--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Schmied Jiří č.: 993
Název: Zmoudření Donu Quijotovi:Kom. intelekt. ve službách pravice
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
KOMUNISTIČTÍ INTELEKTUÁLOVÉ VE SLUŽBÁCH PRAVICE V záhlaví našeho listu se vyskytuje výrok "Komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly". Snad na málokterém příkladu si můžeme oprávněnost tohoto výroku dokázat tak přesvědčivě, jako na životních osudech mužů, kteří v posledních dvou letech významně přispěli k likvidaci české vědy a vzdělanosti. Mezi ně patří zejména
PETR VOPĚNKA, RUDÝ DĚKAN A ČERNÝ MINISTR (KSČ - KDS). "Bůh neexistuje a matematika nám to dokazuje" - pamětníci dodnes s pobavením vzpomínají, jak v modré svazácké košili a s tímto výrokem na rtech chodíval na přelomu 50. a 60. let zahajovat své přednášky mladý nadšený a velmi uvědomělý asistent s nepřítomným, vizionářským zanícením v očích. Humor studenty však časem přešel. Záhy po svém vstupu do KSČ začal P. Vopěnka na matematicko-fyzikální fakultě UK dělat kariéru, kterou založil na nekompromisním postihu tzv. buržoazních názorů studentů i spolupracovníků. Když se posléze dopracoval až do funkce proděkana fakulty, neměl pro něj nikdo již jiné označení než "rudý děkan".
I když se významně angažoval v roce 1968, nebyl - na rozdíl od většiny svých kolegů - P. Vopěnka nikdy vyhoštěn z vysokého školství, pouze mu byl v omezené míře znesnadněn styk se studenty. Jak sám dnes vzpomíná, zproštění pedagogických povinností mu umožnilo věnovat se vědecké práci, která spočívala v tom, že s biblí pod paží a v nápadném černém klobouku se širokou krempou se procházel sem a tam univerzitní knihovnou a studoval filozofy. Jeho působení na rozmezí dvou věd, totiž matematiky a filozofie, nakonec přineslo své plody - dnes se Petr Vopěnka těší takřka bezvýhradné vědecké vážnosti, protože jej matematikové považují za velikého filozofa a filozofové zase za skvělého matematika. On sám dnes studentům svou originalitu dokazuje výkladem o "renesančním těhotenství geometrické křivky" (autentický citát!).
Možnosti nové kariéry pro Vopěnku nastaly až v roce 1989 a byly spojeny s tzv. Kruhem nezávislé inteligence. Tento spolek byl původně založen několika nadšenými mladými vědci a studenty, kteří pociťovali potřebu vzájemné diskuse. Zhruba ve stejné době, kdy do studentského hnutí infiltroval agent Zifčák (duben-květen 1989), se však vedení Kruhu ujaly jiné osobnosti - vesměs lidé, kteří měli na svědomí likvidaci vědy v 50. letech, jako byl např. Gottwaldův rektor Univerzity Karlovy profesor M. Katětov a podobné kapacity. Převaha matematiků a fyziků s podivnou minulostí i přítomností v tomto spolku byla zarážející. Nechyběl zde ani Vopěnka a jeho dnešní náměstek fyzik L. Pátý, nejpozoruhodnější postavou však byl bezesporu Ivan Havel, bratr dnešního prezidenta. Je třeba připomenout, že z dosud nevysvětlených důvodů se I. Havel těšil pozoruhodné přízni komunistického režimu. Ačkoli nebyl obsypán zepředu i zezadu akademickými tituly, jak tehdy bývalo zvykem, bylo mu jako jednomu z mála umožněno, aby se stal již v roce 1988 členem vědeckého kolégia matematiky při ČSAV. Pro ty, kteří neznají pravou funkci vědeckých kolégií před listopadem 1989, je třeba připomenout, že šlo o nomenklaturní orgány jmenované ÚV KSČ většinou z řad vysokých komunistů působících na vysokých školách, které byly určeny ke kontrole a průběžnému deformování vědecké práce ideologií. Nestraník se mohl stát členem kolégia jen ve velmi výjimečných případech. Šlo zpravidla o spolupracovníky StB nebo o osoby pověřené jinými úkoly.
Již koncem října 1989 si matematikové a fyzikové shromáždění v Kruhu rozdělili sféry vlivu - Vopěnka a Pátý školství, Katětov ČSAV, Havel tzv. alternativní věda /?/ a propagace na stránkách časopisu Vesmír nebo Přítomnost. Je pozoruhodné, jak se tento plán již několik dnů po 17. listopadu podařilo naplnit, i když k definitivnímu jmenování P. Vopěnky do funkce ministra školství napomohla až jeho spolužačka a ctitelka, jejíž manžel je předsedou jedné z křesťansky zaměřených malých stran. Lze považovat za podvod na věřících voličích, jestliže byl jejich jménem Petr Vopěnka nominován do funkce ministra školství ČR. Na tomto faktu nic nemění ani skutečnost, že dnes Vopěnka objíždí základní a střední školy a osobně zkouší děti ze znalosti bible a jmen signatářů Charty. Jeho ministerstvo se úspěšně rozrůstá (oproti době ministryně Synkové o více než 20 %) a řešení školské politiky a vztahu vysokých škol k vědě, jak je v poslední době nabídlo, je pouhou replikou řešení, které v padesátých letech uskutečnil tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý. Snaha zničit jakékoli známky samosprávného života a podřídit vše rozhodovacím pravomocem byrokratického aparátu, to je model, s jehož pomocí se podařilo vzdělání a kulturu u nás v období komunistické nadvlády takřka úplně likvidovat a ministr Vopěnka v této politice úspěšně pokračuje. Jedinou jeho inovací jsou kýble urážek, které ve svých projevech z výšin své mravní čistoty a neposkvrněnosti kydá na české učitele a na představitele české vědy, které označuje za "lokaje", protože se věnovali vědecké práci i v době, kdy on již nemohl manipulovat s jejich osudy a bloumal se širákem. Česká věda nalézá v poslední době stále méně zastání proti podobným uzurpátorům. Stačí připomenout, že nedávno byla např. likvidována funkce poradce pro vědecké otázky v Kanceláři prezidenta republiky na Pražském hradě.
Jiří Schmied