--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hoffman Evžen č.: 468
Název: Slovo prostého občana
Zdroj: NN Ročník........: 0001/005 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Podle mého názoru po jednačtyřiceti letech zkázyplné, zločinné a necivilizované komunistické diktatury nově vzniklý civilizovaný demokratický stát, který se slavnostně zříká své hanebné minulosti, by měl, nebo přinejmenším by alespoň mohl, docela dobře komunistickou stranu zakázat, jak někteří žádají. Komunistické strany existují, byť jakkoli miniaturní,

ve všech civilizovaných evropských zemích, totiž v zemích s dostatečným demokratickým zázemím, v zemích, kde je si možno tento luxus dovolit, ale hlavně v zemích, kde se komunistická strana dosud nedopustila zločinů velezrady, jehož se ta naše dopustila v únoru 1948, kde se komunistická strana nedopustila vyhlazovacích akcí na tisících nevinných občanů (jachymovské tábory smrti),

v zemích, kde se nedopustila bezuzdného vykořisťování desetitisíců vězňů, bestialně týraných pro jejich civilizvané demokratické smýšlení a kde tyto strany neměly možnost okrást stát o veškeré bohatství země. V řadě ostatních, rovněž od komunistické diktatury se osvobodivších států, projevily komunistické strany po totálním ideologickém, politickém a hospodářském debaklu alespoň minimum smyslu pro fair play tím, že si změnily firmu i program, třeba jen proto, aby unikly zákazu, který zřejmě samy považovaly za oprávněný. Nikoli tak Komunistická strana Československa, které

nepovažuje za žádoucí změnit svůj zcela zprofanovaný název, natož marx-leninský program. Ne, rasismus skutečně nikdy nepatřil k pilířům jejich ideologie. O to víc však násilí, spojené se soustavným ohlupováním a mravním zbídačením národa a státně provozovaným loupežnictvím, tvoří dosud základ politické činnosti československých komunistů. Odmyslím-li si z jejich myšlénkového "pokladu" průkazně vadnou thesi o nadhodnotě, vykořisťování a z ní vydedukovaném postulátu třídního boje, třídní nenávistí, světové revoluce a diktatury proletariátu, pak z celého "učení všech učení" zbydne už jen okřídlené : "Když se kácí les, tak lítaj třísky". Přes tento navýsost násilnický program sestává nová politická elita v novém, osvobozeném Československu z lidí k němu se hlásících, nebo lépe řečeno, k němu donedávna se hlásících. Celý civilizovaný demokratický svět s plným pochopením a zadostiučiněním kvitoval rozpeštění, nebo alespoň přejmenování zdiskreditovaných komunistických stran východní Evropy s uspokojením.

A jako každý člen německé NSDAP je dosud spoluzodpověden za zločiny nacistické hrůzovlády, tak je každy člen KSČ spoluzodpověden za zločiny té komunistické. O kolektivní vině nelze mluvit v případě příslušníků jednoho a téhož národa, kteří mohou být stoupenci různých světových názorů, lze o ni však mluvit v případě příslušníků

jedné a téže politické strany, hlásících se k témuž zvrácenému politickému programu, a to bez ohledu na jejich početnost.

Připadá mi v této aouvislosti absurdni mluvit o skvělých členech KSČ a také o těch, kteří byli ve straně jen proto, aby mohli něco smysluplného dělat. byli to naopak nečlenové strany, její odpůrci od samého začátku, kteří považovali v době ohrožení demokracie v československu a v následujících letech zdánlivé beznaděje za smysluplné obětovat své životy,

zdraví, své existence, rodiny a majetek za pravdu, demokracii a svonodu národa.

Principem respektu vůči státní vrchnosti je spravedlnost ve všech oblastech společenského života, která trestá nejen kriminální, ale i politické zločiny (norimberský tribunál). Jako je pro mne nepředstavitelné, aby ve vůdčích státních funkcích poválečné ČSR stáli bývalí vlajkaři a jiní kolaboranti s nacistickým Německem, tak je pro mne nepochopitelné, že

mezi dnešní politickou elitou v československu jsou lidé spoluzodpovědní za dlouholeté utrpení a totální zbídačeni národa.

Evžen Hoffmann