--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr, Král Jan č.: 486
Název: Hovory z Jundrova
Zdroj: NN Ročník........: 0001/005 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Stop Komunismu

Petr Cibulka z Brna byl poprvé do vězení poslán v roce 1978 ve svých 27. letech. Po návratu putoval za mříže ještě čtyřikrát a v komunistických lágrech si odseděl bezmála pět let. Z poslední dlouhé vazby se dostal až díky listopadovému převratu.Horní sazba jemu "příštích" paragrafů byla v posledním případě desetiletá. Petr se stal jedním z nejznámějších

politických vězňů Husákova československa. Ač paragrafy, za které byl vězněn, byly různé, důvod byl jediný - šíření samizdatové literatury, nahrávek tzv. "nelegálních" hudebních skupin a práce v nezávislých iniciativách. Nyní žije v Brně-Jundrově ve stavení, kde je z bývalé maštale udělána tiskárna. V ní Petr, jako šéf Nezávislého tiskového a informačního centra spolu se svými přáteli na dvou předpotopních tiskařských strojích tiskne necenzurované noviny TY RUDÁ KRÁVO a další práce na zakázku. Jeho sveřepnost, s jakou vystupuje proti komunismu, mu přináší mnoho neradostných chvíl i nyní. Přímo v judrovském stavení mi Petr odpověděl na několik otázek :

Petře, zkoušel jsi podat trestní oznámení na ty, kteří tě do vězení dostali?

Protože si myslím, že v právním státě mají zločinci sedět za mřížemi a ne běhat po svobodě, natož nám dále vládnout, tak jsem podal trestní oznámení na všechny estébáky, soudce a prokurátory, kteří mne do vězení dostali a bachaře, kteří mne tam mlátili jako zvíře. Výsledek je takový, že prokuratura tyto zločince velmi účinně hájí. Odnesl jsem si z toho jeden

základní poznatek, že v dnešním Československu není možno sebevětšího komunistického zločince postavit před soud.

Veřejnost si tě hodně pamatuje z doby, kdy se pár měsíců po listopadu 1989 odehrával v Brně známý spor Šabata-Cibulka... Domnívám se, že tento spor byl interpretován novináři, kteří sloužili mocným, a proto i můj spor s Jaroslavem Šabatou interpretovali tak, aby se novým mocným zavděčili. Proti vůli brněnské veřejnosti Jaroslav Šabata, Jiří M<129>ller a jejich klan - samozřejmě brněnská Obroda - prosadili rozhodnutí ponechat ve funkci komunistického primátora. To byl počátek sporu. Ovšem

ve skutečnosti se vždy jednalo o demokracii. Po roce se v podstatě stejný proces odehrál v pražském vedení KC OF, kdy i tam posílily svoje pozice antikomunistické síly, které došly k názoru, že demokracie a liberálně tržní ekonomika se s komunisty budovat nedá. Tyto síly našly svého mluvčího ve Václavu Klausovi a to vedlo ke konci Občanského fóra.

Začal jsi nyní vydávat časopis s názvem TY RUDÁ KRÁVO. Velmi se v něm útočí proti bývalým i nynějším komunistům a lidem spjatým s minulým režimem...

Domnívám se, že smyslem angažování se v politice je dostat společnost na vyšší kulturní a mravní úroveň. V praxi to znamená vytvořit pro lidi takový prostor, aby se mohli účastnit tvorby všech rozhodnutí, která se jich nějakým způsobem dotýkají. Tento prostor je vytvářen právě pomocí referend - spolupodílet se na kontrole moci zdola. Pojetí komunistické demokracie

a demokracie, kterou si dnes vládnoucí klany vytvářejí k obrazu svému, takové pojetí, které dnes vidím kolem sebe, je nedemokratické.

V cestě za naplněním pojmu demokracie jako vlády lidu stojí klany současných i bývalých komunistů a lidí, kteří se tak dobře adaptovali na komunistickou diktaturu. Vím, že těchto lidí je obrovské množství a jsou na všech důležitých

a rozhodujících místech. To podle mne ale není důvodem k tomu, aby člověk rezignoval a aby se nesnažil získat lidi pro takové pojetí

demokracie, které by jim umožnilo rozhodovat o všem, co pro sebe považují za důležité.

V rámci těchto věcí se v poslední době hodně hovoří o debolševizaci. Každý si však tento termín vysvětluje poněkud jinak...

Ještě za komunistů jsem přemýšlel o tom, co podniknout, aby se to, co jsme zažívali, již nikdy nemohlo opakovat. Mám to sestaveno do určitého bloku opatření, které společnost musí prosadit, pokud chce v demokracii přežít. Jednalo by se o blok právních kroků, který byl zveřejněn v našem časopise TY RUDÁ KRÁVO pod názvem "Stop komunismu v právním státě". Prohlásit KSČ,StB

a Lidové milice za zločinecké organizace. Aktivisté těchto organizací, kterým bude prokázána konkrétní trestná činnost, musejí být postaveni před soud. Druhý zákon by měl vyřadit příslušníky komunistické nomenklatury z let 1948-1989, dále placené funkcionáře organizací Národní fronty, příslušníky, STB, konfidenty a další aktivní

kolaboranty na pět let z veřejného a politického života, státní správy a hromadných sdělovacích prostředků. Třetí zákon by měl vyřadit uvedené zločince z účasti na privatizaci, soudním i mimosoudním odškodnění. Tento zákon považuji za klíčový, neboť je známo, že KSČ připravila velmi kvalitní plán na převzetí moci ekonomickými prostředky. V rozsáhlém dokumentu ÚV KSČ z 21.11.1989 vypracovala strana do detailu strategii pro svoji komunistickou nomenklaturu a transformaci majetku KSČ v nových podmínkách do ekonomiky, jeho kapitalizaci a prostřednictvím svých miliard uchování - tentokrát již skutečně na věčné časy - vedoucí úlohy svých lidí.

