--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 685
Název: I radost může zabít
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 22.10.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Radost zahubila již mnoho lidí. Zlomyslný smích zabil syrákúského vladaře Dionýsia Staršího, když se dozvěděl, že dostal v Athénách literární cenu. Illyrského krále Agróna zabily následky jeho mocných oslav vítězství nad Aitóly, severonellénskými horaly a briganty. Oba panovníky zahubila přemíra vřelosti z radostného dojmu. De Montaigne by jistě dodal ještě další podobné případy, ale stejně jako tyto, dnes už celkem vypadly z obecného povědomí. Česká politická scéna nabízí nové anekdoty, v osudech i výrocích. Příkladů lidské nehoráznosti a bezohlednosti jsou plné noviny. Zlomyslní vtipálkové označují tzv. lustrační zákon za nehumánní, a své nedávné (zlo)činy vtipně glosují jako legální. Někteří baví ostatní tím, jak na televizních obrazovkách převlékají oděvy - dámské publikum ale přichází zkrátka. Jiní chtějí učit hradní pány plavat. Lidé už stačili prohlédnout žertování těch, co v našich luzích a hájích slyší trávu růst, a jaksi zastaraly žerty těch, kteří kontrolují rozkrádání toho, co patřilo všem, a některým především.

Požitek z vědomí nepravosti ale dosud nikoho nezabil. Vždy jen roztrpčil. Posledním šlágrem české politické hitparády jsou demagogicky cílené postupy a výroky soudruha Valtra Komárka, nyní již veřejně proklamovaného leadera ČSSD. Ještě na břevnovském sjezdu této strany v březnu 1990 jeho možný vstup do ČSSD pobavil celý sjezdový sál - tato eventualita byla spontánně odmítnuta. Dnes se stal soudruh Komárek "praporečníkem" ČSSD a dlužno uznat, že prapor převodu komunistů do ČSSD třímá pevně a viditelně. Nabízí sice marky "jenom! za 3,50 Kčs a dolar za pouhých 5,50 Kčs, ale i to se vyhrnutými rukávy určitě vylepší. Slovensku nabízí autonomní ekonomiku a všem nám ještě vyšší platy, a ještě vyšší příspěvky od státu.

Soudruh Komárek ví, co dělá. Jako velekněz informačního království bolševického režimu, disponuje chrámovými poklady všelijakých ústavů. Zná vůli bohů, a tak není problém dát vlastní straně třeba 39 % předpovědi - některým je pak konečně zalehko zasednout ke koaličním rozhovorům veřejně. Jistě, český národ již jednou poznal smrtelnou chorobu sociální demokracie: levičáckou úchylku. Demagogickými a záměrně neodpovědnými přísliby se ve dvacátých letech uchytila komunistická strana. Po válce pak byla ČSSD snad ještě aktivněji v postátňovací kampani než KSČ. I to soudruh Komárek zná a nic nemusí oprašovat. Půdu v Lidovém domě už měl připravenou dokonalou prací jeho činovníků. Ideový rozdíl mezi sociální demokracií ČSSD a komunismem se jim podařilo opět dokonale smazat. A to byl účel.

Tento způsob humoru je špatný a nezabíjí. On to totiž není humor. Je to ověřitelný historický fakt. Král Filippos II. nemírně a zpupně oslavoval vínem a tancem mezi mrtvolami padlých Hellénů u Chairóneie své vítězství. Vystřízlivěl a ustal, když spatřil šik tříset padlých Thébanů, kteří neustoupili v bitvě ani o krok, a tak i zemřeli. K těm druhým, k těm, co štvali do války, např. Athéňan Démosthenés, a v bitvě pak zahodili štít, se král zachoval shovívavě. Soudruzi ale nejsou vítězní Makedonci. Smíchy se umírat nebude!

22. října 1991

(podpis nečitelný)