--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Klíma Martin č.: 696
Název: Dokud to neuděláme, svět se nepoučí
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V poslední době stále se množí hlasy žádající odsouzení minulé doby a zákaz komunistické strany. Takové názory pramení především z jakéhosi neurčitého pocitu nedovršení, nezakončení, z pocitu nejistoty: nejsme jako oni, ale na druhou stranu zlo musí být potrestáno. Chtěl bych zde zdůraznit jeden neprávem opomíjený důvod, proč je nutné komunismus odsoudit, ale nejprve se pokusím vyjasnit, co si pod tím představuji.

Je plýtváním času zdůrazňovat analogii mezi komunismem a nacismem. Je třeba jen tuto analogii důsledně uplatnit. To znamená:

- prohlásit komunismus za zločinnou ideologii. Prohlásit, že každý, kdo prosazuje znárodnění všech výrobních prostředků, třídní boj, diktaturu proletariátu a podobně, ohrožuje demokracii, a tím i stát a jako takový musí být z demokratické soutěže vyloučen. Vždyť pro každou totalitní ideologii je typické právě pohrdání demokracie, a to je jediná věc, kterou demokracie nesmí tolerovat.

Dále bych rád zdůraznil, že z výše uvedeného neplyne automaticky zákaz činnosti KSČ. Ne tehdy, vzdá-li se své komunistické ideologie.

- potrestání válečných zločinců. Komunistická strana páchala na území Československa válečné zločiny proti lidskosti. Lidé, kteří dávali k těmto zvěrstvům příkazy, a kteří je vykonávali, musí být vypátráni a souzeni. Bylo by jistě nejlepší zřídit za tímto účelem jakýsi mezinárodní tribunál, ale to není realistické, a ani nezbytné.

To opět neznamená, že každý člen KSČ by měl být souzen, to by nebylo spravedlivé, ani technicky realizovatelné. Ale váleční zločinci musí být potrestáni. Dodnes probíhají procesy s nacistickými zločinci. Tyto zločiny jsou nepromlčitelné. - potrestání kolaborantů a zrádců. Tento bod jen upřesňuje to, co bylo řečeno výše. Jsou mezi námi lidé, kteří se aktivně podíleli na okupaci Československa, nebo ji připravovali. Je třeba je vypátrat, soudit, a budou-li shledáni vinnými, potrestat. Propadnutí majetku nebo jeho části považuji za nejmírnější možný trest,

- dekomunizace. Lidé, již se podíleli na moci komunistické strany, nesmí vykonávat žádné funkce ve státní správě a na strategicky důležitých místech průmyslu. Často se namítá, že takto bude potrestáno mnoho nevinných lidí. Uvažujme však, koho by takové opatření mohlo postihnout. Vezměme si například takového okresního tajemníka. Tajemník OV mohl být buď skutečná komunistická svině, a pak je všechno v pořádku, nebo obyčejný kariérista, a takového není škoda, a konečně člověk, který chtěl pomoci dobré věci a rozhodl se stranu infiltrovat. Ovšem právě takový člověk první pochopí, že dnes pomůže dobré věci nejlépe tím, že z politiky i státní správy odejde.

Tyto čtyři body jsou klíčové, a tak či onak se objevují ve všech dnešních úvahách. Chtěl bych se ještě zmínit o jedné časté, a ne zcela nesmyslné námitce, že totiž ekonomická reforma sama o sobě provede očistu společnosti. To je jistě pravda u privatizovaných státních podniků, a je asi také pravda, že podaří-li se nám zprivatizovat celý náš průmysl a ekonomická reforma uspěje, nebudou už tyto spory za padesát let nikoho vzrušovat. Otázka je, zdaří-li se ekonomická reforma bez těchto zákonů. Já o tom pochybuji, věřím totiž v úzkou, byť nepostižitelnou, souvislost mezi tím, co je úspěšné, a tím, co je mravné. A soudím, že je nemravné mávnout nad zločiny komunismu rukou.

Je tu však ještě jeden důvod, ten, o kterém jsem se zmiňoval na začátku. Při setkání s cizincem je člověk neustále překvapován, jak jsou ideály komunismu a socialismu stále živé. Žádný soudný člověk se s vámi nebude přít, že Hitler byl masový vrah, a že nacismus je zhoubná a nenávistná ideologie, ale budete překvapeni, kolik inteligentních a vzdělaných lidí vám bude vážně tvrdit, že znárodnění průmyslu je jediné, co může ekonomiku zachránit, a že Marx a Lenin měli vlastně pravdu, jen se to trochu zvrtlo.

Je na nás (a ještě více na Sovětském svazu), abychom se se svou minulostí definitivně rozešli. Dokud to neuděláme, svět se nepoučí.

Martin Klíma