--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 662
Název: Tiší společníci
Zdroj: NN Ročník........: 0001/009 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Hloubku naší duchovní a morální krize obnažily poslední týdny v plné nahotě. Malověrní a političtí demagogové se ji snaží připsat polistopadovému vývoji. Manipulují s fakty a využívají ke svým cílům i těch sebemenších chyb. Naše nedůslednost jim dává velké šance, které na stránkách tisku a v osobní agitaci okamžitě proměňují ve svůj politický kapitál. V probíhajícím privatizačním procesu se navíc zúročuje ekonomicky. Síly hospodářského zločinu se v něm už stačily zabydlet natolik, že bude obtížné stanovit prognózu a jeho roli v budoucnosti. Aukce a jejich výsledky již daly dostatek varovných podnětů.
Dražba v rodovém sídle Vítkovců-Rožmberků Největší senzací zářijového kola dražeb se konala v Českém Krumlově, kde měl být určen nový majitel pivovaru s roční produkcí 120 tisíc hektolitrů Šumavského ležáku. Město s napětím do poslední chvíle očekávalo ministerský zákaz, aby pak v rozpoutané bitvě milionů jedenáct soupeřů šroubovalo vyvolávací cenu 23 455 000 Kčs nahoru. Od padesáti milionů vedli boj již jen tři zájemci. Jeden z nich upozornil na "muže v černém", který mu za odstoupení ze souboje nabídl pět milionů korun. Městská policie vyvedla úplatkáře z místnosti. Vítězem dražby se stal třiatřicetiletý František Mrázek z Českého Brodu. Pivovar získal za 75 milionů korun. Po aukci řekl, že byl ochoten jít až do výše 120 milionů s odvoláním na neznámého tichého společníka z USA, který pivovar v Českém Krumlově ani neviděl. Přesto pan Mrázek mohl veřejnost seznámit s rozsáhlými podnikatelskými plány od zavedení výroby piva plného do plechovek a jeho exportu, po využití části pivovarských budov. Úspěšný dražitel měl neskrývanou radost.
Při současných cenách piva se vynaložené miliony vrátí zpět do konce příštího roku. Takovou úspěšnost v obratu kapitálu asi nezaznamenaly ani dějiny koloniálního podnikání.
Záhadný tichý Američan, úplatkářský pokus "muže v černém", předdražební očekávání ministerského zákazu, zklamání poražených spolu s údivem a skrývaným rozhořčením obyvatel Českého Krumlova, rozpoutalo dohady, fámy a spekulace. Nový majitel se v nich stal tajuplným invalidním důchodcem. Byl dáván do souvislosti s podnikatelskými iniciativami pana Gotta a pana Štaidla ("všechno to jde přes Mirka Provoda, bývalého šoféra a tajemníka národního umělce, kterého vloni amnestovali, a Václava Dvořáka z Kostelce nad Černými lesy"), jiní zasvěceně tvrdili, že šlo o operaci kolínské komunistické mafie s odkazem na seriál Válka policajtů, publikovaný v našem tisku v roce 1990. Pan Mrázek byl dáván do zvláštních vztahů k bývalým kolínským bosům SNB, pánům Hroudovi a Špulákovi, a bývalé kolínské prokurátorce JUDr. Květě Procházkové jako jejich agent, působící v podsvětí. V Českých Budějovicích se o novém majiteli rožmberského pivovaru hovořilo jako o bývalém majorovi StB, který jezdil s vedením KV KSČ Jihočeského kraje na rybník Spolák. V Praze naopak převládal názor, řadící pana Mrázka mezi významné osobnosti (ne-li přímo bankéře) stínové ekonomiky jakešovského režimu, spolu s panem Absolonem z Prahy 4 a panem Gottwaldem z Drnovic.
Smutné panáky poražených a hořké panáky roztrpčelých byly svědky vyprávění o erotickoplayboyském způsobu života novopečeného pivovarníka, slyšely výčty širokého spektra jeho podnikatelských iniciativ od benzínu, valut, automobilů třídy veterán k cukru, masu, náhrobním kamenům ze židovských hřbitovů, vydírání... Na třiatřicetiletý život českobrodského občana bylo kupeno tolik hříchů, že jsem v řečech spatřoval projevy závisti neschopných, vydutý špígl obyčejné zloby a levicových útoků na ekonomickou reformu. Ale již při prvních cestách za fakty a svědectvími mě zarazil očividný strach lidí, s nimiž jsem o fámách hovořil, a upřímně míněná varování "abych raději na všechno zapomněl." Osobnost nového majitele rožmberského pivovaru se totiž začala velmi brzy dostávat z vize úspěšného podnikatele do jiných souvislostí a kontur.
