--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brom Libor č.: 515
Název: Sametová tragédie
Zdroj: NN Ročník........: 0001/006 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Prof. Dr.Ing. Libor Brom Stávající panství komunistů, "bývalých komunistů" a jejich spřeženců nad Československem je doprovázeno systematickou propagandou, která paralyzuje hospodářství, kompromituje demokracii a rozvrácí mravy.

Dlouhý dopis od někdejšího předúnorového národního frontovce, nyní sametového aparátčíka, který sedí v prezidentké kanceláři a je "vždy připraven otevřít dokořán svoje srdce," dokresluje ve změti protikladných tvrzení hlavní zásady současné režimní dialektiky.

Její maximy jsou tyto:

1. Nenávist k Americe. Na jedné straně Amerika je houfně režimisty navštěvována, jakoby obdivována a upřímně chválena. Na druhé straně Amerika je za zády ponižována, po staru ostuzována a někdy i hrubě urážena. Její příroda nese prý známky zkázy, její dekadentní hospodářské, společenské, politické instituce nestojí prý za napodobení a její velkorysá slova neznamenají prý nic - "těch tady Buschové a Quayleové nechali dost, ale skutek utek," píše sametový aparátčík. - Jinými slovy: Ameriko! Sypej peníze, jinak přece nejsi dobrá k ničemu!

2. Nenávist k exilu. Na jedné straně exil je vyzýván navrátit se domů, investovat své úspory do hospodářství, zúčastnit se obrody demokracie a dopomoci napojení sametové republiky na západní svět. Na druhé straně exil je sametovými zákony diskriminován, tiskem ostuzován, a někdy i hrubě urážen. A provždy vyvlastněn. Navíc - exil vlastně nikdy neexistoval a dosud neexistuje, je jen emigrací. A není ani emigrací, je vlastně jen bandou vlastizrádců, kteří rodnou zem "jen a jen ve vlastním zájmu zanechali na pospas hrozné zkáze", píše sametový aparátčík. - Jinými slovy: Emigranti! Vysypejte nám své peníze, neboť jste nám svým odchodem způsobili nesmírnou škodu a jste zodpovědni za spoušť po půlstoletí nacistické a komunistické okupaci! 3. Nenávist k opozici. Na jedné straně, opozice je velebena jako pozitivní rezultát glasnoti, nezbytný segment nové demokracie a důkaz sametové svobody. Na druhé straně opozice je ponižována, ostuzována a urážena. Opozice vlastně ani neexistuje, je to jen banda "dobře vyvinutých dvanáctiletých kluků", "fašizoidních živlů" a "patologická sedlina," píše sametový aparátčík. - Jinými slovy: Opozice! Drž se na chvíli při existenci! Je tě třeba pro zaslepení naivního západu, který nyní dojíme. A bude tě třeba až do té doby, kdy sami nabudeme nové síly natolik, abychom tě vystavili na pranýř jako antisociální reakční element a zlikvidovali!

4. Nenávist ke Slovákům! Na jedné straně Slováci jsou obdivováni, doslova milováni a hřejivě nazýváni bratry a sestrami. Na druhé straně Slováci jsou ponižováni, ostuzováni a uráženi. Slováci jsou prý přítěží, jejich národní sebevědomí je reakční, jejich manifestace za nezávislost jsou jen "fašistické oslavy Tisa a kopání Havlovových poradců do zadku." A vůbec, píše sametový aparátčík, "kdyby se nám podařilo od Slováků odtrhnout, bylo by to dlouhodobě lepší." A dodává, že všemi problémy, včetně "kultivované řeči typického křesťana Čarnogurského," je vlastně vinna zase jen Amerika, která "lpí na masarykovsko-wilsonovské doktríně, založené na takovém nesmyslu, jako je mimořádná podobnost jazyků..." - Jinými slovy: Slováci! My vás máme rádi, ale vlastně chceme se od vás odrhnout. My jsme pro splečnou republiku Čechů a Slováků, ale vlastně ta je jen americkým nesmyslem.

