--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 1002
Název: Z informací Antikomunistické aliance
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 02.04.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Dne 2. 4. 1992 se konala ve 14 hodin v tiskovém středisku ČTK v Praze tisková konference Antikomunistické aliance, na které byli novináři seznámeni s novými seznamy agentů StB a s postojem AA k blížícím se červnovým volbám. AA stejně jako KPV se rozhodla, že nebude na kandidátce s žádným komunistou. Jediný, kdo splňuje její požadavek, je proto KAN. AA na jeho kandidátku však umístí, protože to zákon neumožňuje jinak, pouze své "nezávislé" kandidáty.
Přemysl Blahák
zmocněnec pro majetek KSČ a současně nový manažer systému bývalého Rudého práva, si stěžoval na anonymy, jichž mu spousty přicházejí od dob, kdy dal žalobu na šéfredaktora Rudého práva soudruha Porybného. K jeho případu uvedl, že se jedná o hrubé porušení zákona v hospodářské oblasti. Podrobné informace však odmítl sdělit s vysvětlením, že celá záležitost je dosud ve stavu vyšetřování. Přiznal však, že se s.Porybnému a spol. připletlo pod ruku asi 4 136 000 Kčs měsíčně. Levice jejich případ líčí jako napadání nezávislého tisku. Mimo to je smutné, že v našem státě neexistuje takový morální kodex, který by soudruha Porybného soudil i jako dlouholetého zahraničního zpravodaje Rudého práva. Suma viny za devastaci tehdejší politické scény by jistě překročila míru jeho hospodářského obvinění. Případ Porybný je pak názornou ukázkou zpupnosti, na kterou komunisté byli po celá desetiletí zvyklí. P. Blahák také "ocenil profesionalitu" ministryně Kořínkové, která při svém vystoupení v televizi dokázala, že přesně ví, co dělat, aby nikdo nemohl o tomto případu mluvit. Poté informoval o tom, jak posílal spolus p. Steinerem prokuraturám podněty k prošetření a jak prokuratury, stejně jako ministryně Kořínková, je nechaly bez odezvy. "Dále informoval, že MF dnes, Mladý svět, Zeměděl. noviny a další, zachovaly při své "perestrojce" alespoň jakési zdání právního postupu. Změnily částečně jméno a změnily i mezinár. identifikační číslo, takže když je bude někdo napadat za odcizení předplatitelů, tak to na rozdíl od RP s. Porybného, který toto neudělal, padá na vrub PNS. Je jedno přísloví: "Nejhorší je, když zloděj ztratí obranné reflexy." Celý postup s. Porybného ukazuje opět starou bolševickou bohorovnost těch, kteří si o sobě vždy mysleli, že na ně nemůže nikdy dojít.
Dušan Šrámek
novinář a člen rady AA referoval o konferenci, kterou uspořádal ředitel české Typografie. Z ní vyplývá, že jsou určité rozpaky kolem zákonných podmínek předání majetku KSČ a z toho, že tento majetek není dosud předán. Je otázkou, proč se určité věci vlastně nedostaly na projednávání tak, jak by měly podle zákona o majetku KSČ proběhnout. Připomněl, že v případě argumentů pro Porybného a spol. se jedná o novelizaci tr. zákona, který přijal ještě kooptovaný parlament před volbami. Z této novely zákona pak jednoznačně vyplývá, že tu byl vědomý záměr odstranit ty majetkové paragrafy, které mohly postihnout nezákonné úniky majetku ať již státního, nebo zestátňovaného, či majetku KSČ. K obdobnému scénáři docházelo i v Maďarsku a Polsku. AA je proto přesvědčena, že bylo úmyslem postavit tuto novelu tak, aby tyto majetkové úniky byly nepostihnutelné. Viní za tento stav především JUDr. Pavla Rychetského a v neposlední řadě i agenta StB Vladimíra Mikuleho. Pro doplnění uvedl D. Šrámek i p. Josla, který byl často citován v souvislosti s pendrekovým zákonem jako vedoucí legislativního oddělení Federál. shromáždění a který dodnes zastává funkci tajemníka ústavně právního výboru. Tato legislativa zkomplikovala situaci tak, že byl sice přijat zákon o majetku KSČ, ovšem usnesení Federální vlády z 20. 12. 1990, o čemž se zmiňoval již ministr Němec a pí. Kořínková to opět zahrála do autu. Toto usnesení bylo přijato naprosto nezákonně na určité výjimky, jako je příklad Lidového domu, který nikdy nepatřil straně p. Horáka nebo výjimky týkající se tzv. odstupného. Tato výjimka se opírá o vyhlášku 165 min. práce a sociálních věcí, která stanovila podmínky pro výplatu odstupného v důsledku reorganizace. V zákoně o majetku KSČ se o této vyhlášce nikde nehovoří, to znamená, že tato pozákonná norma se neměla stát součástí výkladu tohoto zákona a byla naprosto protiprávní. Další taková výjimka má vztah k fondu kulturních a sociálních potřeb. I když se to týkalo jen asi 6 miliónové částky, je třeba si uvědomit, že na základě toho bylo vypláceno na odchodnou aparátnickým grázlům, kteří čtyřicet let vykořisťovali tuto republiku, různé požitky, dárkové balíčky a podobně. Znamená to tedy, že už samo toto usnesení zapřičinilo určitý nezákonný sta v předávání majetku KSČ, který pokračoval dále. Byly tu však i další výjimky, které zde sice nebyly zahrnuty, ale které se týkaly toho, že KSČ předávala svůj majetek na jiné subjekty, než na které je směla zákonem převádět a z tohoto hlediska vypadá situace naprosto kuriózně. Pro ilustraci D. Šrámek uvedl případ Typografie, kde v případě soudního napadení dosavadních převodů této akciovky, která dnes tiskne zhruba 70-80 % veškerého českého tisku, by musel každý nezávislý soud dospět k závěru, že celý tento podnik zůstává stále majetkem ÚV KSČ.
