+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Doubský Jan ¦

¦Název: Skutečný životopis Valtra Komárka ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0001/004 Str.: 001 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Padělek podvržený Občanským fórem

V. Komárek začal vstupovat do podvědomí širší veřejnosti jako

ředitel Prognostického ústavu v průběhu roku 1989. Slavným se

však stal až díky svému televiznímu vystoupení v napjatých

listopadových dnech toho roku. Podpořil tehdy nově vznikající

Občanské fórum, a to jej zase vzápětí navrhlo jako kandidáta na

úřad prezidenta.

Už asi nezjistíme, kdo z lidí, kteří pro tuto kandidaturu

jednomyslně zdvihli ruku ve velkém sále Vinohradského divadla,

znali minulost tohoto muže. Většina asi podlehla oprášenému a

demagogicky nastolenému heslu "V jednotě je síla". Leccos lze

omluvit tehdejší vzrušenou atmosférou a všechno nakonec naštěstí

dopadlo jinak. Co však omluvit nelze, je fakt, že vzápětí poté

začalo OF v rámci předvolební kampaně jako první krok rozšiřovat

životopis V.Komárka, který nelze nazvat jinak než hrubým

padělkem.

V.Komárek je zde líčen jako erudovaný ekonom, který vždy zastával

principy tržní ekonomiky. Po srpnu 1968 byl údajně pronásledován

normalizačním režimem a v Prognostickém ústavu dokázal kolem sebe

soustředit špičkové odborníky i proti vůli komunistické

nomenklatury... Žádná lež nebyla tehdejším představitelům OF dost

špatná, aby se s její pomocí nepokusili přesvědčit obyvatelstvo o

vhodnosti kandidáta, kterého si vybrali. Zde už žádná omluva

nepomůže. Následující řádky nás totiž přesvědčí, že skutečný

životopis V.Komárka nelze označit jinak než jako exemplární

případ kariéry nomenklaturního mafiána.

Mladý agitátor a jeho rodina

V.Komárek vyrůstal v rodině svých nevlastních rodičů Bedřicha a

Boženy Komárkových, zakládajících členů KSČ. Stejnou politickou

orientaci vykazovaly i jejich děti. Valtrova nevlastní sestra

Květa byla v padesátých letech pouhou tajemnicí OV KSČ Hodonín.

Zato však bratru Karlovi, s jehož rodinou žil Valtr ve společné

domácnosti až do roku 1956, umožnil komunistický režim poměrně

slušnou kariéru. V padesátých letech Karel Komárek pracoval na

právním a kádrovém oddělení ÚV KSČ a pak byl stranou vyslán do

vysokých funkcí v bezpečnosti. Působil jako politický pracovník

ministerstva státní bezpečnosti a ministerstva vnitra a v

80.letech dokonce jako velvyslanec ČSSR.

Tímto prostředím byla předurčena životní dráha mladého Valtra. V

roce 1946, tedy již ve svých 16 letech, vstoupil do KSČ a záhy se

z něj stala jedna z nejvíce angažovaných osob v okrese Hodonín.

Zatímco studoval na tamním reálném gymnáziu, pracoval jako

předseda OV ČSM, člen předsednictva OV KSČ a po únoru 1948 jako

člen okresního akčního výboru NF a posléze člen rady ONV.

Podnikal tou dobou pravidelně osvětu mezi obyvatelstvem. Vedle

přednášek o SSSR jako našem vzoru se soustředil na přesvědčování

místních zemědělců o nutnosti dodávek obilí na 100 %.

Moskevská studia stalinské ekonomiky

Je zřejmé, že takový uvědomělý hoch nemohl uniknout pozornosti

vyšších míst. V roce 1949 ho ÚV KSČ vybralo jako vládního

stipendistu na moskevský Státní ekonomický institut. V Moskvě pak

získal vzdělání, které vycházelo ze stalinistických představ o

jednotném direktivním řízení hospodářství. Tomuto přístupu zůstal

V.Komárek věrný prakticky až do současnosti, byť se později často

věnoval různým kosmetickým úpravám této pozoruhodné teorie.

Všichni českoslovenští studenti, kteří tehdy studovali na

sovětských vysokých školách, patřili k vybrané elitě předurčené k

převzetí moci (viz A.Dubček, Z.Mlynář aj.). V.Komárek však nad

nimi ve své přizpůsobovosti natolik vynikal, že byl vybrán i pro

některé obzvlášť důležité funkce. Působil v Moskvě jako vedoucí

stranické skupiny, referent pro kádrové styky v moskevském

městském výboru a referent pro ideologii ve všesvazovém výboru.

