--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brázda Emil č.: 709
Název: Co týden dal?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 09.12.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dal mi občanskou povinnost zaujímat postoj k společenským problémům.

Poslední věta tohoto pořadu z 8.12., z úst premiéra Čarnogurského byla kritika českých masmedií za zasahování do slovenských záležitostí, jeho účasti na pohřbu dr. Husáka. Poté byl pořad redaktorem Karáskem uříznut.

Nejen česká masmedia, ale i já jako občan, odsuzuji tuto účast. Jako křesťan, říkám: odpusť Tě hříchy Pánbůh. Ale to je vše. On totiž dr. Husák jako i dr. Čarnogurský, nejsou osoby soukromé, a dr. Husák neovlivňoval neblaze jenom život Slováků, ale občanů celé republiky, a troufám si říci, že se svými kumpány již dávno před rokem 1945.

Na Slovensku nám dělá potíže zakládání komunistické strany, ale pár se jich tam postřílí, a ono to půjde. To jsou slova jednoho adepta školení komunistické strany již v červenci roku 45, z naší vesnice. Dotyčného kromě práce bavilo všechno, ale násilníkem do té doby nebyl.

Scénář tohoto školení byla i práce dr. Husáka a ostatních členů "Strany".

Největším neštěstím roku 1968 byla odstředivá síla čistek, kdy do té doby z čitelného masa a buchty vznikl celospolečenský prejt, kdy dodnes tápeme, co je maso a co buchta. Všichni členové "Strany", postiženi i ztrátou členství, zasaženi touto odstředivou silou, jsou od středu různě daleko, na různě dlouhé a různě silné pupeční šňůře, tak nebo onak inklinující k centru. Tak jako tehdá výrostek já, tak nebo onak se s postoji "Strany", vyjma nesvéprávných, seznámili všichni a věděli, do čeho jdou. Na adresu všech říkám, pokud jste nevystoupili svobodně a dobrovolně z této mafie, alespoň do doby nástupu vodních děl a pendreků, spolusouhlasili jste a jste spoluzodpovědni za veškeré zločiny touto organizací za celou dobu její existence spáchanými. Jeden zločin za všechny: Milada Horáková. Padá na ty, kdož se přihlásili třeba i v osmdesátých létech. Odstup není staletý, žaláře a Gulaky trvaly.

Mnozí z těchto, s delšími i dlouhými pupečními šňůrami, jsou i kolem prezidenta Havla. Opravdu skoro s nechutí, ale musím se zmínit i o druhé skupině lidí kolem něho.

Pane Přib, co jsou to za lidi, ptám se všemi mastmi mazaného, ale bystrého pozorovatele, šenkýře ze sousední vesnice, na herce při natáčení některých scén filmu "Bílá paní", kdy hlavně mužská část byla v hospodě pečená, vařená. Nó, Emíle, abych Ti řek- samá lehká kavalerie. Zamrzelo mě to, hodnoceni byli tam i ti, kterých jsem si vážil nejen jako herců. Mám za to, že tímto odsudkem je mnohým křivděno. Za těch dvacettři let jsem se však k tomuto hodnocení mnohokrát vrátil.

Pane prezidente, neměňte hřivnu za drobné. Pořady pánů Fajrajzla a Pražáka v televizi by neměly být výjimkou, jsou všeobecností. K příštím volbám nepůjdu, slyším kolem sebe stále častěji. Říkám, tím vlastně volíš to minulé, s čím jsi nesouhlasil, a byl tím i postihován. Ti z opačného břehu půjdou jistě všichni. A co se změnilo? Na úřadech, v práci. Mně už je to všechno jedno. Tito lidé jsou vinni jen částečně. Vinni jste vy, kdo jste na náměstí lidi zvali a postavili se jim v čelo. I Vy, pane prezidente.

Emil Brázda