Žaluji. Žalujete? Ale koho?
Milan Zelený
Výstřižky
k případu Státní bezpečností pronásledovaného křesťanského aktivisty a
obránce lidských práv Augustina Navrátila, který byl za svoji činnost neprávem
umístěn na psychiatrii.
Ve všech těchto znaleckých
posudcích došli znalci k shodnému závěru, že u Augustina Navrátila se
jedná o paranoický vývoj ve smyslu paranoia kverulas, který se u vyšetřovaného
projevuje v tom směru, že při svém vystupování, argumentaci či reagenci na
vzniklé situace, zejména ve styku se státními orgány, reaguje nepřiměřeným
způsobem a od svých projevů nedovede upustit, i když tím sám může být poškozen.
Vzhledem ke zjištěné duševní chorobě vyšetřovaného znalci shodně doporučili,
aby se vyšetřovaný podrobil psychiatrické léčbě a aby byl omezen ve
způsobilosti k právním úkonům v tom smyslu, že nemůže samostatně
podávat návrhy a podněty státním a jiným orgánům.
(Rozsudek Okresního soudu
v Kroměříži, 31. Října 1978, JUDr. Jaroslav Ulrych v.r.)
Senát Okresního soudu v Kroměříži
za předsednictví JUDr. Jindřicha Urbánka projednával návrh okresní prokuratury
zastoupené JUDr. Kubínem na změnu ambulantního ochranného psychiatrického
léčení Augustina Navrátila na ústavní. Rovněž znalci z oboru psychiatrie
Doc.MUDr.B.Mrňa, Csc., Doc.MUDr.B.Buzek,Csc. A MUDr.M.Tichá, Csc. Obhajovali
svůj znalecký posudek, v němž doporučují ústavní léčbu.
(VONS, Praha, 15.9.1988)
Ale paranoický je nejen aktivně
odporující občan, nejen utlačený poddaný diktatury. Nejvíce paranoičtí jsou
příslušníci třídy vládců. A z nich především ti, kdo mají zvlášť velkou a
málo kontrolovanou moc nad příslušníky tříd ovládaných. Každý vězeň zná
neuvěřitelné, groteskní příhody strachu prokurátorů, soudců, dozorců – a
nejvíce těch jediných opravdu mocných v této zemi, státních policistů.
Vládci nad státem se bojí svých
vlastních šoférů, svých vlastních tělesných strážců, svých vlastních kuchařů,
svých vlastních rybářů, svých vlastních lékařů, ze všeho nejvíce ostatních
soudruhů.
(Jan Tesař, Studie, č. 65, 1979,
s. 395)
Níže podepsaní soudní lékaři
bazírují na úplné duševní otupělosti a vrozeném kretenismu představovaného
komisi výše ukázané Josefa Švejka, vyjadřujícího se slovy jako: „Ať žije císař
František Josef I.“, kterýžto výrok úplně stačí, aby osvětlil duševní stav
Josef Švejka jako notorického blba. Níže podepsaná komise navrhuje proto: 1.
Zastaviti vyšetřování proti Josefu Švejkovi, 2. Odpraviti Josefa Švejka na
psychiatrickou kliniku ke zjištění, jak dalece jest jeho duševní stav
nebezpečný jeho okolí.
(Jaroslav Hašek, Osudy dobrého
vojáka Švejka, Praha 1922
„Strach nehodný křesťna“, psal
Navrátil. Ano, je konec strachu, je konec pochlebování, je konec ponížených
dopisů. Nebojíme se, protože dnes již víme a chápeme, že vy se bojíte. Bojíte
se pravdy, bojíte se změny, bojíte se mladých, bojíte se starých, bojíte se,
bojíte se, bojíte se…
(Nedělní hlasatel, roč. XCV, č. 1,
1.ledna 1989, s. 1)
Československá psychiatrie není
jako sovětská, musíte ji tedy chránit před cizími novináři a nezodpovědnými
exulanty, jejichž útoky rozhořčují psychology a psychiatry, kteří zneužívají
psychiatrie a tak riskují svoji kariéru. Sledujeme a studujeme případ Augustina
Navrátila, který je velmi komplikovaný.
(Petr Uhl, La Nouvelle
Alternative, NO. 2-3, Paris, 1986)
Luděk Pechman /mohu-li soudit
z rozhlasových relací) pomlčel o tom, že persekuce Augustina Navrátila
nastala teprve poté, co chtěl svou víru veřejně vyznávat a zejména – podle
křesťanských norem také žít. A že o této represi pomlčeli hierarchové, ba že by
se dnes dalo hovořit o nepřímé spolupráci některých s pronásledovateli,
Ostatně Navrátila pro jeho jednání se státními orgány vyloučila ze svých řad
lidová, tedy katolická strana.
Je vskutku jednostranné a
nepravdivé říkat, že církve a věřící jsou u nás pronásledováni. Naopak, myslím,
že někteří duchovní a biskupové si u nás žijí lépe než mnohoobročníci před
tridentským koncilem a že rozhodně mají pravdu, když své postavení ve veřejných
prohlášeních chválí.
(Jan Tesař, Studie, č. 65, 1978, s. 382)
Dále bych vás prosil o doplnění
posledních odstavce z vašeho prohlášení ze dne 13.dubna 1978, protože mi
bylo řečeno, že je všeobecné a že se našimi podněty konkrétně vůbec nezabýváte.
Prosil bych vás proto o nové prohlášení, kde by poslední odstavec zněl asi
takto: „Toto prohlášení dávám, na žádost pana Augustina z Lutopecen,
protože vznikly neoprávněné pochybnosti o správnosti jeho počínání i počínání
Jana Pavlíčka a dalších věřících občanů, kteří se angažovali buď při sepsání
nebo při získávání podpisů k petici s podněty katolíků k řešení
situace věřících občanů v ČSSE se 14 body návrhů, které jsem obdržel
v prosince r. 1977 a začátkem r. 1978.
(Augustin Navrátil kardinálu
Tomáškovi, 20.6.1978, Studie, č. 65, 1979, s. 434
Se svými problémy jsme se též
obrátili na našeho církevního představitele v olomoucké diecézi Otce
biskupa Josefa Vránu, kterého jsme chtěli seznámit s našimi těžkostmi a
přáními, abychom snad společně našli řešení k nápravě nedostatků. Je
politováníhodné, že setkání s ním se nám nepodařilo uskutečnit a dopis,
který jsme mu zaslali, byl nám vrácen zpět bez odpovědi. Bylo nám smutno, že
nás nebere na vědomí, zvláště když jsme si uvědomili, že arcibiskupem
v této naší olomoucké diecézi byl nezapomenutelný dr. Cyril Stojan, který
by se jistě zachoval jinak.
Jan Pavlíček Svatému Otci Janu
Pavlu II., 1.února 1978, Studie č. 65,
1979, s. 437-438)
Pamatujme si proto tato jména:
JUDr. Jaroslav Ulrych, JUDr.
Jindřich Urbánek, JUDr. Kubín, Doc.MUDr.B.Mr‘na, Doc.MUDr.B.Buzek,
MUDr.M.Tichá, Csc., Petr Uhl, Luděk Pechman, biskup Josef Vrána (zemřel před
třemi lety).