Zda zastával i některé další funkce, se kterými se raději svým

spolužákům nepochlubil, to se bohužel už asi nedozvíme.

Internacionální pomoc Fidelovi

Mladý ekonom do návratu do vlasti započal svou kariéru na Státní

plánovací komisi, v níž působil s určitou přestávkou až do roku

1963 a dosáhl zde významných pozic (ředitel odboru). Zde také

vypracoval pro XII. sjezd KSČ dokument o generálních

perspektivách socialistické ekonomiky v letech 1961-1980. Jak

vidno, nereálné prognózy jej již tehdy přitahovaly a právě na

nich založil svou vědeckou kariéru (1960 titul CSc., 1962

docent). Nezáhálela však ani práce politická. Komárek v této době

působil na SPK a ve Výzkumném ústavu plánovacím jako

místopředseda a předseda ZO KSČ, byl vedoucím lektorem OV KSČ,

propagandista a člen mnoha komisí.

Jako na slovo vzatý odborník na plánovité řízení byl v roce 1964

Komárek povolán na Kubu, aby tam pomáhal likvidovat poslední

zbytky tržní ekonomiky. Dá se říci, že zubožená hospodářská

situace tohoto kdysi vzkvétajícího ostrova je do značné míry jeho

dílem. Na Kubě působil jako poradce prezidenta O. Dorticose a

samotného Che Guevary, který byl tehdy ve funkci ministra

průmyslu. Díky Komárkově působení se podstatně zvýšila

hospodářská závislost Kuby na Sovětském svazu a není pochyb o

tom, že devastace kubánské ekonomiky probíhala pod zvýšeným

dohledem z Moskvy.

Ve službách Štrougala a Husáka

Po návratu do vlasti v roce 1967 se Komárek nějakou dobu

nedokázal zcela zorientovat ve změněné situaci a přijal proto

provizorně stáž v ekonomickém oddělení ÚV KSČ. Později se na

krátkou dobu opět vrátil do SPK. Zásadní změnu přinesl až rok

1968, kdy se konzervativní síly rozhodly, že budou čelit

prosazovatelům liberálnějších změn v ekonomice. Tehdy byla nově

vytvořena Hospodářská rada vlády, v jejímž čele nebyl nikdo jiný

než L. Štrougal, tedy politik, který byl s bratry Komárkovými

vždy ve velmi dobrých vztazích. V. Komárek se tehdy na základě

návrhu proslulého stalinisty D. Koldera, tajemníka ÚV KSČ, stal

generálním sekretářem této rady. V této funkci měl řadu konfliktů

zejména s O. Šikem, takže mu byla později při stranických

prověrkách ze strany normalizátorů vyslovena pochvala za jeho

zdravý postoj vůči teoriím tržního socialismu.

Záhy po srpnu 1968 se V. Komárek zapojil do normalizačního dění.

Již v dubnu 1969 jej nové vedení KSČ v čele s dr. G. Husákem

jmenovalo do komise předsednictva ÚV KSČ pro vypracování tzv.

realizační směrnice. Později aktivně pracoval v komisi pro

přípravu XIV. sjezdu KSČ na přípravě a realizaci konsolidačního

programu strany v hospodářské oblasti. V roce 1972 se podílel při

přípravě plenárního zasedání ÚV KSČ k otázkám efektivnosti a

podobně rád posloužil i jindy. Od roku 1969 až do listopadové

revoluce 1989 pracoval jako aktivista a lektor ÚV KSČ i ve výboru

uliční organizace KSČ v místě bydliště, kde si jej soudruzi

velice vážili pro zásadové postoje, které zaujímal v tzv.

krizovém období.

"Těžký" život za normalizace

Po zrušení Hospodářské rady vlády v květnu 1971 zůstal V. Komárek

v nomenklatuře ÚV KSČ a v jejím rámci přešel na Federální cenový

úřad, kde působil až do roku 1978 v řadě funkcí na úrovni poradce

či náměstka ministra.

