--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Obruča p. č.: 838
Název: Diskriminace politických vězňů
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Antikomunistická aliance vyzývá všechny občany, aby upozorňovali na právní předpisy, které jsou svým obsahem poznamenány komunistickou ideologií a jsou v rozporu s Listinou základních lidských práv.
V rozporu s Listinou základních lidských práv je, mimo jiné, i zákon 119/90, tzv. rehabilitační zákon zejména v těchto bodech: Věta druhá cit zák., ş 2 odst. 2 zní:
"Vztahuje-li se rehabilitace podle odst. 1 jen na některý z trestných činů, za něž byl uložen souhrnný nebo úhrnný trest, stanoví soud podle poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy, rehabilitací nedotčené."
Tady je právnická klička, na kterou je třeba upozornit: Soud může trest uložit nebo stanovit. Laik mezi významy těchto slov nevidí žádný rozdíl, pro právníka je tu však veliký rozdíl. Je to takto:
- soud trest ukládá poté, když provedl průkazní řízení, výslechy svědků atd. a když zvážil důkazy o vině či nevině. - jestliže soud trest stanoví, pak tomu nepředchází žádné průkazní řízení, soud nezvažuje důkazy pro a proti, ale přiklání se k názoru předchozího soudu nebo prokuratury nebo policie tak, jakoby tyto názory byly správné a opodstatněné.
Tomu se v právnické řeči říká "presumpce správnosti původního rozhodnutí." To je skandál, to je legislativní zločin! Jediné slovo v zákoně, slovo, že soud stanoví, ukládá rehabilitačním senátům povinnost považovat za správné a zdůvodněné rozsudky soudů, které po 40 let provozovaly justiční teror, které byly prokazatelně předpojaté, stranické, neobjektivní, závislé na politické moci, které byly nekompetentní. Rehabilitační senáty de facto použitím cit. odseku zákona, při stanovení tzv. "zbytkových trestů" potvrzují rozsudky nekompetentních soudů, stávají se spoluviníky justičního teroru.
Kdy je soud nekompetentní:
Je to tehdy, když nesplňuje podmínky, které stanoví Listina základních lidských práv. V našem právním řádu je to vyhl. 120/76, kde v čl. 14 se praví:
"Všechny osoby jsou si před soudem rovny. Každý má úplně stejné právo, aby byl vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoliv trestním obvinění, vzneseném proti němu."
Soudy, jejichž rozhodnutí jsou předmětem rehabilitací, tyto podmínky nesplňovaly, což lze dokázat (viz Archiv KSČ, politické procesy Komise III, inf. č. 37 a jiné důkazy). Předpojatý soud je nekompetentní a jeho rozhodnutí musí být zrušeno v celém rozsahu, nejen v tom rozsahu, jak to stanoví zák. 119/90.
Obhájci současné justiční praxe tvrdí, že úmyslem zákonodárce bylo zabránit tomu, aby se při rehabilitacích "nesvezly" i kriminální živly, proto prý jsou nepolitické causy ze zákona vyňaty. Upozorňujeme, že podle litery zákona (120/76 čl. 14) má právo na nestranný a nezávislý soud každý, nejen politický vězeň, ale i onen kriminální živel, i sprostý zločinec, jehož vina byla jednoznačně prokázána! V tom směru nepřipouští zákon žádné výjimky. I ten nejpodlejší zločinec má právo na soud nestranný a nezávislý, a pokud by se prokázalo, že soud nestranný byl, pak musí být rozhodnutí tohoto soudu zrušeno v celém rozsahu a obžalovaný musí být souzen jiným, nezávislým soudem (pokud tomu nebrání ustanovení zák. 120/76 čl. 14 odst. 7). Tak to platí v každém právním státě.
Ignorování ústavních norem
V právním státě platí zásada: Ustanovení vyšší právní normy nemohou být suspendována ustanoveními nižší právní normy. V právním státě nemůže být vydán zákon, který je v rozporu s ústavou nebo jinou vyšší právní normou, která je na úroveň ústavy postavena. Tou je u nás již zmíněná Listina základních lidských práv, vyjádřená zákonem 120/76.
I totalitní státy mají ústavy, které vzletnými slovy vyhlašují občanská práva a svobody. Je v tom ale čertovo kopýtko, které si ukážeme na příkladu: v socialistické ústavě čteme, že "Náboženská svoboda je zaručena. Omezení stanoví zákon." V praxi je pak těch omezení, která stanoví zákony, tolik, že z té proklamované svobody náboženství nezbude vůbec nic. To je pro totalitní právní praxi typické: Záruky, které dávají občanům vyšší právní normy, jsou anulovány ustanoveními nižších právních norem. O této praxi však dobře věděli autoři Listiny základních lidských práv, a proto do Mezinárodního Paktu zařadili článek 5, který praví:
"Nic v tomto Paktu nemůže být vykládáno tím způsobem, jako by to dávalo kterémukoliv státu, skupině nebo osobě jakékoliv právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení práv nebo některé ze svobod, uznaných tímto Paktem nebo k jejich omezení ve větším rozsahu, než tento Pakt stanoví." Podíváme-li se na zák. 119/90 o soudních rehabilitacích prismatem Mezinárodního Paktu, musíme konstatovat, že tento zákon je protiústavní, protože omezuje práva rehabilitovaných a popírá jejich práva, Paktem zaručená. Navíc je důvodné podezření, že soudci, kteří rozhodují o tzv. "zbytkových trestech", se dopouštějí zneužití pravomoci veřejného činitele, protože jako právníci by měli znát, jaká jsou minimální práva obviněného, jak je stanoví Pakt o lidských právech, že tento Pakt je vyšší právní normou, že zákon, podle kterého soudí, je v rozporu s tímto Paktem a tudíž protiústavní. Pokud se hájí tím, že mají zákon, podle kterého musí soudit, ať se jim to líbí či nelíbí, pak je upozorňujeme na Norimberský precedens, který, krátce řečeno, znamená, že soudce může být pohnán k trestní odpovědnosti tehdy, když soudil podle zákonů, které byly protiústavní nebo nelidské nebo vyloženě zločinné.
V zák. 119/90 je zjevný rozpor mezi 1. a 2. paragrafem. V ş 1 čteme (cit. zkráceně): "Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů ... pokud směřovaly k prosazení takových práv nenásilnou cestou, byly čs. trest. zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem, atd."
Je v pořádku, jestliže zákon ruší třeba trest za "opuštění republiky" (ş 109 tr.z.). Tento zákon je jednoznačně v rozporu s Deklarací lidských práv. Zákon však také ruší tresty za "vojenskou zradu (z. 50/23) a jiné pod. Vojenská zrada však (pokud je skutečně prokázána) není přece "čin, který směřoval k uplatnění práv a svobod občana", jak praví preambule. V každém právním státě je vojenská zrada trestná, odsuzuje se za ni a nikdo v tom nevidí porušování lidských práv. Pokud zákon rozsudky za velezradu, špionáž apod. ruší, nečiní tak proto, aby učinil zadost zásadě, vyslovené v preambuli, ale prostě proto, že zákonodárce moc dobře věděl, že zkorumpovaná justice využívala tyto zákony k justičnímu teroru.
Vyžadujeme proto důslednou novelizaci zák. 119/90 tak, aby jeho ustanovení byla v souladu s Deklarací lidských práv!
Konfederace politických vězňů, pobočka Turnov zpracoval: p. Obruča