel alespoň jako poslanec FS. Zbývá mu však i čas na vědeckou práci - respektive na sbírání vědeckých titulů. Již

v prosinci 1989 se nechal zvolit místopředsedou ČSAV a ministr Adam se mu zase postaral o bezpracné přiklepnutí titulu universitního profesora.

Prognostická paralýza V. Komárek nadále stojí v čele Prognostického ústavu, ačkoli na jeho řízení už prakticky nemá mít

čas. A tak vše za něj vyřizují jeho zástupci, jako např. R.Vintrová, která ještě několik měsíců před

listopadovou prohlašovala na veřejné stranické schůzi: Soudruzi, raději se budu mýlit se stranou, než abych měla pravdu proti straně.

Po odchodu špičkových ekonomů z ústavu do vládních funkcí zde zůstává jen

velmi málo odborníků. Většina z těch schopných si založila soukromé akciové společnosti a s klidem využívá pro soukromé účely přístrojové

vybavení ústavu. O počítače tu ostatně není nouze - několik ještě nevybalených tu marně čeká na zapojení už od revoluce.

A to nás nesmí překvapit, že právě v tomto ústavu působí - údajně na příkaz ministra V.Dlouhého - záhadný pan Krivošejev, sovětský státní občan,

který v naší zemi sondoval poprvé půdu v průběhu "pražského jara" 1968. Tehdy o sobě prohlašoval, že je novinář. Když se sem vrátil necelý měsíc před 17.listopadem 1989, byl již z

něho odborník na československo-sovětské hospodářské styky. Nyní ho Prognostický ústav platí údajně proto, aby napomáhal řešení problémů spojených

s nákupem ropy. Vše je opravdu v dobrých rukou...

Ve službách sociální demagogie Jediným pseudovědeckým výstupem tohoto zařízení je bombastická kritika průběhu ekonomické reformy, se kterou se pokusil V.Komárek rozčeřit hladinu veřejného mínění před prázdninami. Brožura by

klidně mohla sloužit jako agitační příručka komunistické nebo sociálně

demokratické strany, do jejichž řad se mezitím marxistický prognostik uchýlil.Pomocí nehorázné sociální demagogie se pokouší opět získat do svých rukou moc, o kterou přišel po odchodu z vlády. Je velice smutné, že se do přípravy tohoto pamfletu vedle bývalých komunistických pohlavárů zapojili i někteří solidní vědci, kteří v Prognostickém ústavu dosud ještě setrvávají.

Nelze než doufat, že se díky nadcházejícím volbám postava V.Komárka vytratí z naší politické scény a spolu s ním další komunisté, kteří se

svého komunismu nemohou zbavit pouhou proklamací, protože už jim vrostl do těla a stal se jejich integrální součástí. Nikdo však

nemůže zajistit, aby se V.Komárek nadále nepromenoval před naší veřejností jako zasloužilý vědec a ředitel důvěryhodného ústavu.

Výše zmíněná expertýza sice došla k návrhu řešení,který by

umožnil renovaci ekonomické vědy u nás. Lze však předpokládat, že se prezídium ČSAV jako obvykle zalekne politických vlivů, které se k V.Komárkovi váží a budou vázat. A tak zřejmě zůstane nenaplněn závěr výše zmíněné

důvěrné expertýzy, v němž se došlo

zřejmě k jedinému možnému řešení - totiž ke zrušení.

Co s Prognostickým ústavem ? V expertýze se totiž píše: "Pro překonání ideologické monokultury a vazeb na staronové mocenské struktury považujeme za nutné nalézt cestu jak omezit podíl dosavadních vědeckých pracovníků v těchto ústavech a vytvořit prostor i pro pracovníky, kteří dokáží

vycházet i z jiných pozic než z marxistické ekonomické ideologie. Pokoušet se o dosažení názorové

plurality silami vycházejícími zevnitř těchto ústavů považujeme za málo nadějné vzhledem k výchozímu deformovanému kádrovému složení jejich vědeckého kolektivu a řídících

orgánů.

Pokud má dojít k faktickým změnám a nikoliv jen k formálním či pouze k terminologickým změnám, je nejschůdnější a pravděpodobně

jediné možné postupovat tak,že dosavadní ekonomické ústavy budou v rámci ČSAV zrušeny a k datu jejich zrušení bude v rámci ČSAV vytvořen jediný ekonomický ústav. V konkursním řízení budou do nově zřizovaného

ústavu ekonomové přijímáni na základě svých odborných znalostí a bez ideologické předpojatosti. Neměli bychom v rámci základního výzkumu za každou cenu usilovat o převádění dosavadních marxistických ekonomů na nemarxistické ekonomy, ale soustředit se především na mladé, kariérou marxistických vědců dosud nezatížené vědecké pracovníky."

( Jan D O U B S K <155)