--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Koudelka Josef č.: 520
Název: Útěk
Zdroj: NN Ročník........: 0001/006 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1952 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V zemi, kde průchod bezpráví a zločinecké svévole podléhá beztrestnosti, nemůže nastoupit éra práva a spravedlnosti... Koudelka Josef
Snad jen samotný Bůh posoudí žalobu, s ní spojenou ztrátu 13 let nejproduktivnějšího věku v podmínkách odporných a odpuzujících komunistických kriminálů...
Jmenuje se Edward Kusnierz. Narodil se 28.9.1929 ve vesnici Smilovice, okr. Frýdek-Místek. K jeho zatčení a uvěznění došlo 25.srpna 1951 ostravskou Státní bezpečností. Po vyšetřovací vazbě, kdy StB používala všeobecně známých nejbrutálnějších a nejstupidnějších prostředků k doznání zcela absurdní viny, brněnským Státním soudem v Ostravě byl odsouzen k 18 letům odnětí svobody. Tímto arogantním, bezohledným a cynickým výkřikem justiční zvůle byl přemístěn do věznice Mírov. Se svým rozsudkem se nesmířil. Mládí, s ním nesmazatelný pocit křivdy a nepřekonatelného bezpráví páchaného k tomu v údobí plného emoce, zavdalo podnět k znovunabytí svobody i za cenu největšího rizika. A touha po získání svobody je vždy silnější než myšlenka na předčasnou smrt...
Příprava k útěku z věznice Mírov Někdy na podzim roku 1952 vězni na Mírově ze sedmého oddělení byli určeni k práci k výkopu kanálu na dvoře věznice. Mezi těmito vězni byl i Edward Kusnierz. Po několika dnech zjistili, že kanál ústí do protaženého otvoru v opevnění. Jejich zjištění zavdalo podnět k inspiraci a úvaze o provedení k útěku. V úzkém kruhu spoluvězňů se Eda Kusnierz zúčastnil jeho aktivní přípravy. Bylo zjištěno, že kanál probíhá nedaleko zámečnické dílny, kde Ondrej Budko za pomoci dalších spoluvězňů odcizili plátek pilky na železo, kterou za velmi riskantních podmínek propašoval do cely číslo 24.
V té době byli na cele vězni: Budko, Lejsek, Heinz, Dědeček, Chrastecký, Stehlík, Stadelmajer, Safar a Kusnierz. Úmysl k provedení útěku byl všemi přítomnými přijat pozitivně a všichni se zúčastnili s podmínkou, že nezdaří-li se útěk těm, kteří již překonají bariéru okna, neprozradí další spoluvězně. Výjimkou zůstal Dr. Stehlík, který vzhledem k vysokému věku nebyl schopen účasti. Po vzájemné dohodě vyplynulo, že je ochoten podstoupit oběti v případě neúspěchu.
Tehdy netušili, že veškerá příprava byla předem zrazena spoluvězněm Chrasteckým, a to několik dní před provedením. Tehdy netušili, že velitelství věznice se rozhodlo plánovaný útěk vyřešit úkladnou vraždou, když do otvoru v hradbách předem umístili členy vězeňské stráže s kulometem, kteří měli rozkaz zastřelit každého vězně, který se spustí z okna.
Po několika dnech v nočních hodinách všeobecné psychické zátěže se podařilo v okně vyříznout jednu z mříží. Jenže samotné provedení útěku pro nevhodnost podmínek bylo odloženo na 2.11.1952. Hodiny na místní věži odbíjely půlnoc, když hradební stráž ve věznici na Mírově zabočila za roh budovy. V té chvíli Eda Kusnierz bleskem spouštěl předem připravená prostěradla k tomu účelu svázaná z okna cely číslo 24. Ondrej Budko vyjmul uříznutou mříž, protáhnul se otvorem a spouštěl se dolů. Po dosažení pevné půdy utíkal směrem k otvoru v hradbách, tak jak bylo domluveno.
Eda Kusnierz se rovněž protáhnul vzniklým otvorem a následoval Ondreje. V době, kdy byl těsně nad zemí, z několika stran ozvala se zběsilá střelba. Do jeho uší zazněl hrozný křik Ondřeje. Přes drásající křik po dopadu k zemi běžel podél zdi za roh budovy, když došlo k pohromě. Prudká bolest v noze ho zmrazila. Byl zasažen střelou. Na další běh nebylo pomyšlení. Střelba ze všech stran zesílila natolik, že zalehnul a přitisknul se ke zdi, kde byl objeven vězeňskou stráží.
