--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Obdržálek Bohumil č.: 835
Název: Dienstbier - komunista bez legitimace
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1987 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Píšeme rok 1987. Toto číslo nás upomíná, že občanská aktivita Charta 77 se v plném zdraví dožívá deseti let od svého vzniku. K tomuto výročí se v úvodníku časopisu Listy č. 6/1986 vyjadřuje V. Havel ve svých vzpomínkách na vznik tohoto společenství. Na str. 30 téhož časopisu je otištěn článek bývalého mluvčího Charty 77 J. Dienstbiera pod názvem - Ještě jedna odpověď mladým křesťanům - ve kterém autor mimo jiných "hlubokých myšlenek" říká: "Osobně neodmítám ani ty, kteří vstoupí do svazu mládeže nebo i do komunistické strany, aby v nich usilovali o pozitivní změnu. V dnešních poměrech je to mnohem obtížnější než před dvaceti lety." Jako signatář Charty 77 žijícího t. č. v USA, mne tato scestná domněnka bývalého mluvčího a jednoho z předních exponentů Charty 77 J. Dienstbiera (že by snad někdo z těch, kdož vstoupí do řad svazu mládeže či dokonce do řad KSČ, tam vstoupil s úmyslem usilovat o pozitivní změnu) značně zneklidňuje a jen potvrzuje moji předtuchu, že se Charta 77 zřetelně stává jakousi platformou nových levičáků, ex-komunistů (ex se může klidně vynechat a nahradit výrazem - komunistů bez stranických legitimací), kteří se tvrdošíjně odmítají vzdát představy, že jedině komunistická strana, pochopitelně reformovaná s ještě lidštější tváří, než měla ta lidská, může vládnout patnáctimiliónovému národu v srdci Evropy.

Znal jsem ty, kteří užívali alibistické formule, že do strany vstupují, aby ji zevnitř rozložili. Na pracovištích, převážně v továrnách, probíhají tzv. veřejné schůze KSČ, kterých se však musí zúčastňovat i bezpartijní pracovníci, protože tyto probíhají v pracovní dobu. Nesetkal jsem se za celou dobu ani s jediným projevem kritiky z řad tzv. "rozvracečů zevnitř", ba naopak tito měli mnohem větší strach než nečlenové strany a na dotazy, jak to tedy myslí s tím rozložením zevnitř, jen rezignovaně prohlašovali: "Co naděláš, hlavou zeď neprorazíš." Ze strany už ovšem nevystoupili.

To, co komunismus ve skutečnosti je, i s tou "lidskou tváří", jsem pocítil na vlastní kůži v roce 1969, kdy jsem se jako příslušník mladé generace - na kterou můžeme být hrdi a která společně s dělníky tvoří onu vzácnou jednotu lidu pevně stojícího za uplatňováním závěrů polednové politiky strany - (heslo, tak často v těch dobách omílané, které se zakrátko ukázalo být jen podvodnou fikcí), zúčastnil demonstrace k prvnímu výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Po demonstraci, ve které jsem společně se stovkami dalších nadšenců, převážně z mladé generace, provolával slávu Dubčekovi, Smrkovskému, Svobodovi a dalším, jsem se v bohunické věznici setkal se svými spřízněnci až do černa zbitých pendreky a pažbami svých vzácně jednotných spoluobčanů. V té době byli nynější bojovníci za lidská práva ještě stále členy KSČ s lidskou tváří, včetně A. Dubčeka.

Tedy stejně jako neměl fašismus lidskou tvář, neměl, nemá a nikdy nemůže mít lidskou tvář komunismus, který v mnohém svými zločiny fašismus překonal. To by snad měl J. Dienstbier při svých bohatých životních zkušenostech vědět.

A pokud by došlo k nějaké další krizi, pak už by to zcela jistě nebyl rok 1968, ale vyřizování účtů, tedy masakr podobný tomu kambodžskému, který vzpomíná J. Dienstbier rovněž ve zmíněném článku. Nejsmutnější však by bylo to, že by se stali oběťmi nahromaděné lidské nenávisti řadoví přikyvovači režimu, zatímco ti nejvíce zodpovědní za současný marasmus, avšak s jemným politickým citem (vlastností, kterou obdivuje a kladně hodnotí u Z. Mlynáře Václav Havel - Listy č. 6/1986 str. 4) by žádali o udělení politických azylů v západních zemích a nutno po zkušenostech útrpně dodat, že by byli úspěšní.

B. Obdržálek, New York, 1987

Pozn. red.: Každý, kdo je právem rozhořčen jednáním bývalých komunistů z vedení Charty 77, tak trochu zapomíná, že CH 77 tvoří většinou stateční lidé, nekomunisté a odpůrci socialismu. Bývalí komunisté z Charty 77, dnes nám vládnoucí, jsou pouze (jak říká mluvčí CH 77 z roku 1991 Alena Hromádková) růžová špička jinak bílého ledovce.

I proto rádi otiskujeme názor signatáře Charty 77 z roku 1987 pana B. Obdržálka z New Yorku.