5. Nenávist ke křesťanství. Na jedné straně křesťanství je veřejně uznáváno, někdy uváděno jako důkaz existence pluralitní společnosti a vždy vítáno při účasti na oficiálních režimních událostech. Na druhé straně křesťanství je za zády ponižováno, nezřídka ostuzováno a někdy uráženo. Křesťanství není prý obsahem tisíciletého národního dědictví, ve kterém nutno nyní pokračovat, není jedinečným základem mravního života, který nutno nyní pěstovat a není přirozenou odpovědí na zoufalé duchovní vakuum, které zanechal cynický marxizmus-leninizmus se svým dialektickým a historickým materializmem. Proto ani prezident sametové republiky neshledává za nutné křesťanství vyznávat a jen při politicky důležitých příležitostech se objeví na bohoslužbách. Proto ani představitelé křesťanské demokracie nejsou v politickém životě vítáni, ale vystaveni bezohledné režimní dezinformaci a likvidaci. - Jinými slovy: Křesťané! Vy jste v pořádku, poněvadž my vás teď pro svůj sametový teatr potřebujeme, ale, konec konců, jste lidé minulosti a do námi plánované budoucnosti nepatříte! 6. Nenávist ke Třetímu odboji. Na jedné straně odbojáři jsou zvání ze zahraničí do vlasti, mnozí jsou vyzýváni k trvalému přesídlení, několika jsou dokonce udělovány audience a diplomy a jednotlivcům jsou nabízeny i funkce v sametovém aparátu. Na druhé straně odbojáři jako celek jsou ponižováni, ostuzováni a uráženi. Třetí odboj vlastně neexistoval a neexistuje. V zahraničí jsou jen krajanské skupiny a ty jsou roztříštěné. Nikdo nemusí tedy brát na ně ohled. I ty současné protesty zahraničního odboje proti "bývalým komunistům", kteří panují velvyslanectvích, jsou prý jen staronové ojedinělé výstřelky, neboť "krajané vždy jednou za rok na schůzích zaburáceli a pak zbytek roku konsumovali", píše sametový aparátčík. - Jinými slovy: Krajané! Dávejte, co jen můžete, sypejte nám své peníze, posílejte nám své dary, zvěte nás k sobě na návštěvy, plaťte daně západním vládám, aby ty nám mohly poskytovat miliardové dary a úvěry! Ale nepleťte se do naší sametové demokracie, která je pod bezpečným vedením komunistů, "bývalých komunistů" a kolaborantů. A nepovídejte o nějakém Třetím odboji. Jen doma byl třetí odboj. Jen doma my sami jsme porazili komunismus. A v žádném odboji ani nepokračujte. Komunismus je mrtev. V sametové republice jsme si všichni bratry a sestrami. A chápejte, že mezi patnácti milióny Čechů a Slováků jsou to jen komunisté, bývalí komunisté a jejich kamarádi, kteří jsou nejlépe kvalifikováni vykonávat vysoké státní a hospodářské funkce!

7. Pohrdání národem. Na jedné straně národ je dobrý, drahý a hoden neustálé sametové péče. Všichni v něm jsme si nyní rovni a všem je všechno odpuštěno, neboť všichni jsme tím hrozným komunismem vinni. I "Tebe považuji za člověka sobě nesmírně blízkého," píše sametový aparátčík. Na druhé straně, píše on toto: "Názory lidí jsou tu velmi zmatené a emocionálně podbarvené...lidé nechtějí uznat, že jsme prohráli čtyřicetiletou válku, že jsme se měli relativně dobře..." Je třeba mluvit tedy "trochu pozitivně," neužívat proti režimu "siláckých vlasteneckých frází," "dětinskosti" a "stařeckého mesianismu." A nevolat proti komunismu "jako starý gramofón na klidu s velkou troubou sice, ale s hlasem už naprosto zkresleným." - Jinými slovy: Národe! My tebe milujeme, poctivě se o tebe staráme. Nekritizuj tedy režim, ale služ mu. Věř našemu vedení, ať jsme komunisté, "bývalí komunisté" či kolaboranti, ať již jsme se v minulosti dopustili jakýchkoli nedopatření, přestupků, zločinů či velkozločinů. Vše musí být nyní zapomenuto! Neboť vy, lidé, jste zmatení, emocionálně podbarvení a nemůžete naše funkce zastávat, natožto nás ve vládě nahradit!

Pravda, dopis sametového aparátčíka je směšný a krutý. Je však ještě něco více.

Je také typickou ukázkou naproto otrlého, prožluklého a podlého oportunizmu, se kterým licoměrní komunisté a bezpáteřní sekulární humanisté dnes panují nad naším národem.