--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 712
Název: Právo na spravedlnost
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Ke Dni lidských práv, 10. prosince, byla na Václavském náměstí v Praze uspořádána demonstrace, na které se sešli občané, zúčastňující se v letech 1988 a 1989 protikomunistických vystoupení. Demonstraci uspořádali svolavatelé předlistopadových protirežimních akcí, tehdejší aktivisté nezávislých občanských iniciativ. Shromáždění, které se konalo za mrazivého podvečera, uvedl videozáznam, pořízený v pražských ulicích Státní bezpečností, jenž doložil bezpříkladně brutální zákroky komunistické moci proti pokojným demonstrantům. Hlavním důvodem shromáždění bylo vyjádřit rozhodný nesouhlas s politikou dnešních vládních představitelů, kteří díky své neschopnosti, neochotě či přímému pokrevenství, se odmítají zasadit o důsledné potrestání komunistických zločinců, a prohlubují společenský marasmus, ve kterém se země nachází. Pachatelé komunistických zločinů zůstávají nepotrestáni ještě dva roky po pádu zvráceného systému a jejich oběti, pokud nejsou diskriminovány přímo, jsou přinejmenším úmyslně opomíjeny. Dokladem je např. restituční zákon, který z možnosti právního vyrovnání majetkových nároků vyřazuje politické vězně žijící mimo území státu. Zvláště otřesným dokladem stále přežívající komunistické nadvlády je červencová rehabilitace bolševického zločince, estébáka Picha-Tůmy, který mimo mučení a psychického trýznění vyšetřovanců, má na svědomí i několik vražd. Zmiňovat se v této souvislosti o tzv. zbytkových trestech "nadělovaných" naší novou "demokratickou" justicí politickým vězňům padesátých let, je pouhým dokreslením farizejských prohlášení státních představitelů, mezi nimiž vynikají pánové Pithart, Rychetský, Jičínský, Dubček, prezidenta Havla nevyjímaje, o lásce, toleranci, usmíření a spravedlnosti.
Pocit všech slušných lidí vyjádřil ve svém "úvodním slově" Petr Placák: "... nazvali jsme toto shromáždění ke Dni lidských práv Právo na spravedlnost" z jednoho prostého důvodu - bez spravedlnosti nemůže žádná společnost existovat, jinak dojde k všeobecnému úpadku, k neúctě a nerespektování základních lidských hodnot. To je však bohužel případ současného Československa, kde se oběti represí z padesátých let nemohou domoci ani toho nejubožejšího práva na svou rehabilitaci, na rehabilitaci popravených a umučených příbuzných, zatímco viníci pobírají vysoké důchody ve svých podloudně získaných vilách a současní státní představitelé uctívají památku dr. Husáka. Mluvíme o zločinech komunismu, avšak přitom nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti, jako kdyby komunismus byl imaginární strašidlo a všechny nezákonnosti, které byly během 40 let jeho vlády páchány, jen pouhé strašidelné báchorky. Tato dnešní doba ničím neohraničeného žvanění, ve kterém se rozplynou jak věci hodné následování, tak komunistické zločiny, je velice nebezpečná, s neblahými důsledky do budoucnosti. Odpovědnost za tento stav jednoznačně nese naše politická reprezentace, která zčásti podcenila, pro obrozující se společnost obrovský význam morálního, a především justičního odsouzení komunistické totality a význam nekompromisního vypořádání se s totalitním aparátem jako nezbytného kroku pro funkčnost státního aparátu, a tím i úspěšné transformace hospodářství... Opakovaná prohlášení Pavla Rychetského, Petra Pitharta, Dagmar Burešové či Zdeňka Jičínského o tom, že komunistické zločiny nelze zpětně stíhat, jsou nepravdivá, a jsou to politická prohlášení těchto lidí. Svou obhajobou bývalých komunistických funkcionářů ve státních funkcích má svůj podíl viny na tomto stavu i prezident. Nedovedu pochopit, že Václav Havel nevidí hlubokou nemravnost stavu, kdy jedné straně aktivisté aparátu, který systematicky ničil celou společnost, jsou dnes ve státních funkcích, zatímco na straně druhé oběti tohoto aparátu, které strávily mnoho let v komunistických koncentrácích, jsou odsuzovány ke zbytkovým trestům, a aby byla tato nemravnost opravdu největší, tak jsou odsuzovány komunistickými soudci, kteří v letech pozdějších soudili jejich následovníky ...".