Již v roce 1970 dospěla pohovorová komise ÚV KSČ vedená jeho

tajemníkem Hruškovičem k závěru, že soudruh Komárek je oprávněn

nadále setrvávat v řadách KSČ a navrhla výměnu jeho stranické

legitimace. S tímto názorem vyslovily později souhlas i další

stranické orgány. Komárkovi byla pouze udělena důtka za

nedostatky v kádrové práci, ta však byla po několika letech

zrušena. Tvrdil-li Komárkův životopis z prosince 1989, že Komárek

byl v období normalizace diskriminován, nebyla to pravda. Tento

muž nikdy nepřestal být jednou z výrazných postav normalizačního

nomenklaturního systému. Silně angažována byla ostatně jeho celá

rodina. Manželka Alena byla aktivně zapojena v komunistických

organizacích v místě bydliště i v Závodech průmyslové

automatizace, kde pracovala jako referentka pro styk se

zahraničím. Do KSČ vstoupili i oba jeho synové. Jeden z nich se

jako předseda SSM v Ústavu pro filosofii a sociologii v listopadu

1989 pokusil získat pod kontrolu občanské aktivity v ČSAV, druhý

dnes působí jako zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes, a

přispívá tak zajisté ke zvýšené objektivitě tohoto listu.

Proč právě prognostika ?

Již počátkem normalizačního období se věnoval V. Komárek

intenzívněji deformování československé ekonomické vědy. Jeho

přínos spočíval zejména v systematickém zamlžování rozdílu mezi

socialistickým plánováním a tzv. prognostikou. Tuto

problematickou vědní disciplínu prosazovali levicoví

intelektuálové v 60. letech na západních univerzitách. Po řadě

neúspěšných experimentů se však dnes již tímto oborem seriózní

instituce obvykle nezabývají. Komárkovi a komunistickým ideologům

vůbec však sloužil pojem prognózy pouze k tomu, aby mohli

zastírat neúspěchy plynoucí ze samotné podstaty plánovaného

hospodářství. Krátkodobé a střednědobé plány - jak v období

normalizace věděli všichni zasvěcení - systematicky nevycházely a

musely se zpětně falšovat. Prognóza se však mohla obracet do tak

daleké budoucnosti, že se její výsledky nedaly zpochybnit. Stále

více viditelné neúspěchy socialistické ekonomiky bylo pak možno

vyhlásit za pouhá zakolísání na správné cestě.

V. Komárek vydal k těmto otázkám řadu knih, z nichž některé vyšly

pouze v ruštině. Na jejich základě dosáhl nových vědeckých titulů

(1984 DrSc., 1988 člen-korespondent ČSAV) a počínaje rokem 1978

přešel trvale do oblasti vědy. Pracoval v Ekonomickém ústavu a v

roce 1984 mu jeho protektor L.Štrougal umožnil vytvoření

samostatného pracoviště, nazvaného tehdy Kabinet prognóz. Už

samotný fakt, že se V.Komárek dostal do čela vědeckého

pracoviště, svědčí o tom, že nemohl být v tomto období

pronásledován, ale naopak, že musel být oddaným stoupencem režimu.

K čemu sloužil Prognostický ústav

Kabinet prognóz (od roku 1986 Prognostický ústav) vznikal v době,

kdy se vlivem Gorbačovovy perestrojky začínala pomalu, ale jistě

názorově štěpit československá vládnoucí garnitura soustředěná

kolem ÚV KSČ. Byla to i doba, v níž se špičky StB začínaly

připravovat na "zákopovou válku" a systematicky si budovaly

pozice v hospodářské sféře. Nevíme, jakou roli v tomto vývoji

sehrál Prognostický ústav a jeho ředitel V. Komárek. Jisté však

je, že ústav vznikal a působil jako expertízní pracoviště ÚV KSČ

a jako vrcholný koordinační orgán v oblasti plánování. Oficiálně

byl sice zařazen do ČSAV, ale v jejím rámci se vymykal všem

pravidlům a podléhal pouze předsedovi ČSAV J. Římalovi, který byl

zároveň členem ÚV KSČ.

