Souboj s agenturou a archivy VKR

 

Signatář Charty 77 a bývalý důstojník z povolání pan ing. Václav Zaspal byl vloni rehabilitován a rozkazem ministra obrany České a Slovenské Federativní republiky číslo 014/91 dne 8.února 1991 povýšen do hodnosti majora ve výslužbě s povolením nosit při slavnostních příležitostech vojenský stejnokroj. Na podzim téhož roku ing. Zaspal obdržel rozhodnutí Centrální rehabilitační komise FMO ze dne 11. Října 1991, která zamítá závěry rehabilitační komise Vojenské akademie v Brně a MěVS v Praze 1 a s poučením o možnosti obrátit se na soud rehabilitaci zamítla. Ve vyjádření brněnské vojenské akademie, podepsaném plk.doc.ing. Antonínem Řehořem, Csc. A plk.prof.Františkem Obermannem, Csc. Je přitom napsáno:

„Rehabilitační komise vojenské akademie zjistila, že pan Václav Zaspal, narozený 22.září v Křivoklátě, byl vyloučen v roce 1945 ze studia na fakultě tankové vojenské technické akademie v Brně výhradně z politických důvodů. Prohlašuje toto vyloučení za protiprávní a od počátku za neplatné.“

 

„Nejspíš mi schází smysl pro spravedlnost“

Zamítavé dopisy generálmajora v záloze JUDr. Jaroslava Frýberta za CRK FMO a náčelníka ORO/FMO ing. Josefa Němce otevřely panu Zaspalovi všechna zákoutí světa Franze Kafky a panské arogance děl ruských klasiků. V roli Josefa K. našel řadový signatář Charty 77 pochopení a pomoc u tehdejší mluvčí paní Aleny Hromádkové, která se rozhodla seznámit s věcí formou osobního dopisu spoluchartistu a ministra obrany pana Luboše Dobrovského. Chtěla předejít soudnímu sporu mezi řadovým signatářem a resortem, vedeným významným signatářem Charty 77 z okruhu bývalých mluvčích a dosáhnout objasnění příčin změny rehabilitačních rozhodnutí. Ministr obrany pan Dobrovský panu Zaspalovi odepsal 10.ledna 1992.

 

„Vážený pane inženýre,

dostal jsem dnes domů obálku, na jejíž zpáteční adrese je jména a adresa A,Hromádkové. Uvnitř pak Váš dopis adresovaný mně, kopie Vašeho podání obvodnímu soudu pro Prahu 6 se zpáteční adresou s Vaším jménem.

Nevím, proč mi píšete takto kamuflovaně a nemíním po tom ani pátrat. To je vlastně Vaše věc, věc Vašeho vkusu, věc Vašeho rozhodnutí. Já dávám přednost jednoduššímu způsobu komunikace, způsobu přímému.

Nicméně dopis je adresovaný mně, nikoliv sice na domácí, ale na úřední adresu, odpovím vám tedy na něj.

Obecné výroky, které Váš dopis obsahuje, mi bohužel neumožňují, abych si jejich obsah ověřil a pokud by bylo třeba, zjednal nápravu. Přikládáte také text svého podání. Pečlivě jsem ho přečetl a nemohu Vám k tomu říci nic víc, než že děláte dobře, jestliže se se svými pochybnostmi o oprávněnosti rozhodnutí úřadu obracíte na soud. Nemohu s vámi souhlasit v tom, že soudní spory nejsou dobrými prostředky. Naopak. Naštěstí máme soudy, , jsou nezávislé, přidržují se zákona a jsou kvalifikovanými institucemi pro řešení sporů. Kdo jiný by mohl posoudit Váš spor s úřadem, jestliže by to nebyl soud? Já Vám po přečtení Vašeho podání nemohu říct, zda máte nebo nemáte pravdu. Mohu Vám říci jen tolik, že úředníci, na něž žehráte, udělali kus obrovské práce při rehabilitaci tisíců a tisíců důstojníků, kteří byli neprávem z armády propuštěni, často vězněni, někteří popraveni. Mnozí z nich v době, kdy Vy jste ještě byl členem KSČ. Stížností na jejich práci zaznamenávám jen nepatrně. Nezbyde, pane inženýre, než abychom oba vyčkali, jak soud rozhodne. Tím bude dán průchod spravedlnosti, kterou si oba přejeme.

