--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Novotný Aleš, dr. č.: 988
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Iluze suverenity aneb do Evropy jednosměrkou Dr. Aleš Novotný

Červnové volby se blíží a na československé politické scéně přituhuje. O mnoha dnešních prominentech, včerejších disidentech a předvčerejších prominentech už národy vědí, co jsou a byli zač - částečně, jako tomu bylo celých 41 let, díky exilu, krajanům v zahraničí, jejich informacím a možnostem. O jiných to zatím tak jasné není, a proto myslím nezaškodí přispět zážitkem z první ruky.

Při své poslední návštěvě v Československu koncem ledna jsem byl jako aktivní člen KANu a zároveň krajan ze zahraničí pověřen zúčastnit se akce ODS v Hodoníně a promluvit pokud možno s jejím předsedou o tématu, který nás krajany - a díky Bohu, že už nejen nás - zajímá v současnosti nejvíc: jak to bude s volebním zákonem a tedy možností pro krajany v zahraničí volit nový československý parlament.

Návštěva se vydařila, hovor byl sice krátký, ale plodný. Pan Klaus mi velmi jasně a zřetelně sdělil, že krajané volit nebudou, že on je naprosto proti a že by bylo velikou chybou, kdyby volili.

Byl jsem konsternován, nejprve proto, že po zkušenostech se západními politiky, kteří se chtějí profesionálně zalíbit pokud možno úplně každému, byla tak otevřená a jasná řeč velmi osvěžující už sama o sobě. Co se pak obsahu týče, nebylo překvapení o nic menší. Že je proti nám celá levice, jak se k nám zachovali všichni ti rádoby dnešní "liberálové" a včerejší soudruzi, to je v čerstvé paměti, ale zde jde o budoucnost. Pan předseda nejsilnější strany pravice, ministr financí a pravděpodobně zítřejší ministerský předseda je ostře a jasně proti volebnímu právu těch, kteří by z veliké většiny volili právě jeho stranu a její spojence. Oportunitu panu Klausovi tedy rozhodně vyčítat nelze, naopak, jsme vděčni za jasné slovo. A ještě vděčnější jsme za vysvětlení motivace, argument, proč vlastně nesmějí krajané volit: "jen ti, kdo to tu s námi žijí", řekl poněkud pateticky pan Klaus a jen tím opakoval, co už několikrát zaznělo i z jiných poměrně sympatických kruhů, naposledy třeba z Českého deníku. Ten vlastně jediný argument, který slouží k vyloučení několika set tisíc skutečně angažovaných občanů z jednoho z nejzákladnějších lidských práv v demokracii, angažovanějších už tímto svým zájmem volit třeba až z Austrálie, než bude to budoucí procento nevoličů od Aše až k Prčicím: "jak o nás mohou spolurozhodovat ti, kdo tu s námi nežijí!?!" Ten argument je legitimní a zdá se na ten příslovečný první pohled i logický. Bohužel, je to logika zapšklého a zatuchlého knedlíkového čecháčkovství, podložená představou o suverenitě z 19. století. Svět je jinde, a především Evropa je jinde, pánové, a padá na mě smutek, že rozdíl mezi politickou elitou Československa a věru ráznými politiky Srbska těchto dnů je pouze kvantitativní, nikoliv však principielní - před a za pomlčkou se zatím ještě nestřílí.

Vezměme si nejprve Evropské společenství a mé dnešní trvalejší bydliště, Německo. Kde bychom dnes asi byli s těmito iluzemi o suverenitě? Samozřejmě, že náš denní život i naše budoucnost je ovlivňována neustále a ze všech stran, tisíckrát denně od těch, kdo to tu s námi nežijí!

Není zákona v dnešním Německu, který by nebyl předem prověřen v Bruselu a ve Strasburgu, jak jsme právě před nedávnem zažili při připojení bývalé NDR. Náš denní život je zde velmi značně ovlivňován kdekým, americkými a japonskými firmami, neboť Opel a Blaupunkt už jsou německé právě jen podle jména, irskými pěstiteli brambor, portugalskými rybáři, dánskými a holandskými sýraři a řeckými podloudníky, pardon, obchodníky. Přesto se tu žije docela dobře.

