--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek Jaromír S. č.: 730
Název: Bolševické šlechtě na venkově otrnulo
Zdroj: NN Ročník........: 0002/001 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jak tak jezdím po zemi moravské a české za bývalými a obrozenými sedláky na jejich valné hromadě, stupňuje se týden po týdnu jejich nervozita, a okruh otazníků kolem restituce půdy a ostatního majetku se stále více a více stahuje. S poukazem na neschopnost a nekompetentnost pozemkových úřadů a tvrdý odpor uživatelů k vydání nemovitosti, hlavně však pozemků v místech původního zaměření, když stále není jasno kolem "jednoduchých pozemkových úprav." Ti, co v družstvu nejsou členy, mají jen malou výhodu, že nejsou přímo touto vrchností vydíráni, a nemůže jim být existenčně vyhrožováno. Komunistická nomenklatura se ovšem vyžívá na členech a na starých bezbranných lidech, a pod pohrůžkou ztráty pochybných komunistických sociálních jistot, začíná vážně licitovat se soukromým majetkem, který jí nepatří, a který byl převážně nakraden. Násilná kolektivizace vypadla těmto nomenklaturním darebákům z paměti a zákon č. 229/91 Sb. nerespektují. Ohlupují neznalé občany a svými projekty na akciové společnosti včetně půdy vlastníků, kteří nic netušíc budou brzy podepisovat jakési smlouvy, jak vložit svůj majetek do těchto společností, za který dostanou papír, i když třebas cenný. Jenže my, co jsme paměť neztratili, víme, jakou cenu papír vystavený bolševikem, má. Prokazatelná neschopnost zeštíhlit "své" podniky a uvést je do rentability, a přitom splnit ekologické požadavky na zvyšování půdní úrodnosti a životního prostředí, to prostě bývalé nomenklatury nedokáží. Zastavený majetek, který budou obhospodařovat proti cennému papíru, brzy propadne bankám a berním úřadům, a vlastníkovi zbudou oči pro pláč a cár bezcenného papíru. Jenže bolševická nomenklatura zase o rok, o dva přežije. Zásadním problémem, jak mě utvrzovali vlastníci, je vydání pozemku ležícího uprostřed nezákonně sceleného družstevního lánu. Protiprávní pozemková reforma v průběhu kolektivizace nejenže změnila celou tvář zemědělské krajiny, ale zničila téměř celou cestní síť k tomuto soukromému majetku. Zde si je ovšem nutno uvědomit, že i tyto polní cesty byly veřejnosoukromé, resp. každý úsek kolem určité polnosti patřil přilehlému vlastníku a sloužil užívání dalšímu. Tato cestní síť, která je zamapována taktéž jako hranice jednotlivých parcel, podléhá plně restituci. Bolševické nebo i "zdemokratizované" představenstvo družstva nebo statku se může bránit, jak chce. Požadavek vlastníka musí být respektován. Ti, kteří požádali včas o svůj majetek s vydáním k 1.10. t.r., a dodnes se tak z různých triviálních komunistických výkladů práva nestalo, musí vlastník uplatnit soudním vymáháním sankcí neoprávněnému držiteli ve smyslu hospodářského zákoníku s tím, že bude požadovat odškodné za hospodářskou škodu. 1.10. začíná totiž hospodářský rok, kdy mají být založeny porosty ozimých pšenic a nahnojeny, naorány a připraveny ostatní plochy podle osevního postupu a plánu. Znovu doporučuji těm, kteří své žádosti mají v pořádku, aby si svá práva vymáhali soudní cestou, a nebáli se komunistické šlechty. Soudní poplatky podle ust. ş 10, z.č.229/91 Sb., spojené s vymáháním vlastní věci, hradí stát, nebo vzpurný odpůrce, podle výsledku soudního rozhodnutí. Nebojte se obrátit na demokratický pravicový tisk, Svaz vlastníků půdy, na ministerstvo zemědělství či na některého z pravicových poslanců ve vašem volebním obvodě. Již musí skončit ta nabubřelost a bezbřehý odpor venkovské bolševické šlechty, která brání demokratizaci vesnice a tuší, že jejich dny jsou sečteny. Ne, nejsou nevážení soudruzi kolektivizátoři a vykořisťovatelé, aktéři státního komunistického kapitalismu. "Ještě se bude účtovat! Na násilnou a krvavou kolektivizaci nikdy nezapomeneme! Dál se již okrádat nedáme!"

Tak za mnou zněla slova, která by ne mně, ale těm, kterým patří, neměla dát spát.

Jaromír S. Morávek