"Nepravý major StB z Českého Brodu"
Invalidní důchodce František Mrázek v roce 1987 koupil v Českém Brodě dům za třičtvrtě milionu korun a oblíbil si rybařinu v jižních Čechách. Dobře je znám zvláště v okolí rybníku Spolák, k němuž jezdil ve společnosti dr. Pátka z ÚV KSČ a členů vedení KV KSČ a KVS Jihočeského kraje. Před porybným Prokešem a místními obyvateli vystupoval v roli majora StB. Vzhledem k uvedeným osobnostem byl úspěšný. Možná, že k tomu přispěly zkušenosti, nabyté ve spolupráci s pány Hroudou a Špulákem z kolínské OS SNB a paní JUDr. Procházkovou, která nyní působí jako prokurátorka na Benešovsku. Těžko lze odhadnout svědectví o hejtmanovi z Českého Brodu, ukrytá v kolínských policejních registrech.
Žulové obchody
Na rozdíl od Jihočechů členové Židovských náboženských obcí považovali pana Mrázka za společníka ing. Václava Hausdorfa z kamenosochařství v Praze 4-Jirny, který se angažoval v obchodu s židovskými náhrobními kameny. Na pražské židovské radnici se upamatovali i na Mrázkovu snahu podpořit úspěch jednání salámovými dary z výrobny svého otce, aniž mu byl znám význam pojmu "košer". Pan Mrázek se ve vzpomínkách navíc objevil v zajímavém souboru osob, které se ve druhé polovině 80tých let scházely u piva a klobás v hostinci U zlatého soudku. Projednávaly se žulové obchody i zde?
V osmdesátých létech se naše kamenosochařské firmy zaměřily na zpracovávání židovských náhrobních kamenů. Výnosnost tohoto podnikání vedla k tomu, že bylo z tzv. důvodů obecního či společenského zájmu, a ty se vždycky našly, zrušeno nebo zdevastováno několik desítek památkově chráněných židovských hřbitovů. Průvodním jevem uvedené činnosti byly krádeže. Tajemné Avie a Liazy s jeřábovým ramenem se objevovaly na židovských hřbitovech po celém území republiky. Nikdy neodjížděly s prázdnou. Uvedené skutečnosti potvrdil tehdejší vedoucí představitel Rady Židovské náboženské obce (dále ŽNO), pan Rudolf Gibián 29. září 1991 s tím, že se vše dělo se souhlasem vedení ŽNO: "Prodeje žulových a mramorových náhrobních kamenů, hrobek a celých hřbitovů kamenosochařským firmám se děly nárazově. Při objevení zašlého a zapomenutého hřbitova a při rušení hřbitovů z důvodu společenského zájmu. Dělo se tak na základě souhlasu dané regionální ŽNO. Naše Rada v Praze jako nadřízený orgán prodeje pouze formálně potvrzovala. Spíše se to jen podepisovalo, když už bylo všechno hotové. Prodejům jsme nebránili. Hřbitovy nikdo neudržoval a nehlídal, byly zpustlé. Bylo lepší je prodat a mít příjem v pokladně obce, než prodejům bránit a nechat náhrobní kameny rozkrást "neznámými pachateli", kteří se objevovali všude." Na rozdíl od jiných členů ŽNO pan Gibián st. uvedl, že pana Mrázka nezná. Ing. Hausdorfa označil za dovozce černé švédské žuly z rušených hřbitovů v SRN, který z "humánních pohnutek o židovské náhrobní kameny neměl zájem."
Metody žulových obchodů
Z právního pohledu jsou ŽNO vlastníky nemovitostí - pozemků, budov, hřbitovů atd. Náhrobní kameny jsou movitostí, a jako takové jsou majetkem pozůstalých - soukromých právnických osob, bez jejichž svolení obec nemůže s náhrobky a hroby disponovat. Proto obchodování se hřbitovy a jejich příslušenstvím mělo v 80tých létech následující metodiku.