Herečka Milena Dvorská ve svém vystoupení připomenula některé protirežimní akce v letech, která předcházela listopadovému převratu a její slova byla doprovázena záběry z demonstrací, které nevyžadovaly bližšího komentáře.
Ostré kritice byly podrobeny praktiky Vyšší vojenské prokuratury v Příbrami, kdy po mnoha měsících, které uplynuly od podání trestního oznámení na příslušníky tehdejšího SNB, se vůbec nic neděje. Ze zmíněného příspěvku vyjímáme: "V letech 1988 a 89 se děly v ulicích Prahy otřesné věci ze strany státní moci. Na všechny velitele zasahujících jednotek proti manifestacím, bylo podáno trestní oznámení GP ČR. Po měsících, kdy se nic nedělo, přišlo z GP potvrzení příjmu a oznámení, že věc byla postoupena Vyšší vojenské prokuratuře v Příbrami, podepsána starší prokurátorka GP ČR, JUDr. Vávrová. Po dalších měsících klidu byla v březnu 1991, vyšší prokuratura urgována. Ta oznámila, že věc byla předložena GP ČRFR - Hlavní vojenské prokuratuře. Od té doby nic, v této tak závažné a společensky vysoce nebezpečné věci nebyl proveden jediný úkon! Zatímco řadové příslušníky SNB z Národní třídy 17. listopadu Vojenská prokuratura s vojenským soudem odsoudila šmahem, na velitele oddílů už nedošlo. Stejně tak ochranyhodní jsou pro vojenskou prokuraturu příslušníci StB, z nichž například mjr. Šípek má ve čtyřech různých případech dosvědčeno, že fyzicky napadl a zranil občany. Stejně tak i mjr. Prchal, jehož věc se dokonce už jednou dostala k soudu, který ústy vojenského soudce JUDr. Wernera sdělil překvapeným svědkům a obětem trestných činů mjr. Prchala, že výpovědi příslušníků StB, kryjící činy svého nadřízeného kolegy, mu připadají věrohodné - na rozdíl od výpovědí aktivistů nezávislých hnutí. JUDr. Werner vrátil kausu Prchal vojenské prokuratuře "k došetření"... Díky politicky příznivému klimatu je vojenská prokuratura dnes už tak sebejistá, že se už uchyluje k nehorázným provokacím a útokům proti demokraticky smýšlející veřejnosti - v létě tohoto roku tato instituce rehabilitovala důstojníka StB Picha-Tůmu, jednoho z hromadných vrahů ve službách komunistického aparátu."
Na závěr shromáždění přečetla Jana Netopilová petici, ve které se požaduje odvolání JUDr. Gašparoviče, JUDr. Brunnera a JUDr. Kříženeckého (tří generálních prokurátorů, tento výčet bychom ještě mohli doplnit premiérem federální vlády M.Čalfou, který je spoluodpovědný za zvýšený trestněprávní postih demonstrujících v roce 1989, a ministrem JUDr. L. Richterem, jenž je za otřesný stav postbolševického soudnictví přímo spoluodpovědný, pozn. aut.). Na úterním shromáždění se sešlo asi 1000 občanů, z nichž bylo možno mnoho tváří vídat právě na demonstracích v letech 1988 a 89, a kteří přes silný mráz vydrželi až do konce. Symptomem dnešní hnisající doby se stal anonymní dav, po chodnících lhostejně a otráveně míjející shluk dvěma ztracenými sametovými roky rozhořčených a zklamaných občanů, shromážděných pod sochou patrona české země...
Bedřich Karel