--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 469
Název: Rozhovor s Robinem Hájkem
Zdroj: NN Ročník........: 0001/005 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 02.10.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Rozhovor s Robinem Hájkem S Robinem Hájkem rozmlouvali Petr Cibulka, Bedřich Karel a František Kostlán.
Metody Státní bezpečnosti při získávání občanů ke spolupráci, to bylo jedno z témat rozhovoru s Robinem Hájkem (nar.1949), který řadu let působil jako zvukový technik řady profesionálních hudebních skupin i undergroundové scény. Jednou z nich byla známá kapela The Plastic People of the Universe, se kterou Robin v sedmdesátých letech spolupracoval.
F.K. Robine, pověz nám v čem spočívala Tvoje spolupráce s undergroundem a proč Tě Státní bezpečnost kontaktovala ?
R.H. Jako zvukař profesionálních skupin jsem se začal o Plastiky zajímat asi v roce 1972, tehdy jsem se do skupiny dostal a po odchodu jejich zvukaře jsem se jím stal sám. Pak jsem se seznámil s celým zákulisím, včetně Petra Cibulky a tehdy to začalo dostávat jaksi politickej směr a to bylo ještě dost dlouho před rokem 1977, tedy před Chartou. Plastici politiku nedělali, to až po Chartě a první, zároveň i poslední politická písnička byla skladba Sto bodů. V roce Charty jsem se seznámili s Petrem Cibulkou, nahrávali jsme pásky všech undergroundových skupin a spolupracovali jsme i s Jazzovou sekcí.
P.C. Jenom bych doplnil, od roku 1977 jsme s Robinem dělali alternativní scénu a později jenom underground. Začátkem 80 let, když mne propustili z vězení, jsem se začal víc orientovat na alternativu, protože underground byl v podstatě mrtev, téměř ho zlikvidovali.
F.K. Chci se vrátit k druhé části otázky - jak a proč Tě StB kontaktovala a jak Tě vydírali ?
R.H. Tehdy jsem se o politiku nezajímal a všechno začalo v souvislosti s Chartou a Plastiky. K tomu kontaktování došlo v roce 1982, měl jsem tátovo auto, které bylo sice psaný na něj, ale dal ho mně. Tenkrát táta dostal předvolání do Legerový ulice na VB. Když tam přišel, tak mu řekli, že se to týká technického stavu vozidla, když se vysvětlilo, že auto patří mně, dostal jsem
předvolánku. Tam si mně vzali nahoru do vyšetřovací místnosti a řekli, že se jedná o velmi vážnou věc. Snažili se mi "osvěžit" paměť, připomněli mi, že jsme tehdy byli s Petrem Cibulkou u kamaráda u Svitav, který byl předtím zavřený pro údajnou špionáž. Pak mi začali vyprávět, že se tam stala nehoda, že někdo porazil dítě a ujel. Tvrdili mi, že mají
nezvratný důkazy, že jsem to byl já. Tomu jsem se pochopitelně strašně divil a tak mi předložili expertizu z Ústavu barev a laků, předložili vyhodnocený střepy a kousky barvy a vysvětlovali mi, že všechno souhlasí. Měli taky výpovědi dvou nebo tří svědků, kteří si dokonce měli jasně zapamatovat i číslo auta, takhle mně chvíli zpracovávali, byl jsem zamozřejmě
pěkně ztuhlej. Potom esenbák odešel a přišel jinej, přadstavil se jako pracovník StB, odboru kontrašpionáže, začal vysvětlovat politickou situaci a podobně. Zjistil si dokonce, že mám zaplacenej zájezd k moři, do Rumunska, říkal, že mně nechce ovlivňovat, ale nebudu-li souhlasit, tak nikam nepojedu. Psycholodický nátlak stupňoval a já jsem byl poprvý v životě pěkně zaskočenej.
Byl jsem z toho špatnej, když mně měl pěkně dole, tak mi předložil pěknej papírek s odznákem, že se mnou jako dohodnou spolupráci, zařídí, aby z toho nic nebylo a všechno, že se odloží až po dovolené. Nakonec jsem tedy podlehnul - dostal jsem krycí jméno Muzikant a on sám se představil jako Ivan Kavan, stářím přibližně jako já, a že mně bude navštěvovat...
F.K. To vše bylo ještě ovlivněno tím, že jsi čekal rodinu ?
R.H. To je pravda, manželka byla v jiném stavu, bylo to někdy na konci června nebo začátkem července...
