--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 992
Název: Směřujeme k demokracii? /nultá varianta aneb.../
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

NULTÁ VARIANTA aneb PODEJME VRAHUM POMOCNOU RUKU František Kostlán

Nedávno byla v Moskvě podepsána smlouva o přátelských vztazích mezi ČSFR a Ruskou federací. Text této smlouvy byl mírně upraven, jinak byl totožný se zněním smlouvy, jež měla být původně podepsána se Sovětským svazem.

Už tato skutečnost mi sama o sobě vnucuje tyto otázky: Je vztah Ruské federace k nám totožný se vztahem Sovětského svazu? Pokud je jiný, proč se nezměnil podstatněji text (obsah) smlouvy?

Na Jelcinův popud /!!!/ se přeformuloval přístup ruské strany k okupaci Československa sovětskou armádou. Jelcin měl potřebu odsoudit okupaci více a tvrději nežli Gorbačov.

I tak jsme za tuto tvrdší formulaci zaplatili vskutku neuvěřitelně a, podle mého názoru, pro většinu obyvatel ČSFR nepřijatelně.

Paralelně se smlouvou o přátelských vztazích s Ruskou federací byl podepsán protokol o majetkovém vypořádání za okupaci Československa sovětskou armádou.

Byla zvolena tzv. nultá varianta. Miliardové škody za ekologické katastrofy nebudou zaplaceny. Jako náhradu za to si smíme ponechat majetek, který u nás zanechala sovětská armáda. (Jsou zde patrně míněny zdevastované panelové domy, většinou postavené proti našim bezpečnostním předpisům, bez povolení, a další "hodnotný" majetek).

Aby však byla dána NAŠE VINA ZA OKUPACI SOVĚTSKOU ARMÁDOU dostatečně najevo, darujeme jenom za letošní rok Rusku 300 000 000 Kčs na výstavbu domů pro důstojníky dnes už ruské armády. Pokoření lidskosti, důstojnosti, mrtví, zranění, občané zmrzačení duševně i fyzicky - to vše kvůli okupaci naší země komunisty a od roku 1968 i sovětskými komunisty, nic pro pány Havla, Vondru, Kocába, Dienstbiera, Vavrouška a mnohé další zřejmě nic neznamená. Jejich cynismus a pohrdání životem a názory nás, řadových občanů, zřejmě nemá hranic a neliší se příliš od přístupu k občanům předlistopadových mocných. Chtě nechtě je musím obdivovat. Taková prázdnota duše je něco mimořádného i v dnešní době plné lhostejnosti.

Neustále se divíme pseudohumanistickému přístupu některých našich politiků k těm, jež ve zkratce nazýváme komunističtí zločinci. Přístup k okupantům překročil poslední únosnou mez, pro společnost přijatelnou. Jestli si toto necháme líbit, pak si ten nomenklaturní komunismus, který u nás s úspěchem zavádějí bývalí členové Prognostického ústavu ČSAV, zasloužíme.

Neznám přesnou motivaci našich politických hvězd u přístupu - na jedné straně ke zločincům a na straně druhé k nám, mlčící většině. Nebudu si na rozdíl od Pitharta hrát na to, že mám patent na rozum. Zkusím se jen nad tím krátce zamyslet. Pan Havel velmi důvěřuje své vlastní subjektivitě jako pojítku se subjektivitou světa, a navíc to vydává za přednost či dokonce nezbytnost pro moderního politika. Jeho, do určité míry pochopitelné upřednostňování iracionality, se odráží ve výzvě politikům, aby činili totéž. Havlova teorie zřejmě nepočítá s tím, že člověk jako individuum je různorodý, tedy i zlý (nebo počítá a snaží se o převýchovu), a tak jeho vize všeobecné tolerance a solidarity aplikovaná do současného stavu naší společnosti umožňuje nepotrestání zločinců jak za vinu politickou, tak za vinu morální a - jako protipól - ignorování mínění podstatné části společnosti.

Subjektivita, jenž prosazuje iracionální pohled na svět a dění okolo sebe, by byl zajisté originální filozof, jehož myšlenky by hodně napomohly jemu samému, avšak jako politik navenek působí uzavřeně, nepřístupný názorům lidí, tudíž úplně opačně, než je u demokratických politiků zvykem. Nechápu iracionalitu ve spojení s nedůvěrou v člověka (s neotřesitelnou důvěrou v sebe a ve svůj pohled na svět). Myslím si, že se spíše projevuje otevřeností srdce než lhostejností k názorům lidí, s nimiž žiju ve stejné zemi, na stejné planetě, vesmíru.

Je to tedy především Havlova filozofie, která umožňuje ostatním lidem, soustředěným okolo něho, být "iracionální" nejen odmítáním rozumového, vědeckého pohledu na svět, ale i (právě díky subjektivismu) prázdnotou duše, odmítáním jiných názorů a prosazováním svých za každou cenu.

Chraň nás ruka páně před větším množstvím takovýchto politiků. Zbývá nám už jen naděje, že z většiny z nich budou proslulí filozofové, kterým nedáme možnost zúčastnit se politického dění.