--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vaculík Jan č.: 885
Název: Zapal dům, setni strom, zabij sebe...
Zdroj: NN Ročník........: 0002/006 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1968 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ch. Morgenstern: Že prý se sluší nezvedat svou sukni příliš a taky když se někdy mýlíš, sypat si popel na hlavičku.

Osel v smutném zadumání pravil jednou ku své paní - hloupostí div nebučíme, pojď a rázem to ukončíme, taková však je už doba, šťatně žijí dál a oba ......

Před patnácti lety mi chtěli zapálit dům minkovičtí bachaři za článek "Proč se nevzbouřil mjr. Ježek", pojednávající o minkovické vzpouře r. 1968 a posléze i 69. Vybavil jsem tentokrát toto povídání fotografiemi a se dvěma spoluautory otiskl v časopisu Reportér.

V Pilínkově, Minkovicích a na Hluboké, kousek za humny Liberce nastal poprask. Tři svědkové mohou stát v pravdě a dosvědčit prohlášení velitele Mengeleho a dalších, kteří si pustili pusu na špacír a holedbali se tím, že by můj dům skutečně vypálili, že dokonce bylo ustaveno komando dobrovolníků, avšak zjistili, že jsem pojištěn, a to jim bylo líto, abych dostal 250.000 Kčs odškodného od pojišťovny. Slovy velitele - on by se pacholek ještě "napakoval".

Uplynulo patnáct let a přišla jiná doba, každý by si měl vyhledat svého trýznitele, aby mu ukázal, že nezapomněl... Nechci tím říci, aby se "národ sobě - soudil", ale tam, kde je to nezbytné, proč ne! Hledal jsem svého "fízla" podle návodu z poslední strany tohoto nezávislého listu a náhodou jsem se dostal ke jménu kpt.dr. Sochůrek, psycholog z Minkovic z inkriminované doby. Pojal jsem tedy podezření a vypravil se za tímto mužem. Vybavil jsem se pověřením kamarádů, abych se zeptal ještě na pár otázek, též dopisem Jiřího Gruntoráda, který níže cituji. Slovo dalo slovo a vysvětlilo se, že Sochůrek není sice Mengele, že to byl asi MUDr. Peníšek, a že (snad se tomu dá věřit) nic nevěděl o tom, že by mi v Minkovicích bachárně chtěli zatknout tipec a vypálit dům, avšak: ... kpt. Sochůrek proti mně seděl v křesle krajského korespondenta ČSTK jako vítěz, který vyšel z konkursu pana ing. Uhla, přestože byl Jiřím Gruntorádem přinejmenším nedoporučen NÚ, pro podíl na trýznění vězňů v Minkovicích, aby dále vykonával funkci vězeňského psychologa (myslím, že by se i J. Wonka mohl zeptat, zda se kpt. dr. (?) Sochůrek podílel na psychologickém posudku na zemřelého bratra Pavla Wonku ..... (viz protokol prověrek bachařů a posudky vězňů z Minkovic).

S předstíraným klidem mi kpt. dr. Sochůrek - krajský korespondent ČSTK a novopečený externí redaktor oblastního vysílání ČTV Region v Liberci tvrdil, že v případě jeho osoby je všechno v nejlepším (ne) pořádku, protože je regulerním vítězem (Uhlovy nadace?) konkursní komise, on, že se vždycky k vězňům choval slušně a že vědecký výzkum přece ve věznicích někdo musí provádět.... sám se označil za neoblíbeného důstojníka a doktora ve věznici, jakéhosi černého psa, kterého prý pedantický velitel plk. Šimek neměl rád, stejně tak ostatní z velitelského a politického sboru. Inu, proč ne!

Sklaplo mi, jsem vedle, přiznal jsem se kpt. Sochůrkovi, nyní vlastně kolegovi, že mi jaksi nevoní sedět s ním v jedné redakci a pracovat na stejném úkolu - podepírání chatrného sežraného skeletu kostižerem postižené "taky demokracie".

Je to proti srsti, estéti by řekli proti novinářské etice, proti halasně proklamovanému éthosu řemesla, které si hraje na pravdu či hledá pravdu - tedy proti novinařině. Rezignuji na své místo redaktora, protože asi nemám dostatek oné dravé ctižádosti až drzosti, abych mohl konkurovat takovým rychlokvaškám jako v r. 1969, když nás jemu podobní, vykopli. Přes policajtské mundůry přetáhli plášť a glotové rukávy novopečených redaktůrků, zavěsili si diplomy RSDr. (rodné strany doktor), velmi blízko portrétu Dzeržinského či Josifa Visarnionoviče nebo Klémy a vytáhli do normalizačního boje.

Nevydržel jsem potupu cechu a naposledy jsem se pana kapitána Sochůrka zeptal. Drze a spravedlivě. Hele, Sochůrek, kouknou, když už jsou takovej frajer a dělaj nám do řemesla....

Nejsou oni náhodou onen Sochůrek, doktor, který vypracovává posudky na bachaře v této skvělé a slavné demokratické době (tedy psychologické posudky na novice bachárny v čs. vězeňství r. 1992)... a ejhle, malá bere! Sochůrek jednou větou zatloukal, že né, že jako z povolání, že není zaměstnán oficielně jako posudkář NVÚ, pak zbledl a kápl božskou... "dělám to jenom pro libereckou věznici ve smlouvě o dílo".

A to mi stačilo, abych se nezhroutil smutkem. Dojatě jsem Sochůrkovi v duši odpouštěl a omlouval se za brutální poslední otázku. Vždyť je to můj novopečený kolega v ČST a je frajer, že dostává smlouvy o dílo i od bachařů, ten nebude vědět, co s prachama.... Přemítám v žargonu pražského Pepíka a troubím na ústup.

Inu, taková však je už doba.... Já osel v smutném zadumání. Zdař Bůh a uhlí si nakopejte sami. Váš Jan.

Jan Vaculík