--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hála Jan č.: 781
Název: Koště pro prezidenta aneb o listu pravice v rukou levice
Zdroj: NN Ročník........: 0002/003 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
aneb o listu pravice v rukou levice
O té doby, co jakási záhadná síla zlomyslně a dovedně usměrňuje naši společnou cestu jinam, než kam měla po listopadu 1989 směřovat, se mi v paměti stále častěji vybavují přemoudrá slova muže, která vyslovil v nezapomenutelném pořadu televizních SOND přibližně rok před pádem Jakešova režimu. "Vždycky jsem se učil, že se schody metou odshora dolů." Jinak známé obecné úsloví v oné předlistopadové éře doslova šokovalo svou otevřeností televizní národ.
Moudrost staršího pána - pokud mne neklame paměť - povoláním zřejmě dělníka, který jako někteří z nás leccos zažil včetně dvou totalitních režimů, jakoby však jaksi patřičně nedolehla ke sluchu politiků, kteří po listopadovém zvratu a opakovaně po demokratických volbách 1990 stojí v čele státu a jsou odpovědni občanům za očistu totalitou zaneřáděného hospodářství a společnosti. Jenomže - jak lze očekávat nápravu, když symbolické koště, jímž by bylo záhodno vymést "přátele starých pořádků" ze všech koutů na smetiště dějin, stále ještě nikdo ani nevzal pořádně do ruky? A jak by je mohl vlastně uchopit do ruky někdo spolehlivý a lidem odpovědný, když takových je na příslušných místech s rozhodovací mocí jako šafránu - a to ještě náležitě starými strukturami rozfoukaného. Jedinci, kteří se s veřejnými nebo soukromými problémy obracejí na orgány státní moci, s úžasem zjišťují, že se tam velmi často setkávají buď s funkcionáři přežívajícími dokonce na stejných místech z doby minulé, nebo s takovými, kteří se sice formálně hlásí k demokratickým stranám a heslům, ale jejichž způsoby jednání jsou jakoby vystřiženy z učebnic třídního boje, nenávisti, zvůle, arogance.
Osobně jsem tuto smutnou zkušenost udělal nejen v ČTK, ba dokonce v přímém okolí předsedy ODS a místopředsedy federální vlády a ministra financí V. Klause, v (dnes již bývalém) týdeníku Sobotní Telegraf, ale především v jeho pokračovateli, deníku Telegraf, kde o bývalé nomenklaturníky a "poplatnické" kádry není nouze, takže formálně proklamovaný list pravice je ve skutečnosti v rukou levice - a jaké! Nepopiratelná skutečnost, že bývalý šéfredaktor ekonomické redakce a náměstek ústředního ředitele ČTK pověstného dr. O. Svěrčiny ze 70. - 80. let doc.-ing. Jindřich Menzel mohl hned od počátku (ledna 1990) působit jako poradce ministra Klause a později šéfredaktora ST a místopředsedy ODS dr. Macka, se nezasvěcené veřejnosti bude možná zdát neuvěřitelná. Výmluvný je rovněž fakt, že byl teprve koncem roku 1991 tak trochu "uklizen stranou" - jako jeden ze tří podílníků společnosti Telegraf (dalšími jsou dr. Macek a ing. Urbánek). Vedení ODS bude moci sotva popřít, že o totalitní minulosti doc.-ing. Menzela bylo poprvé informováno nejpozději na jaře 1991 několika slušnými pracovníky ČTK, kteří vyslovili podiv nad tím, že taková osoba je pro ODS a ST přijatelná.
