Proč na tom nejsme lépe?
Protože nám často chybí: věcnost,
stručnost, odpovědnost.
Věci nevyřeší sáhodlouhé,
filozofující traktáty, proklamativní rétorika. Ubírají čas na konkrétní práci
jak pisateli, tak i adresátovi.
Smyslem počínání musí být reálný
výsledek, ne okázalá póza. Proto je daleko prospěšnější podložené podání
prokuratuře, než rozesílání petic se stovkami podpisů na totéž téma – na vědomí
kdekomu, snad až do OSN, aby bylo vidět… Více než dva roky ukázaly efekt
takových věcí. Teprve důsledné vyžadování pořádku a práva může nastolit
všeobecné klima jistot a bezpečí. Proto platí, že politiku je třeba chápat jako
odpovědnou a dobrou práci každého z nás, na všech úrovních. Vždy je však
třeba snažit se v první řadě sám a
na nejbližší úrovni. Prokazatelným podáním: doporučeně, přes podatelnu,
otevřeným zápisem o jednání, notářsky ověřenou výpovědí svědka apod. Chtějte to
i po svých spoluobčanech:
ČSFR je záležitostí všech občanů,
ne jenom Vás, prezidenta, vlády, poslanců! Komukoli, kdo prokazatelně vyčerpal
všechny opravné prostředky, i v záležitosti mimo přímou pravomoc
Federálního shromáždění – a lze v tom vidět pochybení kritizovaných
institucí či osob – rád pomohu při sjednání nápravy:
Bohuslav Hubálek, poslanec FS ČSFR
190 00 Praha 9, Českolipská 19
Zkušenost
říká, že optimální rozsah podání nebo sdělení jsou 1-2 stránky shrnujícího
textu, s odkazy na případné přílohy (s podrobnějším rozvedením
jednotlivých úseků předkládané tematiky). Taková přehlednost urychluje
okamžitou i pozdější orientaci při studiu a vyřizování spisu.
Je nutné jednat na základě
důkladně ověřených informací – v ožehavých situacích si přizvat
důvěryhodného svědka. Vyhnete se tak z případného nařčení z hrubosti,
klamání úřadů atp. Zabráníte tím i možné diskreditaci Vaší akce, včetně
případného soudního postihu, např. za údajné poškození cti.
Jedině prozíravým jednáním
předejdeme mezním situacím a kvalifikovaně přispějeme k žádoucímu řešení.
A o to mám jde. Proto jsem si dovolil – v dobrém úmyslu – podělit se
s Vámi o několik praktických zkušeností.
Náhledů na právě uplynulý rok je
obrovské množství, uvádíme jen některé, ale protože i těch je pořád málo,
budeme struční.
Co se nám nelíbilo:
Slovenská nátlaková skupina pod
taktovkou V. Mečiara a bří Čarnogurských . Ústupové akce české reprezentace
v čele s P. Pithartem.
Tisk a televize, jejich
neobjektivní zpravodajství, volné pole působnosti pro kritiky hospodářské
reformy a pro prognostické katastrofické vizionáře, zato stop autorům a
obhájcům reformy. Nezdůrazňují, že jediný způsob, jak vybřednout z bídy,
je práce a zase práce. Zřejmě to příslušní redaktoři ani nevědí.
Vnitřní politika. Kombinované
podniky jsou těžce zdanitelné. Na rozhodujících místech sedí dosud staré kádry,
které jsou brzdou, sabotují všechny snahy o obnovu hospodářství a napravení
křivd komunistického režimu. Nechť vlády něco proti nim podniknou.
Zákonodárství. Zákony jsou
nepřesné, nejednoznačné, potřebují výklad, který může být rozporný. Dosud nebyly
přijaty zákony o školské reformě (pořád se vyučuje postaru včetně básniček o
Leninovi), státní kontrole, berních úřadech. V právních státech
s tržní ekonomikou jsou berní úřady dominantní institucí.
