--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kyselý Honza č.: 728
Název: Komunistické "mlčení"
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Radost veliká, převeliká, zajisté zavládla mezi bývalými (a současnými) spolupracovníky StB, komunistickými funkcionáři a milicionáři poté, co Správní rada Mezinárodního úřadu (MÚP) uznala jako oprávněnou stížnost na porušení Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č.111 lustračním zákonem. Správní rada MÚP ustavila zvláštní komisi na prošetření všech aspektů porušení této úmluvy.

Čeho se Úmluva č.111 týká? Zakazuje jakoukoliv diskriminaci v zaměstnání a při výkonu povolání z politických důvodů. ČSFR tuto mezinárodní dohodu ratifikovala.

Stížnost na porušení úmluvy lustračním zákonem podalo u MÚP v Ženevě Odborové sdružení Čech, Moravy, Slovenska. Předseda těchto rudých odborů není postava z minulosti neznámá, je jím samotný soudruh Karel Heneš, známý spíše coby expředseda Ústřední rady odborů, a především člen ÚV KSČ. Z lustrací ale strach mít nemusí. O své místo vrátného na ÚV KSČ určitě nepřijde, nehledě na to, že klíčníka bude dělat jen do konce roku, a pak se stane opět uvolněným funkcionářem. Tento post mu sedí zřejmě mnohem lépe. Kým dalším se mohou Henešovi rudí odboráři pochlubit? Sám jejich předseda prohlásil, že největší členskou základnu mají z KSČM. A tak v jejich řadách nechybí ani další komunistické eso, permanentní likvidátor českého jazyka a velkospisovatel Alexej Pludek. Tito bolševici si tedy stěžují až u mezinárodních organizací na perzekuci lustračním zákonem.

O tom, že právě bolševici, kterých se lustrační zákon týká třiačtyřicet let, porušovali jakékoliv zákony a úmluvy, včetně vlastních, o tom už samozřejmě mlčí. O tom, že jsme měli nejvzdělanější "dělnickou třídu" na světě, kdy ta nejpodřadnější zaměstnání vykonávali filozofové, ekonomové, politici, umělci, nebo "jen" humanisté a demokraté, i o tom mlčí. Mlčí i o tom, že všem těmto lidem i jejich dětem bylo znemožněno vzdělání, že byli ti nejméně rovni ze všech rovných.

Mezinárodní úřad práce se nikdy nepostavil proti odsouzení fašistické ideologie a jejích pohlavárů a přisluhovačů. Že by nevěděl o obětech, které jsou jen v samotné kolébce komunistického reroru odhadovány na několik desítek miliónů, že by nevěděl, že těchto obětí komunistické genocidy je mnohem více, než má na svědomí fašismus? Nebo snad pokládá komunismus za nepovedený neškodný experiment?

Nedokonalý lustrační zákon se všemi svými výjimkami spíše než pevnou ochranou demokracie připomíná hodně děravý cedník. Soudruzi u nás i v zahraničí si zřejmě asi nevšimli, že lustrační zákon, na rozdíl od komunistické moci v minulosti, není zákazem výkonu povolání, ale zákazem výkonu některých funkcí, což je dost podstatný rozdíl. Bolševičtí právníci mohou klidně dělat dál právníky, v rudých odborech soudruha Heneše je zajisté vezmou, naštěstí ale budou muset (snad už konečně) opustit "nezávislé" soudy apod.

Diskreditace Československa, jaká se teď komunistům povedla, je zasloužená, protože co jiného může čekat společnost, která nedokáže po dvou letech provést debolševizaci a chrání zločince. Tento případ byl dalším varováním upozorňujícím na sílu, kterou u nás komunisti stále mají, a stav naší "demokracie."

Jan Kyselý