1. Vytypování vhodných hřbitovů a objektů. 2. Veřejné oznámení ve Věstníku ŽNO o rušení vybraného hřbitova z důvodů společenského zájmu a podobně s výzvou k pozůstalým, aby připravili exhumaci a přenesení hrobu. Šlo o právní formalitu proto, že se informace vzhledem k nákladu Věstníku ŽNO nedostala ke všem zainteresovaným osobám. Stávalo se, že lidé při návštěvě hřbitova ke svému zděšení nenašli hrob svých předků. Některé případy Rada ŽNO řešila dodatečným peněžním odškodným.
3. Zrušení hřbitova bylo podmíněno vynětím z registru Památkové péče. Těchto administrativně právních operací se účastnili církevní tajemníci, vedoucí útvarů Památkové péče a pracovníci patřičných oddělení a odborů a ministerstva kultury.
4. Prodejní akt měl několik fází. Začínal zpravidla návštěvou vybraného hřbitova s představiteli kamenosochařské firmy. Jednání probíhalo ve stylu "kolik za to dáte... na kolik to odhadujete" v cenách použitého kamene. Na základě předěm učiněných dohod firma učinila oficiální nabídku k odkoupení. Po nezbytných formalitách se židovské náhrobní kameny staly materiálem ke zpracování. Zájmy Štuka, Kamena, kamenosochařství v Jirnách atd. byly zaměřeny na žulu a mramor. Cenné historické pískovce se dlouho opomíjely. Tímto způsobem zmizel z povrchu země židovský hřbitov v Teplicích, Dynokurech, Opavě...
V Plzni-Lochotíně a na dalších místech zůstala jen přízračná torza něčeho, co bychom mohli také nazvat svědectvím o tajném pokračování v konečném řešení židovské otázky v ČSSR. V rozporu s vůlí a lidským stanoviskem našich otců a dědů za německé okupace. Pochybnosti s dodržováním práva a podezření z manipulace s právními předpisy při prodejích židovského majetku v 80tých létech vznikají na všech stranách. Vždy se v nich navíc objevují osoby z vyšších úřadů státu a KSČ. Všeobecně známý je například protiprávní prodej domu správce hřbitova v Litné u Berouna. V roce 1984 ho získal za 5 660 Kčs pracovník Úřadu předsednictva vlády ČSSR, pan Horyna. Jako výchozí hodnota domu je přitom v soudněznaleckém posudku uvedena částka 85 807 Kčs. Za Radu ŽNO v prodeji vystupoval pan Gibián st. přesto, že jako majitel je v pozemkových knihách na Geodézii v Berouně do roku 1990 uváděn ONV Beroun. Kupní smlouva byla přesto registrována, aniž byly předloženy všechny náležité doklady.
Déšť nesmyl všechny stopy
Překvapující zjištění o účasti některých členů Rady ŽNO na likvidaci židovských hřbitovů a podivných rozprodejích majetku obce mně byla objasněna následujícím způsobem.
"Z německých vyhlazovacích táborů se nás vrátilo málo. Velmi brzy jsme se rozdělili. Jedna část vstoupila do KSČ a zahájila v ní své kariéry. Tato skupina se v obci neevidovala, nebo se z důvodů svých kariér k obci nehlásila. Angažovat se začala až v důchodu a šla do funkcí. To už pro kariéru nebylo nebezpečné. Skutečné důvody pozdější horlivosti však asi znají jen oni sami. Po odhalení rabína Majera jako konfidenta StB se nabízejí ještě další vysvětlení... Druhá část Židů se po únoru 1948 stala objektem nové perzekuce, která znamenala popraviště, lágry a věznice. Zůstala jim opět jen pamět." (pní N. Z. 2. října 1991).
