--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mareček Miloslav č.: 720
Název: Soudruzi z Mladé fronty Dnes opět nezklamali
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 22.11.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Dne 22.11.1991 poskytl pan M.Mareček MFD odpovědi na sedm otázek. Jakým způsobem dokázal tento svazácký tisk tyto odpovědi zmršit a využít k dezinformaci, můžete bez námahy rozeznat v přetištěném článku.
Ještě vzkaz panu Marečkovi.
Vážený Miloslave, obáváme se, že jeden býkovec na vyčištění tohoto Augiášova chléva stačit nebude. Nabízíme Vám i býkovce naše. Pište nám, vše zveřejníme.
František Kostlán, poste restante, pošta 55, 150 00 Praha 5
Autentické odpovědi, poskytnuté 22.11.1991 deníku "MF DNES" na následujících 7 otázek
1) Vy jste nevzal sousto do úst celých 45 dní a lékaři potvrdili, že tomu tak skutečně bylo. Nenastala chvíle, kdy jste si mohl říci, že se na všechno vykašlete, že to nemá cenu?
Že bych si zahrával s myšlenkou na všechno se vykašlat - tak také situace nenastala. A můžu Vás ubezpečit, že také nenastane... Pokud někteří pánové z prokuratur kalkulují snad s tím, že dlouhodobá hladovka mne "nalomila", že nyní budu "povolnější" - hluboce se mýlí. Opak je pravdou... Ale abych se vrátil k nevyřčenému jádru otázky. Postoj, který kompetentní místa zaujala k mé hladovce a jejímu stimulu, mne nedeprimoval - nepřekvapil. Jednoduše jsem s ním počítal. Jak já, tak i Vy - a řekl bych, že i většina československých občanů - známe přeci své papnhajmské... V průběhu hladovky mne ovšem trochu zaskočily dvě jiné skutečnosti. Za prvé to, že někteří lidé - a žel i někteří z novinářů - sedli na lep osvědčené taktice ORGÁNU, které se dostaly do úzkých: jejich "umění" svést pozornost od podstatného k nepodstatnému, respektive k podsunutému. Lidé začli automaticky opakovat zavádějící slova pánů prokurátorů o Marečkovi z Kyjova, který usiluje hladovkou o potrestání určitých osob... Aniž by zaregistrovali jednu "maličkost": Že tento požadavek jsem vůbec nevyslovil. Že svou hladovku jsem jasně definoval jako hladovku na protest proti svévolným praktikám československých prokuratur. Že jsem nežádal o potrestání těch či oněch provinilců - nýbrž o jediné: Aby k mým podnětům, týkajícím se "pendrekového zákona" a dalších protiprávních záležitostí, prokuratury přistoupily tak - jak jim určují jejich povinnosti a příslušná ustanovení trestního řádu. To znamená, aby například podnět, ODVOLÁVAJÍCÍ SE na Ústavu 1960, laskavě přestaly posuzovat jako podnět k trestnímu stíhání lidí, kteří tuto Ústavu schvalovali... A ovšem, aby v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu postupovaly i konsekventně... Nic víc - nic míň. Jinými slovy: Dotyčným prokurátorům se podařilo odvést pozornost od skutečného stimulu mé hladovky - od jejich vlastních prohřešků - k stimulu podsunutému. Hříšníky tak přestali být oni sami a objevil se hříšník nový: nesoudný krvelačný Mareček. Znamenitý tah, ne? Druhou skutečnost, která mne poněkud zaskočila, lze paušálně vyobrazit takto: Na jedné straně stojí osamocený hladovkář, který svým protestem chce docílit určitého výsledku, zkonkretizovat své předchozí mnohaměsíční úsilí, na protistraně se nachází houf taky-sympatizantů, jejichž cíl je v podstatě jediný: přimět hladovkáře, aby svůj protest - když už ne ukončil, alespoň přerušil. A ovšem, jeho předcházející úsilí tak obrátit vniveč... Zapeklitá situace - tento nepoměr sil... Nicméně, jak jsem uvedl: Chuť na všechno se vykašlat jsem nedostal a také nedostanu. Naopak.
