Soudruh
Malý k řešení trestních věcí po srpnu 1968 a výrazněji v případech
vyšetřování demonstrací protisocialistických sil v Brně přistupoval
z třídních pozic. Akci „srpen 1969“ zorganizoval z hlediska
vyšetřování velmi aktivně a do služby nastoupil, přestože byl v tehdejší
době ve stavu nemocných“, píše ve své zprávě z 9.7.1970 náčelník správy
vyšetřování VB pplk. Šturm. Sám Malý k tomu ve svém dopise z 10.7. 1969
plk. Kubíkovi uvádí, že řídil vyšetřování akce srpen 1969 ke spokojenosti pplk.
Šturma i krajského náčelníka správy StB Jihomoravského kraje plk. Štěpánka.
Výsledkem tohoto vyšetřování jsou dvě dosud neobjasněné vraždy muže a ženy ze
srpna 1969, ke kterým došlo při potlačování demonstrací Lidovými milicemi a
Bezpečností. Výsledkem je také vyznamenání Za vynikající práci, které jako
jeden z mála příslušníků VB Malý dostal k dvacátému výročí únorového
puče. Do Prahy pro něj jel za doprovodu plk. Štěpánka.
Těžiště další činnosti náčelníka
odboru vyšetřování KS SNB v Brně mj. Vladimíra Malého spočívá
v pročišťování řad SNB od „politicky labilních kolegů“, čímž jako jeden
z prvních zahájil proces normalizace u Bezpečnosti. Po údajném pokusu o
sebevraždu zastřelením 10.2.1969 byl do září 1970 ve stavu nemocných a od října
téhož roku mu byl vyměřen invalidní důchod. Poté, co bylo přípisem KS SNB
řediteli Potravin Brno doporučeno, aby využil vysokoškolského vzdělání Malého,
nastoupil v tomto podniku Malý na funkci podnikového právníka.
Skutečná choroba majora Malého se
projevila počátkem prosince 1989. Jmenuje se účelová skleróza a ve vážnější
podobě je nazývána nestoudnost. Po 17.listopadu zapomněl s Malý na svou
minulost před ním a protože každý člověk přece jen svou minulost má, prohlásil
se také za oběť 70.let. 18.prosinec jej již zastihl na schůzi klubu Obroda, na
které byl také zvolen do jeho výboru. Členství v Obrodě mu umožnilo získat
zaměstnání na půl úvazku na KS SNB Brno.
V době, kdy vyšla najevo jeho
pestrá minulost, Malý prohlašoval, že jeho zdravotní stav je špatný, že o své
reaktivaci a návratu do SNB neuvažuje a svou brigádu na KS SNB už končí.
Z těchto důvodů proti němu nebyla podniknuta žádná opatření. Opět se však
projevila choroba a s. Malý začíná na svá slova zapomínat. Poté, co se coby
zaměstnanec sekce Bezpečnosti najmenoval do komise pro prověřování příslušníků
StB, vytvářel si čile důležité kontakty, např. na funkcionáře MV ČR, zejména na
prvního náměstka plk. Petráska a další. V dubnu už byl ve funkci zástupce
ředitele správy VB Jihomoravského kraje v Brně.
Částečný invalidní důchod nebyl
zřejmě překážkou výkonu tak náročné funkce. S. Malý v ní naopak ještě
stihl zařídit zaměstnání několika svým přátelům. Mezi jinými také generálu
Nezvalovi, náměstku FMV, který společně s generálem Lorencem uváděl do
chodu akci Klín a totéž se pokoušel s akcí Norbert. Zřejmě jako odměnu za
své pronásledování v 70.letech.
Za veškerou činnost, kterou
v řadách SNB nyní už plk. Vladimír Malý za ta léta napáchal, dostal při
odchodu do důchodu 52 000 korun. Jak ale mohl vykonávat funkci zástupce
ředitele SNB, když byl 16 let částečný invalidní důchodce, o čemž svědčí 250
000 korun vyplacených mu MV navíc k jeho mzdě právníka v Potravinách.
O dalších 50 000 zažádal jako náhradu
újmy na zdraví. Brněnská zdravotní komise mu tuto žádost zamítla, proto se
obrátil na Alfréda Kunzeho, „vyhozeného“ z Brna na zdravotní odbor
ministerstva a nakonec náhradu dostal. Za svůj třídní a aktivní postoj tedy
dostal s. Malý celkem 352 000 Kč, nepočítaje samozřejmě jeho plat právníka.
Čemu se divit u člověka, který si
po srpnu 1968 dělal zásluhu z toho, že se musel obávat své fyzické
likvidace ze strany členů klubu K231 za podíl na likvidaci III.odboje
v padesátých letech. Čemu se divit u člověka, který byl za nacistické
okupace členem Kuratoria. To všechno jen potvrzuje jeho slova vyřčená po
listopadu 1989 v klubu Obroda: „I nadále se cítím být komunistou“.
Člověk – invalida. Morální a
mravní invalida.
Honza Kyselý