Je tedy jasné, že majetek KSČ patří k dosud neřešeným problémům. Bude však nutné, aby poslanci okamžitě tento problém interpelovali, protože hrozí to, že 18. 5. 1992 vyprší lhůta dvouletého moratoria a po této době by většina nezákonných manipulací s majetkem KSČ nebyla postižitelná, a to ani formou vymáhání cestou civilního práva. Pan ministr Němec tento dokument u sebe v televizi měl, ale vzhledem k blazeovanosti ministryně Kořínkové a její schopnosti odvádět pozornost od tématu, se k tomu již nedostal. Dne 17. 12. 1990 poslal tehdejší předseda federální rady KSČS poslanec Kanys dopis Pavlu Rychetskému, ve kterém specifikuje všechny tyto výjimky, které se později objevily v usnesení Federální vlády. Vzhledem k tomu, že předkladatelem usnesení bylo Fed.min.financí, celá věc vypadá tak, že hlavní zodpovědnost padá na vrub tohoto ministerstva. Ve skutečnosti se má věc naprosto jinak. Z úřadu dr. Rychetského byl tento Kanysův dopis odeslán 19. 12. a 20. 12. bylo zasedání vlády, které toto usnesení schválilo. Dušan Šrámek se proto důvodně domnívá, že tyto dopisy byly dva a celé toto usnesení vzniko za plného vědomí některých členů vlády a ve splupráci s komunistickými poslanci. Z toho pak vyplývá, že tito členové vlády jednali v souladu s instrukcemi komunistické strany a v rozporu se zákonem.
Antonín Bělohoubek
poradce předsedy Sněmovny lidu Rudolfa Battěka doplnil tyto majetkové záležitosti informacemi o bývalé Národní frontě, kde je obzvláště příznačné ticho, které však není způsobeno tím, že by věci pokročily natolik, že už o nich není třeba mluvit, ale protože se v této záležitosti nic podstatného nezměnilo. Vědomě se celá věc ze strany ministryně Kořínkové blokuje, což lze dokumentovat. Bylo zahájeno trestní řízení ve věci majetku NF, postup však byl takový, že býv.fed.gen.prok. Gasparovič byl vědomě sice ing. Bělohoubkem a předsedou Sněmovny lidu ing. Battěkem přiměn, aby bylo zahájeno trestní řízení, ale nenechal si to sám, nýbrž předal to na českou gen. prokuraturu. Zde však pan Brunner chytře celou záležitost jako horký brambor odložil a takticky přehrál na městskou prokuraturu. Vše probíhalo jako v pohádce o slepičce a kohoutkovi. Městský prokurátor určený pro ono trestní řízení byl ministryní Kořínkovou odmítnut, že prý nemá náležité kompetence, a tak se celá záležitost naráz stala neřešitelnou. Od té doby uběhl více než měsíc a celá záležitost se nehnula z místa. Když pan Bělohoubek zkoumal tuto záležitost dál, byl jak městským prokurátorem, tak jiným prokurátorem z české gen. prokuratury poučen o tom, že jakmile je zahájeno trestní řízení ve věci, tak není co mluvit o kompetencích. Paní ministryně je povinna se zodpovídat a podávat výpověď. Řeči o kompetencích ji jen usvědčují, že nejenže nemá dobrou vůli případ šetřit, ale usvědčují ji ze zlé vůle ho nevyšetřit...