CS Klondike spol. s r.o.

Odjinud

Metropolitan

Předem upozorňuji, že nejsem odpůrce kupónové privatizace, ale od samého začátku jejím zastáncem. Přestože se ve své konečné podobě značně vzdálila původnímu záměru jak co do rozsahu, tak co do provedení. Nechci se zde zabývat zákonností stanovení věkové hranice 18 let, která je v souvislosti s bezplatným rozdáváním státního majetku zjevně diskriminující z důvodu věku a tedy porušením občanských práv, stejně jako kdyby byli vyloučeni důchodci, ženy či jiná skupina obyvatel. Nechci se zabývat ani skutečností, že zahájení registrace kupónových knížek a předávání investičních bodů investičním privatizačním fondům (IPF) je v rozporu se zákonem, neboť dosud nebyl zveřejněn konečný objem privatizovaného majetku ani úplný seznam podniků, kterých se kupónová forma privatizace bude týkat včetně příslušných údajů a informací.

Nechci se zabývat ani zákonností obchodních nabídek a obchodních praktik IPF, jelikož ty dělají pouze to, co jim není zakázáno. Jak je ostatně zvykem v každé normální tržní ekonomice. A vzhledem k naivnosti předpisu, který vydalo ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR (MSMNP ČR) pod názvem /Postup při zakládání IPF v procesu kupónové privatizace“ a k neexistenci zákona o investičních společnostech a fondech jim není zakázáno prakticky vůbec nic.

Invaze odborníků?

Pouze skutečnost, že IPF založila řada lidí, o nichž vím, že se v oblasti investic, bankovnictví, burzy a obchodu s cennými papíry vůbec nevyznají, mne přinutila zamyslet se nad tím, proč vzniklo tolik IPF? Proč se lidé, nemající o této odborné činnosti elementární znalosti, ale mající potřebný milión korun, v propletenci s bývalými i současnými ministerskými úředníky, pracovníky státních výzkumných ústavů a vysokých škol, mnohdy s tichými zahraničními společníky, pouštějí do zakládání soukromých IPF? Proč se spojuje čert s ďáblem, včetně lidí, kteří mají nezanedbatelný podíl na žalostném stavu naší ekonomiky? Proč jsou dnes představováni národu jako specialisté a kvalifikovaní odborníci, jedině schopní zabezpečit DIKovi zmnohonásobení jeho majetku odborným investováním do zaručeně lukrativních podniků způsobem a v čase, kterým by to nedokázal ani Ford s Baťou a Morganem v jedné partě? Přičemž se celý svět diví tomu, kde se v naší malé federaci vzalo tolik odborníků, když například ve Velké Británii v souvislosti s vlnou privatizace po nástupu konzervativní vlády k moci se podařilo zřídit pouze 40 investičních fondů pro nedostatek kvalifikovaných odborníků. A to je Velká Británie zemí s nejdelší tradicí tržní ekonomiky, s rozvinutými finančními institucemi, s fungující burzou a s počtem obyvatel více než třikrát převyšujícím počet obyvatel ČSFR. Proč je prostý občan, místo aby byl vzděláván a byly mu poskytnuty včas a v maximálním rozsahu potřebné informace k rozhodování, opět ohlupován a přesvědčován o své neschopnosti, o tom, že nic neumí, nikde nebyl a nic nezná, zatímco je tady několik tisíc lidí, „na slovo vzatých odborníků“, kteří „znají a umějí“ a je utvrzován ze všech stran, že jediná jeho záchrana je předat své investiční kupóny IPF?

Pravidla na přetřesu

Když jsem četl příslušné ministerské instrukce, došlo mi, že se zde jedná o kšeft století, proti kterému byla zlatá horečka na Klondiku dětským pískovištěm,. Pro zakladatele IPF zcela bez rizika, neboť veškeré nebezpečí špatného investování, fungování či případného krachu IPF nese majitel investičních kupónů.

