Konfederace
politických vězňů
Voláme po
debolševizaci
Stále a
všude se mluví o tom, jak celý náš život politický, hospodářský i kulturní
prolínají živly komunistické, které sou stále ještě jako pupeční šňůrou spojeny
s bývalou totalitní stranou. Je všeobecně známo, že tato strana, aby si udržela
moc ve státě, neštítila se ničeho. Teroru, násilí, hrozeb a zastrašování,
vědomých lží, ba i vražd. Kde kdo to ví, a přece se s touto skutečností nic
nedělá - ač náprava je nutná. Čím budeme rychlejší, tím menší škody budou v
celém našem životě. Po debolševizaci volá dnes celý národ. A je zde i dobrý
příklad, jak to provést.Jde totiž o zářný příklad u našeho souseda. V
poválečném Německu také byla mafie nacistická, která se chovala stejně jako
mafie komunistická. Odstraněna byla rychle a stejně rychle proběhla všeobecná
denacifikace. Zlo bylo jmenováno, souzeno a odsouzeno. Jednoznačně by mělo být
prohlášeno, že zlo se nevyplácí už na zemi, ne až na onom světě. Takovouto
cestu musíme bezpodmínečně volit i my. Očistění veřejného a politického života
bude mít dalekosáhlý význam. Lidé se přestanou bát výhružek a zastrašování,
které je den ode dne silnější. A budou-li stanoveny přesně zásady očisty,
přestanou se bát i ti, které má komunistická moc stále v hrsti a která svedené
lidi stále zastrašuje, či udržuje v naději, že se opět vrátí život do starých
kolejí a že komunisté se opět uchopí moci. I když u nás strach stále ještě
přetrvává, je nutno jasně říci - a také pro to něco učinit - že staré poměry se
již nikdy nevrátí. Nejen my, vězňové, kteří jsme komunismus poznali na svém
těle i duši, ale i široké masy lid touží po jistotě, svobodě a demokracii.
Hlavní viníci - komunisté - zatím nebyli za své viny potrestáni, ač napáchali
mnoha zla a způsobili mnoha škod. Na rukách komunistů lpí krev tisíců
popravených, ubitých, postřílených a ztracených. Nářky z minulých let jsou
ozvěnou slyšet ještě dnes. Hekatomby slz nešťastníků zkropily naši zem na mnoho
let. Komunisté a jejich spolupracovníci, kterých je kolem nás stále plno a na
místech velmi vysokých, nevzali si z minulosti poučení, nelitují svých činů,
ale připravují se, jak znova obelstít národ. Proto je nutno hlasitě říkat, že
ne široká veřejnost, ale komunisté se mají čeho obávat a to konečného
zúčtování, které proto, že dosud nenastalo, hrozí v budoucnu. Musí být jasně
prohlášeno, že lhát, krást, ničit, omezovat, rabovat, křivit páteře,
znásilňovat slabší - anebo všemu tomuto napomáhat - se nikdy nevyplácí. Není
porozumění a usmíření tam, kde není vyrovnání. Chodí nám denně mnoho dopisů z
domova i z celého světa. A všichni naši bratři a sestry se ptají: Proč nejsme
uznáni jako třetí odboj? Proč jdou tak pomalu rehabilitace? Proč se vlečou
mimosoudní rehabilitace? Proč máme stále trpět my, kteří jsme vždy byli proti
komunismu a proč oni mají vysoké důchody, proč zrovna oni si upevňují
hospodářskou moc v různých akciových společnostech? Proč mě mají o demokracii,
o vstupu do Evropy či o tržním hospodářství poučovat lidé, kteří mi před
nedávnem vnucovali pravý opak? Mnoha otázek, které by měly být jednoznačně
zodpovězeny.
Standa
Stránský, předseda pražské odbočky KPV
Sadisticky
zabiti
Přinášíme
seznam těch, kdo byli popraveni v době, kdy komunistická strana uchopila moc a
neomezeně vládla. Více než 280 vězňů bylo popraveno. Mnozí byli umučeni a
zmrzačeni. Dnes tyto smutné seznamy doplňujeme dalšími oběťmi. Jedná se o 63
vězňů let padesátých, kteří byli jako divoká zvěř odstřeleni při přechodu
hranic, a to většinou zezadu. Někteří z nich byli ubiti již ve věznicích a na
hranice dopraveni. Justiční vraždy byly převážně doprovázeny politickými
komentáři při monstrprocesech. Státní bezpečnost - ocelová pěst - střílela lidi
jako škodnou. Dobrovolný archivář náš bratr Pepa Slatina, pilný a pracovitý,
pořídil tento dosud nikdy nezveřejněný seznam. Bylo bezpečně prokázáno, že dva
lidé byli zabiti ve vězeňském autobuse, jeden při zatýkání a další dva se stali
živým terčem na dvoře věznice. V Leopoldově byl zákeřně zastřelen starý
zemědělec Václav Průša, když ukládal přímo před očima bachaře těžké dřevo.
Přiblížil se nešťastně k ostnatému plotu, což se mu stalo osudným. Bachař zvaný
Jáno Partyzán ho zastřelil a spáchal tak vraždu, za niž nebyl nikdy potrestán,
ani předvolán k soudu. Druhý případ je ještě výmluvnější. Pětatřicetiletý Josef
Vaníček, snad v zoufalství při náhlém pominutí smyslů, šel proti ostnatým
drátům a bachařem ze špačkárny byl chladnokrevně zastřelen několika dávkami.
