Každý
večer defiluje na televizní obrazovce několik vládních komunistů. Lidé jsou
uchváceni úsměvy pana Dubčeka, mazaností premiéra Čalfy, šarmem pana
Dienstbiera a inteligencí českého premiéra Pitharta. Jedině matička strana
mohla vytvořit takovou elitu. Kde bychom byli bez jejich spravedlivého vedení.
Také zahraniční ambasády jsou obsazeny komunisticko-estébáckou elitou. Pro příklady však nemusíme chodit do ciziny.
Stačí pohlédnout na složení vedení západočeského deníku Nová Pravda a srdce
starého komunisty zaplesá. Jaké to byly krásné články v Tachovské Jiskře
od roku 1958, kdy se tam šéfredaktorem stal pan Jaromír Milot, dnes zástupce
šéfredaktora NP. Také dnešní šéfredaktor NP pan Stanislav Nedvěd již
v roce 1955 jako vedoucí redaktor novin pod názvem „Proudem“ krásným
způsobem velebil velikého Stalina na stránkách svého listu. Článek o americké
armádě, vraždící nevinné české vlastence na úzení, které okupovala, stojí za
přečtení. Od roku 1960 těšil srdce věrných členů stran jako šéfredaktor
Hraničáře v Chebu. Taková zkušenost z nejzápadnější výspy socialismu
není nikdy k zahození. Pasovské nakladatelství přijalo tyto muže do svých
služeb, aby moli za německé peníze hájit zájmy českých komunistů. Monopol
komunistů na český tisk přetrvává díky těmto tzv. reformním komunistům, kteří
po listopadu obsadili všechny vedoucí funkce v Nové Pravdě a rozhlase.
Tomu, kdo se odváží něco nepatřičného o soudruzích napsat, rychle zchladí
hlavu. Neváhají použít ani svědectví třikrát soudně trestaného podvodníka,
tváříce se, že o ničem neví. Veřejnost s nesmí dozvědět, že další reformní
komunista, PhDr. Svatek, známý v Plzni nechvalně z dob totality,
získal po listopadu křeslo vedoucího katedry společenských věd na VŠSE
v Plzni. Tak se totiž jmenuje přejmenovaná katedra marxismu-leninismu, kde
vyučuje z celkového počtu učitelů 90% lidí, které ještě před listopadem
prokádrovalo na jejich místa zvláštní oddělení KV KSČ. Lidé, kteří se celá léta
živili profesionálním lhaním, jsou stále placeni z peněz daňových
poplatníků. Ještě horší je situace na rudé katedře PF v Plzni, kterou vede
předlistopadový komunista Josef Mlynařík. Na jeho katedře působí celá řada
totalitních maškar. Náboženství tam vyučuje dlouholetá učitelka ateismu. Zdá
se, že komunističtí farizejové prožívají dnes své velké obrácení. Ze všeho
nejvíce mne však dojímá splynutí duší, tak, jak k němu dochází mezi
osmašedesátníky a předlistopadovými komunisty. Tato symbióza je dojemná a nutí
k zamyšlení. Tak totiž snáze pochopíme rychle se šířící pseudohumanistickou
demagogii zaštítěnou citáty z V. Havla. Komunisty ovládané sdělovací
prostředky chrlí den co den úvahy o toleranci vůči těm, kteří sami nikdy
tolerantní nebyli a nebudou. V pozadí je cítit snaha o udržení
komunistických pozic. Úvahy jistě dobré pro členy buddhistických společností, ale těžko aplikovatelné ve
společnosti zbavující se komunistického zlořádu. Žádný buddhista nekáže
nepotrestání zločince světskou mocí, ale pouze odstranění vnitřní nevraživosti
vůči zločinci. Nebuďme nevraživí k spravedlivě potrestaným komunistům a
chovejme se k nim jako k lidem, zvláště pak k těm, kteří sami
pochopili, co způsobili a odcházejí dobrovolně. Těm, kteří nepochopili, budiž
k tomuto bohulibému skutku bez vší nevraživosti pomoženo.
Jiří Kubík
Místopředseda Republikové unie
Oblast Plzeň