Zahraniční politika. Lhostejný
postoj k událostem v Jugoslávii, neurčité stanovisko
k rozpadajícímu se Sovětskému svazu, prohlášení ministra zahraničí, že
v diplomatických službách „má převážně nevinné a hodné estébáky“. „Vyhnání
Němců“ ve smlouvě s NSR je pro nás ponižující, terminologie je
neodpustitelná. My staří jsme pamětníky henleinovského teroru a hesel „Heim ins
Reich“.
Zbytkové tresty při
rehabilitačních řízeních. Například popravený politický vězeň je rehabilitován,
ale soud mu ponechá zbytkový trest za dezerci, nedovolené ozbrojování apod.
Komunističtí soudci si považují za čest, že mohou takový ortel vynést. A je
jich dost.
Odškodnění za dlouhodobé věznění.
Při současném tempu na ministerstvu
spravedlnosti by skončilo někdy počátkem příštího tisíciletí. To už z nás
bude žít jen pár jedinců, snad je to i důvod k pomalosti, v každém
případě však jde o nechuť a socialistický přístup k práci vyřizujících
úředníků.
Nepotrestání představitelů KSČ,
kteří se smějí naší slabosti. Všechny bývalé socialistické státy včetně
bývalého Sovětského svazu své hlavní viníky postavily před soud, nikoli však u
nás. To není humanita, ale sametová zbabělost.
Ignorování našich požadavků (a
nejen našich) na výměnu starých bolševiků ve vládách a nejvyšších státních
úřadech. Dostali se tam díky podvodu KC OF před volbami, poněvadž byli
nominováni, demokraticky zvoleni. Voliči se domnívali, že volí Václava Havla a
s ním slušné lidi, jak jim KC OF nalhalo, de facto volili bolševiky. Podle
toho také vypadá naše vnitropolitická situace.Ministři hájí komunisty a
napadají právě odhlasované zákony, ředitelé vyhazují aktivní účastníky
listopadových dnů 1989. Nebýt toho, nemusely by být napsány všechny předcházející řádky.
Co se nám líbilo:
Přijetí lustračního zákona – až na
ty výjimky. Přijetí zákona o době nesvobody.
Přijetí novely trestního zákona,
zvláště znění § 26.
Tisk. Malá část denního tisku a
některá týdenní a jiná periodika už konečně nebojácně začala psát pravdu.
Radioforum stanice Československo.
Konečně vyřčené NE slovenské
nátlakové skupině včetně NE při rozpočtu.
Odvaha slovenských profederálních
politiků.
Čeho se obáváme:
Analogie let 1938-9:
Česko-Slovensko – Protektorát Čechy a Morava – Slovenský Štát a let 1991-2:
Československo – ČSFR-Česká republika . samostatné Slovensko – Slovenská
autonomní oblast Velké Ukrajiny.
Vývoje v bývalém Sovětském
svazu, možnost eskalace vnitřních sporů směrem na západ. Třeba za pomoci
komunisticko-fašistických bojůvek slovenské domobrany.
Co nechápeme:
Že pan prezident neví, co je
komunismus (Hovory v Lánech a před tím ještě jinde).
Když pan prezident říká, že s.
Kantůrek není tak špatný, jak se o něm tvrdí, a nemá vliv na politické pořady.
Nakonec:
Jedním z kladů roku 1991 je
to, že tyto řádky vůbec můžeme napsat a že nám je někdo otiskne. Kéž bychom za
rok mohli říct, že už nezbývá nic, coby se nám nelíbilo a splnilo se to, čemu
jsme se rozhodli napomáhat: stabilizovat ekonomiku, přesvědčit mládež i tu
odrostlejší mládež, že jde o holý život, který se zachraňuje jedině poctivou
prací, nikoliv závazky a schůzemi.
A pak chceme pomáhat při
odstraňování škodlivých návyků z doby totality. Nebude to jednoduché, zvyk
je železná košile. My se jistě výsledků své práce nedožijeme. Ty nepřijdou tak
brzo, tak ať alespoň po nás zbude něco hodnotného.
Slabák