S pozdravem

Luboš Dobrovský

 

Připomněl jste mi svým podáním, že mne vyloučili z vojenské školy a vyhodili z armády už v roce 1950. Vlastně ani do dneška nevím, proč to udělali, ačkoliv politické důvody přitom nikdo nezatajoval. Nikdy mě ve snu nenapadlo, že by mě měl někdo rehabilitovat. Nejspíš mi schází smysl pro spravedlnost.

 

Přísně tajné udání

Oddělení rehabilitační a odvolávací FMO. Centrální rehabilitační komise a další instituce či oddělení zrušení rehabilitace ing. Zaspala zdůvodnily poukazem na kádrové materiály, které neznal a nikdy neviděl. Nacházejí se údajně v archivech ministerstva obrany a bývalé VKR. Pan Zaspal požádal o seznámení se s nimi. Předložením spisů byl pověřen plukovník ve výslužbě pan Jaroslav Kasl, který podle zákona ČNR č. 97/1974 Sbírky o  archiváliích a zákona FS č. 87/1990 Sbírky o ochraně osobnosti, navazující na ustanovení Občanského zákoníku a Listinu lidských práv a svobod, nemohl pana Zaspala seznámit s jeho celým spisem proto, že obsahuje dokumenty ohrožující čest a práva jiných osob – těch, kteří pana Zaspala udávaly a kádrově ničily a které si na této činnosti postavily úspěšné kariéry, umožňující jim dodnes aktivně působit v armádě, policii a zpravodajské službě. Zvedené zákony pečlivě chrání taky všechny oficíry a postčepičkovy éry, kariéristické poradce pana ministra obrany.

 

Studentská láska

Pan Václav Zaspal v osmnácti letech vstoupil do KSČ a rozhodl se pro dráhu d§stojníka z povolání. Jako student Vojenské technické akademie se zamiloval do posluchačky brněnské lékařské fakulty Jarmily Markové z Poličky, která na počátku padesátých let měla opačné názory než frázistický básník a kariérista Kohout, Jaroslav Šabata, moskevský dopisovatel Luboš Dobrovský, úspěšný novinář Dienstbier a mnoho dalších komunistických expozitur, zahajujících své kariéry s okem třídní bdělosti, které tak nádherně ztělesňovali v dobových filmech všechny generace herců od pana Korbeláře po paní Švorcovou a Chramostovou.

Jarmila Marková si dokonce ve svém pokoji na studentské koleji přišpendlila v té oběšencově době nad postel malou fotografii TGM a Edvarda Beneše. Po udáních Ilji Dvořáka, nadporučíka Jaroše a majora Chabiny se na milence zaměřila revoluční bdělost aktivistů a hlasatelů šťastných zítřků. Václav Zaspal se odmítl se svojí politicky neuvědomělou dívkou rozejít, nepřistoupil na tajnou spolupráci s cílem odhalit třídního nepřítele na lékařské fakultě a dalších fakultách brněnských vysokých škol. Stal se tedy neuvědomělým sám. Byl zbaven členství v KSČ. Při nácviku májové přehlídky v Praze byl obviněn z vyzrazení vojenského tajemství přesto, že za ním na Císařskou louku přišlo jeho děvče. Vyfasoval čtvnáct dnů za vyzrazení vojenského tajemství proto, že celá Praha věděla o tom, kde vojáci cvičící na přehlídku mají své stany. Před poslední zkouškou na VTA byl vyloučen a od roku 1954 odchod do civilu za téměř jakoukoliv cenu…

 

Kdo se chce podílet na demokratizaci ČSA, kontaktujte se na adrese:

 

Ing. Václav Zaspal

Dubočská 8/1039

100 00 Praha 10

tel. 7817628