--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 951
Název: Pražské tajnosti Olgy Havlové
Zdroj: NN Ročník........: 0002/008 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1990 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra Motto: Kam jdou peníze,

jde i politická moc

Na Vyšehrad přichází nová paní ...

Dne 3. 9. 1990 nastoupila v Jedličkově ústavu po konkurzu z 15 uchazečů nová ředitelka PhDr. Anežka Krčková, mající všechny předpoklady pro tuto funkci. V jejím širokém rozhledu je i silný impuls vitální víry, tak potřebný pro handikapované děti, které často jakoukoliv víru postrádají. V ten samý den navštívil JÚ i prezident republiky Václav Havel. Budovy ústavu se zrovna přestavovaly, i když některé již byly navrch pěkné. Nová paní ředitelka však panu prezidentovi bez všeho zastírání řekla, že nechce ukazovat "Potěmkinovy vesnice", a proto se mu svěřila s takovou skutečností, kterou jako psycholožka pracující v ústavu více jak šest let, dobře znala. Nejspíš tak udělal první chybu, neboť se později dozvěděla od Otky Bednářové z Výboru dobré vůle, že pana prezidenta podvedla, protože mu neukázala pravou skutečnost ústavu. A tak se paní ředitelka začala pohybovat hned od začátku ve zvláštní situaci. Druhý případ se jí stal, když 11. 9. 1990 sledovala televizi a tam zrovna hovořil p. prezident a když se ho zeptali, co dělá jeho paní, odpověděl jim, že sedí na Praze 4 a tam se snaží získat pro Jedličkův ústav další budovy. Ten zájem paní ředitelku Krčkovou nadchl tak, že se ohlásila na Výboru dobré vůle a očekávala, že jejich kontakty budou co nejtěsnější. Přijaly ji paní Olga Havlová s Otkou Bednářovou. Obě dámy se jí zeptaly, jak vychází s rodiči a učiteli a když jim paní doktorka odpověděla, že s některými dobře, s jinými průměrně a s některými ne tak dobře, tak jí poradily, ať s každým vychází dobře. Nelze se divit, že tato zvláštní, nepochopitelná situace na paní doktorku zapůsobila jako ledová sprcha. A pak, kde že manžel Olgy Havlové nacházel inspiraci k tvorbě svých absurdních dramatických děl?!

Záhada kolem miliónů - ale čeho?

Na počátku byl světlý zájem některých úředníků, rozjařených dosud listopadovými ideály, o velkou budovu OV KSČ na pankráckém náměstí, kterou chtěli získat pro děti JÚ. Probíhaly zde velké demonstrace, které se přenesly i před magistrát, a tak se tehdejší primátor Kořán s předsedou MNV pro Prahu 2 Paškem dohodli, že budovu pronajmou f.Siemens za podmínek, že uvedená firma za svůj pronájem zaplatí na dostavbu JÚ 4 000 000 (DM?, Kčs?. K úvaze: 4 milióny DM za tak velkou budovu blízko centra Prahy není tak moc, 4 milióny Kčs pak je směšné). F.Siemens svůj dar poslala. Bylo před volbami. Tehdejší poslankyně ing. M. Vocílková napsala několik dopisů paní doktorce Krčkové o tom, že tento šek (v markách!) leží zablokován na ONV Prahy 4. Chtěla dokonce o něm vést jednání pro zneužití funkce. Mimo ní i Výbor lidové kontroly Prahy 4 hovořil o markách. Pak se náhle marky ze zpráv ztratily a hovořilo se pouze o miliónech, jak dokazuje i zápis VLK NV hlav. města Prahy ze dne 12. 11. 90, v němž je uvedeno, že "existuje šek fy Siemens na 4 milióny, na jméno ředitelky Anežky Krčkové, Jedličkův ústav ..." To je doslovná citace! O kus dál pak: "a šek od Karlovarského porcelánu na 1,5 miliónů Kčs." Proč v jednom případě je uvedeno, o jakou měnu se jedná a v druhém ne, zůstává záhadou. K dalšímu posunu pak dochází, když je zpochybňováno, o kolik miliónů vlastně jde, jak je tomu např. v dopisu tehdejšího náměstka měst. prokurátora JUDr. Tomáše Sokola, který ředitelce JÚ Anežce Krčkové sděluje: "Obvodní nár.výbor pro Prahu 4 má ve své dispozici šek na cca 5 000 000 Kčs, který zní na Vaše jméno." Proč to cca? Kdyby se jednalo o celé číslo, nemusel by se pan prokurátor vyjadřovat tak neurčitě. Nebo snad nebylo ještě rozhodnuto, kolik se má JÚ poslat? A kdo o tom pak měl rozhodnout?

