--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Seifert P. č.: 984
Název: Prečanova výzvědná agentura ve službách ODS ?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vilém Prečan patří mezi nejzáhadnější postavy, které se podepsaly v dobách komunistického režimu do deformací společenských věd u nás. Historik KSČ a mezinárodního dělnického hnutí se silnými vyzbami na ÚV KSČ, ÚV KSS a ÚV KSSS se až do srpna 1968 zabýval prakticky jen edicemi stranických dokumentů a sebraných spisů stranických veličin. Dnes vydává dokumenty k dějinám Charty 77 a spisy Václava Havla. Širší veřejnost na sebe upozornil až díky edici tzv. černé knihy, kterou po srpnu 1968 připravoval z příkazu svého tehdejšího ředitele J. Macka, člena ÚV KSČ. Kniha byla sbírkou dokumentů oslavujících statečný postoj dubčekovského křídla KSČ po vstupu sovětských vojsk, a i když ji v tehdejším Historickém ústavu ČSAV připravovali se vzrůstající nervozitou, přece jen ji dovedli ke zdárnému konci. Na příkaz některých míst v Moskvě byla kniha posléze konfiskována a její editoři se ocitli ve vyšetřovací vazbě. Situace však přesto nebyla katastrofální. Po nějaké době jiná místa v Moskvě pro změnu rozhodla o propuštění V. Prečana z vazby a posléze mu na jejich pokyn byla umožněna i emigrace do SRN.
Na počátku 80. let začal V. Prečan pod záštitou knížete Schwarzenberga budovat v bavorském Scheinfeldu Dokumentační středisko české exilové literatury. Chvályhodný záměr tohoto projektu, na němž se účastnili i jiní, význačnější emigranti (Jan Vladislav aj.), se však záhy začal přesouvat jiným směrem. Změnu zaměření střediska navodila zejména sílící finanční závislost na tzv. moskevských penězích, které sem tekly ze Švédska prostřednictvím tzv. Nadace Charty 77, respektive p. Janoucha, který si vedení nadace uzurpoval. Literatura se začala dostávat do pozadí a hlavním úkolem se stal sběr dat o představitelích československé politické scény - prominentech komunistického režimu i jejich odpůrcích.
Záhy po listopadu 1989 se ustavila skupina někdejších konzultantů ÚV KSČ pod názvem "Historická komise KC OF" a naplánovala si převzetí ideologických pracovišť pod svou kontrolu. Jejich plán se začal postupně uskutečňovat a v návaznosti na něj došlo i k přenesení Prečanových informačních fondů z Německa do Prahy, kde byl vytvořen tzv. Ústav pro soudobé dějiny, který na začátku roku 1990 místopředseda ČSAV pod tlakem dokumentace o své činnosti v kanceláři Klementa Gottwalda přijal do svazku této instituce. Blahovolný přístup ČSAV, kterou zřejmě nezaráží ani neustálý příliv peněz zvenčí či pro vědeckou práci vskutku naddimenzované počítačové vybavení pracoviště, dovolilo zde vybudovat moderní zpravodajskou agenturu, která má k dispozici vskutku nebývalé fondy.
Připomeňme si, že V. Prečan byl jediným čs. historikem, kterému bylo v 60. letech dovoleno neomezeně bádat v archivu ÚV KSČ i v archivu MV. V ústavu pracuje i někdejší archivář ÚV KSČ K. Kaplan, který před svou emigrací v roce 1968 zfotografoval celé fondy archivu ÚV KSČ a mikrofilmy propašoval do Německa. I tyto materiály jsou nyní v Prečanově ústavu ve dne v noci vytěžovány a převáděny na počítačovou bázi. Dalším významným materiálem, který má Prečan k dispozici, jsou svazky Státní bezpečnosti o signatářích Charty 77, které mu slavnostně /!/, leč protiprávně předal v roce 1990 tehdejší ministr vnitra Sacher. K dokreslení celkové situace je třeba připomenout, že V. Prečan a pracovníci jeho ústavu se agresivně domáhají nejen recentních spisových materiálů ministerstev, ale pod záminkou, že mají právo "nezkresleně bádat o současných dějinách", i aktového materiálu, registrů svazků a jednotlivých svazků Státní bezpečnosti. Lze mít za pravděpodobné, že se jim to již v některých případech podařilo a vzhledem k mocnému politickému tlaku zejména ze strany Hradu není zcela jisté, jestli jim některé z požadovaných dokumentů již FMV nezpřístupnilo. Podle svědectví jednoho z pracovníků, který z Ústavu pro soudobé dějiny se znechucením odešel již asi před rokem, bylo zde jen k 31. 12. 1990 registrováno na 50 000 záznamů, přičemž systematické shromáždění informací se týkalo asi 2 - 3 tisíc aktérů dnešní čs. politické scény.
Otázka je, komu má takové bohatství kompromitujícího materiálu sloužit. Je zřejmé, že hlavní uživatel bude asi tam, odkud plyne nejvíce peněz - tedy za hranicemi našeho státu. Ale i u nás doma mohou tyto informace leckomu, zejména v předvolebním boji, dobře posloužit. Podle nepotvrzené informace, kterou máme k dispozici, došlo na začátku ledna 1992 v budově MHPR (ministr Dyba) k setkání místopředsedy ODS a zástupce tzv. Skupiny (název není blíže specifikován, je nutno chápat ve smyslu "stranická skupina"), reprezentující zájmy Prečana a jeho spolupracovníků. Na jednání bylo dohodnuto, že:
1. ODS umožní skupině dominantní postavení v radě vlády pro vědu, kulturu a techniku a v případě úspěšných voleb obsazení ministerstva pro vědu a kulturu V. Šmahelem nebo V. Koukalem (zřejmě někdejší poslanec pražského magistrátu, který se zřekl mandátu v době Kořánovy aféry s počítači).
2. Skupina naproti tomu poskytne kompromitující materiály pro předvolební boj zejména proti kandidátům OH a malých pravicových stran.
Jakkoli tato informace není potvrzená a její obsah je nutno brát s rezervou, existuje podle našeho názoru dostatek důvodů k tomu, aby se Prečanovým "vědeckým" pracovištěm začalo urychleně zabývat FMV a další kompetentní orgány.
P. Seifert