Nekompromisní podřízení zájmům stranické nomenklatury a zvláště

jejích bojovněji naladěných skupin umožnilo i daleko volnější

kádrovou politiku v tomto ústavu. Zde mezi vyvolenými totiž bylo

možno otevřeně hovořit o všech problémech. Bylo možno sem povolat

i odborníky, kteří měli na jiná pracoviště zakázaný vstup. Autoři

životopisu z listopadu 1989 oslavovali V. Komárka, protože prý

zachránil díky své osobní odvaze řadu odborníků, kteří byli

diskriminováni. To samozřejmě není pravda. Všichni pracovníci

přijímaní pro práci v Prognostickém ústavu byli bez výjimky

schvalováni přímo na ÚV KSČ. Jisté proudy v komunistické špičce

totiž měly zájem na vypracování katastrofických scénářů vývoje

společnosti i na vyhledání méně známých a nekompromitovaných

ekonomů, které by bylo možno použít v případě oblevy na vedoucí

místa.

Život ve zlaté kleci

Mimořádný zájem, kterému se ústav těšil v posledních letech

husákovského režimu, se odrazil i v jeho mimořádně výhodných

podmínkách k práci. Prostřednictvím Státní komise pro

vědeckotechnický rozvoj a investice (což byla agentura StB

vytvořená někdejším ministrem vnitra J. Obzinou za účelem

špionáže a řízení v oblasti vědy) se mu dostalo takřka

pohádkového přístrojového vybavení. Průměrný plat se zde

pohyboval kolem 5 000 Kčs měsíčně (tedy o 2 000 Kčs více nežli na

jiných vědeckých pracovištích) a příjem 7 000 Kčs byl spíše

pravidlem než výjimkou. Sám V.Komárek se všemi příměnky z ČSAV

pobíral více než tehdejší ministři (9 900 Kčs).

Počet zahraničních cest převyšoval mnohonásobně možnosti jiných

ústavů. Rozhodoval o nich F.Pertl ze zahraničního oddělení Úřadu

prezídia ČSAV, jeden z lidí, kteří měli za úkol kontrolovat styky

vědeckých pracovníků se západem. Tento muž po listopadu 1989

raději rychle z této instituce odešel. Protože však V.Komárek ví,

co je vděčnost, vzal si jej s sebou do zahraničního výboru FS,

kde soudruh Pertl obstarává cesty jemu a A.Dubčekovi.

Nebudeme daleko od pravdy, když konstatujeme, že v oblasti vědy a

výzkumu sehrával před listopadem 1989 Prognostický ústav podobnou

roli, jakou v jiné sféře hospodářského života hrál agrokombinát

Slušovice. Zvláště nyní, když pomalu vychází pravda o Slušovicích

pomalu najevo, čím dál tím více zarážejí některé paralely mezi

těmito dvěma institucemi.

Vědecké Slušovice

Část veřejnosti podnes věří tomu, že se v Prognostickém ústavu

dospělo k nějakým vskutku vynikajícím vědeckým výsledkům. Nebylo

tomu tak. I když zde byla soustředěna značná část schopných

ekonomů, kteří později odešli do vládních funkcí, na celkové

publikační činnosti ústavu se to výrazněji neprojevilo. Zde totiž

vládl pevnou rukou V.Komárek.

V důvěrné expertýze, kterou si dalo o Prognostickém a Ekonomickém

ústavu vypracovat prezídium ČSAV, se konstatuje: "Ekonomické

ústavy ČSAV byly za komunistického režimu považovány za

stranicko-ideologická pracoviště. Jako takové byly zapojeny do

jednotného systému direktivního politického řízení a podobně jako

další zařízení podřízeny příslušným útvarům ÚV KSČ. Byly

deformovány jak kádrově, tak zhlediska vědecké nezávislosti, i

zhlediska volby řešených témat (preference aplikovaných témat na

úkor základního výzkumu). Byla snaha, aby v nich pracovali

především členové KSČ, plně oddaní straně a aktivně se angažující

v prosazování její ekonomické politiky. To se odrazilo v kádrovém

složení těchto ústavů. Vědečtí pracovníci, kteří nebyli členy

strany, v nich byli v menšině a nebyli ve vedoucích funkcích.

Marxistická ekonomie se deklarovala jako jediné teoretické

východisko závazné pro všechny pracovníky těchto útvarů.

Z tohoto hlediska došlo ve složení výzkumných kolektivů po

listopadu 1989 k bezvýznamným změnám, marxističtí ekonomové (z

nichž mnozí své dřívější přesvědčení popírají) v nich zcela

převládají a zastávají v nich i v nových podmínkách naprostou

většinu řídících a vědeckých funkcí."