V dopise ing. M. Vocílkové ONV 4/VO č. 27 poradkyni prezidenta ČSFR Věře Čáslavské je psáno, že "zástupci ONV Prahy 4 přijali od fy Siemens šek na 4 milióny (opět již měna neuvedena), který je určen pro Jedličkův ústav a adresován na jméno ředitelky PhDr. A. Krčkové (...) Další šek podobně určený je od fy Karlovarský porcelán. Z nepochopitelných důvodů však tyto dary nebyly prezentovány u banky a převedeny na JÚ, nebo Nadace JÚ a došlo k jejich zadržení na ONV 4. Šeky zůstaly uloženy v trezoru p.předsedy Paška." Vzhledem k tomu, že mezi tím splatnost šeku skončila - vinou ONV Prahy 4 (a čí ještě?!) - byla učiněna opatření, aby byl vystaven šek znovu a zaslán na adresu paní Olgy Havlové. Poté přišlo do JÚ jenom 3 300 000 Kčs, dar f.Gesto, přestože pánové Manda a Pašek si podepsali, že předali paní O. Havlové, čestné předsedkyni Nadace Jedličkova ústavu, od f.Gesto 4 milióny Kčs. Protože to paní doktorka Krčková zjistila a ozvala se, nakonec přišlo do JÚ i těch 700 000 Kčs také. Na to napsala paní doktorka f.Gesto děkovný dopis a ten se ztratil. Stále se ještě domnívala, že f.Gesto je něco odlišného od f.Siemens. Když to však konzultovala na Výboru dobré vůle, bylo jí vysvětleno, že f.Siemens neměla peníze, a tak to za ni zaplatila f.Gesto. Zvláštní na tom bylo, že v té době f.Siemens kupovala Škodovku v Plzni. Že by se zcela vydala z peněz? A nakonec se ke všemu zjistilo, že f.Gesto nemá s f.Siemens nic společného. Věru opět, pikantní gesto do dramatikových absurdních her. A co říci k těm demonstracím na začátku? Ať si vnímavý čtenář sám představí, co je to za patalogii, když vyvezou "vozíčkáře", ať žebrají na mocipánech před "špalkem" budovy, o které je již stejně rozhodnuto, či magistrátem. To je zvrácenost! To je ponížení těch dětí! Ty děti mají úplně jinou hodnotu a úplně jinak vystupují. Já to považuji za zneužití těch dětí a prohlašuji, že celá akce byla od jeho organizátorů projevem diletantství.

Jak se usvědčuje s. Kořínková, že je ministryní "nekontroly" Když ředitelka JÚ dr. Anežka Krčková viděla, jak je komunikace s VDV komplikovaná a že vlastně stále jen dochází k řadě nesrovnalostí hlavně okolo darů, usoudila tedy, že bude lepší, když vše bude odděleno i právně, a proto přijala připomínky p. Olgy Havlové, poděkovala za ně, sehnala opět právníky a zavedla v nadaci určitá pravidla.

V té době se objevila kontrola od ministryně Kořínkové, která jakoby spadla z jiné planety a přišla Nadaci JÚ kontrolovat. Obě příchozí dámy se sice zapřísahaly, že jsou magistrátní kontrola, ale přitom nepopíraly, že vystupují ve funkcích federálního ministerstva kontroly. Takže je tu evidentní rozpor, protože jestli toto ministerstvo kontroluje soukromou osobu, nadaci, pak je tento postup protiprávní. Přestože dámy vystupovaly z pohledu práva jako, mírně řečeno "zvědavé soukromé" osoby, žádnou chybu v nadaci nenašly, pouze si dovolily vytknout ředitelce Krčkové, že má velké pravomoce, když je členkou nadace a zároveň i ředitelkou JÚ. Pan dr. Jedlička je pak bystře upozornil, že by neměly ztrácet čas s nadací, protože se jim jinak rozuteče majetek KSČ a SSM.

