--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Černocký Pavel č.: 959
Název: Naše milá televize
Zdroj: NN Ročník........: 0002/008 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Průměrný občan našeho státu nemá a ani nemůže mít představu o tom, co to je Československá televize. Trvalo mně to čtvrt roku, než jsem alespoň obrysově pochopil, o co vlastně v této instituci jde. Původně jsem se domníval, že se na Kavčích horách zakopala jakási komunistická smečka, která se z ideologických důvodů brání nástupu demokracie. Byl to hluboký omyl. Dnes už vím, že v ČST jde o politické přesvědčení až na posledním místě.
V současné době je v televizi u moci parta lidí, které jde výhradně o peníze a zachování vlivu. Bolševický funkcionář Jiří Kantůrek této partě ani zdaleka nevládne, ale naopak je těmito lidmi ovládán a manipulován.
Je třeba si uvědomit, že ČST vznikla na konci padesátých let a tento organismus žil svým vlastním životem. Do dnešních dnů najdeme na klíčových místech v této organizaci lidi relativně mladé, kteří sloužili režimu už v dobách prezidenta Novotného. Ne snad proto, že by komunistické náboženství vyznávali, ale prostě proto, že pochopili základní poučku: "If you cantŢ beat them-join them - jestliže je nemůžeš porazit, připoj se k nim". Rozhodnutí spolupracovat se státní bezpečností neučinili proto, že by snad milovali socialismus, ale proto, že pochopili, že jim toto rozhodnutí umožní pohodlný život.
Říci ďáblu ANO, není rozhodnutí politické, ale jedná se především o charakterovou deformaci. Není snadné pro renomovaného režiséra opustit svou profesi a živit se kladením dlažebních kostek na Karlově mostě. Je přece tak snadné slíbit StB spolupráci a svědomí utišit výmluvou, že jim vlastně nehodlám nic podstatného říci. Obdobně to konečně viděl i poslanec Bartončík. Za každé chytráctví je však nutné jednou zaplatit. Ten čas přišel a je pochopitelné, že se kolaborantům platit nechce. Zoufale se snaží najít jakési morální opodstatnění a vysvětlení svého selhání. A přitom si nikdo neosobuje právo pány Kavany, Bartončíky a další jim podobné soudit. Chceme jen, aby táhli ke všem čertům a nepletli se do věcí veřejných. Chceme snad příliš?
Jiří Kantůrek při nástupu do funkce podědil mnohatisícový aparát lidí, sdružených účelově kolem schopných kariéristů, členů KSČ, kontrolovaných StB. Bylo by asi nereálné očekávat od člověka v důchodovém věku, že bude mít odvahu postavit se této hydře na odpor.
Lidem typu Horského, Fischla, Mathého dnes vůbec nejde o to, aby zvítězila levice, nebo snad dokonce KSČM. Jde jim výhradně o to, aby si uchovali moc a znamenité příjmy, na které si zvykli. Menším myším jde o totéž, pochopitelně na nižší finanční úrovni. Pokud zůstanou ve funkcích lidé typu pana Kantůrka, je všechno v pořádku. Ztráta koryta nehrozí. Běda však, pokud by se dostal na špici pyramidy někdo z "nepřátelského tábora". To by pak nadešel konec dnům hojnosti.
I s touto možností je ovšem počítáno. Dlouholetí kolaboranti s KSČ už mají vesměs připraveny své soukromé projekty, ať už se jmenují R.I.O., Studio MARK, DVTV, nebo kdoví, jak jinak. Názvem sice naznačují, že jde o jakési západní společnosti, kapitál je však komunistický. Kdyby se do nitra těchto společností podíval úřad pana Igora Němce, našel by zde peníze bývalého ředitele ČST s. Zelenky a dalších. Propagaci zdarma těmto společnostem poskytuje za státní peníze program OK 3 a ještě výplody typu CharieŢs Talk Show dobře platí. Televizní divák pak u vytržení hledí na mizerně přeložené Candid Camery a afektované výlevy Karla Lasala, alias Charlieho, který předstírá, že se neumí česky vymáčknout. Jsem od dětství anglofil, ale takováhle šaškárna mi vadí.
Až bude muset pan Horský odejít z ČST, hlad mu jistě hrozit nebude. Špinavé peníze už má bezpečně "ulité". Výsledky lustrací dostali pracovníci do rukou už před více než měsícem. Estébáci však sedí ve svých křeslech dál a tváří se, že se jich to netýká. Jak dlouho ještě bude pan Kantůrek vzdorovat lustračnímu zákonu? S propuštěním estébáků zjevně nepospíchá. Bylo by dobré prozkoumat, zda z jeho někdejší funkce vedoucího tajemníka OV ČSM zároveň nevyplývalo i členství v předsednictvu OV KSČ. V tom případě by se lustrační zákon týkal i jeho.
