--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN č.: 994
Název: Kavín křičí: Chyťte zloděje!
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Rozhovor s náměstkem primátora města Brna Luďkem Zahradníčkem (KAN)
V polovině března byl na základě tzv. lustračního zákona odvolán ředitel Zemského divadla v Brně Ludvík Kavín.
Kdo to je a proč byl odvolán.
Ludvík Kavín je veřejnosti prezentován jako disident a chartista. Skutečně v roce 1977 podepsal Chartu a později mu bylo dovoleno vystěhovat se do Rakouska. V roce 1980 mu bylo odňato čs. občanství. Ve Vídni provozuje se svou ženou Nikou Brettschneidrovou divadélko Brett.
Po listopadu se objevil opět v Brně. Pár měsíců před komunálními volbami se stal šéfredaktorem týdeníku Moravské noviny, který tehdy patřil nakladatelství Atlantis. Pod jeho vedením tento slibně začínající list rychle dostává čistě "šabatovský" nátěr - tedy nátěr toho, z čeho se později vyvinulo Občanské hnutí. Zájem čtenářů prudce ochabl. Kavín měl s novinami megalomanské plány. Místo toho je za necelý rok přivedl ke konečnému krachu. To už se píše konec června 1991 a Ludvík Kavín se stává ředitelem Zemského divadla. Z této funkce ho nyní Rada města Brna odvolala proto, že se na něho vztahuje ş 2, odst. 1, písm. d) lustračního zákona - pan Kavín byl od 15. května 1968 do konce srpna 1969 tajemníkem Vysokoškolského výboru KSČ v Brně a ten byl postaven na roveň výboru okresního.
Tedy osmašedesátník?
Ano. Pan Kavín byl v šedesátých letech velmi úspěšným svazáckým a později stranickým funkcionářem. Věnoval se na filozofické fakultě vědě věd, marxismu-leninismu a snažil se zřejmě stranu "zreformovat" ještě v létě 1969, kdy už několik měsíců stál v čele KSČ Gustáv Husák. Kdo nebyl slepý, dávno musel vědět, kam to vede. Kdyby ho ze strany nevyhodili jeho soudruzi, kteří právě byli "na koni", možná by to do devětaosmdesátého dotáhl až do politbyra. Takhle si užil své s StB.
V novinách se však objevily názory, že brněnská městská rada, když odvolala Kavína, porušila zákon. Můžete to vysvětlit? Hlasatelem tohoto názoru je především matador brněnského OH JUDr. Tomáš Vencálek, který je zároveň vedoucím zpravodajské redakce Českého rozhlasu a členem zastupitelstva. Podle těchto názorů Kavínovi měla být dána lhůta k předložení čestného prohlášení. Pan Kavín ovšem veřejně prohlásil ve vystoupení přímo před zastupitelstvem (15. 10. 1991), že uvedenou funkci v uvedené době vykonával. Podle výkladu OH jsou zřejmě občané z příslušných funkcí odvoláváni ne proto, že vyjmenované funkce zastávali, ale proto, že neučinili čestné prohlášení. To je Kocourkov přímo nahrávající komunistům a jejich myšlenkovým dědicům. V OH je jich nápadně vysoká koncentrace.
Proti Kavínovu odvolání ovšem protestovali také významní brněnští kulturní tvůrci. Proč?
Neprotestovali přímo proti Kavínovu odvolání. Takzvaný Parlament a Rada brněnské kultury však vzápětí otiskla v novinách Výzvu zastupitelům, žádající mé odvolání. Návrh na odvolání Kavína jsem totiž předložil já. Parlament brněnské kultury se prohlašuje za otevřené sdružení kulturních tvůrců a kulturních pracovníků. Ve skutečnosti je jeho duší malá skupinka nespokojených dam, které pokaždé, když město rozhodne o něčem, co se týká kultury, zorganizují podpisovou akci, pod kterou se jim obyčejně podepíše standardní sestava: děkan divadelní fakulty JAMU Kovalčuk, spisovatelé Trefulka, Kříž a Přidal (známý z televize), teatrolog prof. Srba a někteří další. Tentokrát se toto "otevřené" sdružení sešlo na jakési polotajné schůzce, kde nebylo víc než dvacet lidí. Ve výzvě se praví: "Destabilizace tvůrčí činnosti v kulturních zařízeních je vyvolávána nekompetentním a nezodpovědným působením náměstka primátora dr. Zahradníčka v oblasti kultury. Autoritativnost a neuváženost jeho rozhodnutí zbytečně vyvolává krizové situace... Arogantní, mocenský způsob s pouhým přikazováním a oznamováním často jen osobních rozhodnutí a stupňující se politizace činnosti kulturním zařízením neprospívají." Logicky následuje požadavek na mé odvolání. Musím říci, že tvrzení, obsažená ve výzvě, nejsou, mírně řečeno, pravdivá. Sám nemám vůbec žádné rozhodovací právo, všechna rozhodnutí přísluší zastupitelstvu nebo radě. Ať slavný Parlament kultury, který nikdo nezvolil, uvede alespoň jedno mé osobní rozhodnutí nebo příkaz! Za celou výzvou se skrývá špatně tajené rozhořčení nad tím, že máme lustrační zákon, a že když ho máme, dokonce se i uplatňuje. Tak tedy: lustrační zákon platí od 5. listopadu, a jestli se stalo nějaké porušení zákona, pak to, že jsme L. Kavína neodvolali už v listopadu. A stejně jako on, bude odvolán každý, na kterého se zákon vztahuje.
Již zmíněný pan Vencálek prohlásil na zastupitelstvu veřejně, že Vy, Váš kolega náměstek Horák a radní Drahola, jste povýšili bolševické praktiky nad zákon. Co na to říkáte?
To už tak bývá: zloděj křičí: "Chyťte zloděje!" V pozadí kampaně zpochybňující Kavínovo odvolání jsou lidé, kteří se nedovedou zbavit bolševického způsobu myšlení. Mnozí z nich si to neomylně namířili do Občanského hnutí. Někteří ovšem na veřejnosti tvrdošíjně prohlašují, že jsou "nezávislí", "apolitičtí" a podobně. Ze všech sil jim přizvukuje deník Rovnost a zvlášť silně bulvární Večerník, který ještě v listopadu 1989 byl orgánem Městského výboru KSČ. Svá hrbatá polínka přikládá na tento ohýnek taky šampión brněnských bulvárů Moravský expres, financovaný panem Šoulou z výtěžků jako hampejzu Sant Pauli. Tentýž pan Šoula kandidoval do voleb za Sdružení pro Brno, seskupené kolem osoby Jaroslava Šabaty, v němž kandidovali oba pozdější členové OH v zastupitelstvu, a lidé podobných názorů. Financoval také jeho volební kampaň. Zapomenout ovšem nesmíme ani na brněnské studio České televize (která zaměstnává i udavače StB - pozn. redakce), proti kterému je Kantůrkova ČST jen slabým čajem. A že se dr. Vencálek v rozhlase tuží, seč umí, to se rozumí samo sebou. Dva a půl roku ovládají duchovní dědici "socialismu s lidskou tváří" prakticky všechny veřejné sdělovací prostředky.
Lidé však nejsou padlí na hlavu a mnohokrát jsem se přesvědčil, že se dokáží zorientovat.