--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mareček Miloslav č.: 852
Název: Stížnost proti usnesení o odložené věci
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 04.02.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

140 65 Praha 4, nám. Hrdinů 1300 Kyjov, 4. 2. 1992

FRVg 22/91

Stížnost proti usnesení o odložení věci Dne 2. 2. 1992 vyšetřovatel Generální prokuratury ČSFR rozhodl o odložení mého podnětu z 13. 8. 1991, ve věci osob, které na podkladě příslušné právní úpravy iniciovaly či uzákoněním této úpravy fundovaly perzekuce v souvislosti s peticí Několik vět, přičemž nešlo o poslance FS, kteří přijali Ústavu 1960 a tr. zák. č. 140/61 Sb., ale o osoby, které tak jednaly ve spojitosti s opatřením předsednictva FS č. 10/89 Sb. z 14. 8. 1989. Vyšetřovatel doplnil podnět mým oznámením o obnovení hladovky z 25. 12. 1991, zahrnujícím mj. požadavek o jmenovité uvedení doposud zjištěných iniciátorů a autorů tzv. pendrekového zákona z února 1989, a po vyhodnocení archivních materiálů FS, býv. ÚV KSČ a příslušných výpovědí věc odložil podle ş 159/1 tr.zák., s tím, že podle čl. 51 Ústavy poslance FS nelze stíhat pro hlasování ve sněmovně, že členové ÚV KSČ vzali jen návrh opatření předsednictva FS na vědomí a že rovněž tak nebylo zjištěno a prokázáno, že by se tr. činu podle ş 158 tr.zák. dopustily jiné další osoby, které věděly o úmyslech předsedy FS A. Indry vypracovat přísnější zákonnou normu. Na základě čehož vyšetřovatel konstatuje u všech dotyčných vysokou politickou a morální odpovědnost za to, že realizovali, vzali na vědomí a uvedli v život normu, která byla ve zjevném rozporu s platným právem aj., přičemž prokuratuře nepřísluší právo politickou a morální odpovědnost posuzovat, vyvozovat z ní závěry a přijímat opatření v oblasti trestního postihu.

Proti předmětnému usnesení vyšetřovatele GP ČSFR podávám stížnost, neboť zjištění, kterými své rozhodnutí o odložení opodstatňuje, nelze kvalifikovat jako skutečnosti, které by s ohledem na objektivní status věci k zákonnému odložení podnětu opravňovaly.

Odůvodnění:

Dne 13. 8. 1991 jsem adresoval GP ČSFR shora uvedený podnět, který byl v relaci se závěry vyšetřovatele GP ČSFR, zmíněnými v úvodním odstavci, dne 2. 2. 1992 odložen. Ponechám stranou absurdní fakt, že podnět byl odložen podle ş tr. zákona a nikoli tr. řádu, neboť tuto skutečnost považuji za přehlédnutí a nemíním pro ně výrok usnesení napadat. Stejně tak nepovažuji za podstatné, že vyšetřovatel v usnesení neuvádí, o jaké poslance FS se v podnětu nejedná a situaci tak zjevně zkresluje. Za závažná pochybení v jeho postupu pokládám ovšem to, že:

1) Vyšetřovatel nezajistil archivní materiály Úřadu předsednictva vlády ČSFR a neprověřil tak řádně účast nebo neúčast vlády na přípravě inkriminovaného zákona, třebaže mnohé okolnosti si tento úkon vyžadovaly. Vyšetřování tak zůstalo neúplné a kusé. 2) Vyšetřovatel nečiní rozdílu mezi iniciativní skupinou poslanců FS a poslanci, kteří inkriminované opatření odhlasovali. Tj. protiprávní hlasování, jehož nepostižitelnost je nicméně zaručena čl. 51 Ústavy, ztotožňuje s protiprávní iniciativou, jejíž nepostižitelnost žádný článek Ústavy negarantuje. 3) Vyšetřovatel protiprávně dovozuje, že osoby, které realizovaly, vzaly na vědomí a uvedly v život normu, která byla ve zjevném rozporu s platným právem, nesou odpovědnost výlučně politickou a morální.

4) Vyšetřovatel nevzal na zřetel tu část mého podnětu, která se týká iniciátorů perzekucí v petiční věci Několik vět. S odkazem na uvedené nedostatky znovu konstatuji, že ze strany vyšetřovatele GP ČSFR došlo při rozhodnutí o meritorním vyřízení věci k pochybení a tudíž, jak výše uvedeno, využívám možnosti opravného prostředku.

Miloslav Mareček, Za humny 3218, 697 01 Kyjov