Myslím si však, že snad ani není třeba pana Kantůrka lustrovat, stačí se podívat na jeho personální politiku. Z pětadvaceti členů celozávodního výboru, nejvyššího orgánu strany v ČST, najdeme dodnes na Kavčích horách deset jeho bývalých členů. Dr. Hubáček - člen OV KSČ!!!, dodnes dělá s. Kantůrkovi sekretáře. Sloužil Zelenkovi, poslouží i Kantůrkovi. Konečně komunista jako komunista. Když zalistujeme telefonním seznamem ČST, najdeme v kancelářích i na obrazovce další členy CZV KSČ, soudruhy Macháčka, Mikulu, Podlipného, Tenkráta, Vokuše, Ulrychovou a další. Jak dlouho ještě? Ví se i o deseti milicionářích, kteří jsou i nadále ve službách ČST, včetně jednoho velitele čety LM. Co bych za to dal, kdybych mohl alespoň jednou spatřit třeba člena LM Roberta Bakaláře ve slušivé šedé uniformě se samopalem na prsou, jak slibuje věrnost v boji proti vnitřnímu nepříteli. Jistě, uvědomuji si, že mnoho komunistických sluhů bylo zároveň znamenitými profesionály. Lid televizní je miluje, a protože nemá informace, posílá anketní lístky pilířům bolševického režimu, jakým byli s. Škorpil, stážista na ÚV KSČ, anebo obzvláště bezcharakterní kariérista Přemek Podlaha, který se ve své chtivosti neštítil ničeho.
Mám s ním i jednu osobní zkušenost. Je totiž podepsán jako "režisér" pod mým scénářem na bývalém PKS. Jediné, co ho s pořadem spojovalo, byl honorář, který si za něj vyzvedl. A těch pořadů bylo! Honoráře za lektorování na politické škole ÚV KSČ mu zřejmě nestačily. Soudruh Kantůrek ví naprosto přesně, stejně jako každý na Kavčích horách, co je s. Podlaha zač. Nevadí mu to ani v nejmenším. Proč taky, vždyť jsou spojeni jednou ideologií. Většina redaktorů zažívá v současné době těžké chvíle. Nemohou se totiž rozhodnout, zda se přiklonit k současné komunistické garnituře v ČST, anebo k "rebelům". Tak se zatím snaží dělat svou práci, jak to jde a s nikým si to nerozházet. Bůhví, kdo bude příštím ředitelem. Dovedu si představit, jak bylo asi trapně panu Kantůrkovi, když slyšel ve své vlastní televizi slova nejoblíbenější redaktorky paní Jurinové o tom, že se nemůže se současným vedením ztotožnit, a proto odchází. Ale on už toho slyšel tolik, že mu to asi ani nepřijde.
Současná televize je legalizovaný nemrav. Pokud dojde k potvrzení p. Mathého ve funkci, bude současný stav zakonzervován. Je jedno, kdo se stane dalším ředitelem ČTV, pokud to bude slušný člověk, nekomunista, nekolaborant, bez napojení na současné mafie, budu spokojen.
Současní bossové se snaží přežít do voleb. Doufají, že vyhraje ČSSD/b/ a jim bude povoleno zůstat u koryta. Zatím jsou ochotni, v zájmu přežití chválit třeba čerta (možná přinejhorším i Václava Klause), jen když svůj odchod odvrátí. Pokud levice vyhraje, však oni si to všechno vynahradí. Neměli bychom zapomínat, že komunisté jsou mistry manipulace. V těchto dnech předvádějí ještě jeho mistrovství. Jak urvané posty držet do posledního dechu. Do funkce ředitele ČTV se jim podařilo zákulisní manipulací, dirigovanou Petrem Studenovským, prosadit kromě pánů Kantůrka, Fischla a Horského, produkčního Ivo Mathého, schváleného vedením StB do projektu Baden-Baden. Jak jsme na ty koprodukční seriály rádi koukali.
Zatím se televizní mafie, podporovaná s. Čalfou, drží statečně. Z rozzářeného úsměvu Otakara Černého lze soudit, že doufá v trvalé vítězství. To, co televize a zvláště pak její zpravodajská redakce od listopadu 1989 předvedla, je sabotáž, mající jediný smysl-znechutit občany do té míry, že rezignují a umožní levici opět převzít moc. Ta dubčekovské eurokomunisty jistě z Kavek nevyžene, ale naopak, dovolí jim dál nerušeně mlaskat. Průměrný divák si vůbec neuvědomuje, jaké skvělé kšefty kynou třeba ve sportovní redakci. Cesty do zahraničí, diety ve valutě, pozornosti od firem atd. Zpravodaj Čs. rozhlasu, anebo televize si žije často lépe než kdejaký náš diplomat. To už přece za nějakou tu charakterovou deformaci stojí.
Ti zaměstnanci ČST, kteří neměli v osmdesátých letech žaludek na to, aby se drali nahoru přes partaj, VUML a milice, dnes jenom stojí v němém úžasu a kladou si otázku, jak je to všechno možné. Kdo má vlastně v Československu na počátku roku 1992 skutečnou moc? Jak je to možné, že dva roky po revoluci mohou estébáci ve vedení ČST vyhodit pod falešnou záminkou z práce nejpopulárnější redaktorku, nekomunistku?
Jak dlouho ještě?
Pavel Černocký