Když jsem měli před několika týdny možnost tento dokument studovat, byl jsem zděšen tím, že to komunistické straně vyšlo do posledního písmene. Pokud mluvíme o zlomení moci KSČ, ale necháme ji všechny špinavé peníze k dispozici, tak jsme rozhodli o osudu demokracie na generace.

Na pojem debolševizace ostře navazuje téma lustrací. Nejčastějším argumentem těch, kteří lustrovat nechtějí, je ten, že materiály StB mohou být neúplné, zfalšované, nebo že v nich může být spousta chyb. A tudíž by jejich zveřejněním mohlo dojít k osočení nevinných...

Já bych doplnil argumenty obhájců konfidentů o apely na lidskost, odpuštění, toleranci, humanitu atd., atd. Jak správně před časem napsaly Studentské listy, tyto argumenty používají právě lidé, kteří jsou si vědomi skutečnosti, že v politickém zápase zvítězi ti, kteří mají na protivníka víc kompromitujících materiálů. Proto lidé kolem Čalfy, Pitharta,

Diensbiera a Havla v žádném případě zveřejnění kompletních registrů svazků nepodporují a vědí velmi dobře, proč. navíc podezřívám tyto lidi, konkrétně premiéra čalfu, že úmyslně blokují i zcela legální a opodstatněné požadavky na provedení lustrací.

Nedomníváš se, že požadavky debolševizace a lustrací zasahují do Charty lidských práv adalších mezinárodních dokumentů o lidských právech, na jejichž porušování v bolševickém Československu nezávislé iniciativy takřka neustále upozorňovaly?

Kdyby konfidenti StB nespolupracovali s touto zločineckou organizací, nemuseli se obávat o svoje lidká práva. Ten, jemuž byla v minulosti lidská práva druhých lhostejná, je teď vrcholně sprostý, když se na lidská práva odvolává. Museli bychom potom potrestat i proti porušování lidských práv zlodějů, násilníků a podvodníků, protože i jejich lidská práva jsou při zatčeni, vyšetřování

a ve věznicích porušována. Pokud naše společnost bez jakýchkoliv výčitek svědomí trestá zloděje, kteří ukradnou jeden nebo dva tisíce korun, nechápu potom, proč je tolik pokřiku kolem potrestání zločinců, kteří 40 let terorizovali tuto společnost, mají na svědomí tisíce lidských životů, statisíce lidí vyhnali do emigrace, ničili morální a kulturní úroveň tohoto národa, zničili ho ekonomicky, zničili životní prostředí. V podstatě není zločinu, kterého by se komunističtí bandité nedopustili.

V úvodu našeho rozhovoru jsi kritizoval práci novinářů. Máš s nimi opravdu až tak nedobré zkušenosti?

Většina těchto lidi je tak zapletena s předchozím režimem, že rezignovali na vlastní myšlení, názor, stupnici hodnot, že dnes vůbec nejsou schopni hrát roli, kterou hrají sdělovací prostředky všude na světě - tj. kontrolu vládní moci. Když se občanské komisi v Brně podařilo získat vysoce výbušné, kompromitující materiály na špičku bezpečnosti a ministerstva vnitra a seznámili jsme s nimi na tiskové konferenci brněnské novináře, tak reakce těchto novinářů byla až zrůdná. Vůbec je nezajímalo to, co se dozvěděli na zástupce brněnského náčelníka policie mjr. Malého. Nezajímalo je, že aktivně potlačovat protisovětské demonstrace v roce 1969, že byl za nacistické okupace členem kolaborantské organizace kuratorium, nezajímalo

je ani mnoho dalších podobných informací. naopak začali útočit na mne, jak jsem se k těmto materiálům dostal a jak jsem se mohl opovážit je zveřejnit. Brněnští novináři se tak fakticky stali nejlepšími obhájci mjr. Malého na kterého občanská komise podává trestní oznámení za způsob vyšetřování vražd odpůrců sovětské okupace v roce 1969, které on sám vyštřoval.

Několikrát jsi se vyjádřil, že jako člen brněnské občanské komise nesouhlasíš s prací českého ministra vnitra Tomáše Sokola...

Prověrky StB v Brně a Jihomoravském kraji dopadly katastrofálně. Zhruba 75 procent příslušníků StB dál slouží v resortu ministerstva vnitra ČR. je to jednak vina klanu kolem Jaroslava Šabaty, Jiřího M<129>llera a Petra Zemana, kteří se na prověrkách StB podíleli, jednak ministra vnitra Tomáše Sokola, kterého tato situace nechává lhostejným. Na českém ministerstvu vnitra vládnou staré struktury, nomeklaturní kádry a tohle považují za nebezpečné, neboť těžiště bezpečnosti je dnes v republikách, nikoli na "federálu". "Na "federálu" je situace poměrně dobrá, kdy Janu Rumlovi, Františku Stárkovi a jejich lidem se podařilo práci "federálu" zprůhlednit a zdemokratizovat. I když i tam jsme jenom na počátku cesty.