Ve službách perestrojky

Navzdory výjimečným možnostem ústav nedošel k ničemu jinému,

nežli k rozpracovávání politicko-ekonomických tézí, importovaných

k nám vyzkoušenými kanály ze Sovětského svazu. Na místo

dogmatických příkazů, které se do Československa sdělovaly v 70.

letech, od poloviny 80. let sem začaly touto cestou proudit prvky

reformního socialismu vypracované Gorbačovovými ekonomickými

poradci. Na tomto základě byla založena i prognóza hospodářského

vývoje z roku 1988, která se šířila v Československu nejprve po

stranické linii a kterou posléze zpopularizovala Svobodná Evropa.

Zmiňovaná expertýza konstatuje: "Práce, které zde byly

vypracovávány před r. 1989 a zčásti i v r. 1990, byly poplatné

tehdejší politickoekonomické ideologii (i když některé se v

mezích možnosti pokoušely o kritiku a návrhy dílčích úprav v

rámci daného systému) a byly překonány pozdějším vývojem. Nové

věděcké práce, vytvářené již v rámci demokratických a tržních

paradogmat, jsou v počátcích a někdy jsou poznamenány nedostatky

vyplývajícími z obtížné názorové a myšlenkové transformace

ideologicky dříve jinak zaměřených vědeckých pracovníků."

Hra na opozici

To však již vrcholila krize uvnitř komunistické věrchušky v

Československu, což bylo způsobeno stále výraznější názorovou

diferenciací mezi jednotlivými proudy v ÚV KSČ i v StB.

Prognostický ústav se dal plně do služeb jednoho z proudů, který

vsadil na kritický přístup vůči Jakešovu vedení. V pozadí tohoto

proudu nebyl nikdo menší než ochránce ústavu L.Štrougal.

V průběhu roku 1989 se pracovníci ústavu aktivizovali a již od

ledna tohoto roku se stále více angažovali v akcích občanského

odporu. Jejich podpisy nechybějí na žádné z tehdejších peticí

vyjadřující se ke stavu společnosti. Nepřekvapuje nás v této

souvislosti, že jedním z nejaktivnějších aktivistů při

podpisování petice Několik vět v tomto ústavu byl M. Ransdorf,

důsledný neostalinista, který je dnes poslancem FS za KSČM. Lze

jen s humorem vzpomínat na situaci, v níž M. Randsdorf morálně

vítězil nad V.Klausem, který se nedal k podpisu přimět navzdory

veškerým plamenným výzvám.

Od komunistů do OF

Díky těmto akcím a chytře koncipovaným článkům M. Zemana získával

tak Prognostický ústav v průběhu roku 1989 na popularitě, což

nebezpečně narušovalo rozložení sil v komunistickém boji o moc.

Jakešovsko-štěpánovská klika, která v posledních měsících své

vlády sázela již jen na represivní prostředky, proto nakonec

rozhodla o ukončení činnosti Prognostického ústavu. V. Komárkovi

bylo toto rozhodnutí sděleno v pátek 17. listopadu 1989.

Existenční ohrožení a ztráta výsadního postavení uspíšila

rozhodnutí V. Komárka o rychlém přechodu do řad otevřené opozice.

Paralelně s ním pronikli do nově vznikajícího Občanského fóra i

další exponenti komunistických mocenských struktur.

Občanské fórum přivítalo V. Komárka s otevřenou náručí.

Prokomunistická politika OF před nástupem V.Klause do funkce

předsedy totiž plně stavěla na mužích, kteří by se dokázali

dostatečně halasně zříci své komunistické minulosti, ale

postupovat nadále podle dobře zažitých komunistických praktik.

Prezidentem republiky se naštěstí V. Komárek nestal, vzrušená

doba nicméně přinesla plody. Dokud nepřišlo vystřízlivění,

působil jako místopředseda federální vlády "národního

pozorumění", později se udržel alespoň jako poslanec FS. Zbývá mu

však i čas na vědeckou práci - respektive na sbírání vědeckých

titulů. Již v prosinci 1989 se nechal zvolit místopředsedou ČSAV

a ministr Adam se mu zase postaral o bezpracné přiklepnutí titulu

universitního profesora.

Prognostická paralýza

V. Komárek nadále stojí v čele Prognostického ústavu, ačkoli na

jeho řízení už prakticky nemá mít čas. A tak vše za něj vyřizují

jeho zástupci, jako např. R. Vintrová, která ještě několik měsíců

před listopadovou revolucí prohlašovala na veřejné stranické

schůzi: Soudruzi, raději se budu mýlit se stranou, než abych měla

pravdu proti straně.