Ani tato vyložená vražda nebyla nikdy vyšetřována. Obě vraždy otřásly všemi
vězni v Leopoldově. Ještě sadističtější vraždy se staly na Jáchymovsku, kdy pět
vězňů dne 15. 10. 1951 bylo zastřeleno v krátké chvíli. Jednalo se o předem
prozrazený útěk a bachaři si na vězně počíhali a postříleli je jako zajíce. A
Pepa Slatina k tomu říká: Někdy jsme si přáli, aby se na nás vězně vztahoval
zákon na ochranu zvířat. Ta musejí mít dostatek potravy, nesmějí být týrána -
ale to všechno se na nás mukly nevztahovalo. Dalšími podrobnostmi útěků,
sebevražd a ubíjení vězňů se zabývají v obsáhlém článku Lidové noviny z 3. 8. 1991.
Seznam
zastřelených vězňů v letech 1948 - 1951 na západních hranicích:
Údaje
obsahují jméno, narození, působnost útvaru
A.
Cafourek, 28. 7. 1897, SNB Žel. Ruda
V. Kmoch,
25. 2. 1918, SNB Sv. Kateřina
V. Rygal,
kněz, 4. 10. 1910, SNB Aš
J. Anděl,
17. 2. 1911, SNB Karlovy Vary
A. Vrána,
7. 1. 1927, SNB Aš
A. Weis,
6. 6. 1923, SNB Aš
J. Heczko,
4. 6. 1926, SNB Český Těšín
J.
Marušák, 22. 2. 1927, SNB Cheb
F. Erkart,
15. 4. 1930, PS Černý Potok
K. Ripl,
6. 2. 1934, PS Plzeň
A. Pommer,
30. 5. 1930, PS Cheb
Z. Macan,
22. 7. 1927, PS Plzeň
L. Bačík,
22. 6. 1925, PS Znojmo
M.
Langfenerov, 23. 1. 1916, PS Sušice
J. Bašta,
15. 4. 1928, PS K. Vary
R.
Kolenko, 28. 8. 1911, PS K. Vary
O.
Püchner, 11. 7. 1923, PS K. Vary
D. Hemež,
18. 5. 1923, PS Bratislava
Š. Korčák,
9. 8.?, PS Boží Dar
K.
Ebensereit, ?, PS Plzeň
Jiří
Štrupl, 9. 1. 1926, PS Tři Sekery
J. Stočes,
29. 12. 1911, PS Loučné
J.
Štefanko, 2. 4. 1922, při přechodu stoupl na minu
D.
Kovaříková, 22. 12. 1922, PS Bratislava
J.
Schubert, 8. 4. 1914, PS Starý Hrozenkov
V.
Kafránek, asi 34letý, PS Cheb
B.
Steinacher, 23. 1. 1919, PS 6393
O.
Bergman, ?, PS Lesní Zámek
A. Diviš,
36letý, PS Šlapany
J.
Přikryl, 11. 7. 1913, S Cheb
Údaje
obsahují jméno, narození, datum a místo zastřelení
A. Sluka,
18. 2. 1906, 1. 10. 1949, Jáchymov
R.
Haschke, 12. 5. 1902, 7. 1. 1950, Jáchymov
F. Eliáš,
25. 6. 1900, 19. 5. 1950, Jáchymov
I.
Chubenov, 21. 9. 1922, 28. 9. 1950, Jáchymov
R. Kindl,
11. 9. 1929, 28. 9. 1950, Jáchymov
J.
Táborský, 1. 7. 1928, 9. 10. 1950, při zatýkání
J. Jindra,
10. 3. 1927, 3. 12. 1950, Jáchymov
J.
Dvořáček, 4. 4. 1906, 2. 1. 1951, Jáchymov
M.
Poreska, 10. 7. 1922, 11. 4. 1951, Jáchymov
J.
Mikýsek, 8. 4. 1923, 11. 5. 1951, Jáchymov
J. Čapák,
25. 8. 1931, 5. 10. 1951, Jáchymov
F. Campel,
4. 1. 1921, 15. 10. 1951, Jáchymov
V. Roubal,
31. 12. 1920, 15. 10. 1951, Jáchymov
J. Úlehla,
8. 7. 1919, 15. 10. 1951, Jáchymov
F. Petrů,
20. 5. 1907, 15. 10. 1951, Jáchymov
J. Trn,
31. 8. 1926, 15. 10. 1951, Jáchymov
J. Reindl,
4. 11. 1911, 21. 10. 1951, Jáchymov
M. Hasil,
25. 4. 1929, 28. 11. 1951, Jáchymov
J.
Jirouch, 16. 2. 1924, 30. 11. 1951, Jáchymov
A.
Beňačka, 12. 5. 1907, 8. 12. 1951, Jáchymov
F. Kudla,
5. 7. 1910, 17. 12. 1951, Jáchymov
V. Průša,
2. 4. 1893, 24. 9. 1955, Leopoldov
J. Ježík,
20. 11. 1935, 7. 6. 1956, Jáchymov
L.
Dokonal, 16. 9. 1912, 2. 10. 1956, Jáchymov
J.
Vaníček, 25. 3. 1929, 28. 9. 1958, Leopoldov
J.
Kmotras, 6. 9. 1939, 30. 8. 1959, Libkovice
P. Daniel,
25. 2. 1932, 16. 7. 1959, Sýrovice
J.
Valhart, 4. 7. 1940, 30. 8. 1959, Libkovice
A.
Kaštovský, 5. 5. 1906, 25. 9. 1959, Plzeň
O.
Kubičík, 11. 10. 1938, 12. 5. 1961, Jakubčovice
M.
Ječmenová, 9. 2. 1939, 17. 7. 1961, Vičice
Č. Šída,
17. 1. 1920, 8. 12. 1962, v autobuse
O. Šulc,
13. 5. 1945, 8. 12. 1962, při eskortě
Antonín
Kroužek