V té době nevěděl, že jeho přítel Ondrej Budko byl zasažen čtyřmi projektily do zad. Také si nebyl vědom, že budoucí svědecká výpověď vězeňské stráže Kahánka, Vašíčka a dalších prokáže, že postřílení vězni měli sloužit k zastrašení dalších vězňů s obdobnými úmysly. Pravdivost jejich budoucí výpovědi potvrdila skutečnost, že zcela bezohledně došlo ke střelbě ze všech koutů v době, kdy dvojice již zasažených ležela na zemi.
Vězeňská stráž se na něj vrhla s jejich pověstnou brutalitou. Z místa, kde byl nalezen, jej bili a dokopali na bránu, kam se doplazil po břiše. U brány zůstal ležet ústy k zemi, kde se tvořila kalužina krve. Kdosi jej stočil na bok, strhnul ruce za zády a nasadil pouta. V té chvíli zahlédnul Ondreje, kterému z kabátu stékala krev. Následoval úder do hlavy a pozbyl vědomí. Opět ho nabyl, příštího dne, kdy zjistil, že se nalézá v malé místnosti. Nevěděl, zda v dopoledních, či v odpoledních hodinách. Objevil se chodbář Kociján, který z jeho těla počal odstraňovat stopy zaschlé krve. Vyměnil přikrývku a obléknul ho do pyžama. Teprve pak si povšimnul, že u postele stojí členové vězeňské stráže. Jeden z nich držel v ruce pilku na železo a skříňku na nářadí. Pouta, která mu v nočních hodinách kdosi nasadil, byla přeříznuta v půli. Jenže obě obruče zůstaly na rukou po celou noc. Obruče byly zaseknuty. A obě ruce modré a naběhnuté. Strážný, který pouta přeříznul v půli, zaříznul i hluboko do oteklých rukou.
V ten stejný den byl poctěn návštěvou civilisty ve středních létech, který se nepředstavil. Usednul k posteli a počal hovor. Na obsah si nevzpomíná, jen tolik: Kusnierz si stěžoval, že byl strašlivě zbit. Nato civilista zakřičel: "Nikdo tě nebil, spadnul jsi z okna a na víc si nepamatuješ!"
V místnosti, kde ležel, otevíralo se v nočních hodinách ve dveřích malé okénko a členové vězeňské stráže povykovali: "Ty kurvo zločinecká, kdybych já měl službu, tak tu nehniješ!" Byl jist, že po opuštění místnosti bude zabit.
Členové vězeňské stráže po dopadení při útěku způsobili mu následné zranění:
1/ Otřes mozku
2/ Protrhlé ušní bubínky
3/ Jeden zub zlomený v půli a druhý vyjmut s kořenem. Dr. Vuns ho ustřihnul.
4/ Naražený palec pravé ruky
5/ Vykloubenou pravou ruku
6/ Silné utažení pout umrtvily funkci palce a ukazováku na obou rukou
7/ Zlomené dvě žebra
8/ Prostřelenou nohu
9/ Přeraženou pravou nohu. Dr.Vuns konstatoval, že zlomenina byla způsobena tvrdým předmětem
10/ Vykopnutý kotník
11/ Zlomený malíček pravé ruky
12/ Po celém těle modřiny a tržné rány Následky zranění
Asi dva roky po zranění byl postižen ztrátou rovnováhy a zvracením. V roce 1980 se ztráta opakovala v Luxemburgu a trvala šest měsíců. Trvalý tlak v hlavě, někdy ustupuje, jindy zesílí. Bolesti a hučení v uších zesílí, když je nastydlý, nebo při průvanu. Při manuelní práci znervozní. Kotník zčásti ztuhlý, tím i omezený pohyb, bolesti téměř trvalé.
Dva a půl roku pobytu v samovazební cele a korekce. Několik jmen příslušníků z doby útěku:
Náčelník věznice Mírov: Král Stanislav /soudobé bydliště: Preissové 7, Brno-Žabovřesky
Zástupce: Matoušek Bezpečnostní: Stejskal
Velitel nemocnice: Svoboda Chodbař v nemocnici: Kociján
Velitel 7 oddělení: Gelbic Služba na hradbách: Kubiš
Odsouzeni za útěk z věznice Mírov v Zábřehu u Mohelnice byli: Budko Ondrej /12 měsíců/, Lejsek Karel /12 měsíců/, Heinz Eman /12 měsíců/, Dědeček Vlasta /12 měsíců/, Kusnierz Edward /8 měsíců/.
Koudelka Josef, člen KPVČ