--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Radosta Petr č.: 996
Název: Nejapný žert Ladislava Lise
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Před časem červený titulek v deníku Práce pravděpodobně neušel žádnému z čtenářů - "Zakázat komunistickou stranu!" Bezesporu zákaz činnosti komunistické strany, který vyšel jako požadavek předsedy branného výboru Sněmovny lidu, je přáním miliónů obyvatel naší vlasti. Pro širokou veřejnost je však šokující, že předsedou výše zmíněného výboru je poslanec Ladislav Lis, bývalý kandidát Ústředního výboru KSČ, který svým jednáním po komunistickém puči způsobil nejednu tragédii a hoře tisícům mladých lidí, zejména studentům.
Čtenáře napadne jediná otázka. Proč to všechno poslanec Lis dělá? Pro vlastní popularitu, pro peníze, nebo z chorobné touhy po moci? Existuje však třetí možnost - za každou cenu se udržet u moci, stejně tak jako jeho straničtí druzi J. Dienstbier, P. Pithart, P. Rychetský a předlouhá řada jejich druhů, tzv. Osmašedesátníků, kteří hned následujícího roku prohráli mocenský boj ve straně, což se v té jejich "rodné" partaji dělo s pravidelností ročních období. Nebude od věci, když si připomeneme pár výroků tehdy fanatického komunisty Ladislava Lise z Rudého práva, z 19. prosince 1952, věnovaného celostátní konferenci KSČ, kde se dnešní poslanec Lis stal kandidátem politického grémia komunistické strany. Nutno ještě čtenářům připomenout, že dva týdny před touto konferencí byli popraveni Rudolf Slánský a jeho kumpáni ... Na této konferenci spolu se svými stranickými druhy i Ladislav Lis skandoval: "Ať žije soudruh Gottwald!", "Stalin - Gottwald - mír!" Z úst všech delegátů zněla Internacionála a Píseň práce a do nekonečna se ozýval frenetický řev zfanatizovaných komunistů: "Ať žije KSČ! Ať žije KSČ!"
Tehdy na celostátní konferenci si Ladislav Lis všemi silami snažil vysloužit důvěru, kterou k němu už tenkrát strana měla... Lis však neusiloval o důvěru, nýbrž o dobré místo na slunci stranické přízně, zejména však o nevysychající koryto. Na konferenci pronesl projev, z něhož vybíráme několik ukázek, závěr si může udělat každý sám. Ladislav Lis tehdy řekl:
"Mládež miluje stranu a soudruha Gottwalda proto, že rozdrtila odpornou bandu zrádců uvnitř strany a jejich pomahače v ČSM a odvrátila od ní osud mládeže první republiky a mládeže v kapitalistických zemích. Zhoubná činnost bandy Slánského se plně projevila i na práci Svazu mládeže, který v důsledku toho zaostával za úkoly vytýčenými soudruhem Gottwaldem. Nepřátelé se vždy orientují na mládež a spekulují s její nezkušeností. Zrádná banda Slánského zaměřila se ve svých zločinných záměrech plně na mládež a ve vedení ČSM si držela svého pomocníka - Hejzlara!" (Na fotografii je Ladislav Lis ještě ruku v ruce se Zdeňkem Hejzlarem, než jej prodal za 30 stříbrných).
"Banda zrádců", prohlásil tehdy Lis, "byla tvůrcem theorie o zvláštní specifické cestě k socialismu i o zvláštním specifickém hnutí mládeže. Podle nich měl být Svaz mládeže nadstranickou, nepolitickou a kulturní organizací, která by byla neutrální v boji tříd, která by se řídila vlastní ideologií. Banda Slánského podceňovala Svaz mládeže, nedávala mu perspektivu. Stranické vedení, které je zárukou skutečně dobré práce ČSM, nahradila soukromými a osobními schůzkami Hejzlara a Švermové, Gemindera a jiných spiklenců. Tak se snažila izolovat ČSM od strany. "Hejzlar," tvrdil tehdy Lis, "šířil dlouhá léta v ČSM kult fašistické titovské organizace mládeže a naopak izoloval ČSM od leninského komsomolu. Hejzlar byl šiřitelem trockistické theorie, že osobní život nesouvisí s politickým životem a morálně rozkládal i vedení ČSM. Ústřední výbor strany pod osobním vedením soudruha Gottwalda do hloubky odhalil škůdcovské vlivy a jejich nositele v ČSM, ukázal na poslání Svazu mládeže, jako zálohy a pomocníka strany, a zvláštním usnesením o mládeži upevnil stranické vedení ve Svazu mládeže."
Jak vidno, už tehdy byl slovník poslance Lisa velmi, velmi omezený a jak jsme se přesvědčili i v dnešním Federálním shromáždění, moc se nezměnil.
"Bystré oko strany, kritika komunistů pracujících v mládeži a denní pomoc strany bude zárukou, že ČSM půjde dále a směle vpřed!"
Mnozí čtenáři si jistě vzpomenou na proces s dr. M. Horákovou, na "mládež novou, mládež Gottwaldovou", v modrých košilích, jak hystericky skandovala: "Pověsit! Pověsit!" Kdo asi organizoval zasílání hromadných žádostí organizací ČSM o nejvyšší a spravedlivý trest pro dr. Horákovou? Dnes se mládežničtí vůdci ČSM, "zálohy strany", z oné hrůzné doby, málem vydávají za zasloužilé bojovníky za demokracii... Připomeňte si, že v Norimberku, před šestačtyřiceti lety, stál mezi hlavními obžalovanými nacistickými zločinci říšský vůdce Hitlerovy mládeže Baldur von Schirach, protože "využíval Hitlerjugend k výchově německé mládeže v duchu nacionálního socialismu a prováděl v jejich řadách rozsáhlý program nacistické propagandy", jak znělo doslova v obžalobě. Uvědomíme-li si skutečný obsah a význam této obžaloby, tak by se vedle von Schiracha dobře vyjímali právě soudruzi Jiří Pelikán, Pavel Kohout, Zdeněk Hejzlar, ale hlavně Ladislav Lis.
Začíná pozvolna předvolební boj politických stran a hnutí. Dnešní poslanci se začínají obávat o svá dobře placená poslanecká křesla. Úkolem skutečně svobodného tisku v demokratickém státě, kterým díky takovým Lisům Česko, pomlčka, Slovensko dosud není, varovat voliče před politickými dobrodruhy, kteří se tak smutně proslavili v padesátých letech a jež touží dál rozkazovat a řídit tento nešťastný stát, který měl vždy smůlu na politické vůdce, a má i dnes.
Petr Radosta