Obušky vstříc federaci

Rádi si děláme iluze o dění které se událo před mnoha léty a dnešní představitelé z řad „osmašedesátníků“ je rádi podporují. Proč tyto vybájené, léty převelice pečlivě vypracované iluze o tehdejší svobodě občana v roce 1968 nevyužít. Co je obsahem tohoto článku je holá skutečnost o dvou dnech této doby.

Před 23 lety byl podepsán zákon o Československé federaci. Jaká byla atmosféra onoho podzimu ve městě, kde k tomuto důležitému aktu došlo?

„Krasavice na Dunaji“, jak s oblibou Bratislavané své město nazývají, byla zmítána protestními akcemi proti okupaci Československa, příchody a odchody pluků ČSLA - a o to nedočkavěji čekala na příjezd představitelů státu A. Dubčeka, J. Smrkovského, L. Svobody a dalších. Na avizované setkání se před nynějším úřadem vády Slovenské republiky shromáždil obrovský zástup občanů, který provolával hesla na podporu jejich politiky. Ať už nedopatřením, či záměrně - prostě se nedočkal. Po třech hodinách marného čekání se zástupy vydaly na demonstrační pochod do centra města. V jejich čele šli studenti vysokých škol spolu se zástupci středoškolské mládeže. Tak došli až do oblasti okolo náměstí 4. apríla, kde byli zastaveni velitelem pořádkové jednotky SNB a byli vyzváni k rozchodu. Zpočátku nesměle, ale poté mohutně zazněly sloky naší hymny, které dodávaly dění pocit čehosi povznášejícího. Žel hned po posledních slovech byl předvoj napaden příslušníky s obušky, kteří byli schováni před tímto otřesným „zákrokem“ v antonech parkujících v přilehlých ulicích. Ozývalo se sténání, obuškem dostal i voják stojící poblíž, což vystupňovalo až tak dramatickou situaci, neboť lidé křičeli: „Bijí už i armádu!“. Jak v extázi se bijícím zeleným uniformám nakonec podařilo dav rozehnat. V očích demonstrantů se zračila otázka, komu vadili a kdo dal rozkaz k jejich rozehnání.

Druhý den se před budovou Slovenského národního divadla sešli občané znovu a očekávali, že po skončení slavnostního představení promluv alespoň jeden z těchto činitelů. Zřejmě jim však nestáli ani za řeč a tito doslova jako malí kluci utekli postranním vchodem do připravených aut a odjeli. Bylo to další zklamání přítomných, největší však čekalo v příštích měsících. Politické postoje A. Dubčeka i ostatních vedly k nastolení normalizace a konci, byť jen v náznacích vytvářené demokracie u nás. Obušky začínaly být v permanenci...

M. Durdil