Po odchodu špičkových ekonomů z ústavu do vládních funkcí zde

zůstává jen velmi málo odborníků. Většina z těch schopných si

založila soukromé akciové společnosti a s klidem využívá pro

soukromé účely přístrojové vybavení ústavu. O počítače tu ostatně

není nouze - několik ještě nevybalených tu marně čeká na zapojení

už od revoluce.

A to nás nesmí překvapit, že právě v tomto ústavu působí - údajně

na příkaz ministra V.Dlouhého - záhadný pan Krivošejev, sovětský

státní občan, který v naší zemi sondoval poprvé půdu v průběhu

"pražského jara" 1968. Tehdy o sobě prohlašoval, že je novinář.

Když se sem vrátil necelý měsíc před 17. listopadem 1989, byl již

z něho odborník na československo-sovětské hospodářské styky.

Nyní ho Prognostický ústav platí údajně proto, aby napomáhal

řešení problémů spojených a nákupem ropy. Vše je opravdu v

dobrých rukou...

Ve službách sociální demagogie

Jediným pseudovědeckým výstupem tohoto zařízení je bombastická

kritika průběhu ekonomické reformy, se kterou se pokusil

V.Komárek rozčeřit hladinu veřejného mínění před prázdninami.

Brožura by klidně mohla sloužit jako agitační příručka

komunistické nebo sociálně demokratické strany, do jejichž řad se

mezitím marxistický prognostik uchýlil. Pomocí nehorázné sociální

demagogie se pokouší opět získat do svých rukou moc, o kterou

přišel po odchodu z vlády. Je velice smutné, že se do přípravy

tohoto pamfletu vedle bývalých komunistických pohlavárů zapojili

i někteří solidní vědci, kteří v Prognostickém ústavu dosud ještě

setrvávají.

Nelze než doufat, že se díky nadcházejícím volbám postava

V.Komárka vytratí z naší politické scény a spolu s ním další

komunisté, kteří se svého komunismu nemohou zbavit pouhou

proklamací, protože už jim vrostl do těla a stal se jejich

integrální součástí. Nikdo však nemůže zajistit, aby se V.Komárek

nadále nepromenoval před naší veřejností jako zasloužilý vědec a

ředitel důvěryhodného ústavu.

Výše zmíněná expertýza sice došla k návrhu řešení, který by

umožnil renovaci ekonomické vědy u nás. Lze však předpokládat, že

se prezídium ČSAV jako obvykle zalekne politických vlivů, které

se k V.Komárkovi váží a budou vázat. A tak zřejmě zůstane

nenaplněn závěr výše zmíněné důvěrné expertýzy, v němž se došlo

zřejmě k jedinému možnému řešení - totiž ke zrušení.

Co s Prognostickým ústavem ?

V expertýze se totiž píše: "Pro překonání ideologické monokultury

a vazeb na staronové mocenské struktury považujeme za nutné

nalézt cestu, jak omezit podíl dosavadních vědeckých pracovníků v

těchto ústavech a vytvořit prostor i pro pracovníky, kteří dokáží

vycházet i z jiných pozic než z marxistické ekonomické ideologie.

Pokoušet se o dosažení názorové plurality silami vycházejícími

zevnitř těchto ústavů považujeme za málo nadějné vzhledem k

výchozímu deformovanému kádrovému složení jejich vědeckého

kolektivu a řídících orgánů.

Pokud má dojít k faktickým změnám a nikoliv jen k formálním či

pouze k terminologickým změnám, je nejschůdnější a pravděpodobně

jedině možné postupovat tak, že dosavadní ekonomické ústavy budou

v rámci ČSAV zrušeny a k datu jejich zrušení bude v rámci ČSAV

vytvořen jediný ekonomický ústav. V konkursním řízení budou do

nově zřizovaného ústavu ekonomové přijímáni na základě svých

odborných znalostí a bez ideologické předpojatosti. Neměli bychom

v rámci základního výzkumu za každou cenu usilovat o převádění

dosavadních marxistických ekonomů na nemarxistické ekonomy, ale

soustředit se především na mladé, kariérou marxistických vědců

dosud nezatížené vědecké pracovníky."

Jan Doubský