Podle příslušného ministerského „Postupu“ totiž IPF k založení stačí, aby prokázal majetek 1 milión korun, měl osobní počítač a partu spolupracovníků. Nic dalšího se, kromě určitých nezbytných formalit, od nikoho nepožadovalo a nepožaduje, aspoň nevím o případu, že by ministerstvo pro privatizaci ČR a SR některý IPF nepovolila. Asi nebyl čas a dost možná ani chuť zabývat se analýzou, kdo je zakladatel IPF a kdo je zakladatelem tohoto zakladatele. Prověřit jeho způsobilost k provádění těchto operací ani zkoumat původ onoho povinného miliónu z hlediska možného střetu zájmů, jak je to povinné a zcela běžné v civilizovaném tržním světě, do kterého se tlačíme oknem i dveřmi. Jistě by to nebylo nezajímavé čtení – seznam státních úředníků, současných i bývalých kádrů, zainteresovaných v celém procesu.

Obraťme však pozornost k praktické otázce věci. Podle Postupu… má zakladatel právo až na 2 % hodnoty majetku fondu (čili získaných akcií) jako manipulační poplatek od DIKa za to, že se ujal jeho kupónů a odborně je investuje. Tento poplatek je jednorázový. Dále má nárok až na 3 % hodnoty majetku fondu ročně, jako poplatek za správu IPF. Jde o 3 procenta majetku fondu, ne o 3 procenta z výnosu fondu, jak se řada DIKů mylně domnívá a jak se jim některé IPF snaží vsugerovat. Za určitých okolností to může být i více než 100 % výnosu. V takovém případě se bude poplatek zakladateli hradit z majetkové podstaty fondu. Většina IPF bohatě využívala obou stropů, i když jsou i skromnější.

Řeč čísel

Pro názornost teď budeme chvíli počítat. Do první vlny kupónové privatizace se zaregistrovalo cca 8,5 mil. DIKů. Majetek, který se bude privatizovat, bude cca 250 mld. Na jednoho DIKa tedy připadá zaokrouhleně v průměru 30 000 Kč v nominální hodnotě akcií. Předpokládejme, že se prostřednictvím IPF zúčastní kupónové privatizace 5 miliónů DIKů. To znamená, že IPF získají celkový majetek ve výši 150 mld. Kč. V průměru pak připadá na jeden IPF, za předpokladu, že se jich zúčastní v 1.vlně kupónové privatizace cca 300, obratu 500 mil. Kč v akciích. Jak bylo uvedeno výše, má zakladatel při zahájení činnosti nárok až na 2 procenta hodnoty nakoupených akcií jako manipulační poplatek. To je u průměrného IPF 10 mil. Kč v akciích a za každý rok správy IPF, v souladu se smlouvou mezi IPF a zakladatelem (kterou si uzavíral při založení IPF prakticky sám se sebou, a tudíž pro sebe maximálně výhodně), další 3 procenta hodnoty majetku fondu ročně. To znamená ročně dalších 15 miliónů. Tyto podíly a peníze zakladatel dostane, i kdyby investoval neúspěšně, neefektivně a fond nebyl vůbec ziskový. V takovém případě by se i roční poplatky uhrazovaly z majetkové podstaty fondu a zakladatel se stane majitelem dalších 3 % akcií, které jsou v majetku fondu, na úkor DIKů, jeho akcionářů.

Bystřejší jistě pochopili, že zájem zakladatele vůbec není totožný se zájmem DIKa, tj. získání a držba akcií s maximálním výnosem z nich, neboť cena „dobrých akcií“ v investičních kupónech bude nejvyšší a nominálně jich tedy fond získá méně, než bude-li nakupovat akcie podniků méně ziskových, kde získá za objem svých investičních fondů mnohem větší nominální hodnotu majetku. A větší nominální hodnota majetku fondu znamená i větší poplatky za správu bez ohledu na výnosnost fundu.