P.C. Zajímavý bylo, že si ho zavolali až za rok po údajný bouračce, a že mne vůbec nepředvolali a to jsme měli být v autě spolu...
R.H. To je fakt a zdůvodili to tím, že by jim Cibulka stejně nic neřekl. Navíc bylo zajímavý, že to auto bylo opravdu nabouraný, přestože jsem s ním neboural, museli to udělat dodatečně, naklepli to a barvu použili k fingování havárie.
F.K: A co následovalo, co si dělal potom?
R.H. Já jsem to všechno, co po mně chtěli řekl Petrovi Cibulkovi, napsal jsem to na kus papíru a v obálce odnesl Haničce Šabatový, aby to použila kdyby to bylo třeba. Oni mi napoprvé neřekli o co jim jde, to až při další návštěvě. Ten Kavan mi vysvětlil, že Cibulkova činnost není v zájmu republiky, že potřebují informace co Petr dělá, kde se pohybuje a s kým se stýká, co plánuje a podobně. Já jsem se z toho snažil vyvlíct a vymýšleli jsme jak se z toho dostat ven. Zašel jsem za Kalinou, synem bývalého náčelníka správy VB v roce 1968, měl padáka a byl spíš proti komunistickému systému. Kalina se zabýval lidmi kolem undergroundu, zastupoval je jako právník a on mi poradil, abych se snažil věc zveřejnit takovým způsobem, aby všichni pochopili, že jsem na ně nasazenej. Tvrdil, že StB je mstivá a kdybych se jim po podpisu postavil, mohli by se mnou zacvičit. Když jako zvukař jsem se o politiku nezajímal a najednou se pohybuju mezi lidmi z Charty, že to není normální, když se ta spolupráce provalí, tak jim budu k nepotřebě...
F.K. Jakým způsobem s Tebou estébáci udržovali kontakt ?
R.H. Třeba mi zavolali do práce, já jsem měl taky číslo toho estébáka, na který jsem mu mohl zavolat - vždycky jsem musel říci jeho jméno, on se mi ozval a přišel na schůzku. Ten první, o kterým jsem mluvil, byl Kavan a ten mne "předal" v parku na Žofíně jinýmu estébákovi, který se představil jako Jan Marek. S tím prvním jsem se sešel dvakrát, poprvé když mne kontaktoval a podruhé,
při předání tomu druhému. ten Marek pro mne několikrát přijel autem, jeli jsme někam dál do restaurace třeba na kofolu, tu jsem si ale platil sám. Odmítl jsem od nich jakoukoli podporu, kterou mi nabízeli...
F.K. Kolik Ti nabízeli ?
R.H. Nikdy neřekl cifru, ale rovnou povídal, že to žádný velký peníze nebudou. Spíše nabízeli různý služby, například pomoci s bytem, možnost kariéry v zaměstnání a pod. Vždycky jsem to odmítl, už jsem byl chytřejší. Zval mě třeba do kanceláře vedoucího bistra ve autobusového nádraží na Florenci, musela to být konspirační místnost a vedoucí bistra byl určitě jejich člověk.
F.K. V době, když jsi podepsal spolupráci jsi pokračoval dál ve své profesi ?
R.H. Pracoval jsem ve zvukařině dál, na základě mojí práce vyšlo několik elpíček plastiků v Kanadě a ve Švédsku, dělal jsem nahrávky Svaťovi Karáskovi, Charlie Sokolovi a pro Vlastu Třešňáka. Jenom mne udivilo, že jsem za tohle nikdy nebyl popotahovanej, bylo snadný zjistit, jak se nahrávky dostávají ven. Nikdy mi, kromě nátlaku před podpisem spolupráce, nezkřivili vlásek na hlavě. A to přesto, že informace, který ode mne dostávali byly nulový hodnoty a úmyslně zkreslený, neměli důvod mne nijak chránit...
F.K. Estébáci působili dojem, že jsou dobře informování o poměrech v unedrgroundu ?
R.H. V podstatě ano, dozvěděl jsem se od nich víc informací, než jsem věděl sám. Od nich jsem se dozvěděl mnoho věcí, pravdivých, které mi neřekli ani lidé jichž se týkalý. Myslím, že byli výborně informovaní svými koupenými lidmi z undergroundu...
B.K. Undeground byl balast, který sloužil jejich umělý konstrukci, tam mohli lovit a rovněž budili zdání, že se podobné akce šíří a mohli ty lidi využívat...