Na vlastní kůži jsem poznal jeho svéráznou "třídní" pomstychtivost poté, co jsem (jako bývalý redaktor ČTK vyhozený v roce 1970) nic netuše o jeho minulosti (p. Menzel do ČTK nastoupil asi dva roky po mém odchodu) s naivitou sobě vlastní předložil koncem léta 1991 článek "Vzpomínka na prověrky v ČTK 1970", který tento bývalý komunistický sekerník a dnes "pravicový" horlivec zamítl. Článek však nakonec přesto vyšel - ve 30. čísle nepředstíraně pravicového týdeníku PROGRES 18. prosince 1991. Zhruba od počátku října jsem začal pociťovat podivné napětí a nedůtklivost vedení redakce ST vůči mé osobě a stále evidentnější svévolnosti při schvalování mých příspěvků. Ohromujícím zážitkem pro mne bylo, když v říjnu p. Menzel odmítl jeden můj komentář se slovy, že je "málo pravicový" - z jeho komunistických úst to znělo opravdu "přesvědčivě". Tyto šikanérie měly být pro mne nenápadnou výstrahou, co to znamená ukázat - i když nechtěně a nepřímo - na bývalého zasloužilého totalitníka, nyní ve službách úplně opačné orientace - svérazně pravicové ODS. Svévolnosti vyvrcholily v prosinci 1991 mým platovým postihem za údajné neplnění povinnosti (tzv. nenaplněním zahraničněpolitické dvoustrany 4.-5., což vzniklo tím, že vedení jeden článek zařadilo na 1. stránku a další 2 příspěvky potlačilo, což jsem odmítl jako naprosto nepodložené a vymyšlené. Mafiózní společenství bývalých totalitníků, kteří si tak dobře rozumí s kariérychtivými naoko "sameťáky" s neototalitními sklony, nalezlo svůj další výraz v prostředí deníku Telegraf. Přesně 19. prosince mi pan šéfredaktor Mgr. Jakub Císař (26letý, praxe ve sdělovacích prostředcích asi 4 měsíce) udělil v neuvedené výši pokutu za údajné "porušení zákona o nekalé soutěži". Konkrétním přečinem bylo uveřejnění mého článku "horká brambora" ..." v Českém deníku 18. prosince. Pan Císař odmítl jakékoli vysvětlení z mé strany: např., že jsem tak aktuální komentář nemohl pozdržet pro deník Telegraf, připravovaný až od 2. 1. 1992, neboť v něm popisovaný Honeckerův osud mohl mezitím doznat neodhadnutelných změn, že jsem ho podepsal svým jménem (a nikoli pseudonymem nebo pod značkou) v dobré víře, že dr. Macek v ST a nyní spolumajitel Telegrafu od počátku mé práce 1. července 1991 s mou spoluprací s jinými sdělovacími prostředky souhlasil, že dodatek ke smlouvě s Telegrafem s platností od 1. prosince, který mi byl předložen (jako mnoha jiným) až 18. 12. (šéfredaktorem podepsaný doklad antidatovaný na 29. 11., kdy p. Císař ještě ani nebyl zaměstnán v Telegrafu a působil v ČD!), jsem obdržel až po osobní urgenci teprve 20. 12. a že k němu nebyl přiložen ani pracovní řád, ani zákaz publikování jinde. O svévůli p. Císaře a cíleném šikanování mé osoby svědčí i to, že prohlásil, že mu vadí specielně můj článek v ČD - kvůli sporu bývalého osazenstva (nyní ve službách Telegrafu) s vydavatelem p. Kudláčkem z ČD, což jsem dle jeho názoru údajně musel vědět (což jsem ovšem tehdy nevěděl!). Svědčí o malé uvážlivosti a nemalé neznalosti pana šéfredaktora, že si při tažení proti mně neuvědomil, že on sám a několik dalších ještě coby zaměstnanci ČD, porušili citovaný zákon o nekalé soutěži, neboť minimálně od října 1991 připravovali koncepci budoucího deníku Telegraf. Toto potvrdil několikráte dr. Macek na pravidelných čtvrtečních poradách v ST v říjnu a listopadu slovy "na koncepci deníku už dávno pracuje v Deltě skupina lidí odtamtud".