Tragická posvátnost Pěší zóny v Praze Podle židovského náboženství je náhrobní kámen majetkem zemřelého. Bez jeho svolení s ním nikdo nesmí disponovat. Žádný rabín nemá moc tuto skutečnost změnit ani při rušení hřbitova z důvodu obecného zájmu. Člen vedení Konfederace ŽNO pan Róna věc upřesnil: "Při rušení hřbitova je povinností obce dbát na to, aby byla provedena exhumace tělesných pozůstatků, které musí být i s náhrobním kamenem přeneseny na jiné místo, jiný hřbitov, kde se hroby obnovují, nebo lze všechno i s náhrobními kameny pochovat v jednom společném hrobě. V tomto případě musí být na vztyčený náhrobní kámen napsána jména všech pohřbených. Pokud byla na původních kamenech čitelná. Toto se, bohužel, v uplynulých létech při rušení hřbitovů nedělo a moc se na to nedbalo." Slova pana Róny potvrdil bývalý revizor ŽNO, pan M., který mě 23. září 1991 odkázal na svoje likvidační protokoly, uložené na ministerstvu kultury ČR s tím, že při revizích přišel na "strašné věci a prodeje náhrobních kamenů kamenosochařským firmám k dalšímu zpracování". Podle jeho názoru byla intenzita rušení památkově chráněných hřbitovů mimořádná a byla zdrojem vysokých příjmů pro určité skupiny osob a firem, které odmítl identifikovat. Ukazuje se, že legálnost obchodu se hřbitovy by měla být podrobena vyšetřování kompetentními orgány včetně těch, které jsou činné v trestním řízení.
Podle shromážděných svědectví byly sienitové náhrobky ze zrušeného židovského hřbitova v Opavě a dalších židovských hřbitovů zpracovány na dlažbu pro Zlatý kříž pražské Pěší zóny. Jedna z těchto dlažebních kostek, na níž ještě zůstalo torzo písma předků národa pana Gibiána, byla nějaký čas jako důkaz v jeho pracovně na židovské radnici v Maizelově ulici Starého města Pražského. Pak se nad ní zavřela voda a naše hlavní město touto zdánlivě legální činností získalo smutný světový primát. Každý chodec v Pěší zóně se proti své vůli ocitá v posvátných místech, a šlape po dlažbě, zhotovené z židovských náhrobních kamenů.
Tiší společníci od Zlatého soudku
V likvidace židovských hřbitovů je mnoho tragiky, mravní zpustlosti a právních přemetů ministerstva kultury bývalé ČSR. A i zde se potvrdila jihočeská fáma, a uvedla současně pana Františka Mrázka do salónku hostince U zlatého soudku v Ostrovní ulici v Praze 1. Jen důkladné vyšetřování je schopno objasnit, jaké zájmy a činnosti v 80tých létech spojovaly invalidního důchodce Mrázka s Jiřím Solilem (pracovník ministerstva kultury ČSR a otec člena nechvalně známé první parlamentní komise pro dozor nad vyšetřováním událostí na Národní třídě 17. listopadu 1989), Luďkem Somolem (plukovník StB alias "generál" a předseda SČSP na FMV), Antonínem Hejtíkem (vedoucí vnitřního oddělení ÚV KSČ), gen. JUDr. Jánem Kollárem a JUDr. Milanem Vlkem (Vyšší vojenská prokuratura v Praze), předsedou fotbalového klubu a vedoucím Mototechny v Drnovicích, Gottwaldem...
Memento
Někteří ministři ještě před nedávnem odmítali rozlišovat špinavé a čisté peníze a zastávali se osobností stínové ekonomiky. Říkali o nich, že už za jakešovského režimu prokázali odvahu podnikat a riskovat, a že by měli mít zelenou i dnes. Případ rožmberského pivovaru mě přesvědčuje o opaku. Bankéři a kapitáni nezákonného podnikání odvahu prokazovat nemuseli. Byli dobře kryti funkcionáři KSČ, státní správy a represivních orgánů v roli tichých společníků, nebo přímo bankéřů. Jejich vstup do aukčních síní se stal praním špinavých peněz, pro něž si vytvořili i potřebné zahraniční vazby hluboko před listopadem 1989. Pro transformaci ekonomiky a sociální mír představují hrozbu. Případ židovských náhrobních kamenů názorně ukazuje, že nemají žádné ohledy, a že se nezastaví před ničím. Ani před přípravou další dějinné leče.
Funkcionáři komunistické moci vládli v symbióze s podsvětím a stínovou ekonomikou. Na změny se dobře připravili. Zásadní boj s nimi neskončil. Každá chyba a zaváhání je jejich úspěchem. Pavel Blažek