P.C. Tento rozhovor má myslím jeden smysl - sice v tom, že ti lidé, kteří byli donuceni ke spolupráci vydíráním měli možnost se tomu vyhnout vhodným zveřejněním této činnosti, stačilo informovat ostatní, že byli získání ke spolupráci. Za druhé - jde o to, že lidé kteří vydírali, estébáci, nebyli dosud postaveni před soud a nikdo se k tomu nemá...
F.K. Mimochodem, jak se díváš na lustrace ?
R.H. Považuji zveřejnění jmen všech za bezpředmětné, jsem pro zveřejnění jmen pracovníků StB, u spolupracovníků je to na štíru s morálkou...
B.K. Nebereme požadované zveřejnění jmen všch i spolupracovníků jako mstu, rozhodně nejsem krvežíznivec, ale těchto lidí je ohromné množství, snad 150.000 a my chceme zabránit jejich zneužití, zabránit jejich vydírání. Navíc zatajování jmen těchto lidí poskytuje prostor komukoli, kdo chce nařknout ze spolupráce se StB kohokoliv a ten nemá obranu, kromě soudu a to je na dlouhé lokte.
R.H. Myslím si, že mohli podpisy některých lidí zfalšovat...
P.C. Ty záznamy jsou zpochybňovány všemi těmi, kterých se to týká, nebo si myslí, že by se ho to mohlo týkat... Lidé, kteří byli u zdroje mi řekli, že falšování je vyloučené, astébáci to dělali sami pro sebe, pro svou práci a pokud by se zjistilo, že zápis v registru je nepravdivý byl by to naprostý skandál, ten falšovatel by šel na roky do vězení.
B.K. Pravděpodobné je, že vysoce postavené osoby, se kterými mohli v případě jejich spolupráce počítat do budoucna, třeba v dnešní době, nebyly v registru zapsány, byli někde evidováni, ale třeba v kategorii "F". Ty si samozřejmě nechali v záloze, aby byli použitelní. Proč by je inzerovali, když je možno se k běžným registrům dostat ?
P.C. Estébáci tady pracují dál a na vyšší úrovni. Například akce Mošnov, ta byla typická. Je tady armáda 150.000 agentů a ti jsou použitelní pro všechny, samozřejmě je využívá i KGB a dokud jim nevyrazíme tuto zbraň z ruky čili, pokud je nezveřejníme, potom tady bude vládnout KGB nadále. Tento stát nebude mít nikdy dostatek financí, aby dokázal udržovat tak obrovskou
kontrašpionážní organizaci, aby armádu agentů udržela pod kontrolou. Zveřejnění jmem těchto lidí - estebáků, agentů i komunistické nomenklatury, což je hlavní původce bolševických zločinů, milicionářů, placených funkcionářů NF a pod., to je elementární krok sebeobrany.
R.H. S takovým zveřejněním bych souhlasil taky.
F.K. Pokud jde o zákaz povolání, potom je třeba vyloučit jejich zaměstnávání na určitých funkcích - ve státním aparátu, armádě, bezpečnosti, prokuratuře, soudech a podobně. Tito lidé byli díky svému členství v KSČ ve výhodě a tím, že udávali a byli ještě maximálně loyální, měli další výhodu navíc...
F.K. Co si myslíš o sametovosti, kterou se stále ohánějí ?
R.H. Havel se ke komunistům chová pomalu jako ke kamarádům, já kdybych byl na jeho místě, tak bych vzal od hlavy státu až po předsedu KSČ na závodech a podle výplat bych odsoudil, sebral bych jim důchody a dal jim stejný jako obyčejným lidem, dostali by byt jako každý jiný, prostě konec a tečka. Tohle všechno Havel neudělal a všechno svědčí o tom, že si to asi domluvili... Konečně Hanzalovy rozhovory ze Svobodné Evropy tomu nasvědčují...
B.K. Udělali to špatně, kdyby rovnou tenkrát řekli, že ke konsensu došlo z důvodu možného krveprolití, tak by to lidi brali. Pokud pravda o dohodě vyleze na světlo nyní, nebude to bez kbelíků špíny. Postavit disent na sokl a uměle ho tam udržovat není dobré. Proto mám dojem, že šlo o mnohem víc, než o pouhý kompromis...
Smyslem tohoto rozhovoru je, mimo jiné ukázat, že ne všichni spolupracovníci StB byli zločinci všeho schopní. Všichni mohli zabránit spolupráci jejím zveřejněním. V neposlední řadě chceme dokázat, že nám nejde o výmysl levice - hon na čarodějnice. Pouze chceme zabránit vydiratelnosti a posoudit očistu společnosti od skutečných zločinců.