--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šrámek Dušan č.: 705
Název: Dojetí dinosaurů
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dojetím dinosaurů by se dal nazvat potlach osmašedesátníků na sovětské ambasádě při příležitosti předání tajných dokumentů, vztahujících se k letům 1968-1969. Velvyslanec Lebeděv z pověření kremelského načalstva tam svým bývalým soukmenovcům odevzdal to, o čem již soudruzi rozhodli, že nemusí být utajeno. Není se třeba ptát, proč k tomu nedošlo již dříve. Nezdar moskevského puče, a s tím spojené dobrovolně nedobrovolné se větší otevření světu umožnilo i tento dýchánek. Zajímavější než to, co zatím bylo předáno, je ale to, co předáno nebylo. Nedávné prohlášení šéfa zrušené zločinecké KGB o tom, že Sověti nedají k dispozici jména svých agentů působících v cizině, však dává tušit, že se jedná pouze o jakousi frašku, o pokud nažrání se vlka při zachování kozy. Pokud není ochota rozkrýt agenty tajné služby, která po celou dobu své působnosti pracovala proti státní suverenitě našeho státu, a nejen jeho, lze pochybovat o opravdové dobré vůli i v této otázce. Dinosaurům, kteří se na sovětské ambasádě v pondělí v tak hojném počtu sešli, to však ke spokojenosti určitě stačilo. Satisfakce, kterou se jim dostalo tím, že jejich strýček ze země, kde včera znamená již pozítří (či, jak se to vlastně tradovalo), a ke které vždy vzhlíželi jako k pupku světa, již přestal blbnout, a dal na jejich škemrání, jim zřejmě stačila. I proto se jich zde sešla taková valná hromada. Mlynář, Pelikán, Černík a další filozofové a hledači třetí cesty. Není tedy ani náhodou, že zrovna včera byla zahájena v Liblicích u Mělníka dokonce mezinárodní konference o tzv. Pražském jaru. Nepřekvapilo ani, že se zahájení této konference zúčastnil i Alexander Dubček, který se nakonec stal jedním z hrobařů tehdejšího "obrodného procesu", a jehož aktivita nikdy nepřekročila rámec vedoucí úlohy zločinecké organizace KSČ. Předání dokumentů, při němž si sovětský velvyslanec neodpustil poznámku o Pražském jaru jako předchůdci perestrojky, by se z tohoto pohledu dalo chápat i jako dárek Gorbyho k Dubčekovým sedmdesátinám.

Daleko důležitější než zamyšlení nad tímto dýchánkem ale je, jakým způsobem se s oněmi materiály naloží. Vládní komise ve mně, vzhledem ke svému složení s Vojtěchem Menclem v čele, mnoho optimismu nevzbuzuje. A už vůbec ne páně Menclova slova, že "s materiály bude naloženo podle zákonů o ochraně státního tajemství platných jak v Sovětském svazu, tak u nás." K projednání a schválení novelizace zákona o ochraně státního tajemství by mělo dojít na probíhající schůzi Federálního shromáždění. Sovětské normy, podle kterých jsou předmětem státního tajemství snad i platy uklízeček na vnitru a podobné nesmysly, by rozhodně do publikace materiálů mnoho světla nevnesly. Přitom má celá veřejnost přirozené právo na to, být co nejúplněji a objektivně informována o své vlastní historii. Proto by bylo i daleko správnější a přirozenější, aby po vzoru parlamentní komise pro vyšetřování událostí 17.listopadu byla zřízena komise, která by se zabývala událostmi let 1968-1969, nebo by na činnost vládní komise alespoň dohlížela. Nerad bych se totiž dožil toho, že konečným výsledkem vládní komise "expertů na osmašedesátý" bude jenom jakési sterilní "Antipoučení", ze kterého vyjdou soudruzi Dubček a company čistí jako lílie, a jako neohrožení bojovníci za skutečnou demokracii. Těmi totiž ve skutečnosti nikdy nebyli. Dušan Šrámek