2) Jak se na Váš bezprecedentní protest dívalo bezprostřední okolí? Kyjov je známý svým konzervatismem.
Správný postřeh. Pokud jde o ten konzervatismus. Pokud jde o to, jak se na moji hladovku dívalo bezprostřední okolí, nemůžu objektivně posoudit. Bylo by spíš na místě, tuto otázku položit onomu bezprostřednímu okolí... Proto jen poťouchlicky: Konzervativnější jedinci konzervativněji, ti méně konzervativní méně konzervativně. A protože i v ultrakonzervativním Kyjově žijí bohudík radikálové - ti nejspíš radikálně. Antipatie i sympatie. V jakém poměru, můžu opět jen těžko posuzovat.
3) Jak byste sám sebe viděl v době, kdy jste chodil do základní školy? Jak jste se tehdy projevoval? Měl jste nějaké záliby? Otázka je v jádru identická s předešlou. Proto i zhodnotit mé projevy v době, kdy jsem měřil cca 1,2 m, by opět měli spíš jiní lidé. Větší. Osobně si myslím, že jsem měl záliby a projevoval se jako každý jiný venkovský hošík - a tudíž - už jen z důvodu až neuvěřitelné zaneprázdněnosti, kterou takový život přináší, jsem se v té době příliš "neviděl". Natož dnes - reprospektivně.
4) V roce 1987 jste podepsal Chartu 77. Proč? Řekl bych, že důvodů bylo několik. Za prvé jsem cítil potřebu transponovat svůj individuální kritický postoj vůči režimu do jiné roviny. Alespoň částečně. To znamená, angažovat se i kolektivně, na nějaké odpovídající renomované základně. A ta byla prakticky jediná: Charta 77. Dále, chtěl-li člověk dát jednoznačně najevo svůj nesouhlas s panujícími poměry, prakticky zbývala opět jediná možnost: podpis základního prohlášení Charty 77. Chtěl bych ovšem zdůraznit, že tento dokument byl proklamací - v té době - eminentní. Že až na několik podružností jsem se s ním plně ztotožnil. A mám velice nepříjemný pocit, že mnohé z kritických pasáží základního prohlášení Charty 77 lze lehce aplikovat i na československou současnost. Nedávno mne ostatně napadlo, že by bylo záhodno ony "žhavé" body vypsat a dnešním mocným - jmenovitě chartistům - je zaslat s dotazem: Pánové, co vy na to...?
5) Našel jste v té době ve svém bydlišti spřízněné duše? Anebo jste byl sám voják v poli?
V Kyjově v té době sice žily i spřízněné chartistické duše, pravda. Přesto jsem byl víc "sám voják v poli", jak definujete. Už jen z toho důvodu, že moje nátura je spíš samotářská - a pak, jak jsem uvedl v předešlé odpovědi: své individuální postoje jsem mínil "zkolektivizovat" jen do určité míry.
6) Jak vnímáte nynější dění ve státě? Je mi z něj občas na nic. Čím dál, tím častěji.
7) Herec Miloš Kopecký nedávno prohlásil, že svět si to pomalu šine do hajzlu. Sdílíte stejný optimismus?
Svět si to pomalu šine do hajzlu už od svého vzniku. Tak jako každý jiný systém, jako každý subjekt, ať už živý nebo neživý. Žádný strom neroste až do nebe, každá materie se časem rozpadne, každá civilizace zákonitě zaznamená svůj vzestup, vrchol - a pak už jen "sešup"...
Zda dnešní svět se nachází už ve fázi "sešupu", anebo jde jen o dočasný útlum, o "zaškobrtnutí" na kamenité cestě k vrcholu, těžko ze zorného úhlu, kterým jsme disponováni, posoudit. Chtělo by to zkrátka větší nadhled i vhled - širší "záběr". Ten bohužel k mání není a obávám se, že jen tak brzy nebude. Pokud vůbec kdy bude... Optimistickou berličku můžem opřít třeba o fakt, že na skutečnost, že svět si to šine do hajzlu, se nadává, co svět světem stojí. I když, popravdě řečeno, dnes už je cítit i smrad. Miloslav Mareček