Podrobnosti o dividendách

Nakolik je tedy pravděpodobné vyplácení dividend akcionářům IPF?

Vyjdeme-li z předpokladu našeho průměrného IPF, pak tento IPF bude mít v držení portfolio (akcie podniků) s průměrnou mírou zisku. Dokonce čím bude fond větší, tím je méně pravděpodobné, že jeho míra zisku bude jiná než průměrná. Tuto průměrnou míru zisku lze trochu optimisticky odhadnout za normálních okolností na 6 až 10 %. To znamená, že IPF získají celkový majetek ve výši 150 mld. Kč. V průměru pak připadá na jeden IPF, za předpokladu, že se jich zúčastní v 1.vlně kupónové privatizace cca 300, obratu 500 mil. Kč v akciích. Jak bylo uvedeno výše, má zakladatel při zahájení činnosti nárok až na 2 procenta hodnoty nakoupených akcií jako manipulační poplatek. To je u průměrného IPF 10 mil. Kč v akciích a za každý rok správy IPF, v souladu se smlouvou mezi IPF a zakladatelem (kterou si uzavíral při založení IPF prakticky sám se sebou, a tudíž pro sebe maximálně výhodně), další 3 procenta hodnoty majetku fondu ročně. To znamená ročně dalších 15 miliónů. Tyto podíly a peníze zakladatel dostane, i kdyby investoval neúspěšně, neefektivně a fond nebyl vůbec ziskový. V takovém případě by se i roční poplatky uhrazovaly z majetkové podstaty fondu a zakladatel se stane majitelem dalších 3 % akcií, které jsou v majetku fondu, na úkor DIKů, jeho akcionářů.

Možná řešení

Je vůbec ještě možné zastavit lavinu státem posvěcené spekulace s naivitou a neznalostí občanů? Zřejmě ne, neboť, jak známo, jednou utržená lavina se zastavit nedá. Půjde snad jen zmírnit její důsledky. K tomu je ovšem nutné, aby příslušný zákon o investičních společnostech a fondech obsahoval minimálně následující náležitosti:

- záruku o minimálním výnosu ze strany IPF (jak je to ostatně u každé investiční společnosti ve světě naprosto běžné)

- podmínku, že IPF jsou veřejné akciové společnosti, jejichž akcie jsou volně obchodovatelné, což znamená, že nejsou obchodovatelné pouze prostřednictvím zakladatele a nikdo na ně nemá předkupní právo

- ustanovení maximálního podílu zakladatele na držení majetku IPF a na dražbě svého majetku (v souladu se zákonem o akciových společnostech ne více než 10 =)

- stanovení nároku zakladatele na odměnu za správu IPF podílem z výnosu, tj. pouze v případě, je-li fond ziskový (ne více než 10-20 % tohoto výnosu)

Je mi jasné, že lobby, které vycítily šanci, je příliš silná a svých pozic se jen tak lehko nevzdá. Proto se musím vrátit ještě jednou k rozhovoru pana ministra Ježka Metropolitanu z 5.2.1992. Příznačně nesl titul „Rozhodnou sami občané – zda pomohou s vydatnou státní podporou zbohatnout pár tisícovkám „šikovných“, nebo složí bobříka svéprávnosti“ a budou své investiční body investovat sami. V prvním případě riskují, že budou nenápadně, ale systematicky více či méně zbavováni značné části svého majetku či že o tento majetek (sice při sníženém riziku úplného krachu, aniž přitom ovšem hrozí „nadprůměrné“, velké výnosy, přijdou. Ve druhém případě „riskují řádově vyšší výnosy, i když současně mají vyšší možnost neúspěchu. Já osobně budu investovat své kupóny sám. I kdyby měl „můj“ podnik zkrachovat ještě v roce 1992. Rád přicházím o své peníze vlastní hloupostí, a ne vychytralostí druhých.

Ing. Josef Křesala, Csc.