Vzhledem k neúnosnosti situace jsem 23. 12. dal výpověď k 31. l2., kterou p. šéfredaktor 27. 12. ústně zamítl, což učinil i písemně. Dopis poslal záměrně poštou, takže mi došel až 30. 12. Argumentoval tím, že není za mne náhrada a že jsem neuvedl důvody. Následující den jsem mu osobně předal písemné zdůvodnění s opakovanou žádostí. V dopise z 31. 12., který jsem dostal až 6. 1. 92, p. Císař neuznal mé důvody: nevyužití mé specializace v oboru zahraniční politika, nevyhovující prostorové a technické vybavení pracoviště a minulost jednoho z majitelů Telegrafu p. Menzela, kterou jsem označil za pro mne nepřijatelnou okolnost pro mé setrvání v příloze Telegrafu. P. šéfredaktor se solidarizoval s p. Menzelem, který dle jeho slov "neporušil zhlediska platného právního řádu žádný zákon..."
Mohu nyní už jen konstatovat, že by ani Franz Kafka nevymyslel absurdnější situaci, neboť o kom by se pak už mohlo říci, že sloužil totalitnímu režimu, když už ne právě o p. Menzelovi, náměstkovi ú. ř. ČTK za éry reálného socialismu?
Omlouvám se čtenáři, že jsem se uchýlil k tak obsažnému vylíčení svého osobního problému a chtěl bych se vrátit k myšlenkám v úvodu. Nezbývá mi totiž nic jiného, než sáhnout po symbolickém a v mém případě legislativním koštěti a pokusit se zamést prostor alespoň kolem sebe. Občané všech povolání a na všech úrovních by se však měli v obdobných případech rovněž chopit příslušného koštěte a pořádně vyčistit, co se dá - aby nám drzost starých totalitních struktur tak dojemně si rozumějících s neomalenými a zlovolnými činiteli nové vlny nevyrazila z ruky tak těžko prosazovanou demokracii. Koště by měl vzít do ruky ale i sám pan prezident a začít mést schody opravdu "odshora dolů". A dávat pozor, aby mu je někdo po čase pokradmu zase nezašpinil ... Jan Hála, (doposud) redaktor přílohy Telegrafu
J. Hála, Pod strání 2168, 100 00 Praha 10
Poznámka redakce:
K článku lze leccos konstatovat, např. podiv nad tím, že se redaktor prokazatelně totalitou před 22 roky a poté profesně i občansky perzekvovaný může díky podivné zlovůli dostat opět do soukolí velmi podobné staronové totality. Jeho pokutování za uplatnění nezadatelného práva na svobodu slova a šíření informací je nehorázným porušením zákona, jež by mělo upoutat pozornost prokurátora. Už vůbec nepochopitelná je zlomyslná zatvrzelost p. šéfredaktora uvolnit právem nespokojeného redaktora dříve než za dva měsíce, když právě p. Císař a asi 50 dalších mělo z ČD odejít počátkem prosince okamžitě, resp. do týdne, ačkoli to znamenalo nevyhnutelné zastavení listu i ohrožení jeho další existence - rozhodně podstatněji, než by okamžitý odchod p. Hály mohl ohrozit vydávání přílohy deníku Telegraf. Snaha p. Hály rozejít se rychle se zlovolným zaměstnavatelem je logická a zdůvodnitelná. I laik pochopí, jakou příležitost skýtá zlomyslnému hodnotiteli subjektivní posuzování práce redaktora, který se mu znelíbí - např. tím, že odmítá pracovat v listu, jehož spoluvlastníkem je bývalý nomenklaturní kádr. Nelze ani opomenout zarážející fakt, že strana hlásící se k pravicové politice trpí ve svém okolí a ve vedení svého (neoficiálního, ale faktického) tiskového orgánu exkomunisty typu pan Menzela. Popsaný případ každopádně ukazuje, že "je něco shnilého ve státě československém i v jeho sdělovacích prostředcích" ... Ale kdo to může napravit? Snad opravdu už jen nekompromisní koště v rukou samotného pana prezidenta ...?