Projekt ředitelky JÚ Anežky Krčkové

Paní ředitelka vede o své práci velice pečlivou evidenci. Také její korespondence ve sporu s VDV a případnou servilností úřadů, vyvolanou strachem, či přehnanou úctou k "Hradu", je obsažná, dostupná na mnoha místech, a ve svém souhrnu je dostačujícím materiálem pro novináře, který by se chtěl problémy kolem JÚ zabývat. Ředitelčiným základním přáním je myšlenka, aby ústav přestal být ústavem a stal se pro postižené děti domovem. Protože vychází z toho, že tyto děti mají intelekt normální, chce, aby v ústavu byla zřízena normální škola a aby se ústav s touto školou sjednotil, jako tomu bylo kdysi. Chce také, aby tato škola měla tu nejlepší úroveň a aby byla otevřená i pro zdravé děti. Protože věří v krásu vnitřního člověka, zastává názor, že i tyto postižené děti mají duchovní bohatství, kterým nás mohou obdarovat. V ústavě, či vlastně v domově, by měly být dílny, kde by se děti naučily vše nutné pro život. Měly by být vytvořeny také podmínky, aby se děti, které se nepovede umístit do rodin, mohly sem vracet třeba i pro rekvalifikaci. Snaží se získat další domy, kde by mohly vytvářet komunity, aby nemusely končit jako dosud v ústavech, ze kterých se staly vlastně životní pasti. Její koncepci zdravotní péče akceptují i takové osobnosti, jako jsou MUDr. Komárek, prof.MUDr. Hoza, prim.MUDr. Vrbický, doc.MUDr. Su"ssová, MUDr. Čapková, MUDr. Nushart, MUDr. Janečková a MUDr. Stavinoha. Pro tuto práci má všechno připravené, včetně pracovníků. Bohužel, protože u nás stále ještě platí zákony z roku 1964 nebo 1978, je toto její úsilí vlastně protizákonné.

Lokajové, dámy z podhradí

Nedobrý vliv Výboru dobré vůle na různá jednání JÚ dokazuje i dopis z magistrátního úřadu hl. města Prahy ze dne 19. 12. 1990, ve kterém je vytýkáno dr. A. Krčkové paní JUDr. J. Kubíkovou, že odmítla návrh architekta Miluniče (podporován VDV jako jediný možný bezkonkurzní autor projektu přestavby JÚ, který je však v rozporu s pojetím ústavu jako domova, jak ho zastává p.ředitelka), kritizována je její práce s dětmi, její organizační změny a že trvá na včlenění školy do ústavu. (Ve vyspělých zemích něco naprosto běžného). Také dopis mgr. Jindřicha Bělovského, ředitele odboru 23 min. školství, vykazuje stejnou úslužnost k "Hradu", když kritizuje ze zcela konzervativního pohledu změny, které chce ředitelka Krčková v JÚ provést a upozorňuje ve svém zkostnatělém výrazivu, jaké platilo v totalitě, že péče o vzdělání mládeže a dospělých náleží státu. Přikládá též triviální přehled tří stupňů vzdělání a stále se přitom ohání tvrzením, že posouzení jakéhokoliv stupně vzdělávání náleží státu, což vlastně, jak pan mgr. instinktivně zapomíná, do nedávna byla KSČ. Jediná chodbička povolené iniciativy může pouze směřovat "ve spolupráci na přípravě systémových a organizačních změn JÚ", tedy na pevné půdě byrokratických předpisů!

Také se zjistilo, že na federálním ministerstvu kontroly s. Kořínkové bylo mnoho dopisů z Výboru dobré vůle, mající vztah k JÚ. V té době se shodou okolností ztrácely i dopisy v JÚ. Ztratil se např. dopis, kde píše p. Dohnal, ředitel IBN, že daroval JÚ dva počítače. Nedlouho poté se objevilo v televizi, jak paní Havlová darovala jeden z těchto počítačů kamsi do Košic. Zaměstnanec JÚ proto vzal vůz a pro ten druhý raději osobně zajel. Hned nato přišel dopis podepsaný sekretářkou VDV Olgou Stankovičovou, aby byl tento počítač předán p. Smrčkovi, což je ředitel středních škol, že prý on ho nutně potřebuje.

Již z těchto indicií zcela zřejmě vyplývá, že paní Olga Havlová jako představitelka VDV, by si především měla uvědomit, že není manželkou feudálního monarchy, ale prezidenta ČSFR. Její zasahování coby radobyodbornice do projektů PhDr. Anežky Krčkové je přinejmenším nevhodné, stejně tak, jako kdyby ředitelka Jedličkova ústavu chtěla rozhodovat o tom, co se bude dělat v ČKD nebo u Siemensů. Víme, že také v jiných zemích se první dámy ve státě ujímají dobročinnosti. Ale tam, aby se veřejnost nedozvěděla, že tomu moc nerozumějí, se raději obklopí odborníky, nikoliv diletanty. A proboha, hlavně se nesnaží stát se těmi odborníky ony samy.

(pokračování příště)