V Německu bude brzo zavedeno volební právo pro cizince ze zemí ES a levice žádá totéž pro všechny cizince. Že vlastní občané v cizině volí, to je samozřejmé i v tom Portugalsku.

Jaká je to vůbec jiná představa o vazbě občanství a bydliště, než pozůstatek středověkého nevolnictví? Znám Němce, co žijí víceméně v letadle. Mají dům v té stejné vesnici v Alpách jako já, ale také v Kalifornii, Singapuru a Pretorii. Pasy mají také nejméně tři, ale když se tu volí, tak pokud mají čas a chuť, hodí volební lístky do poštovní schránky třeba na Jamajce. Děkuji, řekne Německo, my si Vás vážíme, i když jste v těch Alpách jenom kolem Vánoc.

Jaká je to představa o suverenitě a "ovlivňování našeho osudu zvenčí", když mraky kyselého deště a radioaktivních zplodin zatím ještě nezůstanou stát na ctěných hranicích? Když se tak začtu do rozboru vody v Labi, co přitéká ze suverénní České republiky, tak být Hamburčanem, trval bych v těch Čechách na volebním právu i bez občanství.

I svět mimoevropský je překvapivě dále, než se zdá za českými humny. Ta nemohoucí a impotentní OSN se právě probouzí z desetiletí spánku a snaží se stát konečně tím, čím měla být od počátku - světovou organizací na ochranu lidských práv, zákonnosti a míru. Jeden z hlavních kroků, které bude muset podniknout na této nelehké cestě a který už předvedla loni Sadámovi, bude omezení suverenity všech možných diktátorů a jejich totalit. Ať už to vzdělaní diplomaté nazvou jakkoliv. Nikoliv pánové, cesta do Evropy není jednosměrná a nikdy nebude, chtít se dostat do ES s představami o suverenitě 19. století se rovná kvadratuře kruhu. Samozřejmě, že je to dnešnímu prostému občanu Československa ještě nepředstavitelné, ale politická elita by to už vědět měla. A měla by podle toho jednat, nejen řečnit. Je nejvyšší čas začít napravovat těch 40 let lží a nenávisti. A právě na krajanech se přímo nabízí ta nejlepší možnost začít. My už vám toho tolik odpustili, na nás se můžete trénovat. Vždyť je to stejně více méně jen gesto, s tím volebním právem, maličkost, ale svědčí o všem - o postavení demokracie a lidských práv v dnešním už prý postsocialistickém Československu. Je nejvyšší čas, neboť na té cestě do Evropy čeká mnohem víc a mnohem větších kamenů, než jsou vlastní krajané.

Bohužel, pan Klaus jen oslnivě potvrdil moudrost polského spisovatele Andrzeje Szczypiorského, který přesně odhalil důvod těchto potíží bývalého tábora míru a socialismu - ty bolestně chybějící kořeny té Evropy, do které se chceme a musíme vracet, neboť jiné možnosti není, nechceme-li z Asie někam na Balkán. Otevřené jenom zůstává, do které ze dvou Szczypiorského kategorií pana Klause zařadit:

"Něco z podvodu a falše se skrývá v názoru, že hospodářská reforma, tedy privatizace a vytvoření volného trhu, vyřídí otázku integrace a uvede nás jaksi automaticky do Evropy...

To není pravda. Evropa - to znamená především postoupení podstatné části vlastní duchovní suverenity celoevropskému sociálnímu a politickému organismu, znamená to jiný způsob myšlení, znamená to ve své podstatě pro mnoho lidí u nás plavat proti proudu vlastních zvyklostí, přání a nároků, znamená to nelítostný boj proti vlastním fobiím, omezenosti, iluzím a sebeklamům ...

Kdo se tak tváří, jakoby byla integrace jen hospodářským problémem, je buď podvodník, nebo hlupák."

Dr. Aleš Novotný