Náčelník Kosa noStra Československa

Alexander Dubček prohlašuje:

„Svědomí mi nedovoluje lustrační zákon podepsat“

(Rudé právo 17. 10. 1991)

Motto: „Udivuje nás, že Alexander Dubček nemůže podepsat lustrační zákon, když mu svědomí nebránilo podepsat jiné dokumenty v r. 1968.“

Pavel Bratinka (ODA)

Prohlášení Alexandra Dubčeka se mnou skutečně otřáslo. Kdo je politik Alexander Dubček? Člověk, který po značnou část svého života zaujímal ve zločinecké hierarchii vysoké až nejvyšší posty a ke své závratné kariéře odstartoval na vlně bestiálního komunistického teroru v 50. letech právě přenášením čerstvých sovětských zkušeností. Svým selháním při obraně Československa v r. 1968 umožnil přímou sovětskou okupaci, zbabělým podpisem zrádcovských moskevských protokolů plačky zradil všechny, kteří naivně věřili, že zájmy Československa staví výš než zájmy své osoby. V době, kdy se demokratické síly otevřeně postavily proti postupující marx-leninské normalizaci, Dubček aktivně pomohl z titulu své vysoké státní a stranické funkce jejich odpor rozdrtit. Nepostavil se přitom ani proti vraždění demokratů v ulicích komunistickými komandy. Dokonce ani od svých zločinců neodešel dobrovolně. Museli ho vyhodit! Ani taková politická zrůda jim nebyla dost dobrá. Potřebovali horší a našli je. A tyhle příšery dodnes beztrestně prosperují na naší politické a hospodářské scéně a to i díky dnešnímu působení Alexandra Dubčeka, který ze všech sil brání debolševizaci společnosti.

Alexander Dubček však svoje morální kvality soustavně prokazoval i po celou dobu minulých dvaceti let. Zatímco jiní chodili v důsledku jeho předchozí zločinné politiky a osobní zbabělosti z vězení do vězení nebo se zničeným zdravím, zlomeni a zastrašeni živořili, Alexander Dubček nezúčastněně mlčel. Jeho se to přece netýkalo! V roce 1976 se nepostavil na obranu vězněných umělců českého undergroundu, v roce 1977 odmítlo podepsat Chartu a stát se jedním z jejích mluvčích, nevstoupil do Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), nikdy se nepostavil na obranu politických vězňů. To vše mu ovšem nebránilo převzít v roce 1990 prestižní cenu Andreje Sacharova „za obranu lidských práv a svobod...“.

Až krátce před zhroucením otevřené komunistické diktatury odstavená stalinistická spodina s lidskou tváří (má i nacismus lidskou tvář?) si z této páchnoucí politické mrtvoly udělala praporečníka svého tažení k moci ve službách sovětské perestrojky. Proč ne? Vždyť dnešní samet je jen pokračováním komunismu jinými prostředky. Nejde přece o ideologii, jde o moc. A to se podařilo. Dubčeka, tohle individuum, které by jenom za nepatný zlomek svých zločinů muselo v každém právním státě strávit zbytek svého života ve vězení, si Václav Havel, „svědomí národa“, vybral, aby stál po jeho boku se slovy, že „bez tohoto statečného Sloáka“ si svoji politickou kariéru nedokáže představit... Být Slovákem, po těchto Havlových slovech bych se hanbou propadl!

Antonín Bělohoubek k tomu dodává: „Je přece obecně známo, jak tomu bylo i s tzv. lidskou tváří A. Dubčeka a spol. Onu „lidskou tvář“ hodlali mít jen v případě, že budeme smutně proslulou „vedoucí úlohu KSČ“ brát jako samozřejmost. Kdo ji tak brát nehodlal, tomu se i oni nerozpakovali vyhrožovat zv. socialistickou zákonností, což byla z velké části jen zvůle rozepsaná do paragrafů! Nebyla to jistě náhoda, že i pro toho zdánlivě dobrotivého Dubčeka byli bývalí političtí vězňové, organizovaní v K 231, jen „antisocialistickými silami“ a proto K 231 zakázal!

Listopad 1989 přišel i přičiněním řady tzv. reformních komunistů. To však netřeba brát jako kdovíjak velkou zásluhu, ale jen a jen jako odčinění malého zlomku jejich dřívějšího morálního pádu, jejich dřívější velké viny. Nebýt února 1948, nemuselo být ani zásluh reformních komunistů. A nemuselo být ani listopadu 1989!“

Podtrženo a sečteno: Když takové zločinné monstrum jako je 1. tajemník komunistické strany prohlásí, že svědomí mu nedovoluje lustrační zákon podepsat, můžeme si být naprosto jisti v jednom:

LUSTRAČNÍ ZÁKON JE SPRÁVNÝ!

(Až na ty bezbřehé výjimky, které ho ve sféře státní moci zcela znehodnotily. Viz. ujišťování Havla, Dobrovského a bohužel i Langoše. Je to náhoda?)

Petr Cibulka