Vážený pane prezidente,
Je mi smutno a těžko u srdce, když
vidím, jak tady umírá člověk. Umírá již několik dní, umírá za nás za všechny –
i kvůli Vám – a Vy mlčíte. Nechce se mi věřit, že byste nebyl informován, nebo
informován tak špatně. Umírá proto, že vám věřil v roce devětaosmdesátém,
kdy rozšiřoval Několik vět, umírá proto, že Vám věřil ještě v roce
devadesátém, kdy podával svůj první podnět na Generální prokuraturu. Když
v loňském roce podával další podněty a začal svou druhou hladovku –
tentokrát již za Vašeho prezidentování – jistě stále ještě věřil, že splníte
něco ze svých prohlášení o tom, že „pravda a láska zvítězí“. Věřili jsme Vám
všichni a milovali jsme Vás. Byli jsme ochotni na Vaše zavolání kdykoliv se
zvednout a jít Vás podpořit. Teď pan Mareček umírá a už asi nevěří. A Vy jste
celou tu dobu mlčel a mlčíte dál.
Zikmund měl svého Mistra Jana
Husa, (pozn.redakce: Gottwald měl svou Miladu Horákovou), Gustáv Husák svého
Jana Palacha – a Vy budete mít svého Miloslava Marečka.
Milena Landová
P.S.: Vím, že nemůžete dělat
zázraky, ale morální podporu mu poskytnout můžete.